Jedna otázka, která vám může změnit život

Celosvětové zasvěcující shromáždění pro mladé dospělé s presidentem Nelsonem

Wendy W. Nelsonová

neděle 15. května 2022

Drazí bratři a sestry, máme vás moc rádi! Moc rádi bychom si vzali každého z vás s sebou domů! A co je důležitější, modlíme se, aby vás Duch Svatý dnes večer naučil něčemu, co vám pomůže, abyste se lépe připravili na návrat do svého Domova – Domova s velkým D.

Ráda bych k vám promluvila o jedné otázce – jedné otázce, která vám může změnit život. Tato otázka může posilovat vaši sebedůvěru, snižovat úzkost, motivovat vás, pozvedat vaši náladu a váš zrak, zvyšovat vaši výkonnost, může vám pomáhat lépe se soustřeďovat a jasněji myslet, odolávat pokušení, odhalovat klamy, může posilovat vaši vděčnost, snižovat ve vašem životě stres, posilovat vaši schopnost milovat a činit lepší rozhodnutí. Tato otázka vám může přinášet radost, útěchu, lásku a pokoj.

Jak si tím mohu být tak jistá?

Protože přesně tomuto mě naučilo třicet vašich vrstevníků. A já jim věřím!

Tito mladí dospělí mě naučili, že když si tuto konkrétní otázku budete klást, může vám pomáhat usilovat v životě o to, co je opravdu důležité, činit v životě změny, které si přejete učinit, a dokonce činit skutečné pokání.

Podle vašich přátel vám tato otázka může pomáhat vidět – jako ještě nikdy předtím – Pánovu ruku ve vašem životě, nádheru země a dobrotivost druhých. Tato otázka vám zkrátka díky tomu, že vás může propojit s Duchem Páně a s božskou DNA vašeho ducha, může přinášet více světla a pravdy.

Vaši vrstevníci mě naučili také tomu, že tato otázka bude fungovat, ať už je váš život jakkoli hektický, či monotónní. Nezáleží ani na tom, zda se cítíte šťastní, smutní, izolovaní, zahlcení, deprimovaní, sebevědomí, zneklidnění, nadšení, osamělí, opomíjení, přetížení, přehlížení, nebo zda máte nesmírnou radost. Opravdu na tom nezáleží. Tato jedna otázka může fungovat i pro vás.

Chtěli byste tu otázku slyšet?

Skvělé!

Nejprve však něco z historie: Ježíš Kristus, náš Spasitel, Vykupitel a hlava této Církve, své Církve, vyjádřil velmi jasně, že si přeje, abychom se vy i já stávali stále svatějšími. Dokonce nám přikazuje, abychom tak činili, když říká: „Musíte pěstovati… svatost přede mnou.“¹ A tím nekončí! Přidává slovo neustále.

Zdá se vám možná příliš velkolepé – a jednoduše nemožné – pěstovat svatost neustále? Úplně tomu rozumím, pokud si teď říkáte: „Sestro Nelsonová, na to prostě nemám.“ Dovolte mi říct, proč s jistotou vím, že na to máte.

Před sňatkem jsem působila jako psycholožka, manželská a rodinná terapeutka a profesorka na BYU. Během třiceti let svého profesního života jsem poznala, jakou moc mají otázky. Některé otázky nám mohou pomoci zamyslet se nad určitými věcmi úplně jinak a otevřít srdce a mysl nejrůznějším možnostem, které bychom jinak nevzali v potaz. A tak když jsem přede dvěma měsíci přemýšlela o moci otázek, vyzvala jsem třicet mladých dospělých přátel – přesně vašeho věku, sezdané i svobodné – aby tuto jednu otázku tři dny zkoušeli. Požádala jsem je o toto: „Každý z těchto tří dnů se jednou za den v nějaké situaci sami sebe zeptejte: ‚Co by udělal svatý mladý dospělý?‘“

To je vše. To je ta otázka: „Co by udělal svatý mladý dospělý?“

Například:²

Jak by svatý mladý dospělý zahájil svůj den?
Jaké úkoly by měl na svém seznamu?
Jak by hovořil s přítelem? Nebo nakupoval, hrál si, modlil se, pral prádlo nebo četl dítěti?
Co by svatá mladá dospělá poslouchala nebo řekla? Nebo napsala, četla, sledovala či měla na sobě?
Kdyby byla neprávem obviněna, zrazena nebo nepochopena, co by udělala?
Co by udělala ve velmi obtížné situaci, v níž by byly zkoušeny její hodnoty či mravy?
Jak by se připravovala na přijímání svátosti každou neděli?
Jak by svatý mladý dospělý muž využil čas k tomu, aby se na manželství spíše připravoval, než aby na ně jen čekal?
Jak by svatí mladí dospělí, kteří jsou sezdaní, posilovali své manželství?

A jak to dopadlo? V několika státech v USA a ve dvou městech v Kanadě si třicet mladých dospělých kladlo tuto otázku: „Co by udělal svatý mladý dospělý?“

Rozběhl se koloběh každodenních činností, ale každá byla nyní vykonávána tak, jak by ji vykonával svatý mladý dospělý. Během pár dní mi začalo chodit množství zpráv.

Dovolte mi říci, co někteří vaši přátelé udělali:³

K obědu chroupali mrkev s větší vděčností.
Obvyklou hudbu a podcasty vyměnili za inspirativní hudbu, proslovy z generální konference a podcasty k programu Pojď, následuj mne.
Smazali časově náročné aplikace sociálních sítí.
Vypnuli pořady s vulgárním vyjadřováním.
Přehodnotili své „přebujelé seznamy úkolů“.
Pomodlili se předtím, než začali pracovat na obtížných domácích úkolech, a přizvali Ducha Svatého, aby je učil.
Při mnoha příležitostech hodovali na písmech – i bezprostředně před zkouškou, což přineslo zázračné důsledky.
Obnovili duchovně posilující návyky, které se od návratu z misie vytratily.
Podělili se o své svědectví se spolužáky.
Závist k přátelům, kteří s někým chodí či plánují sňatek, nahradili láskou k nim a radostí z toho, že se jim daří.
Čas, který tráví řízením auta, začali věnovat přemýšlení.
Neodbytné negativní myšlenky nahradili sčítáním svých malých vítězství a mnohých požehnání.
Čas věnovaný elektronickým zařízením nahradili telefonáty a osobními návštěvami.
Strávili více času v chrámu – a manželé vykonali více domácích prací!
A hojně pociťovali lásku Nebeského Otce a Ježíše Krista!

A co dalšího se událo?

Jedna mladá dospělá žena objevila „sílu své svobody jednání“! A dodala: „Když jsem se rozhodla sledovat generální konferenci jako svatá mladá dospělá, nechtěla jsem tím nikoho potěšit ani mít kontrolu nad tím, jak mě vidí druzí. Sledovala jsem ji, protože vím, že Církev je pravdivá. Evangelium je pravdivé. Muže a ženy, kteří promlouvali, inspiruje a vede Pán a já jsem se od nich chtěla učit.“

Sestra, která se „chorobně snaží všem vyhovět“, uvedla, že měla v práci méně stresu. Napsala: „Když jsem si kladla tuto otázku, úplně se změnil můj pohled na věc. Získala jsem novou sebedůvěru, protože jsem pamatovala na hodnotu toho, co je důležitější. Zjistila jsem, že čím svatějšími se stáváme, tím méně se snažíme dělat to, co chtějí druzí, a více to, co si přeje Bůh.“

Obrázek

lešení u<nb/>chrámu Salt Lake

Drazí bratři a sestry, v současné době je sice chrám Salt Lake pořád architektonickým divem, ale není to chrám Páně v provozu. Chrám Salt Lake, zatímco jeho výjimečná budova prochází rozsáhlou renovací a spásnou stabilizací, byl jakožto chrám z provozu vyřazen. Když je chrám vyřazen z provozu, je to, co je posvátné – to, co je spojeno s obřady a pokyny – odstraněno. Totéž se naneštěstí může stát i lidem.

Mnozí mladí dospělí kvůli Satanovým útokům, špatným rozhodnutím a věčný život ohrožujícím setkáváním se s těmi z oné veliké a prostorné stavby naneštěstí ze svého života odstranili to posvátné. Tito mladí dospělí byli jakožto „chrám[y] Boží“⁴ takříkajíc vyřazeni z provozu.

Ať již je to váš případ, či ne, vyzývám vás, abyste ve svém životě získali zpět – nebo posílili – to posvátné tak, že budete dělat přesně to, co přikázal Pán, a to „pěstovati… svatost… neustále“. Tento proces můžete začít tím, že uděláte to, co udělali vaši vrstevníci: sami sebe se jednou za den v nějaké situaci po dobu tří dnů budete ptát: „Co by udělal svatý mladý dospělý?“ A poté to uděláte.

Tím, že budete v životě postupně sílit⁵ – usilovat o to, abyste byli den co den o něco svatější, a rychle činit pokání, když uděláte chybu – naleznete radost v tomto životě a věčný život ve světě, který přijde. A začnete významným a nezapomenutelným způsobem zažívat přesně to, co nám náš Spasitel Ježíš Kristus slíbil, když řekl: „Jsem schopen učiniti vás svatými.“⁶

Drazí bratři a sestry, nyní k vám promluví president Nelson. Svědčím vám o tom – a mohla bych to dosvědčit u kteréhokoli soudu v kterékoli zemi na světě – že president Russell M. Nelson je v dnešní době Pánovým prorokem na zemi a že ho Pán vyvolil a učí ho. Ve jménu Ježíše Krista, amen.