Povoláni k tomuto dílu
Pověření pracovat na nějakém konkrétním místě je zásadní a důležité, ale ve srovnání s povoláním k dílu je druhořadé.
Presidente Monsone, jsme moc rádi, že můžeme slyšet váš hlas a obdržet od vás ponaučení. Máme vás rádi, podporujeme vás a neustále se za vás modlíme.
Modlím se o to, aby mi pomáhal Duch Svatý, zatímco se spolu budeme zamýšlet nad zásadami, které se týkají velikého díla kázání evangelia každému národu, pokolení, jazyku a lidu.1
Povoláni sloužit a pověřeni pracovat
Desetitisíce mladých mužů a mladých žen a mnoho starších manželských párů každý rok dychtivě čeká na to, až obdrží svůj výjimečný dopis ze Salt Lake City. Obsah tohoto dopisu navždy ovlivní nejen toho, komu je adresován, ale i členy jeho rodiny a velmi mnoho dalších lidí. Obálka může být poté, co dorazí, otevřena úhledně a s trpělivostí nebo může být roztržena s nadšením a ve spěchu. Čtení tohoto výjimečného dopisu je zkušenost, na kterou nelze zapomenout.
Dopis podepisuje president Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a první dvě věty zní takto: „Tímto jste povolán sloužit jako misionář Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Jste pověřen pracovat v ______ misii______.“
Všimněte si prosím, že v první větě je člověk povolán sloužit jako misionář na plný úvazek v Pánově znovuzřízené Církvi. Druhá věta uvádí konkrétní místo a misii, kde je pověřen pracovat. Je nezbytné, aby každý z nás porozuměl důležitému rozdílu vyjádřenému v těchto dvou větách.
V Církvi často hovoříme o tom, že jsme povoláni sloužit v některé zemi, jako například v Argentině, v Polsku, v Koreji nebo ve Spojených státech. Misionář však není povolán na určité místo; spíše je povolán sloužit. Pán skrze Proroka Josepha Smitha v roce 1829 prohlásil: „Máte-li touhu sloužiti Bohu, jste k tomuto dílu povoláni.“2
Každé povolání a pověření sloužit na misii, nebo i pozdější přeložení, je výsledkem zjevení daného prostřednictvím Pánových služebníků. Povolání k dílu přichází od Boha skrze presidenta Církve. Pověření sloužit v jedné z více než 400 misií, které jsou v současné době po celém světě v provozu, přichází od Boha skrze člena Kvora Dvanácti apoštolů, který jedná s oprávněním od Pánova žijícího proroka. Všechna povolání a pověření sloužit na misii doprovázejí duchovní dary proroctví a zjevení.
80. oddíl Nauky a smluv je záznam o povolání Stephena Burnetta ke službě na misii uděleného v roce 1832 prostřednictvím Proroka Josepha Smitha. Studium povolání bratra Burnetta nám může pomoci 1) lépe porozumět rozdílu mezi „povoláním k dílu“ misionáře a „pověřením pracovat“ na určitém místě a 2) plněji pochopit svou osobní a božsky danou zodpovědnost hlásat evangelium.
1. verš v tomto oddílu je povoláním ke službě: „Vpravdě, tak praví Pán tobě, služebníku svému Stephenu Burnettovi: Jdi, jdi do světa a kaž evangelium každému stvoření, které přijde do doslechu hlasu tvého.“3
Je zajímavé, že 2. verš bratru Burnettovi sděluje, kdo mu byl přidělen jako misionářský společník: „A poněvadž si přeješ společníka, dám ti služebníka svého Edena Smitha.“4
3. verš udává, kde tito dva misionáři mají pracovat: „Pročež, jděte a kažte evangelium mé, ať na sever nebo na jih, na východ nebo na západ, nezáleží na tom, neboť nemůžete jíti špatně.“5
Nemyslím si, že slova „nezáleží na tom“, která Pán použil v tomto verši, naznačují, že Mu nezáleží na tom, kde Jeho služebníci pracují. Ve skutečnosti Mu na tom velmi záleží. Jelikož je však dílo kázání evangelia Pánovým dílem, On své zplnomocněné služebníky inspiruje, vede a řídí. Když misionáři usilují o to, aby se stávali stále způsobilejšími a schopnějšími nástroji v Jeho rukou, a snaží se ze všech sil věrně plnit své povinnosti, pak s Jeho pomocí nemohou „jíti špatně“ – ať již slouží kdekoli. Spasitel nás možná v tomto zjevení učí tomu, že pověření pracovat na nějakém konkrétním místě je zásadní a důležité, ale ve srovnání s povoláním k dílu je druhořadé.
Další verš zdůrazňuje důležité předpoklady, jež mají všichni misionáři splňovat: „Tudíž, oznamujte věci, které jste slyšeli a kterým vpravdě věříte a o kterých vpravdě víte, že jsou pravdivé.“6
Poslední verš bratru Burnettovi i každému z nás připomíná, od koho povolání sloužit skutečně přichází: „Vizte, toto je vůle toho, jenž vás povolal, vašeho Vykupitele, a to Ježíše Krista. Amen.“7
Překonávání nepochopení
Někteří z vás si teď možná kladou otázku, proč jsem se rozhodl promluvit na kněžském zasedání generální konference o zdánlivě zjevném rozdílu mezi povoláním k dílu a pověřením pracovat. Odpověď na tuto otázku je celkem jasná -– zkušenost mě naučila, že mnozí členové Církve těmto zásadám moc dobře nerozumějí.
Tím nejdůležitějším důvodem, proč o tom mluvím, je to, co jsem se postupem času dozvěděl o obavách, starostech, a dokonce o pocitu viny, které mají mnozí misionáři, kteří byli v průběhu své služby z různých důvodů přeloženi do jiné oblasti působení. Přeložení je někdy nezbytné kvůli událostem a okolnostem, jakými jsou například tělesná zranění a nehody, odklady a těžkosti při získávání víz, politická nestabilita, vytváření a personální obsazování nových misií nebo rozvíjející se a neustále se měnící potřeby v díle hlásání evangelia po celém světě.8
Když je misionář přeložen do jiné oblasti působení, proces je úplně stejný jako při prvním pověření. Členové Kvora Dvanácti při rozhodování o všech těchto přeloženích usilují o inspiraci a vedení.
Nedávno jsem mluvil s věrným mužem, který se se mnou podělil o nejniternější pocity svého srdce. Na jednom setkání jsem právě vysvětloval rozdíl mezi povoláním k dílu a pověřením pracovat. Tento dobrý bratr mi podal ruku a se slzami v očích mi řekl: „Dnes jsem se díky vám dozvěděl něco, co mi z beder sňalo břímě, které jsem nesl více než 30 let. Jako mladý misionář jsem byl původně pověřen pracovat v Jižní Americe. Nebyl jsem však schopen získat vízum, a proto bylo mé pověření změněno na působení ve Spojených státech. Po všechny ty roky jsem přemítal o tom, proč jsem nebyl schopen sloužit na místě, na které jsem byl povolán. Nyní vím, že jsem byl povolán k dílu, a ne na určité místo. Nedokáži vyjádřit, jak moc mi pomohlo, že jsem tomu porozuměl.“
Soucítil jsem s tímto dobrým mužem. Když jsem těmto základním zásadám učil po celém světě, obrátil se na mě soukromě bezpočet lidí s tím, že měli podobné pocity jako muž, kterého jsem právě popsal. Dnes o tomto tématu promlouvám, protože ani jediný člen Církve by neměl nést zbytečné břímě nepochopení, nejistoty, úzkosti nebo viny ohledně pověření pracovat.
„Pročež, jděte a kažte evangelium mé, ať na sever nebo na jih, na východ nebo na západ, nezáleží na tom, neboť nemůžete jíti špatně.“9 Zatímco budete přemítat o slovech v tomto verši a otevřete jim své srdce, doufám, že přizvete Ducha Svatého, a modlím se o to, aby vám hluboko do duše vnesl pochopení, uzdravení a obnovení, které možná potřebujete.
Dalším důvodem, proč jsem získal vnuknutí promluvit na toto téma, je má osobní dlouholetá zkušenost s přiřazováním misionářů do jednotlivých misií. Nic Dvanácti nepotvrzuje skutečnost pokračujícího zjevení v posledních dnech mocněji, než snaha rozpoznat Pánovu vůli při plnění naší zodpovědnosti přiřadit misionáře do příslušné oblasti působení. Svědčím o tom, že Spasitel zná každého z nás a pečuje o nás, o jednoho po druhém, jedno jméno za druhým.
Příprava na povolání k dílu
Nyní bych rád krátce promluvil o základním, ale často opomíjeném aspektu přípravy na povolání k dílu.
Tři úzce provázaná slova stanovují synům Božím vzor pro přípravu a pokrok – kněžství, chrám, misie. Někdy se jako rodiče, přátelé a členové Církve natolik zaměřujeme na přípravu mladých mužů na misii, že můžeme do jisté míry zanedbávat další nezbytné kroky na cestě smluv, které musí být splněny před zahájením misionářské služby na plný úvazek. Práce misionáře je v procesu pokládání pevného základu pro celoživotní duchovní růst a službu zajisté jedním z důležitých stavebních kamenů, avšak nikoli jediným. Požehnání kněžství a chrámu, která předcházejí příjezdu do přidělené oblasti působení, jsou také nezbytná, aby nás po celý život duchovně utvrzovala a posilovala.
Mladí muži, když vykonáváte své povinnosti v Aronově kněžství, neboli menším kněžství, a ctíte ho, připravujete se na přijetí a zvelebování přísahy a smlouvy Melchisedechova kněžství neboli vyššího kněžství.10 Pro obdržení vyššího kněžství je tím nejdůležitějším požadavkem osobní způsobilost. Čeká vás celoživotní obětavá kněžská služba. Připravte se již nyní tím, že budete často poskytovat smysluplnou službu. Naučte se prosím nacházet radost v tom, že jste a zůstáváte způsobilí. Buďte způsobilí. Zůstaňte způsobilí.
Mladý muž může být poté, co obdrží Melchisedechovo kněžství a povolání sloužit, ozbrojen mocí11 prostřednictvím smluv a obřadů svatého chrámu. Přínosné službě misionáře na plný úvazek předchází návštěva chrámu a to, že se necháte prostoupit jeho duchem. Osobní způsobilost je tím nejdůležitějším požadavkem pro obdržení požehnání chrámu pro vás, mladí muži, i pro všechny členy Církve. Když žijete v souladu s měřítky evangelia, můžete navštěvovat dům Páně a účastnit se posvátných obřadů po celou dobu dospívání. Láska, kterou chováte k chrámovým obřadům, a porozumění jim vás bude posilovat a žehnat vám po celý život. Naučte se prosím nacházet radost v tom, že jste a zůstáváte způsobilí. Buďte způsobilí. Zůstaňte způsobilí.
Mnoho mladých mužů a mladých žen již má platné chrámové doporučení s omezeným použitím. Jako nositelé Aronova kněžství nacházíte jména členů své rodiny a vykonáváte za ně křty a konfirmace v chrámu. Když své chrámové doporučení udržujete v platnosti, prokazujete tím svou způsobilost, a služba druhým v chrámu je důležitou součástí vaší přípravy na Melchisedechovo kněžství.
Mladí muži, každý z vás je misionářem již nyní. Každý den vás obklopují přátelé a sousedé, „kteří jsou zadržováni před pravdou pouze proto, že nevědí, kde ji nalézti“.12 Podle toho, jak vás povede Duch, se můžete podělit o myšlenku, pozvání, textovou zprávu nebo tweet, který vašim přátelům představí pravdy znovuzřízeného evangelia. Nemusíte a neměli byste čekat na své oficiální povolání, abyste byli horlivě zaměstnáni misionářskou prací.
Když jsou požehnání kněžství, chrámu a misie shromážděna „v jedno … v Kristu“13 a když ve vzájemné součinnosti působí v srdci, v mysli a v duši mladého misionáře, může tento misionář získat způsobilost pro toto dílo.14 Jeho schopnosti jsou posíleny, aby naplnil zodpovědnost s pravomocí zastupovat Pána Ježíše Krista. Mocná duchovní kombinace spočívající v tom, že mladý muž ctí kněžské a chrámové smlouvy, obdrží „moc božskosti“15 prostřednictvím kněžských obřadů16, nesobecky slouží a hlásá věčné evangelium Božím dětem, mu umožňuje stát se pevným a stálým ve víře17 a vkořeněným a vzdělaným v Kristu.18
Doma i na shromáždění bychom měli klást rovnou měrou důraz na všechny tři prvky, skrze něž Pán věrným synům Božím stanovuje vzor pro přípravu a pokrok – na kněžství, chrám a misii. Všechny tři od nás požadují, abychom nacházeli radost v tom, že jsme a zůstáváme způsobilí. Buďte způsobilí. Zůstaňte způsobilí.
Zaslíbení a svědectví
Milovaní bratří, slibuji vám, že vaše povolání k dílu hlásání evangelia a vaše pověření pracovat v určité oblasti nebo oblastech bude provázet duchovní dar zjevení. Když se nyní budete pilně připravovat skrze obětavou kněžskou a chrámovou službu, vaše svědectví o tom, že Pán skutečně žije, bude posíleno. Vaše srdce naplní láska k Němu a k Jeho dílu. Když se naučíte nacházet radost v tom, že jste způsobilí, stanete se mocným nástrojem v rukou Páně a budete žehnat a sloužit mnoha lidem.
S radostí svědčím o tom, že Nebeský Otec a Jeho Milovaný Syn, Ježíš Kristus, žijí. Jedním z největších požehnání, která kdy můžeme obdržet, je být zaměstnáni v Jejich službě. O tom svědčím v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.