Hosana Bohu Nejvyššímu
Triumfální vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma a události následujícího týdne ztělesňují nauku, kterou můžeme uplatňovat v životě i v dnešní době.
Jak již bylo řečeno, dnes se připojujeme ke křesťanům po celém světě, abychom o této Květné neděli uctili Ježíše Krista. Před téměř dvěma tisíci lety předznamenala Květná neděle počátek posledního týdne působení Ježíše Krista ve smrtelnosti. Byl to ten nejdůležitější týden v historii lidstva.
To, co začalo ohlášením Ježíše jakožto zaslíbeného Mesiáše při Jeho triumfálním vjezdu do Jeruzaléma, skončilo Jeho Ukřižováním a Vzkříšením.1 Podle božského záměru zakončila Jeho službu ve smrtelnosti Jeho smírná oběť, která nám umožňuje žít s naším Nebeským Otcem na věčnost.
V písmech se píše, že na začátku onoho týdne stály u bran města zástupy lidí, aby spatřili Ježíše, „[proroka] z Nazaréta Galilejského“.2 „Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Hosanna, požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně, král Izraelský.“3
Tento dávný biblický záznam mi připomíná, jak jsem jednou plnil jisté církevní pověření v Takoradi v Ghaně. A stojí za zmínku, že jsem tam byl právě na Květnou neděli.
Měl jsem za úkol rozdělit kůl Takoradi Ghana a vytvořit kůl Mpintsin Ghana. Nyní žije v Ghaně více než sto tisíc členů Církve.4 (Vítáme Ga Mantse, Jeho královskou Výsost Niiho Tackieho Teikoa Tsurua II. z ghanské Akkry, který je tu dnes s námi.) Když jsem se s těmito Svatými setkal, pociťoval jsem jejich hlubokou lásku a oddanost k Pánu. Řekl jsem jim, jak moc je mám rád a že je má rád i president Církve. Zmínil jsem Spasitelova slova, která zapsal Jan: „Abyste se milovali vespolek, jako já miloval jsem vás.“5 Mluvili pak o této konferenci jako o „konferenci plné vyjádření lásky“.6
Když jsem se v kapli rozhlížel po řadách, v nichž seděli tito drazí bratři, drahé sestry a jejich rodiny, viděl jsem, jak jim ve tváři září svědectví a víra v Ježíše Krista. Pociťoval jsem jejich touhu být součástí Jeho rozsáhlé Církve. A když zpíval pěvecký sbor, zpívali jako andělé.
Podobně jako tomu bylo o Květné neděli v dávných dobách, i tito učedníci Ježíše Krista se shromáždili, aby Mu vzdali hold, tak jako ti v branách Jeruzaléma, kteří s palmovými ratolestmi v rukou volali: „Hosanna… Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně.“7
Dokonce i farníci v nedalekém kostele ctili Květnou neděli. Když jsem mluvil u řečnického pultu, z okna jsem si všiml, jak radostně procházejí ulicí a mávají palmovými ratolestmi – podobně jako na této fotografii. Byl to pohled, na který nikdy nezapomenu – onoho dne jsme všichni uctívali Krále králů.
President Russell M. Nelson nás nabádá, abychom Květnou neděli učinili skutečně svatou tím, že budeme pamatovat nejen na palmové ratolesti, které lidé drželi v dlaních a mávali jimi, aby uctili příjezd Ježíše do Jeruzaléma, ale také tím, že budeme pamatovat na dlaně Jeho rukou. Poté president Nelson zmínil Izaiáše, který mluvil o Spasitelově slibu „Nikdy na vás nezapomenu“ těmito slovy: „Aj, na dlaních [svých] vyryl jsem tě.“8
Pán z vlastní zkušenosti ví, že smrtelnost je těžká. Jeho rány nám připomínají, že „sestoupil pod… všechno“,9 aby nám mohl pomáhat, když budeme trpět, a byl nám příkladem v tom, abychom se drželi „cesty své“,10 cesty Jeho, aby byl „Bůh… s [námi] na věky věků“.11
Květná neděle nebyla pouhou událostí, další stránkou v historii s datem, časem a místem. Triumfální vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma a události následujícího týdne ztělesňují nauku, kterou můžeme uplatňovat v životě i v dnešní době.
Podívejme se na některé aspekty věčné nauky, které se prolínají Kristovou službou završenou v Jeruzalémě.
Zaprvé – proroctví. O triumfálním vjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma prorokoval například starozákonní prorok Zachariáš, který dokonce popsal, že Ježíš přijede na oslátku.12 Ježíš, když se na vjezd do města připravoval, předpověděl své Vzkříšení těmito slovy:
„Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákonníkům, a odsoudí ho na smrt.
A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k zbičování a ukřižování, ale třetího dne z mrtvých vstane.“13
Zadruhé – společenství Ducha Svatého. Joseph Smith učil: „Nikdo nemůže poznat, že Ježíš je Pán, jedině prostřednictvím Ducha Svatého.“14 Spasitel slíbil svým učedníkům15 při Poslední večeři16 v hořejší místnosti,17 že je nenechá bez útěchy.18 Nebudou sami, aby nesli pravdy evangelia kupředu, ale budou mít vrcholný dar v podobě Ducha Svatého, který je povede. „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám,“ slíbil Spasitel, „ne jako svět dává, já dávám vám.“19 Díky daru Ducha Svatého máme tutéž jistotu – a to, že můžeme „vždy míti Jeho Ducha, aby byl s [námi]“,20 a že „mocí Ducha Svatého [můžeme] znáti pravdu ohledně všech věcí“.21
Zatřetí – učednictví. Pravé učednictví je v prvé řadě a především neochabující závazek, poslušnost věčných zákonů a láska k Bohu. Pravé učednictví nikterak nepochybuje. Zástup lidí, kteří vzdávali hold palmovými ratolestmi, Pána zdravil jako Mesiáše. A přesně tím On také byl. Lidi přitahoval On sám, Jeho zázraky i Jeho učení. Avšak tento obdiv mnohým nevydržel. Někteří z těch, kteří předtím volali „hosana“,22 záhy poté otočili a křičeli: „Ukřižuj ho.“23
Začtvrté – Usmíření Ježíše Krista.24 Pán během svých posledních dnů po Květné neděli vykonal své pozoruhodné Usmíření – od agónie v Getsemanech až po výsměch při Jeho výsleších, Jeho mučení na kříži a pohřbení do vypůjčeného hrobu. Tam to však neskončilo. S majestátností svého povolání Vykupitele všech dětí Nebeského Otce z onoho hrobu o tři dny později vystoupil vzkříšený,25 jak kdysi prorokoval.
Jsme neustále vděčni za ono jedinečné Usmíření Ježíše Krista? Pociťujeme právě teď očišťující moc tohoto Usmíření? Právě proto Ježíš Kristus, Původce a Dokonavatel našeho spasení, odešel do Jeruzaléma, aby nás všechny spasil. Rezonují v nás tato slova obsažená v Almovi: „Jestliže jste zakusili proměnu srdce a jestliže se vám chtělo zpívati píseň vykupitelské lásky, chtěl bych se zeptati, cítíte se tak nyní?“26 Já mohu skutečně říci, že pěvecký sbor v Takoradi oné Květné neděle zpíval „píseň vykupitelské lásky“.
Ježíš Kristus během onoho posledního osudného týdne svého působení ve smrtelnosti pronesl podobenství o deseti pannách.27 Učil o svém návratu k těm, kteří jsou připraveni Jej přijmout, nikoli s palmovými ratolestmi v rukou, ale se světlem evangelia ve svém nitru. Použil symbol rozsvícených a hořících lamp, s dodatečným množstvím oleje, který živil plamínek, jakožto popis ochoty žít podle Jeho cest, přijímat Jeho pravdy a šířit Jeho světlo.
Ten příběh znáte. Oněch deset panen představuje členy Církve a ženich představuje Ježíše Krista.
Deset panen si vzalo lampy a „vyšly [naproti] ženichovi“.28 Pět bylo moudrých, měly připravený olej v lampách i nějaký navíc, a pět bylo pošetilých, s lampami potemnělými a bez zásoby oleje. Když přišla výzva: „Aj, ženich jde, vyjděte proti němu“,29 oněch pět, které byly moudré a přijaly pravdu a vzaly si „Svatého Ducha za průvodce svého“,30 bylo připraveno na svého krále a zákonodárce svého,31 aby tak „sláva jeho [byla] na nich“.32 Těch dalších pět se horečně snažilo sehnat olej. Ale bylo již příliš pozdě. Průvod šel dál bez nich. Když klepaly a prosily, aby je pustili dovnitř, Pán odvětil: „Neznámť vás.“33
Jak bychom se cítili, kdyby nám řekl: „Neznámť vás!“
I my, podobně jako oněch deset panen, máme lampy – máme však olej? Obávám se, že někteří se snaží vystačit jen s tenkou vrstvičkou oleje a jsou příliš zaneprázdněni světskými tlaky, než aby se náležitě připravovali. Olej pochází z toho, že věříme proroctvím a slovům žijících proroků, zvláště presidenta Nelsona, jeho rádců a Dvanácti apoštolů a že podle těchto proroctví a slov jednáme. Olej plní naši duši, když slyšíme a pociťujeme Ducha Svatého a jednáme podle tohoto božského vedení. Olej se nám vlévá do srdce, když svými rozhodnutími dáváme najevo, že milujeme Pána a že máme rádi to, co má rád On. Olej pochází z toho, že činíme pokání a usilujeme o uzdravení plynoucí z Usmíření Ježíše Krista.
Pokud se někteří snažíte naplnit určitý seznam věcí, které byste chtěli stihnout, než zemřete, udělejte toto: naplňte tento svůj seznam olejem v podobě živé vody Ježíše Krista,34 kterou představuje Jeho život a učení. Když si naproti tomu budete odškrtávat návštěvy nějakých vzdálených míst nebo velkolepých akcí, v duši vám to nikdy nezanechá pocit naplněnosti ani spokojenosti; když však budete žít podle nauky, které učil Ježíš Kristus, tyto pocity mít budete. Již jsem zmínil několik příkladů – přijímejte proroctví a prorocké učení, jednejte podle nabádání Ducha Svatého, staňte se pravými učedníky a usilujte o uzdravující moc plynoucí z Usmíření našeho Pána. Tento seznam toho, co byste chtěli stihnout, vás zavede tam, kam se chcete dostat – zpět k vašemu Otci v nebi.
Ona Květná neděle v Takoradi pro mě byla velmi mimořádným zážitkem, protože jsem ho sdílel se skupinou věrných bratrů a sester. A podobně to probíhá na kontinentech a ostrovech po celém světě. Mé srdce a duše, stejně jako vaše, touží zvolat: „Hosana Bohu Nejvyššímu!“35
Ačkoli dnes nestojíme u bran Jeruzaléma s palmovými ratolestmi v rukou, přijde čas, kdy, jak je prorokováno ve Zjevení, „zástup veliký, kteréhož by žádný přečísti nemohl, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, [bude státi] před trůnem a před oblíčejem Beránka, oblečeni jsouce v bílé roucho, a palmy v rukou jejich“.36
Zanechávám vám své požehnání jakožto apoštola Ježíše Krista, abyste se pilně snažili žít spravedlivě a byli mezi těmi, kteří budou s palmovými ratolestmi v rukou ohlašovat Syna Božího, velikého Vykupitele nás všech. Ve jménu Ježíše Krista, amen.