2006
Nástroje Pánova pokoje
Květen 2006


Nástroje Pánova pokoje

Máme my, již jsme na sebe vzali jméno Kristovo, nevědomky sklouzávat do schémat pomluv, zlých řečí a hořkých stereotypů?

Jedna moje přítelkyně se účastní politického panelu, který je každý týden vysílán v celostátní televizi. Při vysvětlování své úlohy řekla: „Chce se po nás, abychom hovořili dříve, než mysleli!“ Zdá se, že žijeme v éře, kdy mnozí hovoří, aniž by mysleli, a povzbuzují spíš k citovým reakcím, než k promyšleným odpovědím. Ať již je to na národním nebo mezinárodním jevišti, v osobních vztazích nebo v politice, doma nebo na veřejném fóru, hlasy se stávají stále ostřejšími a pronášení urážek nebo urážení se se zdá být spíše vědomé než bezděčné.

Pán varoval, že Satan se od počátku a v průběhu celé historie snaží podnítit srdce lidí ke hněvu.1 V Knize Mormonově se Laman stal vzorem reptání, jež podněcuje hněv, přiživuje vztek a popouzí k vraždě.2 Znovu a znovu v Knize Mormonově nacházíme oklamané a zlovolné muže, jak popouzejí hněv a podněcují konflikt. Za dnů velitele Moroniho odpadlý Amalikiáš inspiroval „srdce Lamanitů proti lidu Nefiovu“.3 Amulon a zlovolní kněží Noémovi, Nehor, Korihor a Zoram odpadlík (tato zneucťující role prochází celou Knihou Mormonovou), byli agitátory, kteří inspirovali k nevíře, rozněcovali svár a prohlubovali zášť.

Pán ve slovech k Enochovi naznačil, že jak v době Jeho narození, tak v době před Jeho druhým příchodem nastanou dny „zlovolnosti a odplaty“.4 A Pán řekl, že v posledních dnech bude hněv vylit na zemi bez zředění.5 Hněv je definován jako spravedlivé Boží rozhořčení i jako typicky lidské případy prudkého roznícení a hlubokého nebo násilnického vzteku. Ten první pramení ze zájmu milujícího Otce, jehož děti jsou často „bez citu a nenávidí svou vlastní krev“,6 zatímco ten druhý hněv pramení od lidí „bez řádu a bez milosrdenství… siln[ých] ve své zvrácenosti“.7 Obávám se, že země zakouší oba hněvy, a mám podezření, že božský hněv oprávněně vyvolávají ti, kteří podněcují srdce lidí ke zlovolnosti, pomluvám a násilné zášti.

Prvními oběťmi lidského hněvu jsou pravda a porozumění. Jakub radil, abychom byli „rychl[í] k slyšení, ale zpozdil[í] k mluvení, zpozdil[í] k hněvu. Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí“.8 Jak poznamenal Enoch, Boží trůn je trůnem pokoje, spravedlnosti a pravdy.9 Varujte se těch, kteří podněcují k takovému hněvu, který potlačuje klidné přemítání a pocity pravé lásky, ať již jde o falešné přátele nebo nespravedlivé učitele, umělce či baviče, komentátory nebo přispěvatele místních novin, hledače moci nebo bohatství.

Alma u vod Mormonu vyzval ty, kteří chtějí vejít ve smluvní vztah s Bohem, aby stáli jako svědkové Boží a aby navzájem nesli svá břemena.10 My, jako ti, již vskutku vešli do posvátné smlouvy, musíme zůstat věrní cestě, pravdě a životu, kterýmž je Ježíš Kristus.

Máme my, již jsme na sebe vzali jméno Kristovo, nevědomky sklouzávat do schémat pomluv, zlých řečí a hořkých stereotypů? Mají osobní, stranické, obchodní nebo náboženské neshody přecházet do démonizování těch, kteří mají jiné názory? Zastavíme se, abychom pochopili zdánlivě rozdílné postoje druhých a hledali tam, kde je to možné, společnou řeč?

Vzpomínám si, že jsem jako doktorand napsal kritiku jednoho důležitého politického filozofa. Bylo jasné, že s ním nesouhlasím. Moje profesorka mi řekla, že moje práce je dobrá, ale ne dost dobrá. „Než dáte průchod své kritice,“ řekla, „musíte nejprve přednést nejsilnější argument pro to, čemu oponujete, takový, že by ho mohl přijmout sám filosof.“ Práci jsem předělal. I nadále jsem měl k onomu filozofovi velké výhrady, ale lépe jsem mu rozuměl a v jeho přesvědčení jsem kromě nedostatků spatřoval i silné stránky a ctnosti. Získal jsem ponaučení, které používám v celém spektru svého života.

Generál Andrew Jackson, když kráčel podél šiku v bitvě u New Orleans, svým mužům řekl: „Pánové, pozdvihněte své pušky o trochu níže!“ Myslím, že mnozí z nás potřebují pozdvihnout své „pušky“ o trochu níže. Na druhou stranu musíme pozvednout úroveň osobní a veřejné rozpravy. Máme se vyvarovat karikování postojů druhých, stavění panáků ze slámy, chcete-li, a neopodstatněného hanobení jejich motivace a charakteru. Musíme, jak poradil Pán, podporovat čestné, moudré a dobré muže a ženy, kdekoli se nacházejí, a uvědomovat si, že jsou mezi „všemi sektami, společnostmi a denominacemi“ ti, kteří jsou „zadržováni před pravdou [evangelia] proto, že nevědí, kde ji nalézti“.11 Skrývali bychom toto světlo, protože jsme vstoupili do kultury pomluv, stereotypů a pronášení a vyhledávání urážek?

Při jednání s těmi, kteří mají opačné názory, je někdy příliš snadné upadnout do ducha posměchu a cynismu. Demoralizujeme nebo snižujeme, abychom přivedli druhé nebo jejich myšlenky v opovržení. To je prvořadý nástroj těch, kteří obývají velké a prostorné stavení, které spatřil ve vidění otec Lehi.12 Juda, bratr Kristův, varoval, že „v posledním času budou posměvači, podlé svých bezbožných žádostí chodící. Toť jsou ti, kteříž se sami odtrhují, hovadní, Ducha Kristova nemající“.13

S posměchem je úzce spojen duch cynismu. Cynici mají sklon nacházet chyby a chytat se jich. Nepřímo nebo přímo projevují posměšnou nevíru v upřímnost a poctivost. Izaiáš hovořil o těch, kteří „jsou pilni marnosti“ a „kteříž obviňují z hříchu člověka pro slovo, a na toho, kterýž [je] tresce, v bráně lécejí, a pro nic utiskují spravedlivého“.14 V tomto ohledu Pán v posledních dnech poradil, „ustaňte vyhledávati chyby jeden druhému“ a „nade všechny věci, odějte se poutem pravé lásky jako pláštěm, což je pouto dokonalosti a pokoje“.15

President George Albert Smith poznamenal: „Na světě není nic zhoubnějšího nebo škodlivějšího pro lidskou rodinu než zášť, předsudek, nedůvěra a nelaskavý postoj, který mají určití lidé vůči svým bližním.“16 V politických záležitostech varoval: „Kdykoli vás váš politický názor vede k tomu, abyste nelaskavě hovořili o svých bratřích, vězte, že jste na nebezpečné půdě.“17 Když hovořil o velkém poslání království posledních dnů, poradil: „Církev, k níž patříme, není militantní. Toto je církev, která nabízí světu pokoj. Nemáme za povinnost jít do světa a hledat chyby na druhých, ani kritizovat lidi, protože nerozumějí. Máme ale výsadu jít mezi ně s laskavostí a láskou a rozdílet mezi ně pravdu, kterou Pán zjevil v tyto poslední dny.“18

Pán nás ustavil jako lid pro zvláštní poslání. Jak řekl v dávné době Enochovi, den, ve kterém žijeme, bude dnem temnoty, bude to ale i doba, kdy spravedlivost sestoupí z nebe a pravda bude vyslána ze země, aby ještě jednou vydala svědectví o Kristu a o Jeho smírném poslání. Toto poselství jako potopa zaplaví svět a Pánovi vyvolení budou shromážděni ze čtyř koutů země.19 Ať žijeme kdekoli ve světě, byli jsme zformováni jako lid, abychom byli nástroji Pánova pokoje. Slovy Petra, Bůh nás prohlásil za vlastní, abychom hlásali triumf toho, „kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své. Kteříž jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží“.20 Nemůžeme si dovolit poklesnout ke způsobu světa urážet a urážet se. Navíc, jak Pán zjevil Pavlovi i Mormonovi, nesmíme závidět ani se povyšovat v pýše. Nedáme se snadno vyprovokovat ani se nechováme neslušně. Neradujeme se z nepravosti, ale z pravdy. Toto je čistá láska Kristova, kterou představujeme.21

Ve světě obklopeném hněvem nám dnešní prorok, president Gordon B. Hinckley, poradil: „Je toho mnoho, co můžeme a musíme udělat v této nebezpečné době. Můžeme vyslovit svůj názor na hodnocení této situace tak, jak ji vidíme, avšak nepodílejme se na zlých slovech či skutcích ve vztahu k našim bratrům a sestrám v různých národech, ať na jedné straně, či na druhé. Rozdíly v politických názorech nikdy neopravňují k nenávisti či zlé vůli. Doufám, že Pánovi lidé budou spolu v neklidné době vycházet pokojně, nehledě na to, jakým různým vládám či stranám jsou zavázáni svou věrností.“22

Jako praví svědkové Krista v posledních dnech neupadejme do temnoty, abychom slovy Petra „což vzdáleno jest, nevida,“ ale buďme plodní ve svědectví o Kristu a Jeho znovuzřízeném evangeliu v myšlence, v řeči a ve skutku.23 Bůh žije. Ježíš Kristus je cesta, pravda a život. Joseph Smith, velký prorok znovuzřízení, byl nástrojem, skrze který jsme byli ustaveni jako lid, který je i dnes veden prorokem Božím, presidentem Gordonem B. Hinckleym. Kéž denně obnovujeme v srdci čistou lásku Kristovu a překonáváme s naším Mistrem temnotu světa.

Ve jménu Ježíše Krista, amen.

Odkazy

  1. Viz 2. Nefi 28:20; NaS 10:24.

  2. Viz 1. Nefi 16:37–38.

  3. Alma 48:1.

  4. Mojžíš 7:46, 60.

  5. Viz NaS 115:6.

  6. Mojžíš 7:33.

  7. Moroni 9:18–19.

  8. Jakub 1:19–20.

  9. Viz Mojžíš 7:31.

  10. Viz Mosiáš 18:8–10.

  11. Viz NaS 123:12, viz také 98:10.

  12. Viz 1. Nefi 8:26–33; 11:36.

  13. Judas 1:18–19.

  14. Izaiáš 29:20–21.

  15. NaS 88:124–125.

  16. Sayings of a Saint, sel. Alice K. Chase (1952), 30.

  17. Conference Report, Apr. 1914, 12.

  18. Conference Report, Apr. 1935, 44.

  19. Viz Mojžíš 7:62.

  20. 1. Petrova 2:9–10.

  21. 1. Korintským 13:4–6; Moroni 7:45–47.

  22. „War and Peace“, Liahona, May 2003, 80.

  23. 2. Petrova 1:8–9.