Učme pravdě jazykem lásky

Vysílání výročního školení pro S&I – 2021

Presidentka Jean B. Binghamová

Generální presidentka Pomocného sdružení

Úterý, 19. ledna 2021

Sestry a bratři, máme skvělou příležitost naslouchat a učit se. Nevím, kolik z vás se školení účastní, ale ráda bych vyjádřila hlubokou vděčnost každému z téměř 56 000 povolaných učitelů semináře a institutu a každému z více než 2 200 učitelů zaměstnaných CVS, kteří učí tuto důležitou skupinu – dorůstající generaci. Díky vaší oddané službě a hrdinskému úsilí se mnozí z našich drahocenných mladých lidí a mladých dospělých rozhodují být věrní a zůstat na cestě smlouvy. Duchovní ponaučení a zážitky, které jim poskytujete, jsou zcela zásadní pro prohlubování jejich svědectví. A mimořádné uznání vyjadřuji také neopěvovaným hrdinům – manželům a manželkám učitelů. Bez vaší soustavné emocionální a duchovní podpory a podpory v domácnosti by toto úsilí neuspělo. Každému z vás tedy velmi děkuji z hloubi, šíře i délky svého srdce!

Na začátku nového roku, jenž nám doufejme přinese oproti loňskému závan optimismu nebo alespoň vydechnutí, je dobré pohlédnout na to, co děláme, z nového úhlu. Všichni samozřejmě chceme být ve své práci profesionály, ale nejvíce toužíme po tom, abychom v životě studentů změnili něco k lepšímu.

Při práci s dorůstající generací si přejete pomoci jim porozumět jejich božskému původu, účelu ve smrtelnosti a tomu, kým se mohou stát. Vaším nejhlubším přáním je pomoci jim dosáhnout jejich božského potenciálu. Součástí oficiálně uvedeného účelu Seminářů a institutů je pomoci studentům dozvědět se více o učení a Usmíření Ježíše Krista a spoléhat se na ně a připravit studenty na kněžské obřady chrámu a na věčný život. Když pracujete na naplňování těchto účelů, obrňujete je proti ohnivým šípům protivníka¹ a posilujete je, aby byli věrnými Svatými posledních dnů, kteří se těší na Spasitelův příchod. Pomáháte jim připravit se na budoucí role spravedlivých vedoucích a dobrých příkladů v rodině, v Církvi a ve společnosti.

Když jsem přemýšlela, která témata by nám dnes mohla být užitečná, napadlo mne, jak nesmírným požehnáním je přizpůsobení osnov semináře programu Pojď, následuj mne a jak to může posílit mládež i rodiny. Pomyslela jsem na mladé dospělé, kteří nebydlí doma, a na to, jak mohou v rámci institutu uplatňovat studium evangelia soustředěné v domově. A přemýšlela jsem, jakými způsoby můžeme zajistit, aby výuka byla pro mládež a mladé dospělé přínosná. Po uvážení jsem došla k závěru, že odpovědi na to, jak tohoto dosáhnout, můžete nalézt, když budete usilovat o vlastní zjevení a radit se s druhými učiteli a administrátory.

Místo toho bych se tedy zaměřila na několik zásad. Zásady, o kterých chci mluvit, patří do kategorie „Co bych si přála, abych věděla, když jsem učila seminář“. To, že jsem šest let sloužila jako učitelka ranního semináře, pro mě bylo úžasnou příležitostí a požehnáním. Ve sboru, v němž jsem učila, byla velká skupina studentů, kteří navštěvovali deset různých středních škol. Prostorově byli rozptýleni, ale v přátelství byli jednotní. Byla bych ráda, kdybych mohla říci, že jsem byla prvotřídní učitelka, ale mohu říci to, že jsem se za ta léta něčemu naučila a o dvě zásady bych se ráda podělila.

První zásada, které jsem se naučila, je poskytovat studentům duchovní „maso“. Mládež a mladí dospělí v těchto posledních dnech potřebují duchovní „maso“ evangelia, aby dokázali odpovědět na obtížné otázky, jež se objeví, a aby jim to pomohlo odolat tlakům, které je mohou odvádět z cesty smlouvy. Oni si s ním dokáží poradit. Potřebují ho! Musíme si udělat čas na modlitbu a přípravu – nejen na výukové materiály, ale také na to, abychom studenty lépe poznali a porozuměli tomu, co potřebují; a poté poznali, co z toho, co jsme si připravili, použít. Můžeme zareagovat na výzvu: „Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti.“² Dovolte mi uvést několik příkladů.

Když jsem v dospívání navštěvovala seminář na východě Spojených států, členové sboru byli rozptýleni na velkém zeměpisném území. Na velké střední škole, kde jsem studovala, byli kromě mých sester jen dva další studenti, kteří byli členy Církve. Negativní vlivy ve společnosti byly značné. Byla to doba bouřlivých a kontroverzních událostí, včetně nepokojů ve městech vyostřených konflikty s autoritami, rozsáhlých rasově motivovaných výtržností, válek na opačné straně zeměkoule a protiválečných protestů na domácí půdě. Životní styl založený na „volné lásce“ a nevázané užívání marihuany a drog měnících mysl vytvořily prostředí oslavující individualismus a opuštění mravních norem. Politické atentáty a velmi odlišné názory ohledně toho, jak má fungovat vláda, rozdělily lidi do urputně soupeřících názorových táborů. Tato bouřlivá dekáda nakonec skončila pozitivní zprávou, když první člověk přistál na Měsíci.³ Podobá se podle vás něco z toho společenskému prostředí, jemuž dnes čelí naše mládež a mladí dospělí?

Střední škola pro mě byla počátkem období objevování a rozhodování se ve světě přesahujícím domov a rodinu. Byla jsem vystavena mnoha světským filozofiím a začala jsem pochybovat o pravdivosti všeho, čemu mě v dětství učili mí věrní rodiče a církevní učitelé. Mojí první učitelkou semináře byla sestra Thomanderová, praktická šedovlasá žena se širokým záběrem zkušeností získaných v Církvi a s hlubokým svědectvím o evangeliu. Vyzvala nás, abychom si toho roku přečetli celou Knihu Mormonovu a přicházeli každý den připraveni diskutovat o tom, co jsme četli.

To, jak promyšleně a inspirovaně sestra Thomanderová vyučovala nauce, významně ovlivnilo mé svědectví. Věděla jsem nepochybně, že ví, že Církev je pravdivá, protože přicházela dobře připravená jasně vysvětlit verše, které jsme četli, a o těchto pravdách i svědčila. Bylo zřejmé, že věnovala čas přípravě, aby se mohla podělit o to, co na nás bude mít největší vliv. Nevzpomínám si na žádné hry, oslavy nebo pohoštění, ale pamatuji si, že každý den mi přinesl duchovní výzvy, povznesení a nasycení. Ne každá lekce byla ohromující, ale každý den jsem obdržela potvrzení a ujištění díky tomu, že s trpělivostí a povzbuzením odpovídala na upřímné otázky, které jí studenti kladli. Její přímočaré výzvy a vysoká očekávání měla na můj život nesmírný vliv. Sestra Thomanderová je jednou z těch, které chci na druhé straně závoje vidět a kterým chci poděkovat.

Onen rok porovnávám s rokem, kdy jsem postoupila do další třídy. Učitel semináře byl zábavný a přátelský, ale kupodivu s námi nenavázal téměř žádný vztah. Týdny ubíhaly, zatímco velmi ležérně probíral studijní materiály. Bylo zřejmé, že ho studenti neberou vážně – starší dívky si v zadní řadě pilovaly nehty, zatímco chlapci se vzájemně popichovali a my ostatní jsme si posílali psaníčka, abychom se nějak zabavili. I když jsme věděli, že má svědectví o evangeliu, protože sloužil na misii, naučili jsme se neklást naukové otázky, protože jeho odpovědi byly často povrchní nebo vyhýbavé a my jsme si nebyli jisti, zda na ně chce či dokáže odpovědět. Seminář plnil svoji společenskou úlohu, ale neposkytoval nám duchovní zážitky.

Jistě znáte Pavlovu otázku v 1. Korintským: „Ano trouba vydala-li by nejistý hlas, kdož se bude strojiti k boji?“⁴ Jako učitelé evangelia pro dorůstající generace musíme vydávat jistý hlas. Ve starozákonní době se pro tento účel používal šófar, beraní roh vydávající jednoduchý, nezaměnitelný zvuk. Sloužil k tomu, aby Pánův lid svolával k bohoslužbám, varoval před blížícím se nebezpečím a v boji vydával pokyny. Hluk a hřmot boje ve starověkých bitvách vyvolával chaos. Kdyby vojevůdce nedokázal s jednotkami jasně komunikovat, vojsko by čekala jistá porážka. Proto byla vynalezena trubka s jistým hlasem. Každý voják byl vyškolen, aby poznal její zvuk a aby i ve chvílích zmatku věděl, zda postupovat vpřed nebo ustoupit, zaútočit na levé křídlo nebo na pravé.⁵

To pro mě dělala sestra Thomanderová. I my toto musíme dělat – být důvěryhodným hlasem, ujišťujícím o věčné pravdě a čelícím rychle a stále se měnícím světským hodnotám. Musíme svým studentům říkat pravdu a pomáhat jim porozumět nejen skutečnostem, ale také souvislostem. Můžeme to činit „v poklidu a v mírnosti“⁶, ale musíme to dělat. Jak to vyjádřil jeden učitel semináře: „Zvukem své trubky nikoho neohlušujeme, ale netroubíme na ni ani zdrženlivě; její signál má být příjemný, jasný a jistý.“⁷ Při výuce semináře jsem poznala, že mládež má ráda zábavné výukové činnosti a že potřebuje kontakt s vrstevníky, ale dychtí i po opravdových odpovědích na otázky ohledně evangelia a praktických námětech, jak zásady evangelia uplatňovat ve vlastním životě.

Druhá zásada, jež považuji za nezbytnou, je sblížit se se studenty na základě upřímného zájmu. Jak se můžeme se studenty sblížit vhodným a smysluplným způsobem? Jazyk může mít jistě velký vliv. Pokud se například budu snažit mluvit jazykem kekči na studenty, kteří rozumí pouze jazyku tagalog, nepodaří se mi poselství úspěšně předat. Naštěstí existují dva mezinárodní jazyky, kterým rozumí všichni mladí i mladí dospělí – jazyk Ducha a jazyk lásky.

První jazyk, jazyk Ducha, rozpoznají všichni, kteří hledají pravdu. Jak učil starší Joseph B. Wirthlin: „V Církvi nejsou žádné jazykové bariéry. Je tam ohromná moc, která přesahuje moc poselství vyjádřených pouze slovy, a to je moc poselství, která nám do srdce vnáší Duch …, bez ohledu na jazyk či dialekt. Je to univerzální spojení s každým naladěným srdcem.“⁸

Duch komunikuje od srdce k srdci. Jak Pavel připomněl Svatým v Římě: „Tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme [děti] Boží.“⁹ Budeme-li usilovat o nabádání od Ducha Svatého, naslouchat jim a řídit se jimi, obdržíme inspiraci ohledně toho, jak mluvit se studenty prostřednictvím Ducha tak, aby porozuměli. Dobrá příprava a používání výukových materiálů vytvořených inspirovanými autory osnov nám pomáhá zůstat zakořeněni v základní nauce, která má největší moc měnit srdce a životy. Nejdůležitější je usilovat o osobní zjevení ohledně toho, oč se podělit a jak se podělit o to, co jste si připravili. Jazyk Ducha vyjádří mnohem více, než vy dokážete říct.

Další jazyk, který vám pomůže se se studenty sblížit, je jazyk lásky. Protože i láska je božského původu, i ona promlouvá od srdce k srdci. Apoštol Jan, očitý svědek Spasitele, uvedl tuto prostou pravdu: „My milujeme jej, nebo on prvé miloval nás.“¹⁰ Totéž platí v mezilidských vztazích. Znáte rčení, že „lidem nezáleží na tom, kolik toho znáte, dokud nepoznají, jak moc vám záleží na nich“.¹¹ Pro nás jako učitele platí, že naše dlouhodobé působení bude přímo ovlivněno křesťanskou láskou, kterou ke studentům chováme.

Asi jste slyšeli o pojmu „jazyky lásky“.¹² Jsou to způsoby, jakými vyjadřujeme lásku tak, aby jim druzí porozuměli a přijali je v závislosti na své osobnosti a vlivu dřívějších zkušeností. Různí lidé mohou reagovat na určitý jazyk lásky lépe než na jiný, ale všichni studenti poznají váš upřímný zájem, projevíte-li ho alespoň jedním ze tří způsobů, které dnes zmíním.

Jedním jazykem lásky jsou slova ujištění. Jsou to slovní spojení, která povzbuzují a povznášejí, například „dokážeš to“, „zlepšil ses“ nebo „jsem hrdá na to, jak pilně pracuješ“. Tato slova studentovi sdělují, že si ho ceníme a že je schopný. Spasitelova laskavá slova ujištění určená Georgi Millerovi, jež jsou uvedena v Nauce a smlouvách, jsou úžasným příkladem tohoto jazyka lásky. Ježíš Kristus ho popisuje jako člověka „beze lsti“ a poté o něm říká, že mu „může … býti důvěřováno pro bezúhonnost srdce jeho; a pro lásku, kterou má k svědectví mému, ho já, Pán, miluji“.¹³ Většina z nás by si toto jméno jednoho z prvních obrácených nevybavila, ale dokáži si představit, jak tato slova ujištění musela posílit Georgovo svědectví o znovuzřízeném evangeliu i jeho lásku ke Spasiteli.

Mezi nejmocnější slova patří i „děkuji“ a další projevy vděčnosti. Jako všímavý a láskyplný učitel mládeže či mladých dospělých si můžete povšimnout drobných skutků, které studenti dělají pro vás či druhé ve třídě, nebo naslouchat, co dobrého uslyšíte, že udělali ve škole či pro své okolí, a můžete jim vyjádřit vděčnost. Když rodičům studenta pošlete zprávu o něčem pozitivním, čeho jste si na jejich dospívajícím všimli, také to u studenta posílí pocit úspěchu a vlastní hodnoty. Všechny tyto druhy ujišťujících slov budují a posilují vztahy, prohlubují pocit upřímného zájmu mezi učitelem a studentem a to ve svém důsledku prohlubuje vliv Ducha v jejich životě.

Dalším jazykem lásky jsou skutky služby. Mít každý den připraveny duchovně povznášející a poučné materiály je ohromným skutkem služby a lásky! Vašich darů času a úsilí si možná mládež nevšimne každý den, avšak časem se jejich duchovní citlivost prohloubí a budou vám blahořečit¹⁴, tak jako já blahořečím sestře Thomanderové.

Dovolte mi zmínit, jak dvě učitelky projevují svou lásku skrze skutky služby. Jedna učitelka semináře byla povolána těsně před tím, než nastala celosvětová pandemie. Studenti byli nadšení, že se mohou každý den před školou setkávat, a už si na tento rozvrh dne zvykli, když přišel zákaz osobních setkání. Učitelka čelila dilematu – většina studentů neměla doma přístup k internetu, a proto nebylo možné zorganizovat výuku on-line. Aby tedy zajistila, že její studenti každý den obdrží duchovní výživu, začala tvořit lekce pomocí písem, otázek k zamyšlení, memů a videí, která jim každý den posílala přes WhatsApp – sociální síť, ke které její studenti měli přístup. Její studenti jsou „vyživováni dobrým slovem Božím“¹⁵ i v této době sociálních odstupů.¹⁶ Těchto skutků služby si váží a cení si jich jako vyjádření její lásky. Reagují vlastními duchovními dojmy a nedočkavě se těší na svou denní dávku duchovního vedení a povznesení založeného na písmech.

Jedna učitelka z Norska má opačný problém. Její výuka probíhá pouze on-line, protože její studenti žijí daleko od sebe. Avšak bez ohledu na to, kde po světě cestuje nebo kolik hodin je na místě, kde právě je, je připravena studenty ranního semináře učit s láskou a upřímným zájmem. Navzdory zeměpisné vzdálenosti, kterou mezi sebou mají, a tomu, že je osobně vídá jen zřídka, ví něco o osobnosti a zájmech každého z nich. Ať už jejich tváře na obrazovce vidí či nikoli, přivítá je a požádá je o jejich myšlenky. Poskytuje studentům láskyplný a bezpečný prostor pro kladení otázek beze strachu či pocitu nedostatečnosti. Poskytuje jim bohatý jídelníček duchovní výživy, včetně hojných příležitostí k tomu, aby si vyslechli její svědectví o zásadách evangelia, a vyzývá je, aby se i oni podělili o své duchovní poznatky.¹⁷ Tak jako vy, i tyto učitelky mluví jazykem lásky skrze své skutky oddané služby.

Posledním jazykem lásky, který zmíním, je kvalitně strávený čas. Když čas určený výuce strávíte co nejhodnotněji a zaměříte se na duchovní zážitky, bude to dar, který nepřestane obdarovávat. Místo věnování času hrám, které jsou jen společenské, nebo přípravě materiálu na rozdání, který mohou studenti při odchodu nechat ležet na zemi, se zaměřte na to, aby se studenti aktivně učili rozpoznávat Ducha a uplatňovat evangelium ve svém životě – to přinese ten největší prospěch. Když vaše odpovědi na otázky budou smysluplné a promyšlené, vaše snaha vyjádřit lásku bude zcela zřejmá. Když oceníte příspěvky studentů – čili budete s respektem naslouchat jejich komentářům a otázkám a povzbudivě na ně odpovídat – studentům to pomůže poznat, že se zajímáte o jejich starosti a potřeby více než o přednesení látky, kterou toho dne prostě musíte probrat. Jste-li ochotni odchýlit se od výuky, abyste odpověděli na nekonvenční otázku nebo zopakovali jednoduchou odpověď jinými slovy, tak aby student pojmu porozuměl, je to vyjádřením vašeho upřímného zájmu o jejich duchovní a osobní pokrok čili vyjádřením vaší křesťanské lásky.

S tím souvisí to, že pro mě jako učitelku semináře bylo jedním z největších požehnání to, že jsem mohla studovat evangelium a dozvídat se o něm více z vynikajících materiálů připravených Církevním vzdělávacím systémem. Avšak cílem tohoto studia bylo plně se připravit, abych mohla studentům dát to, co potřebují oni, a ne nadšeně hovořit o osobních objevech, ke kterým jsem dospěla. Příležitost učit se evangeliu a vyučovat mu v semináři a institutu pro vás je a nadále bude požehnáním, ale vaši studenti budou ještě více požehnáni, pokud se zaměříte více na jejich studium než na to své.

Jako učitelka ranního semináře bych vám všem chtěla říct, že rozumím tomu, jak obtížné je vyhovět potřebám rodiny a závazkům v zaměstnání nebo v obci. Rozumím, jak těžké je najít si dost času na přípravu – a najít si čas na dostatečný spánek – se vším ostatním, co máte na starosti. Svědčím vám o tom, že když budete prosit, hledat a klepat, Pán vám pomůže. Budete-li se modlit, studovat a jednat podle nabádání, která obdržíte, budete schopni poskytnout svým drahým studentům maso evangelia – duchovní výživu, kterou potřebují, aby se stali takovými vedoucími, otci a matkami, jakými se chtějí a musí v posledních dnech stát. Budete schopni vyjadřovat pravdu jazykem Ducha a jazykem lásky. Budete se s nimi schopni sblížit s upřímným zájmem a projevit jim lásku, kterou k nim chovají Nebeský Otec a Ježíš Kristus, pomocí ujišťujících slov, skutků služby a kvalitně stráveného času, kdy jim budete naslouchat a odpovídat na hloubavé otázky.

Kéž nadále učíte pravdě a projevujete lásku tak, že dorůstající generaci pomůžete posílit svědectví o evangeliu Ježíše Krista. Modlím se a vyzývám vás, abyste se je snažili připravit, aby naplnili svůj božský potenciál při shromažďování Izraele v posledních dnech, ve jménu Ježíše Krista, amen.