Náměty pro rodinný domácí večer

Toto číslo obsahuje články i činnosti, které je možné využít při rodinném domácím večeru. Níže je uvedeno několik příkladů.

„Vždy na něj pamatujte,“ strana 21: Se členy rodiny můžete diskutovat o této radě staršího Christoffersona: „Můžeme začít tím, že vše ze svého života dáme stranou, a poté to vložíme zpět ve správném pořadí se Spasitelem uprostřed.“ Můžete diskutovat o některých požehnáních, o nichž starší Christofferson říká, že přicházejí, když „na Spasitele vždy pamatujeme“.

„Síla písem,“ strana 52: Společně si přečtete tento článek a pak vyzvěte členy rodiny, aby řekli, jaký vztah mají ke čtení písem a navštěvování semináře. Vybídněte je, aby si své svědectví o síle písem zapsali do deníku. Povzbuďte své děti, aby si prostudovaly verše z mistrovství v písmech a naučily se je nazpaměť.

„Prostředník Ježíš Kristus,” strana 57: Vybídněte členy rodiny, aby se při společném čtení tohoto článku soustředili na to, jak důležitý je prostředník. Zeptejte se, co by se stalo, kdyby prostředník zadluženému člověku nepomohl. Také si můžete přečíst verše z písem o tom, jak je Spasitel naším prostředníkem, a můžete o nich diskutovat. Můžete si přečíst například 2. Nefiho 2:27–28 a Almu 42:24–25.

„Samé převlékání,“ strana 70: Členy rodiny můžete vybídnout, aby se oblékli do kostýmu nebo jinak předstírali, že jsou někdo jiný. Ať každý řekne, koho představuje. Po přečtení příběhu vysvětlete, že ať hrajeme jakoukoli roli, vždy jsme děti Boží.

Radostné chvíle a věčné vazby

Když byly naše děti malé, rády po rodinném domácím večeru hrávaly hry. Jedna jejich oblíbená hra – „Slon Chobotík“ – se jmenovala podle písničky, kterou se naše dcera Jocelyn naučila ve školce. Když jsme zazpívali písničku, stal jsem se slonem Chobotíkem a vozil jsem děti na zádech. Nejdříve si na mě vylezl náš dvouletý syn Jorge, potom naše čtyřletá dcera Jocelyn a nakonec má žena Elizabeth. Se všemi třemi na zádech jsem pak lezl po obývacím pokoji. Užili jsme si při tom spoustu legrace.

O mnoho let později čekaly obě naše již dospělé děti na povolání na misii. Při jednom rodinném domácím večeru si vzpomněly na „Slona Chobotíka“. Společně jsme si zazpívali onu písničku a pak jsem se po mnohaleté přestávce opět stal slonem. Nejdříve mi na záda vylezl syn, potom dcera a nakonec jejich matka. Skončil jsem na podlaze a všichni jsme se tomu smáli.

Vzpomínka na ten okamžik nás naplňuje vděčností, že nás proroci učili o rodinném domácím večeru. Naučili jsme se, že nezáleží na tom, zda jsou naše rodinné domácí večery jednoduché. Nejdůležitější je, že se svou rodinou prožíváme radostné chvíle, které posilují naše věčné vazby.

Víctor G. Chauca Rivera