Mládež
Nový kluk
Bylo pro mě těžké zapadnout mezi druhé. Naše rodina se nedávno přestěhovala na druhý konec země. V novém sboru bylo hodně mladých, ale bylo to poprvé, kdy jsem já byl tím „novým klukem“. Nejhorší bylo, že jsem musel jít do nové školy, a v duchu mě okamžitě napadlo: „S kým budu sedět u oběda?“ Možná uvidím někoho z Církve, ale nechtěl jsem se vnucovat ke stolu někoho jiného, obzvlášť když jsem nevěděl, jestli by mě tam vůbec chtěli!
První den ve škole se zdál být nekonečný. Konečně zazvonilo a byl čas oběda. Pomalu jsem vstoupil do jídelny a modlil jsem se, aby mi Nebeský Otec pomohl najít někoho, koho znám. Rozhlédl jsem se kolem, jestli někoho nepoznám. Nikdo. Zašel jsem proto až ke stolu na konci jídelny a naobědval se tam.
Později jsem si v hodině matematiky všiml povědomé tváře. Davida jsem viděl toho dne ráno na semináři. Zeptal se, jestli se může podívat na můj rozvrh, a zjistil, že máme oběd ve stejnou dobu. „Hele, kde jsi dnes obědval?“ zeptal se.
„Sedl jsem si v jídelně dozadu,“ odpověděl jsem.
„Tak zítra si přijď sednout ke mně,“ řekl.
Jsem vděčný za milujícího Nebeského Otce, který zná všechny naše potřeby a odpovídá na všechny naše modlitby. Jsem také vděčný za toho, kdo byl ochoten nabídnout mi přátelství. Něco tak jednoduchého, jako toto pozvání, může znamenat velmi mnoho.