Srdce spojená ve spravedlivosti a jednotě
Učiňme v tomto dvoustém klíčovém bodě naší církevní historie závazek, že budeme žít spravedlivě a že budeme sjednoceni jako nikdy dříve.
Spravedlivost a jednota jsou nesmírně důležité. 1 Když lidé milují Boha celým srdcem a spravedlivě se snaží být takovými, jako je On, je ve společnosti méně rozbrojů a svárů. Je v ní více jednoty. Mám rád jeden pravdivý příběh, který toto dokládá.
Generál Thomas L. Kane jakožto mladý muž, který nebyl členem naší Církve, pomáhal Svatým a hájil je, když museli uprchnout z Nauvoo. Mnoho let byl zastáncem Církve. 2
V roce 1872 se generál Kane, jeho talentovaná žena, Elizabeth Wood Kaneová, a jejich dva synové vydali ze svého domu v Pensylvánii do Salt Lake City. Doprovázeli Brighama Younga a jeho spolupracovníky na výletě do St. George v jižním Utahu. Elizabeth přicházela na svou první návštěvu Utahu s výhradami ohledně místních žen. Byla ale překvapena tím, co se dozvěděla. Například zjistila, že ženám v Utahu byla dostupná jakákoli profesní dráha, díky níž si mohly vydělávat na živobytí. 3 Také zjistila, že členové Církve jsou laskaví a chápající ve vztahu k domorodým Američanům. 4
Během oné cesty bydleli ve Fillmore u Thomase R. a Matildy Robison Kingových. 5
Elizabeth popsala, že když Matilda připravovala pro presidenta Younga a jeho skupinku jídlo, vstoupilo do místnosti pět indiánů. I když nebyli pozváni, bylo zřejmé, že se chtěli k ostatním připojit. Sestra Kingová k nim promluvila „jejich dialektem“. Posadili se se svými pokrývkami a na tváři se jim rozhostil milý výraz. Elizabeth se zeptala jednoho z dětí rodiny Kingových: „Co těm mužům tvá matka řekla?“
Matildin syn odvětil: „Řekla: Tito návštěvníci přišli jako první a já jsem vařila jen pro ně; ale vaše jídlo je teď na plotně a jakmile bude hotové, zavolám vás.“
Elizabeth se zeptala: „Opravdu to udělá nebo jim dá jen zbytky u dveří?“ 6
Matildin syn odpověděl: „Maminka je pohostí právě tak jako vás a posadí je ke stolu.“
A tak také učinila a indiáni „zcela způsobně pojedli“. Elizabeth vysvětlila, že tato hostitelka v jejích očích o 100 procent povyrostla. 7 Když se lidé chovají k druhým důstojně a s úctou, i když se navenek liší, prohlubuje se tím jednota.
Jako vedoucí nežijeme v iluzi, že v minulosti byly všechny vztahy dokonalé, veškeré chování křesťanské či veškerá rozhodnutí spravedlná. Naše víra ale učí tomu, že jsme všichni děti Otce v nebi a že uctíváme Jeho a Jeho Syna Ježíše Krista, který je naším Spasitelem. Přejeme si mít srdce a mysl spojené ve spravedlivosti a jednotě a být zajedno i s Nimi. 8
Spravedlivost je široký a obsáhlý pojem, ale zcela jistě zahrnuje dodržování Božích přikázání. 9 Opravňuje nás k tomu, abychom obdrželi posvátné obřady, z nichž je vytvořena cesta smlouvy, a žehná nám tím, že máme Ducha, který našemu životu udává směr. 10
Být spravedlivý nespočívá v tom, že každý z nás má v životě v této chvíli všechna požehnání. Možná, že nyní nežijeme v manželství nebo nejsme požehnáni dětmi nebo nemáme nějaké jiné žádoucí požehnání. Ale Pán slíbil, že spravedliví, kteří jsou věrní, mohou „přebývati s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí“. 11
Jednota je také široký a obsáhlý pojem, ale zcela jistě zosobňuje první a druhé veliké přikázání milovat Boha a milovat své bližní. 12 Vyznačují se tím lidé Sionu, jejichž srdce a mysl jsou spojeny v jednotě. 13
Kontextem mého proslovu jsou kontrast a ponaučení získaná ze svatých písem.
Již 200 let uplynulo od chvíle, kdy se v roce 1820 poprvé zjevili Otec a Jeho Syn a zahájili Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista. Záznam ve 4. Nefim v Knize Mormonově zahrnuje podobné 200 let trvající období poté, co se v dávné Americe zjevil Spasitel a založil tam svou Církev.
Historický záznam, o němž čteme ve 4. Nefim, popisuje lid, mezi nímž nebylo žádné závisti, rozbrojů, nepokojů, lží, vraždění ani žádného druhu nestoudnosti. Vzhledem k této spravedlivosti se zde uvádí, že „zajisté nemohlo býti šťastnějšího lidu mezi všemi lidmi, kteří byli stvořeni rukou Boží“. 14
Pokud jde o jednotu, ve 4. Nefim se píše: „V zemi nebylo žádného sváru pro lásku Boží, která přebývala v srdci lidí.“ 15
Naneštěstí se ve 4. Nefim poté popisuje dramatická změna, která započala v „dvoustém a prvním roce“, 16 kdy spravedlivost a jednotu zničily nepravosti a rozpory. Mravní zkaženost, k níž následně došlo, byla tak zlá, že si veliký prorok Mormon nakonec naříká svému synu Moronimu:
„Ale ó synu můj, jak může lid podobný tomuto, jehož potěšení je v tak mnohé ohavnosti –
Jak můžeme čekati, že Bůh zadrží ruku svou v soudu proti nám?“ 17
V této dispensaci – i když žijeme ve výjimečné době – svět není požehnán onou spravedlivostí a jednotou popisovanou ve 4. Nefim. Žijeme vskutku v době zvlášť silných rozporů. Avšak miliony těch, kteří přijali evangelium Ježíše Krista, jsou oddáni tomu, aby spravedlivosti i jednoty dosáhli. Všichni víme, že si můžeme počínat lépe, a to je dnes naší výzvou. Můžeme být silou k tomu, abychom společnost jako celek pozvedali a žehnali jí. Učiňme, jakožto členové Pánovy Církve, v tomto dvoustém klíčovém bodě naší církevní historie závazek, že budeme žít spravedlivě a že budeme sjednoceni jako nikdy dříve. President Russell M. Nelson nás žádá, abychom „projevovali větší zdvořilost, rasovou a etnickou harmonii a vzájemnou úctu“. 18 To znamená chovat lásku jeden k druhému a k Bohu, přijímat každého jako bratry a sestry a být vskutku lidem Sionu.
Díky naší nauce, která zahrnuje všechny lidi, můžeme být oázou jednoty a oslavovat rozmanitost. Jednota a rozmanitost nejsou protiklady. Když budeme pěstovat atmosféru vstřícnosti a úcty k rozmanitosti, budeme moci dosáhnout větší jednoty. Během doby, kdy jsem sloužil v předsednictvu kůlu San Francisco Kalifornie, jsme měli kongregace, v nichž se mluvilo španělsky, tonžsky, samojsky, tagalšsky a mandarínsky. Naše anglicky mluvící sbory tvořili lidé z mnoha různých rasových či kulturních prostředí. Vládla mezi nimi láska, spravedlivost a jednota.
Sbory a odbočky v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů jsou organizovány geograficky nebo podle jazyka, 19 nikoli podle rasy či kultury. Rasa se neuvádí ani na záznamech o členství.
Na začátku Knihy Mormonovy, přibližně 550 let před narozením Krista, se učíme o základním přikázání ohledně vztahu mezi dětmi našeho Otce v nebi. Všichni mají dodržovat Pánova přikázání a všichni jsou zváni, aby se podíleli na Pánově dobrotivosti; „a [On] neodpírá žádnému, který k němu přichází, černému ani bílému, porobenému ani svobodnému, muži ani ženě; a pamatuje na pohany; a všichni jsou Bohu stejní, jak Žid, tak pohan“. 20
Spasitelova služba a Jeho poselství důsledně hlásaly, že lidé všech ras a barev jsou děti Boží. Všichni jsme bratři a sestry. V naší nauce věříme tomu, že v hostitelské zemi Znovuzřízení – ve Spojených státech – byly Ústava Spojených států 21 a s ní související dokumenty 22 sepsány nedokonalými lidmi a inspirovány Bohem, aby požehnaly všem lidem. V Nauce a smlouvách čteme, že tyto dokumenty byly „ustanoveny, a mají býti hájeny kvůli právům a ochraně veškerého těla podle spravedlných a svatých zásad“. 23 Dvě z těchto zásad jsou svoboda jednání a odpovědnost za své vlastní hříchy. Pán prohlásil:
„Tudíž, není správné, aby byl kterýkoli člověk poroben druhým.
A s tímto záměrem jsem ustanovil ústavu této země, skrze ruce moudrých mužů, které jsem vzbudil právě s tímto záměrem, a vykoupil tuto zem skrze prolití krve.“ 24
Toto zjevení bylo přijato v roce 1833, když Svatí v Missouri trpěli velkým pronásledováním. V záhlaví Nauky a smluv 101 se mimo jiné píše: „Lůza je vyhnala z jejich domova v kraji Jackson. … Výhrůžky usmrcením vůči [členům] Církve byly mnohé.“ 25
Bylo to období napětí na vícero frontách. Mnozí Missouřané považovali domorodé Američany za neústupné nepřátele a chtěli je ze země vyhnat. Mnozí osadníci v Missouri byli navíc otrokáři a cítili se ohroženi těmi, kteří proti otrokářství vystupovali.
Naproti tomu naše nauka domorodé Američany respektovala a naším přáním bylo učit je evangeliu Ježíše Krista. Pokud jde o otrokářství, naše písma jasně uváděla, že nikdo nemá být v područí nikoho jiného. 26
Nakonec byli Svatí z Missouri násilím vyhnáni 27 a poté přinuceni přemístit se na Západ. 28 Svatí prosperovali a našli pokoj, který přináší spravedlivost, jednota a život podle evangelia Ježíše Krista.
Raduji se ze Spasitelovy přímluvné modlitby zaznamenané v Janově evangeliu. Spasitel potvrdil, že Ho poslal Otec a že On, Spasitel, dokončil dílo, které byl poslán vykonat. Modlil se za své učedníky a za ty, kteří uvěří v Krista: „Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli.“ 29 Právě jednota je to, za co se Kristus modlil před svým zrazením a ukřižováním.
V prvním roce po Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista, jak je to uvedeno ve 38. oddíle Nauky a smluv, Pán mluví o válkách a zlovolnosti a prohlašuje: „Pravím vám: Buďte jedno; a nejste-li jedno, nejste moji.“ 30
Kultura naší Církve pochází z evangelia Ježíše Krista. Epištola apoštola Pavla Římanům má hluboký význam. 31 Prvotní Církev v Římě sestávala z Židů a pohanů. Tito Židé v rané fázi ctili židovskou kulturu a „získali rovnoprávnost a začali se rozrůstat a prosperovat“. 32
Pohané v Římě žili v kultuře s výrazným vlivem helénismu, čemuž apoštol Pavel díky svým zkušenostem v Aténách a v Korintu dobře rozuměl.
Pavel vykládá evangelium Ježíše Krista souhrnným a obsažným způsobem. Popisuje příslušné aspekty židovské i pohanské kultury, 33 které jsou v rozporu s pravým evangeliem Ježíše Krista. V podstatě žádá obě skupiny, aby opustily kulturní závady z jejich názorového a kulturního prostředí, které nejsou v souladu s evangeliem Ježíše Krista. Pavel nabádá Židy a pohany, aby dodržovali přikázání a měli jeden druhého rádi, a potvrzuje, že ke spasení vede spravedlivost. 34
Kultura evangelia Ježíše Krista není kulturou pohanskou ani židovskou. Neurčuje ji barva pleti ani to, kde člověk žije. I když se radujeme z rozličných kultur, máme opustit ty aspekty těchto kultur, které jsou v rozporu s evangeliem Ježíše Krista. Naši členové a nově obrácení často přicházejí z rozličných rasových a kulturních prostředí. Máme-li následovat nabádání presidenta Nelsona, abychom shromažďovali rozptýlený Izrael, zjistíme, že se lišíme podobně jako Židé a pohané v Pavlově době. Přesto ale můžeme být sjednoceni v lásce a víře v Ježíše Krista. Pavlova epištola Římanům stanovuje zásadu, že se máme řídit kulturou a naukou evangelia Ježíše Krista. Je to pro nás vzor i v dnešní době. 35 Obřady chrámu nás sjednocují výjimečným způsobem a umožňují nám být zajedno v každém, z hlediska věčnosti významném, ohledu.
Ctíme naše pionýrské členy po celém světě, nikoli proto, že jsou dokonalí, ale proto, že překonávali těžkosti, přinášeli oběti, usilovali o to být takovými, jako je Kristus, a snažili se budovat víru a být zajedno se Spasitelem. Díky jednotě se Spasitelem byli zajedno i mezi sebou. Tato zásada platí pro vás a pro mě i dnes.
Pronikavou výzvou členům Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je to, aby se snažili být lidem Sionu, kteří jsou jednoho srdce a jedné mysli a přebývají ve spravedlivosti. 36
Modlím se o to, abychom byli spravedliví, sjednocení a zcela zaměření na to, abychom sloužili Spasiteli Ježíši Kristu, o Němž svědčím, a abychom Ho uctívali. Ve jménu Ježíše Krista, amen.