Jazyk evangelia
Pro zachování evangelia v naší rodině je nesmírně důležitá mocná výuka, a to od nás vyžaduje píli a úsilí.
Poté, co jsem byl povolán generální autoritou, jsem se v rámci svého prvního pověření přestěhoval s rodinou z Kostariky do Salt Lake City. Zde, ve Spojených státech, mám to požehnání setkávat se s úžasnými lidmi z různých etnických prostředí a kultur. Je mezi nimi i mnoho těch, kteří se stejně jako já narodili v zemích Latinské Ameriky.
Všiml jsem si, že mnozí Hispánci, kteří jsou zde jako první generace, používají jako svůj hlavní jazyk španělštinu a anglicky mluví dostatečně dobře na to, aby se domluvili s druhými. Druhá generace, která se buď ve Spojených státech narodila, nebo sem přišla v raném věku a chodila zde do školy, mluví velmi dobře anglicky a možná trochu lámanou španělštinou. A ve třetí generaci se často španělština, rodný jazyk jejich předků, již zcela vytrácí.1
V lingvistice se tomu jednoduše říká „ztráta jazyka“. Ztráta jazyka může nastat, když se rodiny přestěhují do cizí země, kde jejich rodný jazyk není převládajícím jazykem. Stává se to nejen Hispáncům, ale také lidem po celém světě, kde je rodný jazyk nahrazen jazykem novým.2 I Nefi, prorok Knihy Mormonovy, si dělal starosti ohledně ztráty rodného jazyka svých otců, když se chystal přestěhovat do zaslíbené země. Nefi píše: „Vizte, je to moudrost v Bohu, že máme získati tyto záznamy, abychom mohli svým dětem zachovati jazyk svých otců.“3
Nefimu však dělala starosti i ztráta jiného druhu jazyka. V dalším verši pokračuje: „A také abychom jim mohli zachovati slova, která byla promlouvána ústy všech svatých proroků, která jim byla dána Duchem a mocí Boží od počátku světa až do této nynější doby.“4
Všiml jsem si podobnosti mezi zachováváním rodného jazyka a zachováváním evangelia Ježíše Krista v našem životě.
V tomto svém dnešním přirovnání nechci klást důraz na nějaký konkrétní pozemský jazyk, ale spíše na jazyk věčný, který musí být v našich rodinách zachováván a nesmí být nikdy ztracen. Mluvím o jazyku5 evangelia Ježíše Krista. „Jazykem evangelia“ myslím veškeré učení našich proroků, naši poslušnost tohoto učení a dodržování spravedlivých tradic.
Budu mluvit o třech způsobech, jak můžeme tento jazyk zachovávat.
Zaprvé – buďme pilnější a starostlivější v domově
V Nauce a smlouvách Pán vyzval mnoho významných členů Církve, včetně Newela K. Whitneyho, aby uvedli do pořádku svůj domov. Pán řekl: „Také služebník můj Newel K. Whitney, biskup církve mé, má zapotřebí býti ukázněn a dáti rodinu svou do pořádku a dohlédnouti, aby byli pilnější a starostlivější v domově, a modlili se vždy, jinak budou z místa svého odstraněni.“6
Jedním faktorem, který má vliv na ztrátu jazyka, je to, když rodiče nevěnují čas svým dětem, aby je rodnému jazyku naučili. Nestačí jazykem doma pouze mluvit. Pokud si rodiče přejí svůj jazyk zachovat, musí mu učit. Výzkum ukazuje, že rodičům, kteří vynakládají vědomé úsilí na zachování svého rodného jazyka, se to zpravidla daří.7 Jak tedy můžeme vynakládat vědomé úsilí na zachování jazyka evangelia?
Starší David A. Bednar z Kvora Dvanácti apoštolů varoval, že mocnou příčinou, která může přerušit cyklus vícegeneračních rodin v Církvi, jsou „slabá výuka evangelia a jeho slabé vzory v domově“.8
Můžeme tedy konstatovat, že pro zachování evangelia v naší rodině je nesmírně důležitá mocná výuka, a to od nás vyžaduje píli a úsilí.
Mnohokrát jsme byli vyzváni k tomu, abychom si osvojili zvyk každodenního osobního i rodinného studia písem.9 Mnoho rodin, které písma studují, je každý den požehnáno větší jednotou a hlubším vztahem s Pánem.
Kdy se každodenní studium písem stane skutečností? Stane se jí tehdy, když rodiče vezmou písma do ruky a s láskou vyzvou rodinu, aby se shromáždila ke studiu. Je těžké si představit, že by se to mohlo stát nějak jinak.
Otcové a matky, nepřipravujte se o tato veliká požehnání. Nečekejte na to, až již bude příliš pozdě!
Zadruhé – stanovujme v domově silné vzory
Jeden lingvista napsal, že k zachování rodného jazyka „musíte dětem jazyk oživit“.10 Jazyk „oživujeme“ tehdy, když je naše výuka v souladu se vzorem, který stanovujeme.
V mládí jsem o prázdninách pracoval v továrně svého otce. První otázka, kterou mi tatínek položil vždy poté, co jsem dostal výplatu, byla: „Co uděláš se svými penězi?“
Odpověď jsem znal a odvětil jsem: „Zaplatím desátek a budu spořit na misii.“
Tatínek si poté, co jsem s ním pracoval zhruba osm let a neustále jsem mu odpovídal na tutéž otázku, řekl, že už mě nejspíš zásadě placení desátku naučil dostatečně. Netušil však, že jsem se této důležité zásadě naučil za pouhý jeden víkend. Dovolte mi vyprávět, jak jsem se jí naučil.
Následkem několika událostí spojených s občanskou válkou ve Střední Americe podnik mého otce zkrachoval. Z 200 zaměstnanců na plný úvazek mu zůstalo ani ne pět švadlen, které pracovaly podle potřeby u nás doma v garáži. Jednoho dne jsem v tomto obtížném období zaslechl rodiče, jak se baví o tom, zda mají zaplatit desátek, nebo koupit jídlo pro děti.
V neděli jsem tatínka sledoval, abych viděl, co udělá. Po shromáždění jsem viděl, jak vzal obálku a vložil do ní desátek. To byla jen část ponaučení, které jsem získal. Otázkou zůstávalo, co budeme jíst.
V pondělí brzy ráno nám na dveře zaklepali nějací lidé. Když jsem otevřel, ptali se po tatínkovi. Zavolal jsem ho, a když přišel, návštěva mu řekla o naléhavé zakázce, kterou potřebovali co nejrychleji. Řekli mu, že zakázka je tak naléhavá, že mu za ni zaplatí předem. Toho dne jsem se naučil zásadám placení desátku a požehnáním, která z toho vyplývají.
Pán o stanovování vzoru mluví v Novém zákoně. Říká: „Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.“11
Nestačí, abychom s dětmi o důležitosti chrámového sňatku, půstu a svěcení dne sabatu jen mluvili. Děti musí vidět, že si vyhrazujeme čas na návštěvu chrámu tak často, jak je to jen možné. Musí vidět náš závazek pravidelně se postit12 a světit celý den sabatu. Pokud se naše mládež nedokáže postit po dobu dvou jídel, studovat pravidelně písma a vypnout televizi, když se v neděli hraje důležitý zápas, bude mít duchovní sebekázeň potřebnou k tomu, aby odolala mocným pokušením dnešního nesnadného světa, včetně pokušení pornografie?
Zatřetí – tradice
K pozměnění nebo ztrátě jazyka může dojít také tak, že se rodný jazyk smísí s dalšími jazyky a tradicemi.13
V prvních letech znovuzřízené Církve Pán vyzval mnoho jejích významných členů, aby uvedli do pořádku svůj domov. V úvodu této výzvy promluvil o dvou způsobech, jak můžeme svůj domov připravit o světlo a pravdu: „Onen zlovolný přichází a odnímá skrze neposlušnost světlo a pravdu dětem lidským, a pro tradici otců jejich.“14
Jako rodiny se musíme vyvarovat jakýchkoli tradic, které nám brání ve svěcení dne sabatu nebo v tom, abychom ve svém domově každý den studovali písma a modlili se. Musíme zavřít digitální dveře svého domova před pornografií a všemi dalšími špatnými vlivy. V boji se světskými tradicemi naší doby musíme používat písma a hlas novodobých proroků k tomu, abychom učili své děti o jejich božské totožnosti, účelu života a božském poslání Ježíše Krista.
Závěr
V písmech nacházíme několik příkladů „ztráty jazyka“.15 Například:
„Nyní, stalo se, že mezi dorůstajícím pokolením bylo mnoho těch, kteří nerozuměli slovům krále Beniamina, jsouce v době, kdy promlouval k svému lidu, malými dětmi; a nevěřili tradicím svých otců. …
A nyní, pro svou nevíru nemohli rozuměti slovu Božímu; a srdce jejich bylo zatvrzelé.“16
Pro dorůstající pokolení se evangelium stalo cizím jazykem. A zatímco o přínosech zachování rodného jazyka se někdy diskutuje, v kontextu plánu spasení není pochyb o věčných důsledcích plynoucích ze ztráty jazyka evangelia v našem domově.
Jako děti Boží jsme nedokonalí lidé, kteří se snaží naučit dokonalému jazyku.17 Tak jako má matka soucit se svými dětmi, má Nebeský Otec trpělivost s našimi nedokonalostmi a chybami. Váží si i našich nejchabějších, upřímně zamumlaných modliteb, jako by byly nádhernou poezií. S radostí poslouchá, jak vyslovujeme svá první slova evangelia. Učí nás s dokonalou láskou.
Nic, čeho v tomto životě dosáhneme, jakkoli je to důležité, nebude podstatné, pokud v rodině ztratíme jazyk evangelia.18 Svědčím o tom, že Nebeský Otec nám požehná v našem úsilí, když se budeme snažit osvojit si Jeho jazyk, dokud se tímto vyšším stupněm dorozumívání, které vždy bylo naším rodným jazykem, nebudeme schopni domluvit plynule. Ve jménu Ježíše Krista, amen.