1 A stalo se, že po dvou dnech a dvou nocích se chystali vzíti jeho tělo a položiti ho do hrobu, který zhotovili k pohřbívání svých mrtvých.

2 Nyní, královna uslyševši o věhlasu Ammonově, tudíž, vyslala posly a přála si, aby k ní přišel.

3 A stalo se, že Ammon učinil, jak mu bylo přikázáno, a šel ke královně a přál si zvěděti, co by chtěla, aby učinil.

4 A ona mu pravila: Služebníci mého muže mi oznámili, že jsi ^aprorok svatého Boha a že máš moc činiti mnohá mocná díla v jeho jménu;

5 Tudíž, je-li tomu tak, chtěla bych, abys šel a podíval se na mého manžela, neboť leží na loži již dva dny a dvě noci; a někteří říkají, že není mrtev, ale jiní říkají, že je mrtev a že zapáchá a že by měl býti uložen do hrobu; ale co mne se týče, mně nezapáchá.

6 Nyní, právě toto si Ammon přál, neboť věděl, že král Lamoni je v moci Boží; věděl, že se z jeho mysli snímá temný ^azávoj nevíry a ^bsvětlo, jež osvěcuje jeho mysl, což je světlo slávy Boží, což je podivuhodné světlo dobrotivosti jeho – ano, toto světlo naplňuje jeho duši takovou radostí, poté, co oblak temnoty byl rozptýlen, že se v jeho duši rozsvěcuje světlo věčného života, ano, on věděl, že toto přemohlo jeho přirozenou schránku a on je unesen v Bohu –

7 Tudíž, to, co si královna přála od něho, bylo jeho jediným přáním. Tudíž, šel se podívati na krále, tak jak si to královna od něho přála; a uviděl krále a poznal, že není mrtev.

8 A pravil královně: Není mrtev, ale spí v Bohu a nazítří opět vstane; tudíž nepohřbívejte ho.

9 A Ammon jí pravil: Věříš tomu? A ona mu pravila: Nemám žádného svědectví leda tvé slovo a slovo našich služebníků; nicméně věřím, že se stane tak, jak jsi pravil.

10 A Ammon jí pravil: Požehnaná jsi pro svou nesmírnou víru; pravím ti, ženo, mezi veškerým lidem Nefitů nebylo tak veliké ^avíry.

11 A stalo se, že od té doby bděla u lože svého manžela až do oné doby nazítří, kdy Ammon určil, že vstane.

12 A stalo se, že vstal podle slov Ammonových; a jak vstal, vztáhl ruku svou k ženě a pravil: Velebeno buď jméno Boží a požehnaná jsi ty.

13 Neboť tak jistě, jakože ty žiješ, viz, viděl jsem Vykupitele svého; a on přijde a ^azrodí se z ^bženy a vykoupí všechny lidi, kteří věří ve jméno jeho. Nyní, když pravil tato slova, jeho srdce se v něm vzedmulo a on opět klesl radostí; a královna také klesla, jsouc přemožena Duchem.

14 Nyní Ammon, vida, že se Duch Páně podle jeho ^amodliteb vylil na Lamanity, jeho bratří, kteří byli příčinou tak mnohého truchlení mezi Nefity, neboli mezi veškerým lidem Božím pro své nepravosti a své ^btradice, padl na kolena a počal vylévati duši v modlitbě a díkůvzdání Bohu za to, co pro jeho bratří učinil; a byl také přemožen ^cradostí; a tak všichni tři ^dklesli k zemi.

15 Nyní, když služebníci královi uviděli, že oni padli, počali také volati k Bohu, neboť bázeň Páně přišla také na ně, neboť to byli ^aoni, kteří stanuli před králem a svědčili mu o veliké moci Ammonově.

16 A stalo se, že vzývali jméno Páně ze všech sil, dokonce až všichni padli k zemi, kromě jedné z lamanitských žen, která se jmenovala Abiš, byvši obrácena k Pánu již mnoho let na základě pozoruhodného vidění svého otce –

17 Tak, byvši obrácena k Pánu a nikdy to nikomu nesdělivši, tudíž, když viděla, že všichni služebníci Lamoniovi padli k zemi a také její paní, královna, a král a Ammon leželi nataženi na zemi, věděla, že to je moc Boží; a domnívajíc se, že tato příležitost, to, že oznámí lidu, co se stalo mezi nimi, a že oni spatří tento výjev, je ^apohne k tomu, aby uvěřili v moc Boží, tudíž běžela od domu k domu oznamujíc to lidu.

18 A oni se počali shromažďovati v domě králově. A přišel jich zástup a k svému úžasu spatřili krále a královnu a jejich služebníky natažené na zemi a všichni tam leželi, jako by byli mrtví; a také uviděli Ammona, a vizte, byl to Nefita.

19 A nyní, lidé počali mezi sebou reptati; někteří říkali, že to je veliké zlo, které přišlo na ně neboli na krále a jeho dům, protože strpěl, aby onen Nefita ^azůstal v zemi.

20 Ale jiní je kárali řkouce: Král přivodil toto zlo na svůj dům, protože zabil své služebníky, kterým byla rozehnána jejich stáda u ^avod Sebusu.

21 A ti byli zase káráni těmi muži, kteří stáli u vod Sebusu a ^arozháněli stáda, jež patřila králi, neboť se na Ammona hněvali pro počet svých bratří, které zabil u vod Sebusu, zatímco bránil stáda králova.

22 Nyní, jeden z nich, jehož bratr byl ^azabit mečem Ammonovým, jsa na Ammona nesmírně rozhněván, tasil meč svůj a vystoupil, aby ho nechal padnouti na Ammona, aby ho zabil; a jak pozvedl meč, aby ho udeřil, vizte, padl mrtev.

23 Nyní vidíme, že Ammon nemohl býti zabit, neboť ^aPán pravil Mosiášovi, otci jeho: Ušetřím ho a stane se mu podle víry tvé – tudíž, Mosiáš ho ^bsvěřil Pánu.

24 A stalo se, že když zástup spatřil, že onen muž, který pozvedl meč, aby Ammona zabil, padl mrtev, padl na ně na všechny strach a neodvažovali se vztáhnouti ruce, aby se dotkli jeho nebo kohokoli z těch, kteří padli; a počali se mezi sebou opět podivovati, co může býti příčinou této veliké moci nebo co všechny tyto věci mohou znamenati.

25 A stalo se, že mezi nimi byli mnozí, kteří pravili, že Ammon je ^aVeliký Duch, a jiní pravili, že je Velikým Duchem vyslán;

26 Ale jiní je všechny kárali řkouce, že je to netvor, kterého vyslali Nefité, aby je trýznil.

27 A byli někteří, kteří pravili, že Ammon je vyslán Velikým Duchem, aby je sužoval pro jejich nepravosti; a že to je onen Veliký Duch, který byl vždy při Nefitech, který je vždy vysvobodil z jejich rukou; a pravili, že právě tento Veliký Duch zničil tolik jejich bratří, Lamanitů.

28 A tak se svár mezi nimi nesmírně vyostřil. A zatímco se tak svářili, přišla ona ^aslužebnice, která způsobila, aby zástup byl shromážděn, a když viděla ten svár, který byl mezi zástupem, byla nesmírně zarmoucena, až k slzám.

29 A stalo se, že šla a vzala královnu za ruku, aby ji snad zvedla ze země; a jakmile se dotkla její ruky, ona vstala a postavila se na nohy a zvolala silným hlasem řkouc; Ó velebený Ježíši, jenž jsi mne spasil ze ^astrašného pekla! Ó velebený Bože, ^bbuď milosrdný k tomuto lidu!

30 A když toto pravila, sepjala ruce, jsouc naplněna radostí, a promlouvajíc mnohá slova, jimž nebylo rozuměti; a když to učinila, vzala za ruku krále Lamoniho a vizte, on vstal a postavil se na nohy.

31 A ihned, vida svár mezi svým lidem, šel a počal je kárati a učiti je ^aslovům, jež slyšel z úst Ammonových; a tolik, kolik jich jeho slova slyšelo, uvěřilo a byli obráceni k Pánu.

32 Ale byli mezi nimi mnozí, kteří nechtěli jeho slova slyšeti; tudíž ti šli svou cestou.

33 A stalo se, že když Ammon vstal, že jim také sloužil, a taktéž všichni služebníci Lamoniovi; a všichni oznamovali lidu totéž – že se jejich srdce ^azměnilo; že již nemají touhu činiti ^bzlo.

34 A vizte, mnozí lidem oznamovali, že viděli ^aanděly a hovořili s nimi; a tak jim povídali věci o Bohu a o spravedlivosti jeho.

35 A stalo se, že byli mnozí, kteří uvěřili v jejich slova; a tolik, kolik jich uvěřilo, bylo ^apokřtěno; a stali se spravedlivým lidem a byla mezi nimi založena církev.

36 A tak počalo dílo Páně mezi Lamanity; tak na ně Pán počal vylévati Ducha svého; a vidíme, že rámě jeho je vztaženo ke ^avšem lidem, kteří budou činiti pokání a věřiti ve jméno jeho.