Kniha Omniova

1 Vizte, stalo se, že mně, Omnimu, můj otec Jarom přikázal, že mám na tyto desky něco napsati, abych zachoval náš rodokmen –

2 Pročež, chtěl bych, abyste věděli, že za svých dnů jsem mnoho bojoval mečem, abych zachoval svůj lid, Nefity, od pádu do rukou jejich nepřátel, Lamanitů. Ale vizte, já sám jsem zlovolný a nezachovával jsem ustanovení a přikázání Páně, jak jsem měl.

3 A stalo se, že dvě stě a sedmdesát a šest let uplynulo a měli jsme mnohá období míru; a měli jsme mnohá období ničivých válek a krveprolití. Ano, a zkrátka, dvě stě a osmdesát a dva roky uplynuly a já jsem udržoval tyto desky podle ^apřikázání svých otců; a předal jsem je svému synu Amaronovi. A já končím.

4 A nyní já, Amaron, píši to, co píši, a je toho málo, do knihy svého otce.

5 Vizte, stalo se, že tři sta a dvacet let uplynulo a zlovolnější část Nefitů byla ^azničena.

6 Neboť Pán by nestrpěl, poté, co je vyvedl ze země Jeruzalém a udržoval je a zachovával je od pádu do rukou jejich nepřátel, ano, nepřipustil by, aby se nepotvrdila slova, jež promluvil k našim otcům řka: Nakolik nebudete zachovávati přikázání má, nebude se vám v zemi dařiti.

7 Pročež, Pán je navštívil velikým soudem; nicméně ušetřil spravedlivé, aby nezahynuli, a vysvobodil je z rukou jejich nepřátel.

8 A stalo se, že jsem předal desky svému bratru Chemišovi.

9 Nyní já, Chemiš, píši to málo, co píši, do téže knihy se svým bratrem; neboť vizte, viděl jsem, že to poslední, co napsal, napsal svou vlastní rukou; a napsal to v ten den, kdy mi je předal. A tímto způsobem vedeme záznamy, neboť tak je to podle přikázání našich otců. A já končím.

10 Vizte, já, Abinadom, jsem syn Chemišův. Vizte, stalo se, že jsem viděl mnoho válek a svárů mezi svým lidem, Nefity, a Lamanity; a já, svým vlastním mečem, jsem vzal život mnoha Lamanitům v obraně svých bratří.

11 A vizte, záznam tohoto lidu je vyryt na deskách, které vlastní králové, podle pokolení králů; a nevím o žádném zjevení kromě toho, které bylo zapsáno, ani o proroctví; pročež, to, co je napsáno, postačuje. A já končím.

12 Vizte, já jsem Amaleki, syn Abinadomův. Vizte, promluvím k vám něco o Mosiášovi, který se stal králem nad zemí Zarahemla; neboť vizte, byv varován Pánem, aby uprchl ze země ^aNefi a aby tolik, kolik by jich poslouchalo hlas Páně, s ním také ^bodešlo ze země, do pustiny –

13 A stalo se, že učinil podle toho, co mu Pán přikázal. A oni odešli ze země do pustiny, tolik, kolik jich poslouchalo hlas Páně; a byli vedeni mnohými kázáními a prorokováními. A byli neustále nabádáni slovem Božím; a byli vedeni mocí jeho rámě pustinou, dokud nesešli do země, která se nazývá země Zarahemla.

14 A objevili lid, který se nazýval lidem ^aZarahemlovým. Nyní, nastalo veliké radování mezi lidem Zarahemlovým; a také Zarahemla se převelice radoval, protože Pán poslal lid Mosiášův s ^bdeskami z mosazi, které obsahovaly záznam Židů.

15 Vizte, stalo se, že Mosiáš shledal, že ^alid Zarahemlův vyšel z Jeruzaléma v době, kdy ^bSedechiáš, král judský, byl odveden do zajetí do Babylona.

16 A oni putovali pustinou a byli převedeni rukou Páně přes veliké vody do země, kde je Mosiáš objevil; a dleli tam od té doby nadále.

17 A v době, kdy je Mosiáš objevil, stali se nesmírně početnými. Nicméně měli mnoho válek a ničivé sváry a čas od času padali mečem; a jejich jazyk se zkomolil; a nepřinesli s sebou žádné ^azáznamy; a zapřeli jsoucnost svého Stvořitele; a Mosiáš ani lid Mosiášův jim nebyli schopni rozuměti.

18 Ale stalo se, že Mosiáš je dal vyučovati svému jazyku. A stalo se, že poté, co byli jazyku Mosiášovu vyučováni, Zarahemla podal rodokmen svých otců podle své paměti; a je zapsán, ale nikoli na těchto deskách.

19 A stalo se, že lid Zarahemlův a Mosiášův se ^aspojil; a ^bMosiáš byl ustanoven jejich králem.

20 A stalo se za dnů Mosiášových, že mu byl přinesen veliký kámen s rytinami; a on tyto rytiny ^avyložil darem a mocí Boží.

21 A podávaly zprávu o nějakém ^aKoriantumrovi a o pobití jeho lidu. A Koriantumr byl objeven lidem Zarahemlovým; a dlel s nimi po dobu devíti měsíců.

22 Také obsahovala několik slov o jeho otcích. A jeho první rodiče vyšli od ^avěže v době, kdy Pán ^bzmátl jazyk lidu; a přísnost Páně na ně padla podle soudů jeho, které jsou spravedlné; a jejich ^ckosti leží rozptýleny v zemi severní.

23 Vizte, já, Amaleki, jsem se narodil za dnů Mosiášových; a dožil jsem se jeho smrti; a ^aBeniamin, jeho syn, vládne na jeho místě.

24 A vizte, viděl jsem za dnů krále Beniamina ničivou válku a mnohé krveprolití mezi Nefity a Lamanity. Ale vizte, Nefité nad nimi dosáhli veliké převahy; ano, natolik, že je král Beniamin vyhnal ze země Zarahemla.

25 A stalo se, že jsem zestárl; a nemaje žádného semene a věda, že král ^aBeniamin je spravedlný muž před Pánem, pročež, ^bvydám mu tyto desky, nabádaje všechny lidi, aby šli k Bohu, Svatému Izraelskému, a věřili v prorokování a ve zjevení a ve službu andělů a v dar mluvení jazyky, v dar vykládání jazyků a ve vše, co je ^cdobré; neboť není nic, co je dobré, leda to, co pochází od Pána; a to, co je zlé, pochází od ďábla.

26 A nyní, milovaní bratří moji, chtěl bych, abyste ^apřišli ke Kristu, který je Svatým Izraelským, a podíleli se na jeho spasení a moci jeho vykoupení. Ano, pojďte k němu a ^bobětujte mu celou duši svou jako ^coběť a pokračujte v ^dpůstu a modlitbě a vytrvejte do konce; a jakože žije Pán, budete spaseni.

27 A nyní bych chtěl promluviti něco o jistém počtu těch, kteří vyšli do pustiny, aby se navrátili do země Nefi; neboť tam byl veliký počet těch, kteří si přáli vlastniti zemi svého dědictví.

28 Pročež, vyšli do pustiny. A jejich vůdce, jsa silný a mocný muž, a tvrdošíjný muž, pročež způsobil mezi nimi svár; a všichni byli v pustině ^apobiti, až na padesát, a ti se opět vrátili do země Zarahemla.

29 A stalo se, že také vzali značný počet dalších a opět se vydali na cestu do pustiny.

30 A já, Amaleki, jsem měl bratra, který šel také s nimi; a od té doby o nich nic nevím. A brzy ulehnu do hrobu; a ^atyto desky jsou plné. A ustávám promlouvati.