1 Tohoto dne se v domě Josepha Smitha ml. shromáždila generální rada dvaceti čtyř vysokých kněží, skrze zjevení, a pokračovala v organisování ^avysoké rady církve Kristovy, jež se má sestávati z dvanácti vysokých kněží a z jednoho nebo tří presidentů, tak jak daný případ požaduje.

2 Vysoká rada byla určena zjevením za účelem urovnávání významných nesnází, které mohou povstati v církvi, které nemohou býti urovnány církví nebo ^aradou biskupa ke spokojenosti stran.

3 Joseph Smith ml., Sidney Rigdon a Frederick G. Williams byli uznáni hlasem rady za presidenty; a Joseph Smith st., John Smith, Joseph Coe, John Johnson, Martin Harris, John S. Carter, Jared Carter, Oliver Cowdery, Samuel H. Smith, Orson Hyde, Sylvester Smith a Luke Johnson, vysocí kněží, byli vyvoleni jednomyslným hlasem rady, aby byli stálou radou církve.

4 Výše uvedení rádci byli poté dotázáni, zda přijímají své jmenování a zda budou jednati v tomto úřadě podle zákona nebe, na což všichni odpověděli, že své jmenování přijímají a budou zastávati svůj úřad podle milosti Boží jim udělené.

5 Počet tvořící radu, která hlasovala ve jménu církve a za církev ohledně jmenování výše uvedených rádců, byl čtyřicet tři, jak je dále uvedeno: devět vysokých kněží, sedmnáct starších, čtyři kněží a třináct členů.

6 Odhlasováno, že vysoká rada nemůže míti moc jednati, aniž je sedm z výše uvedených rádců nebo jejich řádně jmenovaných nástupců přítomno.

7 Těchto sedm bude míti moc jmenovati další vysoké kněze, jež považují za hodny a schopny toho, aby jednali místo nepřítomných rádců.

8 Odhlasováno, že kdykoli se uprázdní nějaké místo smrtí, vyřazením z úřadu pro přestupek nebo přestěhováním z oblasti působnosti tohoto církevního vedení kteréhokoli z výše uvedených rádců, bude zaplněno jmenováním presidentem nebo presidenty a potvrzeno hlasem generální rady vysokých kněží shromážděné s tímto záměrem, aby jednala jménem církve.

9 President církve, jenž je také presidentem rady, je určen ^azjevením a ^buznán ve svém působení hlasem církve.

10 A v souladu s důstojností svého úřadu má předsedati radě církve; a jeho výsadou je, aby mu pomáhali dva další presidenti určení stejným způsobem, jakým byl určen on sám.

11 A v případě nepřítomnosti jednoho nebo obou, kteří jsou určeni, aby mu pomáhali, má on moc předsedati radě bez asistenta; a v případě, že on sám je nepřítomen, zbývající presidenti mají moc předsedati na jeho místě, oba nebo jeden z nich.

12 Kdykoli je vysoká rada církve Kristovy řádně organisována, podle předcházejícího vzoru, povinností dvanácti rádců bude metati losy s čísly a tím zjistiti, kdo z dvanácti bude mluviti první, počínaje číslem jedna a tak ve sledu k číslu dvanáct.

13 Kdykoli se tato rada sejde, aby projednala nějaký případ, dvanáct rádců uváží, zda to je obtížný případ, či nikoli; jestliže není, budou o tom mluviti podle vzoru výše popsaného pouze dva z rádců.

14 Je-li však usouzeno, že obtížný je, budou určeni čtyři; a je-li ještě obtížnější, šest; ale v žádném případě nebude určeno, aby mluvilo více než šest.

15 Obviněný, ve všech případech, má právo na jednu polovinu rady, aby bránila urážce nebo nespravedlnosti.

16 A rádci určení k tomu, aby mluvili před radou, mají předložiti případ poté, co důkazy byly prozkoumány, v jeho pravém světle před radu; a každý má mluviti podle nestrannosti a ^aspravedlnosti.

17 Ti rádcové, kteří si vylosovali sudá čísla, to jest 2, 4, 6, 8, 10 a 12, jsou těmi, kteří mají zastávati zájem obviněného a zabraňovati urážce a nespravedlnosti.

18 Ve všech případech budou míti žalobce i obviněný výsadu mluviti před radou za sebe poté, co důkazy byly vyslechnuty a rádcové, kteří byli určeni k tomu, aby o případu mluvili, dokončili své poznámky.

19 Poté, co důkazy byly vyslyšeny, rádcové, žalobce i obviněný promluvil, president učiní rozhodnutí podle porozumění, jež bude míti o případu, a vyzve dvanáct rádců, aby ho hlasováním potvrdili.

20 Jestliže však zbývající rádcové, kteří nemluvili, nebo kterýkoli z nich, po nestranném vyslyšení důkazů a přednesů zjistí chybu v rozhodnutí presidenta, mohou na to poukázati a případ bude znovu projednáván.

21 A je-li po pečlivém znovuprojednání vrženo na případ další světlo, rozhodnutí bude podle toho změněno.

22 Ale v případě, že není vneseno žádné další světlo, první rozhodnutí má zůstati v platnosti, což má moc rozhodnouti většina rady.

23 V případě nesnází ohledně ^anauky nebo zásady, není-li dosti psáno, aby byl případ učiněn jasným v mysli rady, může se president dotázati a poznati mysl Páně skrze ^bzjevení.

24 Vysocí kněží, když jsou mimo, mají moc svolati a zorganisovati radu podle předcházejícího způsobu, aby urovnali nesnáze, když to strany nebo jedna z nich budou žádati.

25 A uvedená rada vysokých kněží bude míti moc určiti jednoho ze svého vlastního počtu, aby po tuto dobu takové radě předsedal.

26 Povinností uvedené rady bude okamžitě doručiti opis zprávy o jejím postupu s úplným záznamem svědectví doprovázejícím její rozhodnutí vysoké radě v sídle Prvního předsednictva Církve.

27 Budou-li strany nebo jedna z nich nespokojeny s rozhodnutím uvedené rady, mohou se odvolati k vysoké radě v sídle Prvního předsednictva Církve a míti nové projednání, kterýžto případ tam bude veden podle dříve popsaného vzoru, jako by žádné takové rozhodnutí nebylo učiněno.

28 Tato rada vysokých kněží, kteří jsou mimo, má býti svolána pouze k ^anejobtížnějším případům církevních záležitostí; a žádný běžný nebo obvyklý případ nemá býti dostačující ke svolání takové rady.

29 Cestující vysocí kněží nebo vysocí kněží žijící mimo mají moc říci, zda je nutné svolávati takovou radu, či nikoli.

30 Mezi vysokou radou neboli cestujícími vysokými kněžími, kteří jsou mimo, a ^acestující vysokou radou tvořenou dvanácti ^bapoštoly je rozdíl ohledně jejich rozhodnutí.

31 Proti rozhodnutí té první se lze odvolati; ale proti rozhodnutí té druhé nikoli.

32 Ta druhá může býti zpochybněna pouze generálními autoritami církve v případě přestupku.

33 Rozhodnuto, že president nebo presidenti v sídle Prvního předsednictva Církve budou míti moc rozhodnouti, zda jakýkoli takový případ, v němž mohlo býti podáno odvolání, je spravedlně oprávněný ke znovuprojednání, po prozkoumání odvolání a důkazů a záznamů, které ho doprovázejí.

34 Dvanáct rádců potom metalo los neboli losovalo, aby zjistili, kdo má mluviti první, a výsledkem bylo toto: 1. Oliver Cowdery; 2. Joseph Coe; 3. Samuel H. Smith; 4. Luke Johnson; 5. John S. Carter; 6. Sylvester Smith; 7. John Johnson; 8. Orson Hyde; 9. Jared Carter; 10. Joseph Smith st.; 11. John Smith; 12. Martin Harris. Po modlitbě konference skončila.