Jsme-li jednotni v pocitech, získáváme moc s Bohem

Sharon Eubanková

První rádkyně v Generálním předsednictvu Pomocného sdružení

Když budeme usilovat o jednotu v pocitech, přivoláme tím moc Boží, která naše úsilí učiní celistvějším.

Maminka řekla Gordonovi, že pokud dokončí domácí povinnosti, upeče mu koláč. Jeho oblíbený koláč. A jen pro něj. Gordon se dal do práce, aby vše zvládl, a maminka vyválela těsto na koláč. V tom domů přišla jeho starší sestra Kathy se svou kamarádkou. Uviděla koláč a zeptala se, zda by si mohly vzít s kamarádkou také kousek.

„Ne,“ řekl Gordon, „to je můj koláč. Maminka ho upekla jen pro mě, musel jsem si ho zasloužit.“

Kathy se na svého bratra rozzlobila. Je tak sobecký a lakomý! Jak si to všechno může nechat jen pro sebe?

O několik hodin později, když Kathy otevřela dveře auta, aby odvezla kamarádku domů, byly na sedadle dva pečlivě složené ubrousky, na nich dvě vidličky a na talířích dva velké kousky koláče. Kathy tento příběh vyprávěla na Gordonově pohřbu, aby ilustrovala, jak byl ochotný se změnit a projevit laskavost těm, kteří si ji ne vždy zasloužili.

V roce 1842 Svatí usilovně pracovali na stavbě chrámu Nauvoo. Po založení Pomocného sdružení v březnu onoho roku Prorok Joseph často přicházel na shromáždění sdružení, aby sestry připravoval na posvátné a sjednocující smlouvy, které měly brzy v chrámu uzavřít.

9. června Prorok „řekl, že bude kázat o milosrdenství[.] Předpokládejte, že Ježíš Kristus a … andělé by se proti nám ohrazovali kvůli malichernostem, co by se z nás stalo? Musíme být milosrdní, a přehlížet maličkosti.“ President Smith pokračoval: „Zarmucuje mne, že zde není pevnější společenství – pokud jeden člen trpí, všichni to pociťují – jsme-li jednotni v pocitech, získáváme moc s Bohem.“ ¹

Tato větička mě zasáhla jako blesk. Jsme-li jednotni v pocitech, získáváme moc s Bohem. Tento svět není tím, čím bych chtěla, aby byl. Je toho hodně, co bych chtěla ovlivnit a zlepšit. A upřímně řečeno, vůči tomu, v co doufám, zde existuje hodně protivenství a někdy se cítím bezmocná. V poslední době si kladu sebezpytující otázky: Jak mohu lépe chápat druhé kolem sebe? Jak mohu vytvořit onu „jednotu v pocitech“, když jsme všichni tak odlišní? Jakou moc od Boha bych mohla získat, pokud bych byla trochu více v jednotě s druhými? Ze zpytování vlastní duše vyplynuly tři návrhy. Možná pomohou i vám.

Buďte milosrdné

V Jákobovi 2:17 se píše: „Myslete na [bratry a sestry] své jako sami na sebe a buďte přátelští ke všem a dávejte štědře jmění své, aby i oni mohli býti bohatí jako vy.“ Nahraďme slovo jmění slovem milosrdenství – dávejte štědře milosrdenství své, aby i oni mohli býti bohatí jako vy.

Často myslíme na jmění ve smyslu něčeho, co máme, nebo peněz, ale to, co možná všichni v pastýřské službě potřebujeme, je milosrdenství.

Má presidentka Pomocného sdružení nedávno řekla: „Slibuji vám, … že budu chránit vaši pověst. … Budu ve vás vidět ty, kým v tom nejlepším světle jste. … Nikdy o vás neřeknu nic nelaskavého, nic, co by vás nepozvedlo. Žádám vás, abyste stejně jednaly se mnou, protože mám upřímně řečeno hrůzu z toho, že bych vás mohla zklamat.“

Joseph Smith onoho červnového dne v roce 1842 sestrám řekl:

„Projeví-li mi lidé sebenepatrnější laskavost a lásku, ó, jak mocně to působí na mou mysl. …

Čím více se přibližujeme k našemu Nebeskému Otci, tím více máme sklon pohlížet se soucitem na hynoucí duše – [máme pocit, že je chceme] vzít na svá bedra a odhodit jejich hříchy za sebe. [Má slova jsou určena] celému tomuto sdružení – chcete-li, aby k vám byl Bůh milosrdný, buďte milosrdné jedna k druhé.“ ²

Tyto rady jsou konkrétně určeny Pomocnému sdružení. Nesuďme se navzájem ani neubližujme slovem. Chraňme navzájem svou pověst a udílejme dar milosrdenství. ³

Dostaňte svůj člun do rytmu

V roce 1936 se neznámý veslařský tým z Washingtonské univerzity vydal do Německa na olympijské hry. Stalo se tak uprostřed velké hospodářské krize. Tito chlapci byli původem z dělnické třídy a jejich hornická a dřevařská městečka věnovala část peněz na to, aby mohli odcestovat do Berlína. Zdálo se, že vše hraje proti nim, ale pak se během samotného závodu něco stalo. Ve veslařském světě se tomu říká „rytmus“. Poslechněte si toto vysvětlení podle knihy Chlapci v člunu:

Občas se stane něco, čeho je těžké dosáhnout a co je těžké popsat. Říká se tomu „rytmus“. Stane se to jen tehdy, když všichni veslují v tak dokonalé shodě, že ani jeden pohyb není nesynchronizovaný.

Veslaři musí ovládat svou urputnou nezávislost a zároveň se držet svých schopností. Závody nevyhrávají klony veslařů. Dobré týmy jsou dobře namíchané – někdo vede, jiný drží sílu v záloze, někdo prudce zabírá, jiný drží pokojné tempo. Žádný veslař není cennější než druhý – všichni jsou v člunu důležití, ale pokud mají dohromady dobře veslovat, musí se každý přizpůsobit potřebám a schopnostem druhých – ten s kratšíma rukama se trochu natahuje, ten s delšíma dělá menší tempa.

Rozdíly lze proměnit ve výhody namísto v nevýhody. Teprve pak se bude člun pohybovat jakoby sám od sebe. Teprve pak bolest zcela uvolní cestu k dosažení radostného triumfu. Dobrý „rytmus“ zní jako báseň. ⁴

Navzdory ohromným překážkám tento tým našel dokonalý rytmus a vyhrál. Olympijské zlato bylo opojné, ale jednota, kterou každý veslař onoho dne zažil, byla svatým okamžikem, který si pamatovali po zbytek života.

Odstraňujte to špatné takovou rychlostí, jakou to dobré dokáže růst

V úžasné alegorii v 5. kapitole Jákoba pán vinice zasadil dobrý strom do dobré půdy, ale časem se strom zkazil a přinášel divoké ovoce. Pán vinice osmkrát říká: „Zarmucuje mne, že bych měl ztratiti tento strom.“

Služebník praví pánovi vinice: „Ušetři [ten strom] ještě chvíli. A pán pravil: Ano, ušetřím [ho] ještě chvíli.“ ⁵

A pak přichází pokyn, který lze použít na každou z nás, která se snaží okopávat svou vlastní malou vinici a nacházet dobré ovoce: „Budete odstraňovati ty špatné podle toho, jak porostou ty dobré.“ ⁶

Jednoty se nedosáhne nějakým zázrakem; vyžaduje to práci. Je to komplikované, někdy nepohodlné a nastává to postupně, když odstraňujeme to špatné takovou rychlostí, jakou to dobré dokáže růst.

V úsilí vytvářet jednotu nejsme nikdy samy. V Jákobovi 5 se dál píše: „Služebníci šli a pracovali s veškerou mocí; a pán vinice s nimi pracoval také.“ ⁷

Každá z nás zažije něco hluboce zraňujícího, něco, co se nemělo nikdy stát. Každá z nás také v různých okamžicích dovolí pýše a povýšenosti, aby se ovoce, které neseme, zkazilo. Ale Ježíš Kristus je naším Spasitelem ve všech ohledech. Jeho moc dosahuje až na úplné dno, a když k Němu voláme, je nám spolehlivě k dispozici. My všechny úpěnlivě prosíme o milosrdenství kvůli svým hříchům a pokleskům. On nám ho štědře poskytuje. A žádá nás, abychom totéž milosrdenství a pochopení poskytovaly jedna druhé.

Ježíš to řekl na rovinu: „Buďte jedno; a nejste-li jedno, nejste moji.“ ⁸ Ale pokud jsme zajedno – pokud někomu necháme kousek koláče nebo svými talenty rozpohybujeme člun v dokonalém rytmu – pak jsme Jeho. A On nám pomůže odstraňovat to špatné takovou rychlostí, jakou roste to dobré.

Prorocká zaslíbení

Možná ještě nejsme tam, kde chceme být, a nyní nejsme tam, kde budeme. Věřím, že změna, o kterou usilujeme u sebe a ve svých skupinách, nastane méně v důsledku aktivismu a více v důsledku aktivní každodenní snahy porozumět jedna druhé. Proč? Protože budujeme Sion – lid „jednoho srdce a jedné mysli“. ⁹

Jakožto ženy smlouvy máme široký vliv. Tento vliv působí ve všedních okamžicích, když studujeme s přáteli, když ukládáme děti do postele, když mluvíme v autobuse s tím, kdo sedí vedle nás, nebo když připravujeme s kolegyní prezentaci. Máme moc odstraňovat předsudky a budovat jednotu.

Pomocné sdružení a Mladé ženy nepředstavují jen výuku ve třídách. Mohou rovněž představovat nezapomenutelné zážitky, kdy velmi odlišné ženy nasednou do téhož člunu a veslují, dokud nenajdou svůj rytmus. Dávám vám tuto výzvu: buďte součástí kolektivní síly, která mění svět k lepšímu. Naším úkolem podle smlouvy je poskytovat pastýřskou službu, pozdvihovat ruce, jež jsou skleslé, a brát ty, kteří s něčím zápolí, na bedra nebo do náručí a nést je. Není složité poznat, co máme dělat, ale často je to v protikladu k našim sobeckým zájmům a musíme vyvíjet snahu. Ženy této Církve mají neomezený potenciál měnit společnost. Mám plnou duchovní důvěru v to, že když budeme usilovat o jednotu v pocitech, přivoláme tím moc Boží, která naše úsilí učiní celistvějším.

Když si Církev připomínala zjevení o kněžství z roku 1978, president Russell M. Nelson pronesl mocné prorocké požehnání: „Je mou modlitbou a požehnáním, které zanechávám na všech těch, kteří naslouchají, abychom dokázali překonat jakékoli břímě předsudků a kráčet zpříma před Bohem – a jeden s druhým – v dokonalém pokoji a souladu.“ ¹⁰

Kéž čerpáme z tohoto prorockého požehnání a osobně a kolektivně usilujeme o prohloubení jednoty ve světě! Zanechávám vám své svědectví slovy pokorné a nadčasové modlitby Pána Ježíše Krista: „Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli.“ ¹¹ Ve jménu Ježíše Krista, amen.