Písma
Eter 12


Kapitola 12

Prorok Eter nabádá lid, aby věřil v Boha – Moroni líčí divy a zázraky vykonané vírou – Víra umožnila bratru Jaredovu, aby spatřil Krista – Pán dává lidem slabost, aby mohli býti pokorní – Bratr Jaredův pohnul vírou horou Zerin – Víra, naděje a pravá láska jsou nezbytné pro spasení – Moroni viděl Ježíše tváří v tvář.

1 A stalo se, že dny Eterovy byly za dnů Koriantumrových; a aKoriantumr byl králem nad celou zemí.

2 A aEter byl prorok Páně; pročež Eter přišel za dnů Koriantumrových a počal lidu prorokovati, neboť nemohl býti bzadržen pro Ducha Páně, jenž byl v něm.

3 Neboť avolal od rána až do západu slunce, nabádaje lid, aby věřil v Boha a činil pokání, aby nebyl bzničen, pravě mu, že všechny věci se naplňují cvírou –

4 Pročež, kdokoli věří v Boha, může s jistotou adoufati v lepší svět, ano, dokonce v místo na pravici Boží, kterážto naděje pochází z víry a stává se bkotvou pro duši lidí, která je učiní jistými a stálými, vždy oplývajícími cdobrými skutky, vedouc je k tomu, aby doslavovali Boha.

5 A stalo se, že Eter prorokoval lidem veliké a podivuhodné věci, kterým nevěřili, protože je neviděli.

6 A nyní, já, Moroni, bych chtěl o těchto věcech poněkud promluviti; chtěl bych ukázati světu, že avíra je to, v co bdoufáme a co cnení viděti; pročež, nepřete se, protože nevidíte, neboť neobdržíte žádné svědectví, teprve až po dzkoušce své víry.

7 Neboť právě skrze víru se Kristus ukázal našim otcům poté, co vstal z mrtvých; a neukázal se jim, dokud v něj neměli víru; pročež, musí nezbytně býti, že někteří v něho měli víru, neboť světu se on neukázal.

8 Ale pro víru lidí se ukázal světu a oslavil jméno Otcovo a připravil cestu, aby tak ostatní mohli býti podílníky nebeského daru, aby mohli doufati v ty věci, jichž neviděli.

9 Pročež, i vy můžete míti naději a býti podílníky onoho daru, budete-li jen míti víru.

10 Vizte, právě vírou byli ti za stara apovoláváni podle svatého řádu Božího.

11 Pročež, vírou byl dán zákon Mojžíšův. Ale darem svého Syna Bůh připravil alepší cestu; a bylo to vírou, čím byl naplněn.

12 Neboť není-li žádná avíra mezi dětmi lidskými, Bůh nemůže mezi nimi vykonati žádný bzázrak; pročež, neukázal se jim, dokud neměli víru.

13 Vizte, právě víra Almova a Amulekova způsobila, že se avězení zřítilo k zemi.

14 Vizte, právě víra Nefiova a Lehiova způsobila azměnu v Lamanitech, takže byli pokřtěni ohněm a bDuchem Svatým.

15 Vizte, právě víra aAmmonova a jeho bratří bzpůsobila mezi Lamanity tak veliký zázrak.

16 Ano, dokonce všichni ti, kteří konali azázraky, je konali bvírou, dokonce i ti, kteří byli před Kristem, a také i ti, kteří byli po něm.

17 A právě vírou obdrželi tři učedníci příslib, že aneokusí smrti; a neobdrželi příslib, dokud neměli víru.

18 A nikdy nikdo nevykonal zázraky, dokud neměl víru; pročež nejprve věřili v Syna Božího.

19 A byli mnozí, jejichž víra byla tak nesmírně silná, dokonce apředtím, nežli Kristus přišel, a kteří nemohli býti zadrženi za bzávojem, ale skutečně spatřili očima svýma věci, jež předtím viděli okem víry, a radovali se.

20 A vizte, viděli jsme v tomto záznamu, že jedním z nich byl bratr Jaredův; neboť tak veliká byla jeho víra v Boha, že když Bůh vztáhl aprst svůj, nemohl ho ukrýti před zraky bratra Jaredova pro slovo své, jež mu pravil, kteréžto slovo on obdržel vírou.

21 A poté, co bratr Jaredův spatřil prst Páně pro apříslib, který bratr Jaredův obdržel vírou, Pán nemohl ničeho zadržeti před jeho zrakem; pročež mu ukázal všechny věci, neboť nemohl býti déle zadržován za bzávojem.

22 A právě vírou obdrželi moji otcové apříslib, že tyto věci přijdou k jejich bratřím skrze pohany; tudíž, Pán mi přikázal, ano, dokonce Ježíš Kristus.

23 A já jsem mu pravil: Pane, pohané se budou těmto věcem vysmívati pro naši aslabost v psaní; neboť, Pane, ty jsi nás vírou učinil mocnými ve slově, ale neučinil jsi nás bmocnými v psaní; neboť učinil jsi, že všichni tito lidé mohli mnoho mluviti Duchem Svatým, kterého jsi jim dal;

24 A ty jsi učinil, abychom mohli psáti jen trochu, pro nešikovnost svých rukou. Viz, ty jsi nás neučinil mocnými v apsaní jako bratra Jaredova, neboť jsi učinil, že věci, jež psal, byly stejně mocné, jako jsi ty, až k přemožení člověka, aby je četl.

25 Ty jsi také učinil naše slova mocná a veliká, dokonce tak, že je nemůžeme psáti; pročež, když píšeme, vidíme svou slabost a klopýtáme při skládání svých slov; a já se bojím, aby se pohané našim slovům anevysmívali.

26 A když jsem to pravil, Pán ke mně promluvil řka: Blázni se avysmívají, ale budou truchliti; a milost má je postačující pro mírné, takže nezneužijí vaši slabost;

27 A jestliže lidé přijdou ke mně, ukáži jim jejich aslabost. bDávám lidem slabost, aby mohli býti pokorní; a cmilost má postačuje pro všechny, kteří se přede mnou dpokoří; neboť pokoří-li se přede mnou a budou-li míti víru ve mne, pak učiním, že eslabé věci se pro ně stanou silnými.

28 Vizte, ukáži pohanům jejich slabost a ukáži jim, že avíra, naděje a pravá láska přivádějí ke mně – prameni vší spravedlivosti.

29 A já, Moroni, uslyšev tato slova, byl jsem utěšen a pravil jsem: Ó Pane, tvá spravedlivá vůle se staň, neboť vím, že činíš dětem lidským podle víry jejich;

30 Neboť bratr Jaredův pravil hoře Zerin: aPohni se – a ona se pohnula. A kdyby neměl víru, nepohnula by se; pročež ty působíš poté, co lidé mají víru.

31 Neboť tak ses zjevil svým učedníkům; neboť poté, co měli avíru a mluvili ve tvém jménu, ukázal ses jim ve veliké moci.

32 A také si pamatuji, že jsi pravil, že jsi připravil pro člověka obydlí, ano, dokonce mezi apříbytky svého Otce, v což člověk může míti lepší bnaději; pročež člověk musí doufati, jinak nemůže získati dědictví na místě, které jsi připravil.

33 A opět, pamatuji si, že jsi pravil, že jsi amiloval svět, dokonce tak, že jsi za svět položil život svůj, abys jej mohl vzíti opět, abys připravil místo pro děti lidské.

34 A nyní, já vím, že tato aláska, kterou máš k dětem lidským, je pravá láska; pročež, pokud lidé nebudou míti pravou lásku, nemohou zděditi ono místo, které jsi připravil v příbytcích svého Otce.

35 Pročež, pro to, co jsi pravil, vím, že nebudou-li pohané míti kvůli naší slabosti pravou lásku, vyzkoušíš je a odejmeš jim jejich ahřivnu, ano, dokonce to, co obdrželi, a dáš těm, kteří budou míti hojněji.

36 A stalo se, že jsem se modlil k Pánu, aby dal pohanům amilost, aby mohli míti pravou lásku.

37 A stalo se, že Pán mi pravil: Nebudou-li míti pravou lásku, tobě na tom nemusí záležeti, ty jsi byl věrný; pročež šat tvůj bude aočištěn. A protože jsi viděl bslabost svou, budeš učiněn silným, dokonce tak, že usedneš na místě, které jsem připravil v příbytcích svého Otce.

38 A nyní já, Moroni, se loučím s pohany, ano, a také se svými bratřími, které miluji, dokud se nesetkáme před asoudcovskou stolicí Kristovou, kde všichni lidé budou věděti, že můj bšat není poskvrněn vaší krví.

39 A pak budete věděti, že jsem aviděl Ježíše a že se mnou mluvil btváří v tvář a že mi řekl o těchto věcech v prosté pokoře, stejně jako člověk říká druhému, v mém vlastním jazyce;

40 A jen málo jsem jich zapsal pro svou slabost v psaní.

41 A nyní, chtěl bych vás nabádati, abyste ahledali tohoto Ježíše, o kterém psali proroci a apoštolové, aby milost Boha Otce, a také Pána Ježíše Krista a Ducha Svatého, který o nich vydává bsvědectví, mohla býti a zůstati ve vás na věky. Amen.