Mládež
Na věky spojena se svojí rodinou
Autorka žije v Utahu v USA.
Když mne moje biologická matka dala ve třech letech k adopci, svolila, aby byla dovršena pouze tehdy, pokud budou moji rodiče souhlasit s tím, že mé církevní obřady nebudou vykonány, dokud nedosáhnu věku dvanácti let. Myslela si, že na to, abych mohla činit svá vlastní rozhodnutí, musím být dostatečně stará, ale čekání bylo velmi obtížné.
Ano, bylo obtížné pozorovat, jak se řada mých přátel dává pokřtít ve věku osmi let, ale daleko obtížnější bylo žít s tím, že nemohu být připečetěna ke svým adoptivním rodičům a pěti starším sourozencům, dokud mi nebude 12. Bála jsem se, že se mi něco stane, a já k nim nebudu moci být připečetěna.
Když se blížily mé dvanácté narozeniny, začali jsme plánovat můj křest a připečetění k rodině. Rodiče mne nechali vybrat si chrám, ve kterém bych chtěla být s nimi zpečetěna. Vždy se mi zdál být nejkrásnější chrám San Diego v Kalifornii, a tak celá rodina souhlasila, že na pečetění pojedeme do Kalifornie.
Nemohla jsem se dočkat, až budu se svými rodiči a sourozenci tvořit věčnou rodinu. Během pečetění jsem pociťovala Ducha tak silně, že jsem stěží schopna to vyjádřit slovy. Nyní, když jsem konečně připečetěna ke své rodině, mé obavy vystřídal pocit útěchy a pokoje plynoucí z vědomí, že jsem s nimi spojena na věky.