„Desky ze zlata“, kapitola 3, Svatí – příběh Církve Ježíše Krista v posledních dnech, 1. díl, Korouhev pravdy, 1815–1846 (2018)
Kapitola 3: „Desky ze zlata“
KAPITOLA 3
Desky ze zlata
Minuly tři roky a tři sklizně. Joseph trávil většinu dní mýcením, oráním půdy a prací námezdního dělníka, aby vydělal peníze na každoroční splátku v hotovosti za rodinný pozemek. Práce mu velmi často znemožňovala chodit do školy a většinu svého volného času trávil s rodinou či s ostatními dělníky.
Joseph a jeho přátelé byli mladí a lehkomyslní. Občas dělali hloupé chyby a Joseph zjistil, že ačkoli jednou dosáhl odpuštění, neznamená to, že už nikdy nebude muset činit pokání. Ani jeho nádherné vidění nemělo odpověď na všechny otázky, a ani neučinilo navždy přítrž nejasnostem.1 A tak se snažil zůstávat nablízku Bohu. Četl Bibli, věřil, že Ježíš Kristus má moc ho spasit, a byl poslušen Pánova pokynu, že nemá vstupovat do žádné církve.
Joseph byl stejně jako mnoho lidí v dané oblasti, včetně jeho otce, přesvědčen, že Bůh může zjevovat poznání skrze předměty, jako jsou pruty a kameny, stejně jako to činil v případě Mojžíše, Arona a dalších osob zmíněných v Bibli.2 Když Joseph jednoho dne pomáhal sousedovi kopat studnu, narazil na kamínek, který byl skrytý hluboko v zemi. Věděl, že lidé občas používají zvláštní kameny k hledání ztracených předmětů nebo skrytých pokladů, a přemýšlel, zda právě takovýto kámen zrovna nenašel. Když se do něj zahleděl, uviděl věci, které přirozeným zrakem spatřit nelze.3
Josephův dar, který mu umožňoval tento kámen používat, udělal velký dojem na členy jeho rodiny, kteří to vnímali jako projev božské přízně.4 Ačkoli měl Joseph dar být vidoucím, nebyl si stále jist, zda je s ním Bůh spokojen. Již nepociťoval odpuštění a pokoj, které pocítil poté, co spatřil Otce a Syna. Místo toho míval často pocit, že je kvůli své slabosti a nedokonalostem odsouzen.5
21. září 1823 ležel sedmnáctiletý Joseph v podkrovní ložnici, kterou sdílel se svými bratry, a bděl. Toho večera zůstal dlouho vzhůru a poslouchal, jak jeho rodina hovoří o různých církvích a naukách, jimž učí. Teď už všichni spali a dům byl tichý.6
Joseph se v potemnělé místnosti začal modlit a vroucně prosil Boha, aby mu odpustil hříchy. Přál si rozmlouvat s nebeským poslem, který by ho mohl ujistit ohledně toho, jak si stojí před Pánem, a předat mu znalost evangelia, jež mu byla přislíbena v lesíku. Joseph si uvědomoval, že Bůh zodpověděl jeho modlitby již dříve, a měl plnou důvěru v to, že je zodpoví znovu.
Když se modlil, objevilo se u jeho postele světlo, které sílilo a bylo čím dál jasnější, až naplnilo celé podkroví. Joseph vzhlédl a spatřil anděla stojícího ve vzduchu. Anděl byl oděn v bezešvé bílé roucho, které mu sahalo k zápěstím a ke kotníkům. Vyzařovalo z něj světlo a jeho tvář zářila jako blesk.
Joseph měl zprvu strach, ale brzy ho naplnil pokoj. Anděl ho oslovil jménem a představil se jako Moroni. Řekl Josephovi, že mu Bůh odpustil jeho hříchy a že má pro něj určitou práci, kterou má vykonat. Prohlásil, že o Josephovu jménu se bude mluvit v dobrém i ve zlém mezi všemi lidmi.7
Moroni hovořil o zlatých deskách ukrytých v zemi na jednom nedalekém pahorku. Na těchto deskách byl vyryt záznam dávného lidu, který kdysi obýval americký kontinent. Záznam vyprávěl o jejich původu a podával zprávu o tom, jak je navštívil Ježíš Kristus a učil je plnosti svého evangelia.8 Moroni uvedl, že spolu s deskami jsou ukryty i dva videcké kameny, kterým Joseph později říkal Urim a Thumim neboli překladatele. Tyto kameny připravil Pán, aby Josephovi pomohl zmíněný záznam přeložit. Tyto čiré kameny byly spolu spojeny a připevněny k náprsníku.9
Po zbytek návštěvy Moroni citoval proroctví z biblických knih Izaiáše, Joela, Malachiáše a Skutků. Pán přijde brzy, vysvětlil, a lidská rodina nenaplní účel svého stvoření, pokud nebude nejprve obnovena dávná Boží smlouva.10 Moroni řekl, že Bůh vyvolil Josepha k tomu, aby onu smlouvu obnovil, a že pokud se Joseph rozhodne věrně zachovávat Boží pokyny, bude on tím, kdo odhalí záznam na zmíněných deskách.11
Anděl předtím, než se vzdálil, Josephovi přikázal, aby se o desky postaral a nikomu je neukazoval, ledaže by dostal jiný pokyn, a varoval ho, že pokud neuposlechne, bude zničen. Světlo se poté shluklo okolo Moroniho a on vystoupil do nebe.12
Když Joseph ležel a přemýšlel o tomto vidění, zaplavilo světlo místnost znovu, Moroni se objevil ještě jednou a předal totéž poselství jako předtím. Pak se vzdálil, ale posléze se objevil ještě jednou a své poselství předal potřetí.
„A nyní se měj, Josephe, na pozoru,“ řekl. „Jakmile si půjdeš pro desky, tvou mysl naplní temnota a zaplaví ji veškeré možné zlo, aby ti zabránilo dodržet Boží přikázání.“ Moroni na Josepha ve snaze nasměrovat ho k někomu, kdo mu poskytne podporu, naléhal, aby o viděních pověděl svému otci.
„Uvěří každému tvému slovu,“ slíbil mu anděl.13
Další den ráno Joseph o Moronim neřekl nic, přestože věděl, že jeho otec rovněž věří ve vidění a anděly. Místo toho strávil dopoledne tím, že s Alvinem žali nedaleké pole.
Nebyla to snadná práce. Joseph se snažil udržet s bratrem krok, když se oháněli kosami ze strany na stranu ve vysokém obilí. Ale kvůli Moroniově návštěvě celou noc nespal a v myšlenkách se neustále vracel k dávnému záznamu a pahorku, na němž byl ukryt v zemi.
Brzy přestal pracovat a Alvin si toho všiml. „Musíme pokračovat v práci,“ zavolal na Josepha, „nebo to nedoděláme.“14
Joseph se snažil pracovat usilovněji a rychleji, ale ať dělal, co dělal, Alvinovi nestačil. Po chvíli si Joseph st. povšiml, že je Joseph bledý a že znovu přestal pracovat. „Jdi domů,“ řekl, protože se domníval, že jeho synovi není dobře.
Joseph otce poslechl a klopýtal zpátky k domu. Když se však pokoušel přelézt plot, zhroutil se vyčerpáním na zem.
Zatímco tam ležel a sbíral síly, uviděl, že nad ním znovu stojí Moroni obklopený světlem. „Proč jsi neřekl svému otci, co jsem ti pověděl?“ zeptal se.
Joseph odvětil, že má obavy, že mu to jeho otec neuvěří.
„Uvěří,“ ujistil ho Moroni a pak mu zopakoval své poselství z předchozí noci.15
Joseph st. plakal, když mu jeho syn vyprávěl o andělovi a jeho poselství. „Bylo to zjevení od Boha,“ řekl. „Postarej se o to.“16
Joseph se okamžitě vypravil na onen pahorek. Během noci mu Moroni ve vidění ukázal, kde jsou desky ukryty, takže věděl, kam se má vydat. Onen pahorek, jeden z největších v dané oblasti, ležel asi pět kilometrů od jejich domu. Desky byly ukryty pod velkým oblým kamenem na západním úbočí kopce, nedaleko jeho vrcholu.
Joseph cestou o deskách přemýšlel. Ačkoli věděl, že jsou posvátné, bylo pro něj těžké odolat přemítání o tom, jakou asi mají cenu. Slýchal příběhy o skrytých pokladech, které ochraňovali strážní duchové, ale Moroni a desky, které popisoval, to se od těch příběhů lišilo. Moroni byl nebeský posel, kterého Bůh pověřil bezpečným doručením zmíněného záznamu svému vyvolenému vidoucímu. A desky byly cenné nikoli proto, že byly ze zlata, ale protože svědčily o Ježíši Kristu.
Joseph se přesto nedokázal ubránit myšlenkám, že nyní přesně ví, kde lze najít poklad dost veliký na to, aby vysvobodil rodinu z chudoby.17
Jakmile Joseph dorazil k pahorku, našel místo, které spatřil ve vidění, a začal kopat u paty onoho kamene, dokud se mu nepodařilo očistit jeho hrany. Poté si našel velkou větev a použil ji jako páku, aby kámen nadzvedl a odsunul stranou.18
Pod balvanem byla schránka, jejíž stěny a dno byly z kamene. Joseph nahlédl dovnitř a uviděl zlaté desky, videcké kameny a náprsník.19 Desky byly pokryty dávným písmem a na jedné straně svázány třemi kruhy. Každá z nich byla tenká a měla okolo patnácti centimetrů na šířku a dvaceti centimetrů na výšku. Rovněž se zdálo, že určitá část desek je zapečetěna, aby ji nikdo nemohl číst.20
Joseph s úžasem znovu pomyslel na to, jakou asi mají cenu. Vztáhl po nich ruku – a pocítil, jak mu tělem projel šok. Ucukl, ale pak po deskách sáhl ještě dvakrát – a situace se pokaždé opakovala.
„Proč si tu knihu nemohu vzít?“ zvolal.
„Protože jsi nedodržel přikázání Páně,“ ozval se hlas vedle něj.21
Joseph se otočil a uviděl Moroniho. Náhle mu na mysli vytanulo poselství z předchozí noci a pochopil, že zapomněl na pravý účel onoho záznamu. Začal se modlit a jeho mysl a duše procitly k vlivu Svatého Ducha.
„Pohleď,“ rozkázal Moroni. Před Josephem se začalo odvíjet další vidění, v němž spatřil Satana obklopeného jeho nespočetným zástupem. „Toto vše, dobré i zlé, svaté i nečisté, slávu Boží a moc temnoty,“ uvedl anděl, „můžeš spatřit, abys od nynějška rozpoznal ony dvě moci a nikdy se nedal ovlivnit či přemoci tou zlovolnou.“
Poučil Josepha, že k tomu, aby mohl záznam získat, je potřeba, aby očistil své srdce a posílil svou mysl. „Má-li kdy kdo tyto posvátné věci obdržet, musí se tak stát prostřednictvím modlitby a věrné poslušnosti Pána,“ vysvětlil Moroni. „Nejsou zde uloženy za účelem hromadění zisku a bohatství pro slávu tohoto světa. Byly zapečetěny modlitbou víry.“22
Joseph se zeptal, kdy bude moci desky obdržet.
„Dvaadvacátého dne příštího září,“ odvětil Moroni, „pokud s sebou přivedeš správnou osobu.“
„Kdo je tou správnou osobou?“ zeptal se Joseph.
„Tvůj nejstarší bratr.“23
Joseph už od dětství věděl, že se na svého nejstaršího bratra může spolehnout. Alvinovi bylo dvacet pět let a byl by si mohl obstarat svou vlastní farmu, kdyby chtěl. On se však rozhodl zůstat se svou rodinou, aby pomohl stárnoucím rodičům usadit se a zajistit na jejich pozemku. Byl spolehlivý a pracovitý a Joseph ho měl nesmírně rád a obdivoval ho.24
Moroni měl možná pocit, že Joseph potřebuje moudrost a sílu svého bratra, aby se stal takovým člověkem, kterému by Pán mohl svěřit desky.
Když se Joseph onoho večera vrátil domů, byl unavený. Ale sotva vstoupil do dveří, rodina se k němu nedočkavě seběhla a chtěla vědět, co na pahorku našel. Joseph jim začal vyprávět o deskách, ale Alvin ho přerušil, jakmile si všiml, jak vyčerpaně Joseph vypadá.
„Pojďme spát,“ řekl, „a ráno brzy vstaneme a pustíme se do práce.“ Nazítří budou mít spoustu času, aby si poslechli zbytek Josephova příběhu. „Když nám maminka udělá brzy večeři,“ dodal, „budeme mít před sebou krásný dlouhý večer, všichni si spolu sedneme a ty nám to povíš.“25
Příštího večera jim Joseph povyprávěl, co se událo na pahorku, a Alvin mu uvěřil. Alvin jako nejstarší syn v rodině vždy pociťoval zodpovědnost za fyzické blaho svých stárnoucích rodičů. Spolu s bratry dokonce začal stavět pro rodinu větší dům, aby měli více pohodlí.
Nyní se zdálo, že duchovní blaho rodiny má na starosti Joseph. Každý večer mu jeho rodina s velkým zájmem naslouchala, když hovořil o zlatých deskách a o lidech, kteří je sepsali. Rodinu to stmelovalo a domov byl naplněn pokojem a štěstím. Každý z nich měl pocit, že se brzy stane něco úžasného.26
Pak jednoho podzimního rána, necelé dva měsíce poté, co Josepha navštívil Moroni, přišel Alvin domů se silnými bolestmi břicha. Bolest mu nedovolovala se napřímit, a tak poprosil otce, aby poslal pro pomoc. Když doktor konečně dorazil, dal Alvinovi velkou dávku jakéhosi křídovitého léku, ale ten vše jen zhoršil.
Alvin ležel v posteli celé dny a svíjel se bolestí. Věděl, že nejspíše zemře, a tak poslal pro Josepha. „Udělej vše, co je v tvé moci, abys ony záznamy obdržel,“ řekl mu. „Věrně přijímej pokyny a dodržuj každé přikázání, které ti je dáno.“27
Krátce nato zemřel a v domě se rozhostil zármutek. Na pohřbu kazatel naznačil, že Alvin šel do pekla, a využil jeho smrti k tomu, aby druhé varoval před tím, co se stane, pokud Bůh nezasáhne, aby je spasil. Josepha st. to rozhněvalo. Jeho syn byl dobrým mladým mužem a nemohl uvěřit tomu, že by ho Bůh zatratil.28
Když Alvin zemřel, přestalo se o deskách mluvit. Byl takovým skalním zastáncem Josephova božského povolání, že jakákoli zmínka o deskách jim připomínala jeho smrt. A to bylo pro rodinu nesnesitelné.
Josephovi Alvin nesmírně chyběl a jeho úmrtí nesl obzvláště těžce. Vkládal velké naděje v to, že se na svého nejstaršího bratra bude moci spolehnout a s jeho pomocí získá onen záznam. Nyní měl pocit, že je opuštěný.29
Když konečně nastal den, kdy se Joseph měl vrátit k onomu pahorku, vydal se tam sám. Bez Alvina po boku si nebyl jist, zda mu Pán desky svěří. Domníval se však, že zvládá dodržovat veškerá přikázání, která mu Pán dal, tak jak mu bratr radil. Moroniovy pokyny ohledně získání desek byly jasné. „Musíš je vzít do rukou a jít neprodleně rovnou domů,“ řekl anděl, „a zamknout je.“30
Na pahorku Joseph vypáčil kámen, sáhl do kamenné schránky a desky vytáhl. Náhle ho napadlo, že ty ostatní předměty ve schránce jsou cenné a že by je měl ukrýt, než odejde domů. Položil desky a otočil se, aby schránku zakryl. Když se však k deskám vrátil, nebyly tam. Vyděšeně padl na kolena a modlil se, aby zjistil, kde jsou.
Objevil se Moroni a Josephovi řekl, že pokud jde o dodržování pokynů, opět selhal. Nejenže desky položil, dříve než je zabezpečil, ale navíc je pustil ze zřetele. Ačkoli byl mladý vidoucí ochoten konat Pánovo dílo, nebyl zatím schopen dávný záznam ochránit.
Joseph byl sám sebou velmi zklamán, ale Moroni mu řekl, aby se pro desky vrátil napřesrok. Rovněž ho naučil něčemu více o Pánově plánu týkajícím se království Božího a velikého díla, které se začínalo odvíjet.
Joseph se nicméně poté, co anděl odešel, vlekl dolů z kopce a dělalo mu starost, co si jeho rodina pomyslí, až přijde domů s prázdnýma rukama.31 Když vstoupil do domu, už na něj čekali. Jeho otec se okamžitě zeptal, zda má desky.
„Nemám,“ odpověděl. „Nemohl jsem si je vzít.“
„A viděl jsi je?“
„Ano, viděl, ale nemohl jsem si je vzít.“
„Já bych si je vzal,“ řekl Joseph st., „kdybych byl na tvém místě.“
„Netušíš, co říkáš,“ odvětil Joseph. „Nemohl jsem si je vzít, protože mi to anděl Páně nechtěl dovolit.“32