„Pokoj svůj dávám vám“
Pán slíbil pokoj svým učedníkům, když se chystal je opustit. Totéž zaslíbení dal i nám.
Drahé sestry, dnes večer jsme požehnáni Duchem Božím. Inspirované proslovy od sester, které jsou mocnými vedoucími, a hudba posílily naši víru a prohloubily naši touhu dodržovat posvátné smlouvy, které jsme uzavřeli s naším milujícím Nebeským Otcem. Pocítili jsme větší lásku k Pánu Ježíši Kristu a vděčnost za zázračný dar Jeho smírné oběti.
Mé dnešní poselství je prosté. Dnes večer všichni pociťujeme pokoj. Každý z nás by rád často pociťoval takovýto pokoj ve svém nitru, ve své rodině i s lidmi kolem nás. Pán slíbil pokoj svým učedníkům, když se chystal je opustit. Totéž zaslíbení dal i nám. Ale řekl, že nám dá pokoj svým způsobem, nikoli podle způsobu světa. Svůj způsob seslání pokoje popsal takto:
„Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu, a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám.
Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“ (Jan 14:26–27.)
Synové Mosiášovi potřebovali tento dar pokoje, když se vydali na misii k Lamanitům. Když si uvědomili velikost svého úkolu, pociťovali něco více než jen trochu úzkosti, a tak se modlili o útěchu. A „Pán je navštívil Duchem svým a pravil jim: Buďte utěšeni. A oni byli utěšeni.“ (Alma 17:10; viz také Alma 26:27.)
Čas od času možná toužíte po pokoji, když čelíte nejistotě a když vám připadá, že vám hrozí nějaké těžkosti. Synové Mosiášovi získali ponaučení, které Pán dal i Moronimu. Toto ponaučení je vodítkem pro nás všechny: „Jestliže lidé přijdou ke mně, ukáži jim jejich slabost. Dávám lidem slabost, aby mohli býti pokorní; a milost má postačuje pro všechny, kteří se přede mnou pokoří; neboť pokoří-li se přede mnou a budou-li míti víru ve mne, pak učiním, že slabé věci se pro ně stanou silnými.“ (Eter 12:27.)
Moroni řekl, že když slyšel „tato slova, byl … utěšen“. (Eter 12:29.) Mohou být útěchou pro každého z nás. Ti, kteří nevidí své slabosti, nečiní žádný pokrok. Když si své slabosti uvědomujete, je to požehnání, protože vám to pomáhá uchovat si pokoru a nutí vás to obracet se ke Spasiteli. Duch vás nejen utěšuje, ale je to také prostředník, skrze něhož mění Usmíření samotnou vaši povahu. Slabé věci se pak stávají silnými.
Satan bude občas zkoušet vaši víru; stává se to všem učedníkům Ježíše Krista. Vaší obranou před těmito útoky je uchovávat si Ducha Svatého jako svého společníka. Duch vám vnese do duše pokoj. Bude vás nabádat, abyste kráčely s vírou kupředu. A přinese vám vzpomínky na ony chvíle, kdy jste pociťovaly světlo a lásku Ježíše Krista.
Schopnost pamatovat si je možná jedním z nejdrahocennějších darů, které vám může Duch dát. Ten „připomeneť vám všecko, což … koli [Pán] mluvil vám“. (Jan 14:26.) Může to být vzpomínka na zodpovězenou modlitbu, na přijatý kněžský obřad, na potvrzení svědectví či na okamžik, kdy jste ve svém životě viděly, jak vás vede ruka Boží. A třeba někdy v budoucnu, až budete potřebovat posilu, vám Duch může připomenout pocity, které jste měly během tohoto shromáždění. Modlím se, aby tomu tak bylo.
Jedna vzpomínka, kterou mi Duch často přináší na mysl, se týká večerního shromáždění svátosti, které se konalo před mnoha lety v jednom plechovém přístřešku v rakouském Innsbrucku. Přístřešek se nacházel pod železniční tratí. Bylo tam přítomno asi dvanáct lidí, kteří seděli na dřevěných židlích. Většina z nich byly ženy – několik mladších a několik starších. Když byla členům tohoto malého shromáždění podávána svátost, viděl jsem slzy vděčnosti. Pociťoval jsem lásku, kterou Spasitel k těmto Svatým chová, a oni ji pociťovali také. Ale nejvíce si vybavuji zázrak v podobě světla, jež jakoby naplňovalo onen plechový přístřešek a přinášelo s sebou pocit pokoje. Byla noc a nebyla tam okna, ale celá místnost byla ozářena jako poledním sluncem.
Světlo Svatého Ducha bylo onoho večera zářivé a překypující. A okny, kterými toto světlo vstoupilo, byla pokorná srdce Svatých, kteří předstoupili před Pána se snahou získat odpuštění hříchů a kteří se zavázali, že na Něj budou vždy pamatovat. V oné chvíli na Něj nebylo těžké pamatovat, a díky vzpomínce na onen posvátný zážitek pro mě bylo snazší pamatovat na Něho a na Jeho Usmíření i během následujících let. Onoho dne se zaslíbení v modlitbě svátosti, aby byl Duch s námi, naplnilo a přineslo pocit světla a pokoje.
Podobně jako vy jsem i já vděčný za ony mnohé příležitosti, kdy mě Pán navštívil svým Utěšitelem, když jsem potřeboval pokoj. Náš Otec v nebi má ale zájem nejen o naši útěchu, ale i o náš pokrok směrem vzhůru. „Utěšitel“ je jen jedním z označení, kterými se Duch Svatý v písmech popisuje. Zde je další: „A nyní, vpravdě, vpravdě, pravím tobě, vlož důvěru svou v toho Ducha, který pobízí činiti dobro.“ (NaS 11:12.) Dobro, k jehož konání vás Duch povede, se bude nejčastěji týkat pomoci někomu jinému obdržet útěchu od Boha.
Pán vás ve své moudrosti přivedl k sobě v organizacích a třídách ve své Církvi. To učinil proto, aby prohloubil vaši schopnost konat dobro. V těchto organizacích máte konkrétní pověření sloužit druhým v Jeho zastoupení. Pokud jste například mladá žena, mohl vás biskup nebo vedoucí Mladých žen požádat, abyste nabídla pomocnou ruku vavřínové dívce, která se stala, jak to někdy nazýváme, „méně aktivní“. Vy ji možná znáte lépe než biskup nebo vedoucí Mladých žen. Vy možná víte, že má nějaké starosti doma nebo ve škole nebo možná na obou místech. Vaši vedoucí možná nevědí, proč pocítili vnuknutí požádat vás, abyste jí pomohla, ale Pán to ví a On řídí tuto práci skrze inspiraci svého Ducha.
Abyste ve svém úsilí byla úspěšná, bude zapotřebí zázraku změny jak ve vašem srdci, tak v srdci mladé ženy, k jejíž záchraně jste byla poslána – a k tomu je zapotřebí společenství Ducha Svatého. Duch vám umožní vidět onu méně aktivní vavřínovou dívku tak, jak ji vidí Pán. Pán zná její srdce i srdce vaše a ví, jaké možnosti změněné srdce má. Může vás obě navštívit svým Duchem, aby vás inspiroval pokorou, odpuštěním a láskou.
Tento Duch může inspirovat slova, skutky a trpělivost nezbytné k tomu, abyste pozvaly ovečku zpět do stáda. A může se dotknout srdce členek třídy Vavřínových dívek, aby s láskou přivítaly ztracenou ovečku, aby, když se vrátí, pocítila, že se vrátila domů.
Vaše schopnost konat dobro jakožto skupina Božích dcer bude do značné míry záviset na jednotě a lásce, které mezi vámi panují. Toto je další dar pokoje, který přichází skrze Ducha Svatého.
Alma toto chápal. A právě proto naléhavě žádal svůj lid, „že mezi nimi nemá býti sváru, ale že mají vyhlížeti kupředu jednostejně majíce jednu víru a jeden křest a majíce srdce svá spojena v jednotě a ve vzájemné lásce“. (Mosiáš 18:21.)
Jednota je pro nás nezbytná, máme-li mít Ducha ve své třídě či v rodině. Ale ze zkušenosti víte, stejně jako já, že tuto láskyplnou jednotu je těžké udržet. Vyžaduje to, abychom měli jako společníka Ducha Svatého, který nám otevře oči a zjemní city.
Pamatuji si, jak jednou náš sedmi nebo osmiletý syn skákal na posteli tak, že jsem se bál, že ji zničí. Pocítil jsem záblesk nespokojenosti a rychle se vydal nastolit v domě pořádek. Chytl jsem syna za jeho malá ramínka a zvedl ho do úrovně, kde se naše oči setkaly.
Duch mi do mysli vložil určitá slova. Byl to tichý hlas, ale pronikl mi do srdce a řekl: „Držíš úžasnou bytost.“ Jemně jsem ho posadil zpátky na postel a omluvil se.
Nyní se stal oním úžasným mužem, kterého mi Duch Svatý umožnil vidět před 40 lety. Budu na věky vděčný za to, že mě Pán osvobodil od nelaskavých pocitů tím, že seslal Ducha Svatého, který mi umožnil vidět dítě Boží tak, jak ho viděl On.
Jednota, o níž ve své rodině i v Církvi usilujeme, nastane tehdy, když umožníme Duchu Svatému mít vliv na to, co vidíme, když se jeden na druhého díváme – a dokonce když jeden o druhém přemýšlíme. Duch se dívá s čistou láskou Kristovou. Poslechněte si slova, kterými Mormon popsal pravou lásku. Vzpomeňte si na chvíle, kdy jste ji pociťovaly.
„Pravá láska je trpělivá a je dobrotivá a nezávidí a není nadutá, nehledá své, nedá se snadno vydrážditi, neobmýšlí zlého a neraduje se z nepravosti, ale raduje se v pravdě, snáší všechny věci, věří všem věcem, doufá ve všechny věci a ve všech věcech vytrvá.
Pročež, milovaní bratří moji [a já dodávám: a sestry moje], nemáte-li pravou lásku, nejste ničím, neboť pravá láska nikdy nepomíjí. Pročež, přilněte k pravé lásce, která je největší ze všeho, neboť všechny věci musejí pominouti –
Ale pravá láska je čistá láska Kristova a vytrvá na věky; a kdokoli bude posledního dne shledán, že ji má, s tím bude dobře.
Pročež, milovaní bratři moji [a sestry moje], modlete se k Otci z celé síly srdce, abyste mohli býti naplněni touto láskou, kterou uděluje všem, kteří jsou pravými následovníky Syna jeho, Ježíše Krista; abyste se mohli státi syny [a dcerami] Božími; abychom, až se zjeví, byli jako on, neboť ho budeme viděti takového, jaký je; abychom mohli míti tuto naději; abychom mohli býti očištěni tak, jako on je čistý.“ (Moroni 7:45–48.)
Toto je cíl, který má Otec v nebi pro vás, své drahocenné dcery. Může vám to připadat jako cíl vzdálený, ale z Jeho pohledu nejste tak daleko. A tak vás navštěvuje svým Duchem, aby vás utěšoval, povzbuzoval a inspiroval k tomu, abyste kráčely dál.
Zanechávám vám své spolehlivé svědectví, že Otec vás zná, miluje vás a slyší vaše modlitby. Jeho Milovaný Syn vás vyzývá, abyste přišly k Němu. A Otec a Syn sesílají Ducha Svatého, aby vás doprovázel ve vašem úsilí sloužit v Jejich zastoupení druhým.
Díky Usmíření Ježíše Krista bude mít stálé společenství Ducha Svatého posvěcující a očišťující účinek na vašeho ducha. Budete pociťovat pokoj, který Spasitel slíbil zanechat svým učedníkům. A s tímto pokojem přijde jasná naděje a pocit světla a lásky od Otce a Jeho Milovaného Syna, který vede své království na zemi skrze zjevení svému žijícímu proroku. O tom svědčím v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.