Ke komu půjdeme?
Každý z nás bude muset nakonec odpovědět na Spasitelovu otázku: „Zdaliž i vy chcete odjíti?“
Před několika lety jsme s rodinou navštívili Svatou zemi. Jednou z nejživějších vzpomínek na tento výlet byla návštěva hořejší místnosti v Jeruzalémě, tradovaného dějiště Poslední večeře.
Zatímco jsme stáli na tomto místě, předčítal jsem jim z Jana 17, kde se Ježíš přimlouvá u Otce za své učedníky:
„Já za ně prosím, … aťby byli jedno jako my. …
Ne za tytoť pak toliko prosím, ale i za ty, kteříž skrze slovo jejich mají uvěřiti ve mne.
Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli.“1
Zatímco jsem tato slova četl, hluboce na mě zapůsobila a uvědomil jsem si, že se na tomto posvátném místě modlím o to, abych vždy mohl být zajedno se svou rodinou, s Nebeským Otcem a s Jeho Synem.
Drahocenné vztahy, které máme se svou rodinou, přáteli, Pánem a Jeho znovuzřízenou Církví, patří k tomu, na čem v životě záleží nejvíce. A protože jsou tyto vztahy tak důležité, mají se opatrovat, ochraňovat a vyživovat.
Jeden z nejsrdceryvnějších příběhů v písmech se stal tehdy, když „mnozí z [Pánových] učedníků“ nedokázali přijmout Jeho učení a nauku a „odešli zpět, a nechodili s ním více“.2
Když tito učedníci odešli, Ježíš se obrátil ke členům Dvanácti a zeptal se: „Zdaliž i vy chcete odjíti?“3
Petr odpověděl:
„Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš.
A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.“4
Ve chvíli, kdy se druzí zaměřili na to, co nedokázali přijmout, se apoštolové rozhodli zaměřit na to, čemu věřili a co věděli, a v důsledku toho s Kristem zůstali.
Později, v den letnic, obdrželo Dvanáct dar Ducha Svatého. Stali se odvážnými ve svém svědectví o Kristu a začali více rozumět Ježíšovu učení.
V dnešní době tomu není jinak. Pro některé je Kristova výzva, aby uvěřili a zůstali, i nadále obtížná nebo obtížně přijatelná. Pro některé učedníky je obtížné porozumět určité konkrétní církevní zásadě nebo nauce. Jiným dělají starosti naše historie nebo nedokonalosti některých členů a vedoucích – minulých i současných. A pro další je obtížné žít v souladu s náboženstvím, které toho tolik požaduje. A konečně – někteří jsou „znaveni konáním dobra“.5 Z těchto a dalších důvodů někteří členové Církve ve víře kolísají a zvažují, zda by možná neměli následovat ty, kteří „odešli zpět a nechodili s [Ježíšem] více“.
Pokud někdo z vás ochabuje ve víře, pokládám vám tutéž otázku, kterou položil Petr: „K komu půjde[te]?“ Rozhodnete-li se stát neaktivními nebo opustit znovuzřízenou Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, kam půjdete? Co budete dělat? Rozhodnutí „nechodit více“ se členy Církve a s Pánovými vyvolenými vedoucími bude mít dlouhodobý dopad, který nelze vždy hned vidět. Možná existuje nějaká nauka, zásada nebo událost z historie, kvůli níž se stavíte proti své víře a můžete mít pocit, že jediný způsob, jak právě teď vyřešit tento vnitřní zmatek, je „nechodit více“ se Svatými. Budete-li žít tak dlouho jako já, poznáte, že věci mají tendenci se samy vyřešit. Nějaký inspirovaný postřeh nebo zjevení může danou záležitost ukázat v novém světle. Pamatujte na to, že Znovuzřízení není jednorázová událost, ale že se neustále odvíjí.
Nikdy neopouštějte veliké pravdy zjevené prostřednictvím Proroka Josepha Smitha. Nikdy nepřestávejte číst Kristovu nauku obsaženou v Knize Mormonově, přemítat o ní a uplatňovat ji.
Nikdy neopomínejte věnovat Pánu odpovídající množství času prostřednictvím upřímné snahy porozumět tomu, co zjevil. Jak řekl můj drahý přítel a bývalý kolega, starší Neal A. Maxwell: „Nemáme se domnívat, … že jen proto, že něco nedokážeme vysvětlit, je to nevysvětlitelné.“6
Než tedy uskutečníte toto duchovně nebezpečné rozhodnutí, že odejdete, povzbuzuji vás, abyste se zastavili a pečlivě ho zvážili, než se vzdáte toho, co vás přivedlo ke svědectví o znovuzřízené Církvi Ježíše Krista v prvé řadě. Zastavte se a zamyslete se nad tím, co jste zde pociťovali a proč jste to pociťovali. Vzpomeňte si na chvíle, kdy vám Duch Svatý vydal svědectví o věčné pravdě.
Kam půjdete, abyste našli další, kteří by sdíleli vaši víru v osobní, milující Nebeské Rodiče, kteří nás učí, jak se vrátit do Jejich věčné přítomnosti?
Kam půjdete, abyste se učili o Spasiteli, který je vaším nejlepším přítelem, který netrpěl jen za vaše hříchy, ale který také vytrpěl „bolesti a strasti a pokušení všeho druhu“, aby „nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím podle těla, aby poznal podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho“,7 což podle mě zahrnuje i slabost ve formě ztráty víry?
Kam půjdete, abyste se dozvěděli více o plánu Nebeského Otce pro naše věčné štěstí a pokoj, o plánu, který je plný úžasných možností, nauk a vodítek pro náš smrtelný i věčný život? Pamatujte, že plán spasení dává smrtelnému životu smysl, účel a směr.
Kam půjdete, abyste našli církev s podrobnou a inspirovanou organizační strukturou, v níž by vás učili a podpírali muži a ženy, kteří jsou hluboce oddáni službě Pánu skrze službu vám a vaší rodině?
Kam půjdete, abyste našli žijící proroky a apoštoly, kteří jsou povoláni Bohem a kteří pro vás představují další zdroj rad, porozumění, útěchy a inspirace pro výzvy naší doby?
Kam půjdete, abyste našli lidi, kteří žijí podle předepsaných hodnot a měřítek, jež s nimi sdílíte a jež toužíte předat svým dětem a vnoučatům?
A kam půjdete, abyste zakusili radost, která se dostavuje prostřednictvím spásných obřadů a chrámových smluv?
Bratři a sestry, přijmout Kristovo evangelium a žít podle něho může být obtížné. Vždy tomu tak bylo a vždy tomu tak bude. Život se může podobat turistovi, který stoupá po strmé a svízelné cestě. Je přirozené a běžné se na cestě občas zastavit, abychom chytili dech, zhodnotili svůj směr a zamysleli se nad svým tempem. Ne každý se na cestě potřebuje zastavit, ale není na tom nic špatného, pokud to vaše okolnosti vyžadují. Ve skutečnosti to může těm, kteří této příležitosti plně využijí k tomu, aby se osvěžili živou vodou Kristova evangelia, přinést něco pozitivního.
Nebezpečí nastává, když se někdo rozhodne odchýlit z cesty, která vede ke stromu života.8 Někdy můžeme zjišťovat, studovat a poznávat, a jindy musíme věřit, důvěřovat a doufat.
Každý z nás bude muset nakonec odpovědět na Spasitelovu otázku: „Zdaliž i vy chcete odjíti?“9 Každý z nás musí na tuto otázku hledat vlastní odpověď. Pro některé je snadné odpovědět; pro jiné je to obtížné. Netvrdím, že vím, proč je pro některé snazší mít víru, aby věřili, než pro druhé. Jsem jen velmi vděčný za to, že vím, že odpovědi jsou vždy dostupné a že pokud je hledáme – opravdu hledáme s opravdovým záměrem a s celým úmyslem srdce a s modlitbou – nakonec při pokračování na cestě evangelia odpovědi na své otázky nalezneme. Během své duchovní služby jsem poznal několik lidí, kteří se odchýlili a po zkoušce své víry se vrátili.
Upřímně doufám, že budeme zvát stále větší počet Božích dětí, aby nacházely cestu evangelia a zůstávaly na ní, aby i ony mohly „[pojísti] z ovoce, které [je] žádoucí nade všechno jiné ovoce“.10
Mou upřímnou prosbou je, abychom povzbuzovali, přijímali, chápali a milovali ty, kteří zápolí se svou vírou v Boha. Nikdy nesmíme opomíjet žádného bratra ani žádnou sestru. Každý z nás se nachází na jiném místě cesty, a podle toho si musíme navzájem pomáhat.
Tak jako máme s otevřenou náručí v přívětivém duchu vítat nové členy, tak máme obejmout a podporovat i ty, kteří mají otázky a ochabují ve víře.
Slovy další známé metafory se modlím o to, aby se každý, kdo přemýšlí o tom, že opustí „starou dobrou loď Sion“, kde u kormidla stojí Bůh a Kristus, zastavil a pečlivě svůj odchod zvážil.
Vězte prosím, že i když starou lodí zmítají silné větrné bouře a vlnobití, Spasitel je na palubě a je schopen bouři napomenout svým příkazem: „Umlkni, a upokoj se.“ Do té doby se nesmíme bát, musíme mít neochvějnou víru a musíme vědět, že „i vítr i moře poslouchají jeho“.11
Bratři a sestry, slibuji vám ve jménu Páně, že On nikdy neopustí svou Církev a že nikdy neopustí žádného z nás. Pamatujte na Petrovu odpověď na Spasitelovu otázku a na jeho slova:
„Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš.
A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.“12
Svědčím o tom, že není „dáno žádného jiného jména ani žádné jiné cesty ani prostředku, jímž k dětem lidským může přijíti spasení, pouze ve jménu a skrze jméno Krista“.13
Také svědčím o tom, že Ježíš Kristus v naší době povolává apoštoly a proroky a že znovuzřídil svou Církev s naukami a přikázáními „jako útočiště před bouří a před hněvem“, který zajisté přijde, pokud lidé světa nebudou činit pokání a nevrátí se k Němu.14
Dále svědčím o tom, že Pán „zve všechny, aby přišl[i] k němu a podílel[i] se na dobrotivosti jeho; a neodpírá žádnému, který k němu přichází, černému ani bílému, porobenému ani svobodnému, muži ani ženě; … a všichni jsou Bohu stejní“.15
Ježíš je náš Spasitel a Vykupitel a Jeho znovuzřízené evangelium nás bezpečně dovede zpět do přítomnosti našich Nebeských Rodičů, pokud zůstaneme na cestě evangelia a budeme kráčet v Jeho šlépějích. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.