„Pilot v Pánově armádě“, Pro posílení mládeže, leden 2024.
Pilot v Pánově armádě
Lamar F. z East Midlands v Anglii má velké cíle, které mu pomáhají mířit vysoko, i když se nedaří.
Fotografie poskytla Satomi Folkettová
„Letadla jsem chtěl pilotovat už od mala,“ říká 17letý Lamar F. Když mu kamarád z dob, kdy závodil na vozíku, řekl o britské charitě, která pomáhá lidem s postižením naučit se pilotovat letadlo, Lamar to rozhodně chtěl vyzkoušet.
Sny v oblacích
Přihlásil se do dvou výcvikových kurzů této charity. Jeden z nich, kurz Junior Aspiring Pilots Program (JAPP), byl vytvořen konkrétně pro mládež ve věku 12 až 18 let. Tyto kurzy a další samostatné lekce ho posouvají o krok blíž k jeho velkému cíli - získání pilotní licence PPL.
Částečně ho k tomu inspiruje jeho rodina. Lamarův pěstounský otec byl první, kdo ho přivedl k létání – každý rok ho bral na letecké přehlídky. Později, když ho ve čtyřech letech adoptovala jiná rodina, Lamarův zájem o letectví pokračoval, když sledoval, jak jeho adoptivní otec usiluje o získání pilotní licence. „On mě inspiroval k tomu, abych se stal pilotem,“ říká Lamar. Lamarův otec s ním nyní může létat v jednomotorových pětisedadlových letounech, na kterých probíhá Lamarův výcvik.
Lamarovi rodiče (na snímku po obou stranách) patří k jeho největším oporám.
Při svém prvním letu ve skutečném letounu byl Lamar nervózní z toho, že si asi všechno nezapamatuje. „Než jsem vzlétl, rychle jsem se pomodlil a vše bylo v pořádku,“ říká. Teď, když se při letu snaží na něco si vzpomenout, mu tyto malé, tiché modlitby pomáhají udělat to, co potřebuje. I když jeho otec na zadním sedadle nesedí, Lamar ví, že Nebeský Otec je s ním pokaždé.
Pánova armáda
Létání není to jediné, co Lamara povznáší. „Vždycky jsem byl velkým fanouškem Britské armády a všeho, co se jí týkalo, od královské korunovace až po pohřeb,“ říká.
„Kvůli svému postižení se členem Britské armády stát nemohu,“ říká Lamar. Jeden z jeho bývalých vedoucích Mladých mužů, který býval vojákem, však Lamara povzbudil. „Vždy mi připomínal, že nemusím být ve světské armádě, protože už jsem v armádě Páně,“ vysvětluje Lamar. „Díky tomu, že jsem v Pánově armádě, mám pocit, že ať mi život přinese cokoli, ať mi kdokoli udělá cokoli, vždy mám na své straně Ježíše Krista.“
Bratr Bayliss, Lamarův vedoucí Mladých mužů, ho inspiroval ke vstupu do „Pánovy armády“.
Na škole pro studenty se speciálními potřebami, kterou navštěvuje, se Lamar snaží pomáhat ostatním lidem svého věku vstoupit do Pánovy armády a sdílí s nimi evangelium. „Často mě ignorují,“ říká, „ale někdy projeví zájem. Vzhledem k některým mým současným potřebám nepřipadá služba na misii na plný úvazek v brzké době v úvahu. Ale já to vidím takto: Nepotřebuji jmenovku, abych byl misionářem.“
V jeho sboru je tak málo mladých lidí, že Lamarovi přátelé z velké části nejsou členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Ve škole to není vždy snadné, zvláště když je tam, jak říká Lamar, „obrovská hromada“ pokušení. „Spousta studentů se baví o nevhodných věcech a poslouchá nevhodnou hudbu. Zpravidla kdykoli se něco takového stane, prostě odejdu a přesunu se do místnosti, kde se to neděje.“
Jak neztrácet sílu
Když přijdou pokušení nebo když ostatní nemají zájem slyšet o evangeliu, Lamar se drží svého oblíbeného verše z písem: „Jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu“ (Jozue 24:15).
„Tento verš mi pomáhá zůstat silným ve víře v Ježíše Krista,“ říká. To je pro Lamara obzvlášť důležité v jeho vlastní rodině. Když bylo Lamarovi deset let, jeho otec přestal chodit na shromáždění. „Tehdy jsem byl mladší, takže jsem to úplně nechápal,“ vysvětluje Lamar. „Snažil jsem se ho přesvědčit, aby se vrátil. Ale naučil jsem se, že o tom to není. Prostě jim dejte čas.“
Lamar má se svým otcem stále blízký vztah a projevuje mu lásku každodenními způsoby, například když mu vypráví, co se dělo na shromáždění, nebo s ním tráví čas. „Vždycky mě učil, že ať si projdete čímkoli, musíte zůstat silní.“ Všem mladým lidem, jejichž rodinní příslušníci nejsou aktivní v církvi, radí: „Zůstaňte silní. Držte se své víry. Nevzdávejte to, ať se děje cokoli.“
Obracení se na Krista v těžkých chvílích
Lamar našel v Kristu odvahu i v jiných osobních záležitostech. „Někdy trpím docela silnými úzkostmi,“ říká Lamar. „Myslím si, že tím, kdo mi skutečně dodává odvahu pokračovat, je sám Ježíš Kristus. On toho musel tolik snést, a přesto ve svém poslání pokračoval.“
Když má Lamar obzvlášť špatný den, často si představuje, jak ho Spasitel povzbuzuje: „To zvládneš. Zvládneš cokoli.“
Sílu čerpá také od rodičů, od svých přátel a dalších blízkých lidí. „Bylo období, kdy jsem se málem nechal svést na špatnou cestu,“ říká Lamar. Díky dobrému systému podpory však dokázal upravit svůj směr a posílit své svědectví o Kristu.
„Své svědectví stále rozvíjím,“ vysvětluje, „ale je úžasné být součástí Pánovy armády a Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. To mám opravdu rád.“
Jeho cesta může mít vzestupy i pády, ale Lamar ví, co mu pomáhá mířit vysoko. „Bez ohledu na to, jakým zkouškám nebo problémům čelíš, Nebeský Otec bude stát při tobě, protože mu na tobě záleží a protože tě má rád.“