Učení se a Svatí posledních dnů
Získávání poznání je celoživotní posvátná činnost, jež těší Otce v nebi a již mají v oblibě Jeho služebníci.
„Ten, kdo chce proniknout do hájemství poznání, tak musí činit stejně jako Mojžíš, když přichází k hořícímu keři; stojí na půdě svaté, získá posvátné věci,“ řekl president J. Reuben Clark ml. (1871–1961), člen Prvního předsednictva, když mluvil při příležitosti inaugurace nového presidenta University Brighama Younga. „Musíme se dostat k tomuto hledání pravdy – ve všech oblastech lidského poznání, nejen s uctivostí, nýbrž i s duchem uctívání.“1
My, Svatí posledních dnů, věříme ve vzdělání a máme filosofii, jak a proč bychom o něj měli usilovat. Naše náboženská víra nás učí, že bychom měli usilovat o vzdělání skrze Ducha a že jsme odpovědni za používání svého poznání ve prospěch lidstva.
Naše hledání pravdy
„[Naše] náboženství … [nás] nabádá k tomu, abychom pilně vyhledávali poznání,“ učil president Brigham Young (1801–1877). „Neexistuje žádný jiný lid, který by více dychtil vidět a slyšet pravdu, učit se jí a rozumět jí.“2
Naše hledání pravdy by mělo být všestranné, jako aktivity v našem životě, a obsáhlé, jak to jen naše okolnosti dovolují. Učený Svatý posledních dnů by se měl snažit porozumět důležitým náboženským, fyzikálním, sociálním a politickým problémům dnešní doby. Čím více znalostí o nebeských zákonech a pozemských věcech máme, tím více můžeme v dobrém ovlivnit ty, kteří jsou kolem nás, a tím více budeme v bezpečí před sprostými a zlými vlivy, které nás mohou zmást a zničit.
Při našem hledání pravdy je potřeba, abychom usilovali o pomoc svého Nebeského Otce. Jeho Duch může řídit a umocňovat naše úsilí učit se a zvýšit naši schopnost přijmout pravdu. Toto učení se Duchem se netýká pouze výuky ve třídě nebo přípravy na zkoušky ve škole. Týká se všeho, co v životě děláme a kdekoli to děláme – v domově, v práci a v církvi.
Když se snažíme přijmout a využívat vedení Ducha ve světě, který je řízen vývojem a událostmi všedního dne, čelíme záplavě často mylných a bezvýznamných informací, které přináší moderní technologie. Existuje nebezpečí, že se z nás stane, jak to někdo nazval, „‚palačinkový lid‘ – rozprostřeni široce a tence, zapojujíce se do oné nekonečné sítě informací, které jsou na dosah pouhým zmáčknutím tlačítka“.3
Jsme také bombardováni populárními diskusními pořady s pozvanými hosty, televizními psychology, módními časopisy a mediálními komentátory, jejichž pokřivené hodnoty a sporné praktiky mohou ovlivnit naše názory i naše chování. Například president Spencer W. Kimball (1895–1985) řekl: „Ještě nikdy nebyla role [žen a mužů] tak nejasná, jako tomu je v dnešním světě.“4
Za těchto okolností mohou zmatek, rozčarování nebo nedůvěra v sebe samého způsobit, že naše víra začne upadat a že se odvrátíme od Spasitele a od budování Jeho království na zemi. Budeme-li se rozhodovat na základě světských trendů a směrů, budeme „zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému“ (Efezským 4:14).
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů učí zásadám, které nejsou ovlivněny populárními názory. A rozdíl je značný. Trendy, styly a populární ideologie jsou prchavé a pomíjivé. Zásady slouží jako kotva bezpečí, vedení a pravdy. Založíme-li své názory a směr na nauce a zásadách, jako jsou víra v Pána Ježíše Krista a následování proroka, budeme mít při svých životních rozhodováních zcela spolehlivého průvodce, který se nemění.5
Nemusíme se bát. President Henry B. Eyring, první rádce v Prvním předsednictvu, učil: „Pán ví jak to, co bude potřebovat, abyste dělali, tak i to, co bude potřeba, abyste znali. On je laskavý a vševědoucí. A tak můžete s jistotou očekávat, že pro vás připravil příležitosti učit se jako součást přípravy na službu, kterou budete konat. Tyto příležitosti nerozeznáte dokonale. … Ale pokud ve svém životě dáte duchovní věci na první místo, budete požehnáni tím, že budete pociťovat, že jste k určitému studiu vedeni, a budete motivováni pracovat pilněji.“6
Osobní způsobilost
Chceme-li být vedeni Duchem Svatým, musí být naše snaha o získání vědomostí spojena s osobní způsobilostí. Musíme se vyvarovat sexuální nečistoty, pornografie a závislostí, stejně jako negativních pocitů vůči druhým nebo sobě. Hřích zahání Ducha Páně, a když se to stane, zmizí ono zvláštní osvícení Duchem a světlo učení začne poblikávat.
V novodobém zjevení je obsažen slib, že když bude naše oko upřeno na slávu Boží, což zahrnuje osobní způsobilost, naše „celé tělo… bude naplněno světlem a [v nás] nebude žádné temnoty; a ono tělo, které je naplněno světlem, chápe všechny věci“ (NaS 88:67).
Tuto věčnou zásadu si můžeme hned teď ověřit pomocí osobní zkušenosti. Vzpomeňte si na nějakou chvíli, kdy jste byli rozzlobení, hádaví nebo hašteřiví. Bylo vaše studium efektivní? Získali jste během té doby nějaké osvícení?
Hřích a hněv zatemňují mysl. Navozují stav, který je v protikladu ke světlu a pravdě, kterými se vyznačuje inteligence, což je sláva Boží (viz NaS 93:36). Pokání, které nás může očistit od hříchu skrze smírnou oběť Ježíše Krista, je proto základním krokem na cestě k poznání pro všechny ty, kteří usilují o světlo a pravdu prostřednictvím vyučující moci Ducha Svatého.
Jsme nedokonalé bytosti, ale každý z nás se může snažit být způsobilejší pro společenství Ducha, který bude zvětšovat naši osobní schopnost rozlišovat a bude nás připravovat na to, abychom lépe obhajovali pravdu, odolávali společenským tlakům a byli positivním přínosem pro druhé.
Vzdělání
Pokud jde o naše volby týkající se vzdělání, máme být připraveni postarat se o sebe a o ty, kteří možná budou na nás závislí. Je nutné, abychom měli dovednosti, které můžeme uplatnit na trhu práce. Vzdělání je nutné pro získání osobního zajištění a pohody.
Náš Nebeský Otec očekává, že budeme používat svou svobodu jednání a inspiraci k tomu, abychom se zamysleli nad sebou a nad svými schopnostmi a rozhodli se pro konkrétní studijní program. Toto je obzvláště důležité pro mladé lidi, kteří dokončili studium střední školy a vrátili se z misie a musejí se rozhodovat o svém dalším studiu a zaměstnání. Protože volby, před kterými stojí muži, mohou být naprosto odlišné od těch, kterým čelí ženy, začneme vyprávěním svých odlišných zážitků, přičemž se domníváme, že jsou typické pro mnoho Svatých posledních dnů.
Starší Oaks: Jako u mnohých mladých mužů byly moje snahy získat vzdělání intenzivní, stálé a motivované potřebou získat takovou kvalifikaci, abych byl schopen zajistit rodinu. Po vysoké škole jsem pokračoval v dalším studiu. To bylo financováno z mého částečného pracovního úvazku a z půjčky, která byla později splácena z mého příjmu, který se zvýšil díky dosaženému vzdělání. Během té doby jsem se oženil a začaly přicházet děti. Zajištění manželky a zodpovědnost za rostoucí rodinu vedly k efektivnějšímu studiu ve škole a byly pro mě silnou motivací dokončit universitu a začít se svým řádným zaměstnáním. Po skončení studií jsem věnoval část svého nově nalezeného volného času dalšímu vzdělávání ve své profesi, doplňkovému čtení z oblasti historie Církve, po kterém jsem dlouho toužil, a dalšímu všeobecnému vzdělávání.
Sestra Oaksová: Cesty žen ke vzdělání a jejich zkušenosti jsou často velmi odlišné od cest mužů ke vzdělání a od jejich zkušeností. Já jsem vyrostla v době, kdy se zdálo, že ženy mají pouze dvě možnosti, jak samy sebe zajistit – buď být učitelkou, nebo zdravotní sestrou. Můj „problém“ spočíval v tom, že já jsem nikdy nebrala ani jednu z nich v úvahu. Finanční zajištění sebe samotné bylo něco, co jsem nepovažovala za možné či nutné. Ráda jsem se učila a věděla jsem, co je to práce; vlastně jsem práci měla ráda. Měla jsem spoustu letních brigád, a také ve škole mi to šlo. Když jsem si uvědomila, že se o sebe musím postarat úplně, měla jsem strach a byla jsem téměř ochromena těmi neočekávanými úkoly, které přede mnou vyvstávaly. Neměla jsem žádné opravdové pracovní dovednosti. Má studia svobodných umění sice naplňovala mou duši, ale nyní jsem potřebovala plnit svou peněženku.
Začala jsem navštěvovat universitu, abych získala potřebnou odbornost a mohla tak samu sebe zajistit. Užívala jsem si každou minutu studia, a nejen že jsem se setkávala s novými myšlenkami, ale objevovala jsem také svá vlastní nadání. V oblastech, kde jsem se cítila nesmělá a poněkud nepřipravená, jsem se nyní cítila jako schopná a kompetentní čelit tomu, co život přináší.
Křižovatky
Je známo, že není nic více frustrující než to, když nevíme jak naložit s budoucností, ale naopak nic není prospěšnější než objevování vlastních schopností. Čtěte si patriarchální požehnání, přemýšlejte o svých přirozených schopnostech a talentech a jděte kupředu. Udělejte první krok, a dveře se otevřou. Kupříkladu, když se sestra Oaksová začala zabývat anglickou literaturou, nikdy si nepomyslela, že ji to přivede do nakladatelství v Bostonu. Když starší Oaks studoval účetnictví, nikdy nepředpokládal, že ho to přivede ke studiu práva, na Universitu Brighama Younga a později do Nejvyššího soudu Utahu. S Pánem „všecky věci napomáhají [našemu dobru]“ (Římanům 8:28), a získané vzdělání se postupně prohlubuje, zatímco se náš život vyvíjí.
Svůj učební obor si musíme zvolit obezřetně, neboť vědomosti mají věčnou trvanlivost, a jakéhokoli užitečného poznání nebo moudrosti nebo „základu inteligence“ dosáhneme v tomto životě, takový „povstane s námi při vzkříšení“ (NaS 130:18).
Je znepokojující, že mnozí, zvláště ženy, mají nedůvěru v sebe samé a zpochybňují svou schopnost uspět. Když starší Cecil O. Samuelson ml. ze Sedmdesáti, rektor University Brighama Younga, mluvil v březnu 2005 k ženám, které studovaly matematiku, přírodní vědy a techniku, řekl: „Jeden z vašich profesorů se mi zmínil o tom, … že některé z vás mají méně sebedůvěry ve své schopnosti a vyhlídky než vaši mužští vrstevníci, i když se zdá, že fakta naznačují, že to není opodstatněné. Je třeba, abyste své talenty, schopnosti a silné stránky poznaly a nebyly zmatené, pokud jde o dary, které vám Bůh dal.“7
Obzvláště ženy se mohou setkat s negativní odezvou, když se ucházejí o odborné profese. Mladá sestra, které nebylo ani 30 let a která čelila problému s vlastním zajištěním, si napsala o radu. Svěřila se, že mluvila s církevní autoritou o studiu práv, a on ji od toho odradil. Nevíme, jaké jsou její schopnosti či jaká má omezení; ona rada, kterou obdržela, byla možná založena právě na nich, nebo také na inspiraci, vycházející z jejích okolností. Ale ze stránek jejího dopisu bylo cítit její odhodlání a bylo zřejmé, že jí mělo být doporučeno, aby dosáhla svého plného potenciálu.
President Thomas S. Monson během proslovu na generálním shromáždění Pomocného sdružení konaném 29. září 2007 ženám řekl: „Nemodlete se o úkoly, které byste měly schopnost zvládnout, ale modlete se o schopnost zvládnout úkoly, které máte. Pak nebude zvládnutí vašich úkolů žádným zázrakem – vy samy bude tím zázrakem.“8
Upozorňujeme vás, že s potřebou dokončit školu a zajistit finanční zabezpečení mohou být muži a ženy pokoušeni přikládat menší důležitost sňatku. Z věčného hlediska je krátkozraké usilovat o takovou profesní dráhu, která zabraňuje uzavření sňatku, jehož hodnota je věčná, jen proto, že se to nehodí do profesního načasování, jehož hodnota je světská.
Jedna známá doprovázela svou dceru, když se jela podívat na university na východě Spojených států. Její vysoce motivovaná a talentovaná dcera věděla, že když se rozhodne přihlásit se na tu nejlepší školu, způsobí tím, že se kvůli svému vzdělání velmi zadluží. V mnoha případech se vyplatí zaplatit si to nejlepší vzdělání, ale v tomto případě se její dcera modlila a cítila, že by jí její vysoké dluhy sice nemusely bránit uzavření sňatku, ale mohly by však jednou zabránit tomu, aby přestala pracovat a zůstala doma s dětmi. Buďte moudří. Každý z nás je jiný. Pán vám řekne, co je pro vás nejlepší, když budete vyhledávat Jeho radu.
Hlad po učení se
Starší Jay E. Jensen z Předsednictva Sedmdesáti učil, že si vždy musíme „udržovat ostří učení se a růstu“.9 Toto ostří musí být broušeno touhou učit se a řízeno věčnými prioritami.
Kromě zvyšování svých profesních kvalifikací máme mít touhu učit se, jak dosáhnout hlubšího citového uspokojení, jak se stát zkušenějšími ve svých osobních vztazích a jak se stát lepšími rodiči a občany. Je jen málo toho, co uspokojí více a co je zábavnější než učení se něčemu novému. Z toho získáme veliké štěstí, uspokojení a finanční odměny. Vzdělávání se netýká pouze řádného studia. Celoživotní vzdělávání může zvýšit naši schopnost vážit si dějů ve světě a krás světa kolem nás a vychutnávat si je. Takové učení jde daleko za hranice knih i za omezené možnosti nových technologií, např. internetu. Patří k tomu i tvůrčí práce. Zahrnuje rovněž zkušenosti s lidmi a místy: rozhovory s přáteli, návštěvy muzeí a koncertů a příležitosti ke službě. Máme se rozvíjet a tuto cestu si užívat.
Možná budeme muset pro to, abychom svých cílů dosáhli, vyvíjet velké úsilí, ale díky svému úsilí můžeme růst stejnou měrou jako díky učení se. Silné stránky, které rozvíjíme zdoláváním zkoušek, si s sebou vezmeme do věčností. Nemáme závidět těm, kdo to mají lehké díky svým finančním prostředkům nebo intelektuálním schopnostem. Růst nikdy nebyl spojen s pohodlím, a osoby, které to mají lehké, musejí dosáhnout růstu obětováním něčeho jiného, nebo se možnosti činit pokrok, který je však smyslem života, musejí vzdát.
Nejdůležitější je však náš závazek pokračovat v našem duchovním vzdělávání tím, že studujeme písma a církevní literaturu a chodíme na shromáždění a do chrámu. Hodování na slovech života nás bude obohacovat, bude to zvětšovat naši schopnost učit ty, které máme rádi, a bude nás to připravovat na věčný život.
Hlavním cílem vzdělávání je učinit z nás lepší rodiče a služebníky v království. Z dlouhodobého hlediska známky v indexu nejsou tím, co rozvine naši duši a co nás připraví na věčnost, nýbrž jsou to růst, poznání a moudrost, kterých dosahujeme. Věci Ducha jsou tím, co je věčné, a naše vztahy v rodině, zpečetěné mocí kněžství, jsou hlavním ovocem Ducha. Vzdělání je dar od Boha; když ho používáme ku prospěchu druhých, je základním kamenem našeho náboženství.
Vlevo: Foto Craig Dimond; vpravo: fotoilustrace John Luke, Matthew Reier a Christina Smithová
Fotoilustrace Robert Casey, Marina Lukach a Craig Dimond
Fotoilustrace Matthew Reier, Craig Dimond a Christina Smithová
Učení Duchem se netýká pouze výuky ve třídě nebo přípravy na zkoušky ve škole. Týká se všeho, co v životě děláme a kdekoli to děláme – v domově, v práci a v církvi.
Vzdělávání se netýká pouze řádného studia. Celoživotní vzdělávání může zvýšit naši schopnost vážit si dějů ve světě a krás světa kolem nás a vychutnávat si je.