To, na čem záleží nejvíce, vydrží nejdéle

Starší M. Russell Ballard

Kvorum dvanácti apoštolů

Jako vaši vedoucí vyzýváme vás, členy Církve, ať jste kdekoli, abyste dali rodinu na první místo a abyste si určili, jak konkrétně můžete svou rodinu posilovat.

S několika bratřími jsem nedávno navštívil několik uprchlických středisek v Louisianě, v Mississippi a v Texasu, kde se shromažďují zničení lidé, které z domovů vyhnal hurikán Katrina, a kde se znovu pokoušejí postavit se na vlastní nohy. Jejich příběhy a poměry jsou v mnoha ohledech tragické a dojemné, ale mezi vším tím, co jsem vyslechl, mě nejvíce dojímaly nářky lidí hledajících svou rodinu: „Kde je maminka?“ „Nemohu najít svého syna.“ „Ztratila jsem sestru.“ Tito lidé byli hladoví, vyděšení, ztratili vše a potřebovali potraviny, zdravotnickou péči a veškerou možnou pomoc, po čem však toužili nejvíce a co potřebovali nejvíce, byla jejich rodina.

Jakékoli kritické situace nebo změny nám připomínají, na čem záleží nejvíce. V každodenním životě často považujeme rodinu – své rodiče, děti a sourozence – za něco samozřejmého. Ale v době nebezpečí, nouze a změny není pochyb o tom, že právě o svou rodinu máme největší starost! A bude to platit ještě více, až opustíme tento život a vstoupíme do duchovního světa. Mezi první lidi, které se tam budeme snažit najít, bude dozajista patřit otec, matka, manžel nebo manželka, děti a sourozenci.

Myslím, že základní poslání smrtelnosti je možné vyjádřit slovy „vytvořit věčnou rodinu“. Tady na zemi se snažíme stát se součástí širší rodiny a máme schopnost vytvořit vlastní část této rodiny a uspořádat ji. To je jeden z důvodů, proč nás sem Nebeský Otec poslal. Ne každý najde svého společníka nebo společnici ve smrtelnosti a založí rodinu, ale každý, bez ohledu na osobní situaci, je drahocenným členem Boží rodiny.

Bratři a sestry, letos si připomínáme 10. výročí vzniku prohlášení světu o rodině, které v roce 1995 vydalo První předsednictvo a Kvorum dvanácti apoštolů (viz „Rodina – Prohlášení světu“, Liahona, říjen 2004, 49.) Toto prohlášení bylo a je pronikavou výzvou k ochraně a posilování rodin a závažným varováním světu, v němž upadající hodnoty a nesprávné priority hrozí zničením společnosti tím, že podkopávají její základní jednotku.

Toto prohlášení je prorockým dokumentem nejen proto, že jej vydali proroci, ale také proto, že předběhl svou dobu. Prohlášení do značné míry varuje přesně před tím, co ohrožuje a podkopává rodiny v posledních deseti letech, a požaduje, aby rodina byla postavena na přední místo a aby na ni byl kladen důraz, má-li přežít v prostředí, které, jak se zdá, je stále zhoubnější vůči tradičnímu manželství a vztahům mezi rodičem a dítětem.

Jasný a jednoduchý jazyk tohoto prohlášení je v přímém kontrastu se zmatenými a spletitými názory společnosti, která se nedokáže shodnout ani na definici rodiny, natož aby rodičům a rodinám nabídla pomoc a podporu, kterou potřebují. Jistě jste obeznámeni například s těmito slovy z prohlášení:

„Manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem.“
„Pohlaví je základní charakteristikou předpozemské, smrtelné a věčné totožnosti a účelu jednotlivce.“
„Manžel s manželkou mají posvátnou zodpovědnost vzájemně se milovat a vzájemně o sebe pečovat a pečovat o své děti.“
„Děti mají právo na to, aby se narodily v manželském svazku a byly vychovávány otcem a matkou, kteří s naprostou věrností ctí manželské smlouvy.“
„Rozpad rodiny přivede na jedince, obce a národy pohromy předpověděné dávnými i současnými proroky.“

A poslední slova prohlášení vyjadřují prostou pravdu, že rodina je „základní [jednotkou] společnosti“.

Vyzývám dnes členy této Církve a oddané rodiče, prarodiče a členy širší rodiny, ať jsou kdekoli, aby se pevně drželi tohoto důležitého prohlášení, aby z něj učinili prapor, nikoli nepodobný „zástavě svobody“ vojevůdce Moroniho, a aby se zavázali, že budou žít podle jeho předpisů. Toto prohlášení se týká všech, neboť všichni jsme součástí nějaké rodiny.

Průzkumy veřejného mínění ukazují, že lidé všude ve světě obecně považují rodinu za to nejdůležitější ve svém životě; a přesto se v posledních letech zdá, že větší část společnosti rodinu ignoruje nebo ji nesprávně definuje. Posuďte některé změny, které proběhly v uplynulém desetiletí:

Mnohé velké národní a mezinárodní instituce, které kdysi podporovaly a posilovaly rodiny, se nyní snaží nahrazovat nebo dokonce sabotovat rodiny, kvůli kterým byly založeny a kterým mají sloužit.
Ve jménu „tolerance“ se definice rodiny rozšířila až do té míry, že ji nelze nijak vymezit, a takzvaná „rodina“ se může skládat z jakýchkoli jedinců jakéhokoli pohlaví, kteří spolu žijí, ať již mají nebo nemají závazek vůči druhému nebo děti, nebo ať již si uvědomují následky svého jednání nebo nikoli.
Rozšířený materialismus a sobectví svádí mnohé k domněnkám, že rodina, a zvláště děti, jsou spíše zátěží a finančním břemenem, které je bude brzdit, než posvátnou výsadou, která je bude učit, aby se stali podobnějšími Bohu.

A přesto si většina rodičů po celém světě i nadále uvědomuje důležitost a radost, která je spojena s přirozenou rodinou. Jeden můj přítel, který se nedávno vrátil z cesty po několika kontinentech, během které promlouval k rodinám a k rodičům, mi řekl, že přání a obavy rodičů po celém světě jsou si pozoruhodně podobné.

V Indii jedna starostlivá hinduistická matka řekla: „Jediné, co chci, je mít na své děti větší vliv než média a než jejich vrstevníci.“

A buddhistická matka v Malajsii řekla: „Ráda bych, aby moji synové byli schopni fungovat v tomto světě, ale nechci, aby byli ze světa.“ Rodiče ze všech různých kultur a náboženství říkají a pociťují totéž, co my, jakožto rodiče v této Církvi.

Svět potřebuje vědět, čemu se v tomto prohlášení učí, protože rodina je základní jednotkou společnosti, ekonomiky, naší kultury a naší vlády. A my Svatí posledních dnů víme, že rodina také bude základní jednotkou v celestiálním království.

V Církvi je naše přesvědčení, že rodina má prvořadou důležitost, zakotveno ve znovuzřízené nauce. Víme o posvátnosti rodin v obou směrech naší věčné existence. Víme, že před tímto životem jsme žili s naším Nebeským Otcem jako součást Jeho rodiny, a víme, že rodinné vztahy mohou pokračovat i po smrti.

Pokud budeme žít a jednat podle této znalosti, přitáhneme na sebe pozornost světa. Rodiče, pro které je rodina důležitá, budou přitahováni Církví, protože nabízí rodinné uspořádání, hodnoty, nauku a věčný náhled, o který usilují a který nikde jinde nemohou najít.

Vzhledem k tomu, že se soustřeďujeme na rodinu, by se Svatí posledních dnů měli snažit být těmi nejlepšími rodiči na světě. Měli bychom pociťovat nesmírnou úctu ke svým dětem, které jsou ve skutečnosti naši duchovní sourozenci, a mělo by nás to přimět k tomu, abychom věnovali veškerý nezbytný čas posilování své rodiny. Ve skutečnosti není nic tak zásadně spojeno s naším štěstím – s naším vlastním i se štěstím našich dětí – než naše schopnost projevovat si v rodině vzájemně lásku a podporu.

President Harold B. Lee mluvil o Církvi jako o důležitém „lešení“, které nám pomáhá budovat jednotlivce i rodinu (viz Conference Report, Oct. 1967, 107). Církev je království Boží na zemi, ale v nebeském království budou rodiny zdrojem našeho věčného pokroku a radosti a budou také představovat řád našeho Nebeského Otce. Jak je nám často připomínáno, jednou budeme uvolněni ze svých církevních povolání, ale pokud toho budeme hodni, nikdy nebudeme uvolněni ze svých rodinných vztahů.

Joseph F. Smith řekl: „Žádné pravé štěstí nemůže být odděleno a odloučeno od domova, a každé úsilí vynaložené na posvěcení a zachování jeho vlivu povznáší ty, již se namáhají a obětují pro jeho vytvoření. Muži a ženy se často snaží nahradit domácí život nějakým jiným druhem života; chtěli by sami uvěřit tomu, že domov znamená omezení; že nejvyšší svobodou je neomezená příležitost žít si tak, jak se jim právě zachce. Neexistuje štěstí bez služby, a neexistuje větší služba než ta, která mění domov v božskou instituci a která podporuje a zachovává rodinný život.“ (Učení presidentů Církve: Joseph F. Smith [2003], 382.)

Někdo se může zeptat: „Jak máme ochraňovat, hájit a posilovat svůj domov a rodinu ve světě, který na nás vyvíjí takové tlaky v opačném směru?“ Dovolte, abych uvedl tři jednoduché rady:

Důsledně konejte každodenní rodinné modlitby a týdenní rodinné domácí večery. Obě tyto činnosti přivolávají Pánova Ducha, který nám poskytuje pomoc a sílu, kterou potřebujeme jako rodiče a jako vedoucí rodiny. Církevní příručky a časopisy obsahují mnoho vhodných námětů pro rodinný domácí večer. Zvažte také možnost pořádat rodinná svědecká shromáždění, během nichž si mohou rodiče a děti vzájemně sdělovat své názory a pocity v soukromí a jen mezi sebou.
Učte svou rodinu evangeliu a základním hodnotám. Probuďte ve své rodině lásku ke společné četbě písem. Příliš mnoho rodičů se vzdává této zodpovědnosti a přenechává ji Církvi. I když jsou seminář, pomocné organizace a kněžská kvora důležitým doplňkem rodičovské výuky evangelia, hlavní zodpovědnost spočívá na rodině. Můžete si například vybrat jedno téma z evangelia nebo nějakou rodinnou hodnotu a pak vyhledávat příležitosti k tomu, abyste jí mohli učit. Buďte moudří a nezapojujte děti ani sebe do tolika různých činností mimo domov, že budete tak zaneprázdněni, že nedokážete rozpoznávat ani pociťovat Ducha Páně, který vám osobně i vaší rodině může poskytovat slíbené vedení.
Vytvořte si smysluplná rodinná pouta, která vašim dětem dají pocítit, že někam patří, silněji, než jak by to pocítili ve skupině svých vrstevníků, ve škole nebo kdekoli jinde. Toho lze dosáhnout díky rodinným tradicím spojeným s narozeninami, s dovolenou, se společnými večeřemi a s nedělními aktivitami. Lze toho také dosáhnout pomocí rodinných zásad a pravidel s přirozenými a snadno srozumitelnými následky. Vytvořte si jednoduchý rodinný systém, v rámci kterého budou děti zodpovědné za určité domácí práce nebo povinnosti a obdrží za ně pochvalu nebo jiné odměny odpovídající výsledku jejich práce. Učte je, jak je důležité vyvarovat se dluhu a jak je důležité vydělávat, šetřit a moudře utrácet peníze. Pomozte jim, aby se naučily zodpovědnosti za svou vlastní časnou i duchovní soběstačnost.

V dnešním světě, kde tolik převládají Satanovy útoky namířené proti rodině, se rodiče musejí ze všech sil snažit opevňovat a bránit svou rodinu. Jejich úsilí však nemusí být postačující. Naše nejzákladnější instituce – rodina – zoufale potřebuje pomoc a podporu ze strany širší rodiny a veřejných institucí, které nás obklopují. Bratři a sestry, tety a strýcové, prarodiče, bratranci a sestřenice mohou mít mocný vliv na život dětí. Pamatujte na to, že vyjádření lásky a povzbuzení od člena širší rodiny často na dítě správně zapůsobí a pomůže mu v kritické chvíli.

Samotná Církev bude i nadále první a prvořadou institucí – takříkajíc „lešením“ – která bude pomáhat vytvářet silné rodiny. Mohu vás ujistit, že ti, kteří vedou tuto Církve, mají velký zájem na blahu vašich rodin, a proto budete svědky vzrůstajícího úsilí dávat potřeby rodiny na první místo a zaměřovat se na ně. Jako vaši vedoucí však vyzýváme vás, členy Církve, ať jste kdekoli, abyste dali rodinu na první místo a abyste si určili, jak konkrétně můžete svou rodinu posilovat.

Dále vyzýváme všechny veřejné instituce, aby se zamyslely nad svým působením a aby omezily to, co by rodinám mohlo ublížit, a podpořily to, co by jim mohlo pomoci.

Vyzýváme média, aby nabízela více toho, co propaguje tradiční rodinné hodnoty a pozvedá a podporuje rodiny, a méně toho, co popularizuje nemorálnost a materialismus.

Vyzýváme vládní a politické činitele, aby dali potřeby dětí a rodičů na první místo a aby při vytváření veškeré legislativy a politiky mysleli na to, jaký to bude mít dopad na rodinu.

Vyzýváme poskytovatele internetu a ty, kteří vytvářejí webové stránky, aby byli zodpovědnější vzhledem ke svým možnostem ovlivňovat druhé, a aby se vědomě snažili chránit děti před násilím, pornografií, špínou a vulgárností.

Vyzýváme vzdělávací instituce, aby vyučovaly univerzálním hodnotám a rodinným a rodičovským dovednostem, aby podporovaly rodiče v jejich zodpovědnosti vychovávat děti, které povedou rodiny v nastávajících generacích.

Vyzýváme naše členy Církve, aby s lásku nabídli svou pomoc bližním a přátelům jiného vyznání a poskytli jim mnohé zdroje a materiály, které Církev má, aby pomohla rodinám. Když se lidé všech možných vyznání spojí v posilování rodin, budou naše města a obce bezpečnější a silnější.

Je důležité pamatovat na to, že všechny větší jednotky společnosti závisejí na té nejmenší a nejzákladnější jednotce – na rodině. Nezáleží na tom, kdo jsme nebo čím jsme, když pomáháme rodinám, pomáháme tím i sami sobě.

Bratři a sestry, poneseme-li jako prapor prohlášení světu o rodině a budeme-li žít podle evangelia Ježíše Krista a budeme-li mu učit, naplníme tím míru svého stvoření zde na zemi. Najdeme pokoj a štěstí zde i ve světě příštím. Nebudeme potřebovat hurikán ani jinou krizovou situaci, aby nám připomněla, na čem záleží nejvíce. To nám má připomínat evangelium a Pánův plán štěstí a spasení. To, na čem záleží nejvíce, vydrží nejdéle, a naše rodiny jsou na věčnost. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.