Carole M. Stephensová
První rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení
Carole Manzel Stephensová vždy pociťovala úctu ke svatým a posvátným věcem. Tuto uctivost získala ještě jako malá holčička, když se její matka obrátila k evangeliu a jejich rodina byla poté zpečetěna v chrámu.
„Nerozuměla jsem všemu, co se tenkrát dělo,“ řekla nová první rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení. „Věděla jsem ale, že to je něco zvláštního. Byla jsem natolik velká, abych si zapamatovala, že chrám je posvátné místo.“
Sestra Stephensová, která se narodila v březnu 1957 Carlu L. a Forestě Manzelovým, byla třetí z devíti dětí a vyrostla v Ogdenu v Utahu v USA. Dobře si pamatuje na příklady služby a oběti, které jí ukázali její rodiče, a na to, co to znamená mít rodinu a Církev na prvním místě.
„Evangelium pro ně bylo vším, a oni nám svým příkladem ukazovali, co je to křesťanská služba,“ řekla. „Učili nás, co služba znamená – jak opravdu sloužit.“
Rodiče sloužili v různých funkcích a brali při tom své děti s sebou. Právě v těchto chvílích se mezi nimi rozvinulo přátelství, které se sestra Stephensová snaží se svým manželem Martinem „Martym“ Stephensem vybudovat i mezi jejich vlastními šesti dětmi.
S Martym se seznámila na Weberově státní univerzitě v Ogdenu v Utahu, kde studovala výchovu dětí v raném dětství. Byli oddáni v dubnu 1976 v chrámu Logan Utah. Sestra Stephensová řekla, že se svým manželem se během let stali „skvělým týmem“, když se vzájemně podporovali v různých pověřeních, včetně jejího povolání presidentky, rádkyně a učitelky Pomocného sdružení kůlu a sboru, presidentky Mladých žen sboru, rádkyně a učitelky v Primárkách sboru a skautské vedoucí vlčat, učitelky semináře a misionářky církevní služby.
„Ve vší té zaneprázdněnosti nacházíme mnoho radosti a štěstí,“ řekla. „Do své služby začleňujeme i své děti a vnoučata. Díky společné službě jsme si v rodině vytvořili pevné vztahy.“