Chrámy jsou svatá, posvěcená místa. Chrámy považujeme za domy Pána Ježíše Krista. Tyto stavby se liší od tisíců místních církevních budov, v nichž se konají nedělní bohoslužby a další akce. Chrámy jsou zasvěceny té nejposvátnější Boží práci.
Jsou plné symbolů. Například ti, kteří chrám navštíví, nosí prosté bílé oblečení symbolizující čistotu a rovnost před Bohem. Chrámy jsou svatým a pokojným útočištěm, kde mohou následovníci Ježíše Krista navázat hlubší vztah s Pánem.
A co je nejdůležitější, chrámy jsou místem, kde můžeme s Bohem uzavřít posvátné smlouvy.
Prostřednictvím smluv můžeme posilovat svůj vztah s Bohem a přijímat od Něj zvláštní požehnání. Smlouva je posvátný slib mezi Bohem a Jeho dětmi. Podmínky smlouvy stanovuje Bůh a poté nám dává možnost tyto podmínky přijmout.
Vezměme si jako příklad křest.
Když se dáváme pokřtít, slibujeme Bohu, že Mu budeme sloužit, že budeme dodržovat Jeho přikázání a že na sebe vezmeme jméno Ježíše Krista. Budeme-li tak činit, Bůh slibuje, že nám odpustí hříchy, bude nám žehnat svým Svatým Duchem a dá nám věčný život ve své přítomnosti.
Smlouvy, které uzavíráme při křtu, obnovujeme tím, že každou neděli na církevním shromáždění přijímáme svátost nazývanou také svaté přijímání. Tato svátost je ustanovena podle vzoru svátosti Poslední večeře, kterou Ježíš před svou smrtí zavedl mezi apoštoly.
Po křtu mohou dospělí členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů uzavřít další smlouvy s Bohem v chrámu. Tyto smlouvy a zaslíbení posilují jejich vztah s Ním a přinášejí jim ještě větší požehnání.
Slovo obdarování znamená „dar“. Při chrámovém obdarování uzavírají dospělí členové Církve posvátné smlouvy, včetně slibu, že budou poslušni Božích přikázání a že zasvětí svůj čas a talenty Pánovu dílu. Na oplátku dostávají členové taková požehnání jako větší znalost Božího plánu, větší sílu následovat Ježíšův příklad a možnost žít jednou s Bohem na věky.
Jednou z velkých radostí evangelia Ježíše Krista je slib, že rodinné svazky mohou pokračovat i po smrtelném životě. V chrámu jsou rodiny spojeny neboli „zpečetěny“ na věčnost.
Během manželského pečeticího obřadu pokleknou nevěsta a ženich naproti sobě u oltáře, aby uzavřeli smlouvy mezi sebou a s Bohem. Slibují, že budou jeden druhého zcela ctít a milovat, a zavazují se, že budou následovat učení a příklad Ježíše Krista. Na oplátku je jim přislíbeno, že jejich manželství a rodina přetrvají na věky.
Věříme ve spravedlivého a milosrdného Boha, který by žádnému ze svých dětí neodepřel věčná požehnání kvůli okolnostem, které nemohou nijak ovlivnit.
V chrámu vykonáváme křty, obdarování a pečetění v zastoupení za předky, kteří neměli příležitost přijmout tyto obřady před svou smrtí. Při této práci živý člověk jedná jako náhradník neboli zástupce za někoho, kdo již zemřel.
Tyto posvátné obřady se vykonávají pouze v chrámech. Věříme, že naši předkové si mohou vybrat, zda tuto možnost, která jim je s láskou nabídnuta, přijmou, nebo odmítnou.