1 A stalo se, že jsme se opět vydali na cestu do pustiny; a od té doby nadále jsme putovali téměř východním směrem. A putovali jsme a prodírali jsme se mnoha strastmi v pustině; a naše ženy v pustině rodily děti.

2 A tak veliká požehnání Páně spočívala na nás, že zatímco jsme se v pustině živili ^asyrovým masem, naše ženy hojně kojily děti a byly silné, ano, dokonce jako muži; a počaly snášeti putování bez reptání.

3 A tak vidíme, že přikázání Boží se musejí naplniti. A pakliže děti lidské zachovávají ^apřikázání Boží, on je živí a posiluje je a poskytuje prostředky, jimiž mohou uskutečniti to, co jim přikázal; pročež, ^bposkytl nám prostředky, zatímco jsme přebývali v pustině.

4 A přebývali jsme v pustině po dobu mnoha let, ano, dokonce po osm let.

5 A přišli jsme do země, kterou jsme nazvali Hojnost, pro její mnohé plody a také pro divoký med; a všechny tyto věci byly Pánem připraveny, abychom nezahynuli. A spatřili jsme moře, které jsme nazvali Irreantum, což přeloženo je mnohé vody.

6 A stalo se, že jsme rozbili stany u mořského břehu; a přestože jsme vytrpěli mnohé ^astrasti a mnohé obtíže, ano, dokonce tak mnohé, že je nemůžeme všechny vypsati, nesmírně jsme se radovali, když jsme přišli k mořskému břehu; a nazvali jsme ono místo Hojnost, pro jeho mnohé plody.

7 A stalo se, že poté, co jsem byl já, Nefi, v zemi Hojnosti po dobu mnoha dnů, přišel ke mně hlas Páně řka: Vstaň a vystup na horu. A stalo se, že jsem vstal a vystoupil jsem na horu a volal jsem k Pánu.

8 A stalo se, že Pán ke mně promluvil řka: Postavíš loď podle ^azpůsobu, který ti ukáži, abych mohl převésti tvůj lid přes tyto vody.

9 A já jsem pravil: Pane, kam mám jíti, abych našel rudu k tavení a abych zhotovil nástroje, abych mohl postaviti loď po způsobu, který jsi mi ukázal?

10 A stalo se, že Pán mi řekl, kam mám jíti, abych našel rudu a abych mohl zhotoviti nástroje.

11 A stalo se, že já, Nefi, jsem z kůže zvířat zhotovil měch k rozdmýchávání ohně; a poté, co jsem zhotovil měch, abych jím mohl oheň rozdmýchávati, bil jsem dvěma kameny o sebe, abych oheň rozdělal.

12 Neboť Pán doposud nestrpěl, abychom si rozdělávali mnoho ohně, když jsme putovali v pustině; neboť pravil: Učiním vaši potravu příjemnou, abyste ji nemuseli ^avařiti.

13 A také budu v pustině vaším světlem; a budu před vámi ^apřipravovati cestu, pakliže budete zachovávati má přikázání; pročež, nakolik budete zachovávati přikázání má, budete vedeni k ^bzaslíbené zemi; a budete ^cvěděti, že to jsem já, kdo vás vede.

14 Ano, a Pán také pravil toto: Až dosáhnete zaslíbené země, budete ^avěděti, že já, Pán, jsem ^bBůh; a že já, Pán, jsem vás zachránil před zničením; ano, že já jsem vás vyvedl ze země Jeruzalém.

15 Pročež, já, Nefi, jsem se snažil zachovávati přikázání Páně a nabádal jsem své bratří k věrnosti a píli.

16 A stalo se, že jsem zhotovil nástroje z rudy, kterou jsem tavil ze skály.

17 A když moji bratří viděli, že se chystám ^astavěti loď, počali proti mně reptati řka: Náš bratr je blázen, neboť si myslí, že může postaviti loď; ano, a také si myslí, že může přeplouti tyto veliké vody.

18 A tak se moji bratří zpěčovali proti mně a přáli si, aby nemuseli pracovati, neboť nevěřili, že mohu postaviti loď; a také nevěřili, že jsem byl poučen Pánem.

19 A nyní, stalo se, že já, Nefi, jsem byl převelice zarmoucen tvrdostí srdce jejich; a nyní, když viděli, že jsem počal býti zarmoucen, byli v srdci rádi natolik, že se mi ^avysmívali řka: Věděli jsme, že nemůžeš postaviti loď, neboť jsme věděli, že ti chybí soudnost; pročež, ty nedokážeš vykonati tak veliké dílo.

20 A jsi jako náš otec, sveden pošetilými ^apředstavami svého srdce; ano, on nás vyvedl ze země Jeruzalém a my jsme bloudili v pustině po tyto mnohé roky; a naše ženy se namáhaly, jsouce těhotné; a rodily děti v pustině a vytrpěly všechno, kromě smrti; a bylo by lépe, kdyby zemřely před odchodem z Jeruzaléma, nežli aby vytrpěly tyto strasti.

21 Vizte, tyto mnohé roky jsme trpěli v pustině, zatímco jsme si mohli užívati svého majetku a země svého dědictví; ano, a mohli jsme býti šťastni.

22 A víme, že lidé, kteří byli v zemi Jeruzalém, byli ^aspravedliví lidé; neboť zachovávali ustanovení a soudy Páně a všechna jeho přikázání podle zákona Mojžíšova; pročež, my víme, že to jsou spravedliví lidé; a náš otec je soudil a odvedl nás, protože jsme poslouchali slova jeho; ano, a náš bratr je jako on. A těmito slovy moji bratří reptali a zpěčovali se proti nám.

23 A stalo se, že já, Nefi, jsem k nim promluvil řka: Věříte, že naši otcové, kteří byli dětmi Izraele, by byli vyvedeni z rukou Egyptských, kdyby neposlouchali slova Páně?

24 Ano, domníváte se, že by byli vyvedeni z poroby, kdyby Pán Mojžíšovi nepřikázal, aby je z poroby ^avyvedl?

25 Nyní, vy víte, že děti Izraele byly v ^aporobě; a vy víte, že byly obtěžkány ^bbřemeny, která bylo zatěžko nésti; pročež, vy víte, že to pro ně muselo nezbytně býti dobré, aby byly vyvedeny z poroby.

26 Nyní, vy víte, že Pán přikázal ^aMojžíšovi, aby vykonal ono veliké dílo; a vy víte, že jeho ^bslovem se vody Rudého moře rozestoupily sem i tam a ony prošly po suché zemi.

27 Ale vy víte, že Egyptští utonuli v Rudém moři, a oni byli vojskem Faraonovým.

28 A vy také víte, že ony byly v pustině živeny ^amannou.

29 Ano, a vy také víte, že Mojžíš svým slovem podle moci Boží, která v něm byla, ^audeřil do skály a z ní vytryskla voda, aby děti Izraele mohly uhasiti žízeň.

30 A přestože ony, jsouce vedeny, a Pán, jejich Bůh, jejich Vykupitel, jda před nimi, veda je ve dne a dávaje jim světlo v noci, vykonával pro ně vše, co bylo ^ažádoucí, aby člověk obdržel, zatvrdily své srdce a zaslepily svou mysl a ^bspílaly Mojžíšovi a pravému a živému Bohu.

31 A stalo se, že je ^aničil podle svého slova; a ^bvedl je podle svého slova; a vše pro ně vykonal podle svého slova; a nebylo učiněno nic, aniž by to bylo jeho slovem.

32 A poté, co překročily řeku Jordán, učinil je mocnými tak, že ^avyhnaly děti té země, ano, že je rozptýlily ke zničení.

33 A nyní, domníváte se, že děti této země, které byly v zemi zaslíbení a které byly vyhnány našimi otci, domníváte se, že byly spravedlivé? Vizte, pravím vám: Nikoli.

34 Domníváte se, že naši otcové by byli vyvolenější nežli ony, kdyby byly spravedlivé? Pravím vám: Nikoli.

35 Vizte, Pán oceňuje veškeré ^atělo stejně; ten, kdo je ^bspravedlivý, je Bohem ^coblíben. Ale vizte, tito lidé zamítli každé slovo Boží a byli zralí v nepravosti; a spočívala na nich plnost hněvu Božího; a Pán jim proklel zemi a požehnal ji pro naše otce; ano, proklel jim ji až k jejich zničení a požehnal ji pro naše otce tak, že nad ní získali moc.

36 Vizte, Pán ^astvořil ^bzemi, aby byla ^cobývána; a stvořil své děti, aby ji vlastnily.

37 A ^apozvedá spravedlivý národ a ničí národy zlovolných.

38 A vyvádí spravedlivé do drahocenných ^azemí a zlovolné ^bničí a kvůli nim proklíná pro ně zemi.

39 Panuje vysoko v nebesích, neboť ta jsou jeho trůnem a tato země je jeho ^apodnožím.

40 A miluje ty, kteří chtějí, aby byl jejich Bohem. Vizte, on miloval naše otce a učinil s nimi ^asmlouvu, ano, dokonce s Abrahamem, ^bIzákem a ^cJákobem; a vzpomněl smluv, které učinil; pročež, vyvedl je ze země ^degyptské.

41 A ukázňoval je v pustině svou holí; neboť ony ^azatvrzovaly své srdce, stejně jako vy; a Pán je ukázňoval pro jejich nepravost. Seslal mezi ně ohnivé létající ^bhady; a poté, co byly uštknuty, připravil způsob, jak mohou býti ^cuzdraveny; a úkolem, který měly vykonati, bylo pohlédnouti; a pro ^djednoduchost onoho způsobu neboli jeho snadnost byly mnohé, které zahynuly.

42 A ony čas od času zatvrzovaly své srdce a ^aspílaly ^bMojžíšovi a také Bohu; nicméně vy víte, že jeho nesmírnou mocí byly vyvedeny do země zaslíbení.

43 A nyní, po tom všem přišel čas, kdy se staly zlovolnými, ano, téměř ke zralosti; a domnívám se, že v tento den jsou blízko toho, aby byly zničeny; neboť vím, že musí zajisté přijíti den, kdy musejí býti zničeny, až na několik, které budou odvedeny do zajetí.

44 Pročež, Pán ^apřikázal mému otci, aby odešel do pustiny; a Židé se také snažili připraviti ho o život; ano, a ^bvy jste se také snažili připraviti ho o život; pročež, jste vražedníky ve svém srdci a jste jako oni.

45 Jste ^apohotoví k tomu, abyste činili nepravost, ale pomalí v tom, abyste se rozpomněli na Pána, svého Boha. Viděli jste ^banděla a on k vám promlouval; ano, čas od času jste slyšeli jeho hlas; a on k vám promlouval tichým, jemným hlasem, ale vy jste ^cneměli citu, a tak jste nemohli cítiti jeho slov; pročež, promlouval k vám jako hlasem hromu, jenž způsobil, že se země otřásala, jako by se měla rozpuknouti.

46 A vy také víte, že ^amocí svého všemohoucího slova může způsobiti, aby země zanikla; ano, a vy víte, že svým slovem může způsobiti, aby nerovná místa byla srovnána a rovná místa byla rozlámána. Ó, tedy, proč jen jste tak zatvrzelí ve svém srdci?

47 Vizte, má duše je rozervána úzkostí o vás a srdce mne bolí; bojím se, abyste nebyli zavrženi na věky. Vizte, jsem ^aplný Ducha Božího natolik, že mé tělo ^bnemá sílu.

48 A nyní, stalo se, že když jsem tato slova promluvil, rozhněvali se na mne a chtěli mne vrhnouti do hlubin mořských; a když přistoupili, aby na mne vztáhli ruce, promluvil jsem k nim řka: Ve jménu Všemohoucího Boha přikazuji vám, abyste se mne ^anedotýkali, neboť jsem naplněn ^bmocí Boží, dokonce tak, že mé tělo je stravováno; a kdo na mne vloží ruku, ^cuschne, stejně jako usušený rákos; a bude nicotný před mocí Boží, neboť Bůh ho udeří.

49 A stalo se, že já, Nefi, jsem jim pravil, aby již nereptali proti svému otci; a také aby mi neodpírali pomoc, neboť Bůh mi přikázal, abych postavil loď.

50 A pravil jsem jim: ^aKdyby mi Bůh přikázal vykonati cokoli, mohl bych to vykonati. Kdyby mi přikázal, že mám této vodě říci, staň se zemí, stala by se zemí; a kdybych to řekl, stalo by se tak.

51 A nyní, má-li Pán tak velikou moc a způsobil tak mnohé zázraky mezi dětmi lidskými, proč by mi nemohl ^anaříditi, abych postavil loď?

52 A stalo se, že já, Nefi, jsem pravil svým bratřím mnohé věci, a tak byli zahanbeni a nemohli se se mnou svářiti; a také se neopovážili vložiti na mne ruku, ani dotknouti se mne prstem, dokonce po dobu mnoha dnů. Nyní, neopovážili se to učiniti, aby přede mnou neuschli, tak mocný byl ^aDuch Boží; a tak na ně zapůsobil.

53 A stalo se, že Pán mi pravil: Vztáhni opět ruku k svým bratřím a neuschnou před tebou, ale já jimi otřesu, praví Pán, a to učiním, aby poznali, že já jsem Pán, jejich Bůh.

54 A stalo se, že jsem vztáhl ruku k bratřím a oni přede mnou neuschli; ale Pán jimi otřásl, dokonce podle slova, které promluvil.

55 A nyní, oni pravili: Víme s jistotou, že Pán je s tebou, neboť víme, že to, co námi otřáslo, byla moc Páně. A padli přede mnou a chystali se mne ^auctívati, ale já jsem to nestrpěl řka: Já jsem váš bratr, ano, dokonce váš mladší bratr; pročež, uctívejte Pána, svého Boha, a ctěte otce svého i matku svou, aby se prodleli ^bdnové vaši na zemi, kterou vám Pán, váš Bůh, dá.