Upřímná touha duše
Každý okamžik drahocenné modlitby může být posvátnou dobou strávenou s Otcem, ve jménu Syna, mocí Ducha Svatého.
V těžkostech smrtelného života nikdy nejsme sami na to, abychom uskutečnili své dílo, bojovali své bitvy nebo čelili protivenstvím či nezodpovězeným otázkám. Ježíš Kristus v podobenství učil, že lidé se mají „vždycky … modliti a neoblevovati“. Vyprávěl o soudci, který nectil Boha a nebral ohledy na žádného člověka. Opakovaně za ním přicházela vdova s prosbou, aby se jejímu protivníkovi dostalo odplaty. Po jistou dobu jí soudce neposkytl žádnou pomoc. Avšak kvůli jejím věrným, vytrvalým prosbám si soudce nakonec pomyslel: „Že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.“
Poté Ježíš vysvětlil:
„Což by pak Bůh nepomstil vyvolených svých, volajících k němu dnem i nocí … ?
Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí.“
A poté Pán pokládá tuto otázku: „Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?“1
Modlitba je pro rozvoj víry nezbytná. Až Pán znovu přijde, nalezne lid, který ví, jak se modlit s vírou, a který je připraven obdržet spasení? „Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.“2 Jsme děti milujícího Nebeského Otce a můžeme se těšit z osobního spojení s Ním, když se modlíme „s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista“3 a pak jednáme v souladu s odpověďmi, jež obdržíme skrze nabádání Ducha Svatého. S vírou se modlíme, nasloucháme a jsme poslušni, abychom se naučili být zajedno s Otcem a Synem.4
Modlitba víry otevírá cestu k přijetí velkolepých požehnání seslaných z nebe. Spasitel učil:
„Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno.
Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno.“5
Chceme-li něco obdržet, musíme prosit, hledat a klepat. Když Joseph Smith hledal pravdu, v písmech si přečetl: „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.“6 Jako odpověď na jeho modlitbu víry se nebesa otevřela. Bůh Otec a Jeho Syn Ježíš Kristus sestoupili ve slávě, mluvili s Josephem Smithem a zahájili dispensaci plnosti časů. Odpověďmi, jež získáváme, když s vírou nabídneme upřímnou touhu své duše, může být zázračné uzdravení, mocná ochrana, božská znalost, osvobozující odpuštění a drahocenný klid.7
Modlíme se k Otci ve jménu Ježíše Krista mocí Ducha Svatého, a tím do svého projevu zapojujeme všechny tři členy Božstva.
Modlíme se k Nebeskému Otci a jen k Němu, protože On je „Bůh [v nebi], který je nekonečný a věčný, od věčnosti do věčnosti …, tvořitel nebe a země a všech věcí, jež jsou na nich“. Jako náš Stvořitel nám Pán dal přikázání, že Ho máme „milovati a sloužiti mu, jedinému živému a pravému Bohu, a že má býti jedinou bytostí, kterou [máme] uctívati“.8
Když se k Nebeskému Otci budete modlit s vírou, „on vás utěší ve vašich strastech … [a vy můžete hodovat] na jeho lásce“.9 President Henry B. Eyring se podělil o to, jaké poučení o hlubokém osobním vztahu Boha k Jeho dětem mu přinesly modlitby jeho otce v době, kdy bojoval předem prohranou bitvu s rakovinou:
„Když jeho bolesti zesílily, našli jsme ho ráno u postele na kolenou. Byl již příliš slabý na to, aby vylezl zpět do postele. Řekl nám, že se modlil proto, aby se Nebeského Otce zeptal, proč musí tolik trpět, když se vždy snažil být dobrým člověkem. Řekl, že obdržel láskyplnou odpověď: ‚Bůh potřebuje syny, kteří jsou stateční.‘
A tak vytrval až do konce s důvěrou, že ho Bůh miluje, naslouchá mu a že jej pozvedne. Byl požehnán tím, že od začátku věděl, že milujícímu Bohu můžeme být nablízku díky modlitbě, a na to nikdy nezapomněl.“10
Modlíme se ve jménu Ježíše Krista, protože naše spasení spočívá v Kristu a „není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti“.11 Přicházíme k Otci v posvátném jménu Ježíše Krista,12 protože On je naším Přímluvcem u Otce a hájí naši věc.13 On trpěl, krvácel a zemřel, aby oslavil svého Otce, a Jeho milosrdná prosba, kterou za nás pronesl, otevírá každému z nás cestu, abychom obdrželi pokoj v tomto životě a věčný život ve světě, který přijde. Nepřeje si, abychom trpěli déle nebo abychom překonali více zkoušek, než je třeba. Avšak přeje si, abychom se k Němu obrátili a umožnili Mu, aby skrze svou očišťující moc ulehčil naše břemena, uzdravil naše srdce a očistil naši duši. Nechceme brát Jeho jméno nadarmo skrze mechanicky se opakující slova. Upřímné modlitby pronášené ve svatém jménu Ježíše Krista jsou vyjádřením naší oddané lásky, věčné vděčnosti a naší stálé touhy modlit se tak jako On, dělat to, co dělal On, a stát se takovým, jako je On.
Modlíme se mocí Ducha Svatého, protože „ten, kdo prosí v Duchu, prosí podle vůle Boží“.14 Když se modlíme s vírou, Duch Svatý může vést naše myšlenky tak, aby naše slova byla v souladu s vůlí Boží. „Neproste o něco, abyste to na libosti své vynakládali, ale proste s pevností neotřesenou, abyste se nepoddali žádnému pokušení, ale abyste sloužili pravému a živému Bohu.“15
„Není důležité vědět jen to, jak se máme modlit, ale právě tak důležité je vědět, jak máme přijímat odpovědi na své modlitby, jak rozlišovat, jak být pozorní, schopní vidět s jasnou vizí a s jasným záměrem chápat Boží vůli a úmysly, které s námi Bůh má.“16
President Eyring řekl: „Mé modlitby byly zodpovězeny. Tyto odpovědi byly nejzřetelnější, když to, co jsem chtěl slyšet já, umlčel přemáhající pocit potřeby poznat to, co chce Bůh. Právě pak může být odpověď od milujícího Nebeského Otce pronesena k mysli tichým a jemným hlasem a může být vepsána do srdce.“17
Když Spasitel vstoupil do zahrady getsemanské, Jeho duše byla smutná až k smrti. Jediným, na koho se ve svých mukách mohl obrátit, byl Jeho Otec. Prosil: „Jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento.“ Dodal však: „A však ne jakž já chci, ale jakž ty.“18 Ačkoli byl Spasitel bez hříchu, byl povolán, aby „[vytrpěl] bolesti a strasti a pokušení všeho druhu“, včetně nemocí a neduhů svého lidu. „[On trpěl] podle těla, aby na sebe mohl vzíti hříchy lidu svého, aby mohl vymazati přestupky jeho podle moci vysvobození svého.“19 Třikrát se modlil: „Otče, … staniž se vůle tvá.“20 Kalich nebyl odňat. V modlitbě naplněné pokorou a vírou byl Spasitel posílen, aby pokračoval a naplnil své božské poslání připravit naše spasení, abychom mohli činit pokání, věřit a být poslušni a obdržet požehnání věčnosti.
Odpovědi, které obdržíme během modlitby, nemusí být takové, jaké bychom si přáli. Avšak ve chvílích trápení se naše modlitby stávají záchranným lanem lásky a láskyplných milosrdenství. V modlitbě můžeme být posíleni, abychom šli dál a splnili vše, k čemu jsme byli ustanoveni. Svým Svatým žijícím v nebezpečné době Pán říká: „Nechť srdce vaše je … utěšeno; neboť veškeré tělo je v rukou mých; upokojte se a vězte, že já jsem Bůh.“21
Ať už se modlíme v soukromí, s rodinou, na shromáždění, v chrámu nebo kdekoli jinde; ať už se modlíme se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem a usilujeme o odpuštění, moudrost nebes nebo jen sílu vytrvat, vždy se modlíme celým srdcem, neustále pohnuti volat k Bohu za své blaho a za blaho lidí kolem nás. Upřímná přání pronesená v duchu vděčnosti za hojná požehnání a vděčnosti za životní lekce nám do srdce vštěpují neochvějnou víru v Krista, „jas naděje“ a „lásku k Bohu a ke všem lidem“.22
Modlitba je dar od Boha. Nikdy se nemusíme cítit ztraceni nebo sami. Svědčím o tom, že každý okamžik drahocenné modlitby může být posvátnou dobou strávenou s Otcem, ve jménu Syna, mocí Ducha Svatého. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.