Starší misionáři a evangelium
Vyjadřuji vděčnost za naše starší misionáře. Jsou mladí duchem, moudří a ochotni pracovat.
S vděčností vítáme staršího Dietera F. Uchtdorfa a staršího Davida A. Bednara z Kvora dvanácti apoštolů. S modlitbou a v jednotě budeme sloužit Pánu Ježíši Kristu.
Různé úkoly mě tento rok zavedly do mnoha zemí světa. V některých těchto zemích je Církev relativně nová. Ať jedu kamkoli, setkávám se s našimi misionáři. Jsou obdivuhodně pružní a stále efektivní. Jsou viditelným a hmatatelným důkazem, že Církev Ježíše Krista byla znovuzřízena ve své plnosti. Byl to On, kdo řekl: „Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.“1 Toto přikázání pulzuje v srdci každého misionáře, který svědčí o Ježíši Kristu a učí Jeho poselství.
Když uvažujeme o misionářích, zpravidla si představíme mladé muže v košili s vázankou a slušně oblečené mladé ženy. Ale kromě nich existují i úžasní starší misionáři, kteří odpověděli na prosby proroků a apoštolů, aby bylo více misionářských párů.2
Vyjadřuji vděčnost za naše starší misionáře. Jsou mladí duchem, moudří a ochotni pracovat. Dokonce tolerují poznámky svých pobavených dětí, které možná změnily prosbu presidenta Spencera W. Kimballa „Prodlužte krok!“ na „Zrychlete šourání“.3 Tito milí členové jsou ochotni sloužit druhým a posilovat je v životě.4 I když se stane, že tito starší lidé neznají místní jazyk, jejich výsledky jsou skvělé a jejich duch oběti je drahocenný.5
Příklady služby starších misionářů
Například vzpomínám na staršího Lloyda Poelmana a jeho manželku sestru Catherine Poelmanovou. Jako rodiče 9 dospělých dětí a prarodiče 20 vnoučat slouží nyní v odlehlé části Chile a pracují v jedné malé odbočce. Často navštěvují méně aktivní členy a rodiny nedávno obrácené do Církve. Tyto návštěvy Poelmanovým poskytují příležitosti číst s těmito rodinami a vydávat jim svědectví o požehnáních chrámu. V odbočkách jejich misie také učí lidi, jak dirigovat a hrát zjednodušené verze náboženských písní na malém elektronickém piánu. Starší a sestra Poelmanovi nedávno napsali: „Křest je jen prvním krokem v obrácení. Když opadne prvotní nadšení a nově obrácení nadále čelí nutnosti pracovat dlouhé hodiny, jen aby si vydělali na chleba, potřebují pomoc ostatních, kteří s nimi sdílejí radost evangelia. To je naše specialita. Část naší práce je preventivní – být nablízku nově obráceným. Přesto jiní, kteří chodí na shromáždění zřídka, neztratili své přesvědčení a vděčně přijímají naše poselství. Když pozorujeme změny, jež se staly v životě těch, které navštěvujeme, cítíme se požehnáni tím, že Pán nás v této práci neustále učí a pomáhá nám, a zároveň tím, že víme, že naše rodina doma se naším prostřednictvím podílí na našem povolání a na těchto zvláštních požehnáních.“6
Takové úžasné páry jsou zapojeny do úsilí přivést zpět duše, které předtím uzavřely smlouvu vzít na sebe jméno Ježíše Krista.
Jiné misionářské páry odvádějí službu v posvátných chrámech Církve. Například starší Kenneth a sestra Barbara Willitsovi slouží v chrámu Akkra v Ghaně. Lidé v Ghaně jim přirostli k srdci, když zde sloužili před více než dvěma desetiletími jako misionáři. Již 50 let to jsou energičtí a nadšení obrácení, se třemi dětmi, 16 vnoučaty a 12 pravnoučaty. Provádějí chrámové obřady oslavení. Bratr Willits slouží jako pečeticí pracovník. Při několika příležitostech byli příjemně překvapeni, když se setkali s členy, které poznali během své první misie. Starší Willits nedávno provedl zpečetění manžela a manželky, které učili v roce 1982, a k tomuto páru připečetil starší Willits čtyři jejich zesnulé děti. Starší a sestra Willitsovi píší: „Naše ochota opustit rodinu a domov je motivována chrámovými smlouvami, jež jsme uzavřeli. Naší hlubokou touhou je stát se věčnou rodinou. Rodina nás v naší službě plně podporuje a podílí se na mnoha požehnáních, jež jsme obdrželi. Jsme s pokorou vděčni za výsadu pomáhat druhým, aby získali požehnání chrámu.“7
Odvážné a láskyplné páry, jako jsou starší a sestra Willitsovi, umožňují a obohacují práci prováděnou v mnoha našich chrámech po celé zemi. Některé, jako například chrám Akkra v Ghaně, stojí tam, kde většina místních členů dříve neměla příležitost chrám navštěvovat. Obřady pro tyto členy jsou nyní obohaceny zkušenými páry, které slouží jako chrámoví misionáři. Jim také vyjadřujeme srdečnou vděčnost.
Letos jsem společně se starším Douglasem L. Callisterem navštívil Kyjev, hlavní město Ukrajiny. Byli jsme tam proto, abychom ustavili první kůl v bývalém Svazu sovětských socialistických republik. S potěšením jsme shledali, že okrsek Kyjev Ukrajina je dobře připraven na proměnu v kůl – plně zorganizovaný – a připravený zaujmout své místo mezi kůly Sionu. I tam jsme se setkali s misionáři, mezi nimiž bylo několik odvážných starších párů. Pozorně jsme naslouchali jejich zkušenostem.
Vzpomínáme na vyprávění staršího Rudiho a sestry Evy Hegewaldových, kteří vyrostli v tehdejším východním Německu. Mluvili s lehkým a milým německým přízvukem a vyprávěli o těžkých dnech za 2. světové války a následné sovětské okupace. Hovořili o tom, jak mnoho strádali. To, že našli Pánovu pravou Církev a později emigrovali do Ameriky, považovali za drahocenná požehnání. Následné roky jim přinesly pět zdravých dětí, společně s duchovním i finančním růstem. Cítili, že služba na misii pro ně bude vhodným způsobem, jak Pánovi vyjádřit vděčnost. Vyjádřili hlubokou touhu sloužit ve východní Evropě. Dostali povolání k službě v Ukrajinské misii Kyjev. Starší a sestra Hegewaldovi píší: „Nyní, když se naše misie v zemi našeho bývalého nepřítele chýlí ke konci, jsme vděčni za příležitost učit lidi na Ukrajině a mít je rádi. Tím, jak jsme sloužili Pánovi, se naše duše zahojily a naše rodina se více sjednotila. Byla to pro nás opravdu pozoruhodná a uspokojující zkušenost a viděli jsme mnoho malých zázraků.“8
Všimněte si, že všechny tři páry psaly o svých požehnáních. I jiný pár hovoří o požehnáních, jež plynou z misionářské služby. Napsal: „Dobří lidé se ujali naší rodičovské povinnosti lépe než my sami… Nedaří-li se vám vyřešit nějaký rodinný problém modlitbou a půstem, můžete zvážit misii.“9
Pro žádný starší misionářský pár není odjezd pohodlný. Nebyl ani pro Josepha nebo Brighama nebo Johna nebo Wilforda. I oni měli děti a vnoučata. Nemilovali svou rodinu o nic méně, ale milovali i Pána a chtěli Mu sloužit. Jednou se možná setkáme s těmito hrdiny, kteří pomáhali nastolit tuto dispensaci. Pak se budeme radovat, že jsme se neschovávali, když od proroka přišlo povolání k službě na misii, ač to bylo v podzimu našeho života.
Na generální konferenci v říjnu 1925 president Heber J. Grant vydal jasnou výzvu „mužům zralého věku a zdravého úsudku, kteří mají zkušenost s hlásáním evangelia,… aby vyšli a pracovali v misijním poli“.10
Tato potřeba trvá. Na posledním satelitním školení pro vedoucí kněžství z celého světa president Gordon B. Hinckley vydal podobnou výzvu: „Stále potřebujeme další misionářské manželské páry,“ řekl. „Po celém světě konají nádhernou službu. [Vy, vedoucí,] nemusíte čekat, až se manželské páry samy nabídnou…. Oběť spojená se službou Pánu na plný úvazek hojně požehná manželským párům, jejich rodinám a lidem, kterým slouží.“11
Kvalifikace pro práci
Biskupové také potřebují dbát této prorocké výzvy a požádat takové členy, zda by mohli sloužit. Příležitosti pro starší misionáře jsou rozličné a rozsáhlé.12 Oficiálně jsou k službě povoláváni poté, co byly s modlitbou zváženy jejich pracovní zkušenosti, jazykové dovednosti a osobní schopnosti.13 Ze všech kvalifikací k službě může být touha sloužit tou nejdůležitější. Pán prohlásil:
„Pročež, ó vy, kteří vstupujete do služeb Boha, hleďte, ať mu sloužíte celým svým srdcem, mocí, myslí a silou, abyste mohli stát bez úhony před Bohem v poslední den.
Pročež, máte-li touhu sloužiti Bohu, jste k tomuto dílu povoláni.“14
Mnoho pokorných Svatých posledních dnů se obává, že nejsou pro misionářskou práci kvalifikovaní. Pán však takového perspektivního misionáře ujišťuje: „A víra, naděje, milosrdenství a láska a oko upřené na slávu Boží uschopňují ho pro toto dílo.“15
Omezení kvůli věku a zdraví
Když zde chválím práci starších misionářů, uvědomuji si, že jich je mnohem více, kteří by rádi sloužili, ale nejsou toho schopni. Omezení kvůli věku nebo špatnému zdraví si zaslouží realistické zvážení, stejně jako důležité potřeby členů rodiny. Když ve vás plane touha, a přesto taková omezení existují, můžete svou službu předat pomocí druhých. Oni mohou představovat vaše paže a nohy a vy můžete poskytnout potřebné prostředky. Jiní zase mohou poskytnout čas a talenty jako misionáři žijící doma.16 Každý bude Pánu milý a každému se dostane Jeho chvály.
Evangelium
Všichni můžeme kázat evangelium slovem a příkladem. Slovo evangelium znamená „radostná zvěst“. Radostnou zvěstí je Pán Ježíš Kristus a Jeho poselství spásy.17 Ježíš uvedl evangelium na stejnou úroveň jako své poslání i svou službu ve smrtelnosti. V prohlášení o svém poslání Ježíš řekl:
„Toto je evangelium, které jsem vám dal – že jsem přišel na svět, abych činil vůli Otce svého, neboť Otec můj vyslal mne.
A Otec můj mne vyslal, abych byl pozdvižen na kříž.“18
Spasitelovo poslání ve smrtelnosti je nám známo jako usmíření.
Spasitelova služba ve smrtelnosti spočívá ve všem ostatním, co udělal – v Jeho učení, projevech lásky, pozornosti k obřadům, vzorech modlitby, vytrvalosti a tak dále. Žil, aby byl naším příkladem, což také uvedl na stejnou úroveň s evangeliem v prohlášení o své službě: „Toto jest evangelium moje,“ řekl. „… neboť díla, která jste mne viděli činiti, ta máte také konati.“19 A proto víra, pokání, křest vodou, ohněm a Duchem Svatým, shromažďování vyvolených a vytrvání do konce jsou všechny součástí evangelia.20 Všichni můžeme napodobovat Pánův příklad bez ohledu na věk, postavení nebo bydliště.
Jako jeden ze zvláštních svědků jména Kristova po celém světě21 prohlašuji, že On je Syn živého Boha, náš usmiřující Spasitel a Vykupitel. Toto je Jeho Církev, znovuzřízená v těchto posledních dnech, aby naplnila své božské určení. Jeho prorokem dnes je president Gordon B. Hinckley. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.