U řečnického pultu
Košíky a sklenice
Fotografii sestry Okazakiové laskavě poskytla Knihovna církevní historie; další obrázky: Getty Images
Bůh nám dává mnoho darů, velkou různorodost a mnoho rozdílů, ale nejdůležitější je to, co o sobě navzájem víme – že jsme všichni Jeho děti.
Pro nás jako členy Církve je výzvou učit se od sebe navzájem, abychom se mohli mít navzájem rádi a abychom mohli společně růst.
Nauky evangelia jsou nepostradatelné. Jsou nezbytné, ale mohou se vyskytovat v rozmanitém balení. Dovolte mi, abych se podělila o jednoduchý příklad, z něhož je patrný rozdíl mezi naukami Církve a balením typickým pro určitou kulturu. Toto je sklenice s broskvemi z Utahu, kterou připravila utažská hospodyně, aby nasytila svou rodinu v zimním období. Hospodyně na Havaji ovoce nezavařují. Nasbírají dostatek ovoce na několik dnů a uskladní ho pro svou rodinu v košících, jako je tento. Tento košík obsahuje mango, banány, ananas a papáju …, které nasbírala hospodyně z Polynésie, aby nasytila svou rodinu v podnebí, ve kterém ovoce dozrává po celý rok.
Košík a sklenice jsou různé nádoby, ale jejich obsah je totožný – ovoce pro rodinu. Je správné použít sklenici a nesprávné použít košík? Ne, obojí je správné. Jsou to nádoby vhodné pro určitou kulturu a potřeby lidí. A obě jsou vhodné pro uskladnění svého obsahu, kterým je ovoce.
Co tedy toto ovoce představuje? Pavel nám říká: „Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost [a] středmost.“ [Galatským 5:22.] Když se uctivě scházíme ve společenství sester v Pomocném sdružení, ve společenství bratrů v kněžských kvorech nebo abychom přijímali svátost, ovoce Ducha nás sjednocuje v lásce, radosti a pokoji, ať již je Pomocné sdružení v Tchaj-peji, nebo na Tonze; ať již je kvorum kněží v Montaně, nebo v Mexiku; a ať již je shromáždění svátosti na Fidži, nebo na Filipínách.
… Když jsem byla povolána do Generálního předsednictva Pomocného sdružení, president [Gordon B.] Hinckley mi řekl: „Dodáváte tomuto předsednictvu osobitý ráz. Budou vás uznávat jako někoho, kdo zastupuje ty, kteří jsou za hranicemi Spojených států a Kanady. … Budou vás vnímat jako symbol jejich jednoty s Církví.“ Dal mi požehnání, aby se mi uvolnil jazyk, když budu promlouvat k lidem.4
… [Když jsem promlouvala k lidem v jiných zemích,] pociťovala jsem, jak jim Duch má slova vnáší do srdce a jak mi naopak „ovoce Ducha“ přináší jejich lásku, radost a víru. Pociťovala jsem, že se díky Duchu stáváme jednotnými.
Bratři a sestry, ať už je vaším ovocem broskev, nebo papája a ať už je přinášíte ve sklenicích, nebo v košících, děkujeme vám, že je poskytujete s láskou. Otče v nebi, kéž jsme zajedno a kéž jsme tvoji,5 o to se modlím v posvátném jménu našeho Spasitele, Ježíše Krista, amen.