2010–2019
Oko víry
Generální konference – duben 2019


Oko víry

Vybíráme-li si, co z onoho prohlášení přijmeme, zastíráme si tím náhled z perspektivy věčnosti a přičítáme příliš velký význam zkušenostem učiněným zde a nyní.

Ježíše krátce před ukřižováním předvedli před Piláta do soudní síně. „Ty-li jsi král Židovský?“ zeptal se povýšeně Pilát. Ježíš odvětil: „Království mé není z tohoto světa. … Proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy, slyší hlas můj.“

Pilát se cynicky zeptal: „Co jest pravda?“1

V dnešním světě může být otázka „Co je pravda?“ pro světskou mysl bolestivě složitá.

Vyhledávač Google na otázku „Co je pravda?“ nabízí přes milion odpovědí. Na našich mobilních telefonech je dostupných více informací než ve všech knihách v knihovnách z malty a cihel. V životě jsme informacemi a názory doslova zahlcováni. Na každém kroku nás pronásledují lákavé a svůdné hlasy.

Není divu, že je tolik lidí, kteří se, polapeni v současném zmatku, ztotožňují se slovy, jež před 2 500 lety řekl Prótagorás mladému Sokratovi: „Co je pravda pro tebe, je pravda pro tebe, a co je pravda pro mě, je pravda pro mě.“2

Pravda získaná díky znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista

My, kteří jsme požehnáni znovuzřízeným evangeliem Ježíše Krista, pokorně prohlašujeme, že jsou určité věci, které jsou zcela a absolutně pravdivé. Tyto věčné pravdy jsou totožné pro každého syna a každou dceru Boží.

Písma učí: „Pravda je poznání věcí, jak jsou a jak byly a jak přijdou.“3 Pravda hledí vpřed i nazpátek, přičemž rozšiřuje perspektivu našeho krátkého okamžiku v čase.

Ježíš pravil: „Já jsem ta cesta, i pravda, i život.“4 Pravda nám ukazuje cestu k věčnému životu a jejím zdrojem je pouze náš Spasitel Ježíš Kristus. Žádné jiné cesty není.

Ježíš Kristus nás učí, jak máme žít, a skrze své Usmíření a Vzkříšení nám nabízí odpuštění hříchů a nesmrtelnost za závojem. To je absolutní pravda.

Učí nás, že nezáleží na tom, zda jsme chudí, či bohatí, význační, či neznámí nebo vzdělaní, či prostí. Cíl našeho smrtelného života spočívá spíše v tom, abychom posilovali víru v Pána Ježíše Krista, dodržovali Jeho přikázání a dávali přednost dobru před zlem. Ačkoli nadšeně oceňujeme novinky na poli vědy a medicíny, pravdy Boží tyto objevy dalece přesahují.

V protikladu k pravdám věčnosti vždy stály a stojí falešné napodobeniny, jež mají děti Boží odvádět od pravdy. Argumenty protivníka jsou stále stejné. Poslechněte si tyto, které byly proneseny před dvěma tisíci lety:

„Nemůžete věděti o věcech, jichž nevidíte. … Ať člověk učiní cokoli, není to zločinem.“

„[Bůh vám nežehná, ale] každému člověku se daří podle nadání jeho.“5

„Není rozumné, že [by] taková bytost jako Kristus [byla] Synem Božím.“6

„[To, čemu věříte, je pošetilá tradice a] vyšinutí vaší mysli.“7 To zní skoro jako dnes, že?

Prostřednictvím Znovuzřízení evangelia nám dal Bůh možnost osvojit si a poznat životně důležité duchovní pravdy – učíme se jim prostřednictvím svatých písem, svých osobních modliteb a vlastních zážitků, rad žijících proroků a apoštolů a skrze vedení Ducha Svatého, který nám může pomoci poznat „pravdu ohledně všech věcí“.8

Pravda je rozsuzována duchovně

Můžeme poznat věci Boží, pokud o to budeme duchovně usilovat. Pavel uvedl: „Božích věcí nezná žádný, ledaže má Ducha Božího. … Proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti.“9

Podívejte se na tento obraz od Michaela Murphyho. Z této perspektivy byste jen stěží uvěřili, že se jedná o umělecké ztvárnění lidského oka. Když se však na tyto tečky podíváte z jiné perspektivy, uvidíte plnou nádheru toho, co tento umělec vytvořil.

A stejně tak vnímáme duchovní pravdy Boží skrze perspektivu oka víry. Pavel uvedl: „Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti.“10

Písma, modlitby, vlastní zkušenosti, novodobí proroci a dar Ducha Svatého nás pro naše zdejší putování po zemi vybavují nezbytnou duchovní perspektivou pravdy.

Prohlášení okem víry

Podívejme se okem víry například na prohlášení o rodině.

President Gordon B. Hinckley uvedl dokument „Rodina – prohlášení světu“ těmito slovy: „Když vidíme tolik záludnosti, která je vydávána za pravdu, když vidíme tolik klamných názorů na měřítka a hodnoty, tolik svodů a lákadel, které vedou ke hříchům světa, máme pocit, že na ně musíme upozornit a varovat [vás] před nimi.“11

Toto prohlášení začíná slovy: „Všechny lidské bytosti – muži a ženy – jsou stvořeny podle obrazu Božího. Každý je milovaný duchovní syn nebo dcera nebeských rodičů, a jako takový má každý božskou podstatu a určení.“

Toto jsou věčné pravdy. Vy ani já nejsme výsledkem náhodného přírodního děje.

Obzvlášť se mi líbí tato slova: „V předsmrtelné říši duchovní synové a dcery znali Boha a uctívali ho jako svého Věčného Otce a přijali Jeho plán.“12

Žili jsme již před svým narozením. Naše osobní identita je pevně dána na věky. Způsoby, kterým plně nerozumíme, náš duchovní růst v onom předsmrtelném světě ovlivňuje to, kým jsme zde.13 Přijali jsme Boží plán. Byli jsme si vědomi toho, že na zemi budeme zažívat obtíže, bolest a zármutek.14 Také jsme věděli, že přijde Spasitel a že vstaneme při vzkříšení a budeme „míti slávu přidanou na hlavu svou na věky věků“, pokud se ukáže, že jsme toho hodni.15

Prohlášení je přímočaré: „Prohlašujeme, že způsob, kterým je tvořen smrtelný život, je božsky určený. Potvrzujeme posvátnost života a jeho důležitost ve věčném Božím plánu.“

Plán našeho Otce vybízí manžela a manželku k tomu, aby na svět přiváděli děti, a ukládá nám povinnost promlouvat na obranu nenarozených.

Zásady uvedené v prohlášení jsou nádherně propojeny

Vybíráme-li si, co z onoho prohlášení přijmeme, zastíráme si tím náhled z perspektivy věčnosti a přičítáme příliš velký význam zkušenostem učiněným zde a nyní. Budeme-li o tomto prohlášení s modlitbou přemítat a vnímat ho okem víry, porozumíme lépe tomu, jak jsou spolu jednotlivé zásady nádherně propojeny a jak se navzájem podporují a odhalují Otcův plán určený Jeho dětem.16

Překvapuje nás snad, že když Pánovi proroci oznamují Jeho vůli, mívají někteří lidé stále nějaké otázky? Někteří samozřejmě hlas proroků okamžitě odmítnou,17 ale jiní o svých upřímných otázkách s modlitbou přemítají – o otázkách, které se časem vyřeší díky trpělivosti a oku víry. Kdyby bylo zmíněné prohlášení zjeveno v jiném století, i tak by měli lidé otázky – jen by se lišily od těch nynějších. Jedním z účelů proroků je pomáhat nám řešit upřímné otázky.18

President Russell M. Nelson předtím, než se stal presidentem Církve, řekl: „Proroci vidí budoucnost. Vidí zneklidňující nebezpečí, která nám protivník umístil nebo teprve umístí do cesty. Proroci také předpovídají ony veliké možnosti a výsady, jež čekají ty, kteří naslouchají se záměrem uposlechnout.“19

Svědčím o pravdivosti a duchovní moci spojeného hlasu Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti.

Svět se odvrací

Během svého života jsem byl svědkem dramatických změn v názorech světa týkajících se mnoha zásad, jimž se učí v již zmíněném prohlášení. Když jsem dospíval a během prvních let mého manželství se mnozí lidé ve světě odvrátili od Pánova měřítka, kterému říkáme zákon cudnosti a podle něhož má k sexuálním vztahům docházet pouze mezi mužem a ženou, kteří jsou spolu zákonně oddáni. V době, kdy mi bylo něco přes dvacet nebo třicet let, se mnozí odvrátili od posvátné ochrany nenarozených, když začaly být přípustnější potraty. A v posledních letech se mnozí odvracejí od Božího zákona, že manželství je posvátný svazek mezi mužem a ženou.20

Když jsme svědky toho, jak mnozí přestávají dbát mezí, které Pán stanovil, připomíná nám to onen den v Kafarnaum, kdy Spasitel promluvil o své božskosti, a žel „mnozí z učedlníků jeho [odešli]“.

Spasitel se pak zeptal Dvanácti: „Zdaliž i vy chcete odjíti?“

Petr odvětil:

„Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš.

A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.“21

Ne všichni zapadají do ideálu uvedeného v prohlášení

Jsou mnozí, mladí i staří, kteří jsou věrní a oddaní evangeliu Ježíše Krista, přestože jejich současné okolnosti rozhodně nezapadají do ideálu uvedeného v prohlášení o rodině – děti, jejichž životem otřásl rozvod; mladí lidé, jejichž přátelé se vysmívají zákonu cudnosti; rozvedení muži a ženy, které vážně zranila nevěra manželského partnera; manželé a manželky, kteří nemohou mít děti; ženy a muži sezdaní s někým, kdo nesdílí jejich víru ve znovuzřízené evangelium; a svobodné ženy a svobodní muži, kterým se z různých důvodů nedaří uzavřít sňatek.

Jeden z mých přátel, s nímž se znám téměř 20 let a kterého velmi obdivuji, není ženatý, protože pociťuje přitažlivost k osobám stejného pohlaví. Zůstává věrný svým chrámovým smlouvám, rozvíjí své tvůrčí a profesní talenty a ušlechtile slouží jak v Církvi, tak ve svém okolí. Nedávno mi řekl: „Mám pochopení pro ty, kteří se v mé situaci ve světě, v němž žijeme, rozhodují nedodržovat zákon cudnosti. Ale cožpak nás Kristus nežádá, abychom nebyli z tohoto světa? Je zřejmé, že měřítka Boží se od měřítek světa liší.“

Lidské zákony se často pohybují mimo hranice vytyčené zákony Božími. Ti, kteří si přejí potěšit Boha, zajisté potřebují víru, trpělivost a píli.22

S mou ženou Kathy známe jednu svobodnou sestru, které je nyní okolo pětačtyřiceti let, je nadaná, pokud jde o profesní schopnosti, a odvážně slouží ve svém sboru. I ona dodržuje zákony Boží. Napsala:

„Snila jsem o dni, kdy budu požehnána manželem a dětmi. Stále čekám. Občas mívám ve své situaci pocit, že na mě všichni zapomněli a jsem osamělá, ale snažím se odhlížet od toho, co nemám, a místo toho se zaměřovat na to, co mám, a na pomoc druhým.

Pomáhá mi služba v širší rodině, v mém sboru a v chrámu. Nejsem opuštěná ani osamělá, protože jsem, stejně jako my všichni, součástí větší rodiny.“

Jeden, který rozumí

Někteří namítnou: „Vy ale nerozumíte mé situaci.“ Já možná ne, ale svědčím o tom, že existuje Jeden, který jí rozumí.23 Jeden, který zná vaše břemena díky své oběti, již přinesl v zahradě a na kříži. Budete-li Ho hledat a dodržovat Jeho přikázání, slibuji vám, že On vám požehná a pozvedne břemena příliš těžká na to, aby je člověk nesl sám. Dá vám přátele na věky a příležitosti ke službě. A co je důležitější, naplní vás mocně Duchem Svatým a obklopí vás nebeskou září své spokojenosti. Žádná volba ani žádná alternativa, jež odmítá společenství Ducha Svatého či požehnání věčnosti, nestojí za to, abychom se jí vůbec zaobírali.

Vím, že Spasitel žije. Svědčím o tom, že je zdrojem veškeré pravdy, na níž opravdu záleží, a že naplní veškerá požehnání, jež slibuje těm, kteří dodržují Jeho přikázání. Ve jménu Ježíše Krista, amen.

Poznámky

  1. Jan 18:33, 36–38.

  2. William S. Sahakian a Mabel Lewis Sahakian, Ideas of the Great Philosophers (1966), 28.

  3. Nauka a smlouvy 93:24.

  4. Jan 14:6.

  5. Alma 30:15, 17.

  6. Helaman 16:18.

  7. Viz Alma 30:14, 23, 27.

  8. Moroni 10:5.

  9. Překlad Josepha Smitha, 1. Korintským 2:11 [v 1. Korintským 2:11, poznámka pod čarou c v anglickém vydání písem]; 1. Korintským 2:14.

  10. 1. Korintským 2:14.

  11. Gordon B. Hinckley, „Stand Strong against the Wiles of the World“, Ensign, Nov. 1995, 100. President Russell M. Nelson nedávno blíže objasnil, jak prohlášení o rodině vznikalo – jak je to uvedeno v knize Sheri Dewové, Insights from a Prophet’s Life: Russell M. Nelson (2019), 208:

    „Jednoho dne v roce 1994 trávili členové Kvora Dvanácti apoštolů den ve své poradní místnosti v chrámu Salt Lake, kde diskutovali o záležitostech souvisejících s rodinou. Zvažovali vše – od stále všudypřítomnější pornografie až po všechny možné potenciální zákony zaměřené proti rodině. Nebyla to první diskuse tohoto druhu, ale onoho dne se kolem tohoto zcela zásadního tématu točil celý program jednání.

    Členové Dvanácti prošli jak nauku, tak pravidla a postupy, přičemž hovořili o tom, co změnit nelze – nauku – i o tom, co by jít změnit mohlo – pravidla a postupy. Diskutovali o otázkách, o kterých věděli, že jsou stále aktuálnější – včetně rostoucího společenského tlaku v oblasti sňatků osob stejného pohlaví a práv transgenderových osob. ‚To však nebyl konec toho, co jsme viděli,‘ vysvětlil starší Nelson. ‚Viděli jsme, jak se různá společenství snaží odbourat veškerá měřítka a omezení související se sexualitou. Viděli jsme zmatky v otázkách pohlaví. Toto vše jsme viděli přicházet.‘

    Tato důkladná diskuse, spolu s mnoha dalšími v průběhu času, nás vedla k závěru, že by Dvanáct mělo připravit dokument, či snad dokonce prohlášení, které by jasně vymezovalo postoj Církve v oblasti rodiny a které bychom předložili ke zvážení Prvnímu předsednictvu.“

  12. Rodina – prohlášení světu“, Liahona, květen 2017, 145.

  13. President Dallin H. Oaks uvedl: „Všechny ty nesčetné zástupy smrtelníků, kteří se narodili na tuto zemi, se rozhodli pro Otcův plán a bojovali za něj. Mnozí z nás také uzavřeli s Otcem smlouvy ohledně toho, co budeme ve smrtelnosti dělat. Určitými způsoby, které dosud nebyly zjeveny, nás naše činy v duchovním světě ovlivňují i zde, ve smrtelnosti.“ („The Great Plan of Happiness“, Ensign, Nov. 1993, 72.)

  14. Viz Dallin H. Oaks, „Pravda a plán“, Liahona, listopad 2018, 25–28.

  15. Abraham 3:26.

  16. President Dallin H. Oaks uvedl:

    „Obrácení Svatí posledních dnů věří, že prohlášení o rodině, publikované téměř před čtvrt stoletím a nyní přeložené do mnoha jazyků, je Pánovo opětné potvrzení pravd evangelia, o které se potřebujeme v současné době, která rodinám přináší různé výzvy, opírat. …

    Svědčím o tom, že prohlášení o rodině je dokument o věčné pravdě a vůle Páně ohledně Jeho dětí, které usilují o věčný život. Je základem učení a náboženských praktik Církve v posledních 22 letech a bude jím i nadále v budoucnu. Takto na ně pohlížejte, učte o něm, žijte podle něho, a budete požehnáni, zatímco budete kráčet po cestě k věčnému životu. …

    Jsem přesvědčen, že náš postoj k prohlášení o rodině a to, jak toto prohlášení používáme, je jednou ze zkoušek této generace. Modlím se o to, aby všichni Svatí posledních dnů v této zkoušce spolehlivě obstáli.“ („Plán a prohlášení“, Liahona, listopad 2017, 30–31.)

  17. President Russell M. Nelson řekl: „Jsou lidé, kteří nás označují [za] náboženské fanatiky, avšak takovými fanatiky jsou ve skutečnosti ti, kteří nechtějí připustit, abychom smýšleli tak, jak smýšlíme, ale chtějí, abychom je my nechali smýšlet tak, jak smýšlejí oni. Náš postoj vychází v konečném důsledku ze zákona cudnosti. Desatero přikázání platí dodnes. Nikdy nebylo odvoláno. … Nemáme absolutně žádné právo měnit zákony, které ustanovil Bůh.“ (Dewová, Insights from a Prophet’s Life, 212.)

  18. „Zatímco proti rodině je veden útok na celém světě, pravdy uvedené v prohlášení o rodině vás budou posilovat.

    Je třeba, abyste vy, mládež vznešeného původu, chápali dalekosáhlé důsledky nynějšího společenského rozporu ohledně samotné podstaty manželství. V současné diskusi jde mimo jiné i o otázku, zda mohou uzavřít sňatek dva lidé stejného pohlaví. Máte-li otázky ohledně stanoviska Církve k této nebo jakékoli jiné důležité otázce, s modlitbou o ní přemítejte a pak pozorně naslouchejte prorockým poselstvím na nadcházející říjnové generální konferenci Církve. Tyto inspirované proslovy spolu s inspirací od Ducha Svatého vám do mysli vnesou plnější pochopení.“ (Russell M. Nelson, „Mládež vznešeného původu: Co si zvolíte?“ [zasvěcující shromáždění Církevního vzdělávacího systému pro mladé dospělé, 6. září 2013], ChurchofJesusChrist.org/broadcasts/archive/ces-devotionals/2013/01?lang=ces.)

  19. Russell M. Nelson, „Buďte opravdovými mileniály“, Liahona, říjen 2016, 53.

  20. President Nelson řekl: „Civilní vlády jsou ale při psaní, přepisování a prosazování zákonů značně ovlivňovány společenskými trendy a světskými názory. Bez ohledu na to, jaké mohou být vydávány civilní zákony, Pánovu nauku ohledně manželství a morálky změnit nelze. Pamatujte na toto – hřích, i když může být legalizován člověkem, zůstává v očích Božích nadále hříchem!“ („Rozhodnutí ovlivňující věčnost“, Liahona, listopad 2013, 108.)

  21. Jan 6:66–69.

  22. Viz Alma 32:41–43; vždy na mě dělalo dojem, že v této úžasné kapitole ohledně toho, jak prohlubovat svou víru, se v každém z posledních tří veršů zmiňují ctnosti, jimiž jsou víra, trpělivost a píle.

  23. Viz Alma 7:12; Ježíš Kristus trpěl nejen za naše hříchy, ale i za naše slabosti: „Vezme na sebe smrt, aby mohl uvolniti pouta smrti, jež spoutávají lid jeho; a vezme na sebe slabosti jejich, aby nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím podle těla, aby poznal podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho.“ (Za synonyma slova slabost by bylo možné považovat slova nemoc, slabina, neduh a nedostatek.) Viz Nauka a smlouvy 88:6: „On, který vystoupil na výsosti, tak také sestoupil pod všechny věci, čímž postihl všechny věci, aby mohl býti ve všech věcech a skrze všechny věci světlem pravdy.“