Křesťanská jóga
Otakar Vojkůvka a Olga Kovářová s mnoha studenty z kurzů křesťanské jógy
V historii Církve se členové často dělili o evangelium i navzdory tomu, že v daném místě nepůsobili misionáři na plný úvazek. Najít možnost vykonávat misionářskou práci v Československu za komunistického režimu však představovalo nelehký úkol.
20. července 1939 byl Otakar Vojkůvka spolu se svou nevlastní dcerou Valerií Kudelovou poslední, kdo byl v Československé misii pokřtěn předtím, než vypukla 2. světová válka. V roce 1949 se Otakar Vojkůvka poté, co mu komunistické úřady zabavily jeho úspěšný výrobní podnik, začal zajímat o jógu. Přitom si uvědomil, že i navzdory všemu existují možnosti, jak rozvíjet vztahy s druhými na duchovní úrovni. O nedělích začal u sebe doma učit kurzy „křesťanské jógy“. V nich spojoval tradiční cvičení jógy se zásadami, které lze nalézt v písmech Svatých posledních dnů, a učil, že muži a ženy byli stvořeni proto, „aby mohli míti radost“ (2. Nefi 2:25).
Tato setkání brzy přitáhla pozornost místních úřadů, které na jeho kurzech čas od času provedly razii. „Opatrně,“ stálo v závěru jedné úřední zprávy. „Ten člověk má na mladé lidi nesmírný vliv.“ Jeden zvědavý soused se Otakara Vojkůvky zeptal, proč k němu domů chodí každý týden tolik mladých lidí. „Učíme se být šťastní,“ odpověděl.
Olga Kovářová byla v polovině osmdesátých let doktorandkou na Masarykově univerzitě v Brně. Začala se zajímat o jógu a jeden z jejích spolužáků ji představil Otakaru Vojkůvkovi a jeho rodině. Od první návštěvy u Vojkůvkových měla Olga Kovářová pocit, že je na nich něco zvláštního. Otakar Vojkůvka jí dal český překlad knihy A Skeptic Discovers Mormonism [Skeptik objevuje mormonismus] od Timberlinea Walese Riggse.
Během několika dalších měsíců dostala Olga Kovářová od Otakara Vojkůvky a jeho rodiny ještě další knihy o Církvi, aby si je mohla přečíst a pak s nimi o těchto knihách diskutovat. Nakonec jí na základě její žádosti poskytli knihu, která patřila mezi ty, jichž si vážili nejvíce – téměř čtyřicet let starý výtisk Knihy Mormonovy v češtině.
Olga Kovářová se předtím, než zmíněnou knihu začala číst, pustila na vlastní pěst do zjišťování toho, co je Církev zač. Většina z toho, co našla, byla negativní. Avšak to, co onehdy u Vojkůvkových doma pociťovala, ji přinutilo se čtením přece jen začít.
Zjistila, že číst Knihu Mormonovu je obtížné. Během čtení se jí vkrádaly do mysli stále nové a nové otázky. „Tuto knihu jsem přečíst nezvládla,“ řekla Vojkůvkovým, když ji přišla vrátit. „Už po první stránce mě napadla spousta otázek.“
„To je v pořádku, Olgo,“ odpověděli. „Je dobře, že máš otázky.“ Otakar Vojkůvka ji vybídl, aby ve čtení pokračovala, modlila se a o svých otázkách s ním hovořila.
Jednou pozdě večer pocítila Olga Kovářová během četby v srdci radost, kterou nikdy předtím nepoznala. Naprosto jasně pocítila mocné přesvědčení. „Bůh žije!“ zašeptala. „Naslouchala jsem svým vlastním slovům,“ vzpomínala, „a pociťovala jsem přítomnost Boha ve svém životě, zatímco Jeho láska prostupovala celou mou bytostí.“
O šest měsíců později, v létě roku 1983, se dala Olga Kovářová v blízké přehradě pokřtít. Tento obřad se vzhledem k tomu, že ho bylo zapotřebí utajit před místními úřady, konal po setmění v přítomnosti pouze několika málo členů. Olga Kovářová začala brzy po křtu učit své vlastní kurzy křesťanské jógy. S podporou Otakara Vojkůvky začala pořádat letní tábor, kam si přijížděli její poselství vyslechnout mladí lidé z celé republiky. Díky těmto přednáškám evangelium přijalo a dalo se pokřtít 130 osob. „Brzy jsem si uvědomila,“ poznamenala Olga později, „že jsem se stala novým článkem v řetězu žen, které Svaté posledních dnů v Československu významně ovlivnily.“