2010–2019
Věčné rodiny
Stažené položky
Tato stránka (MP3)
Poznámky pod čarou

Hide Footnotes

Motiv

Věčné rodiny

Naší kněžskou povinností je učinit ze své rodiny a z rodin těch, kteří jsou kolem nás, ústřední bod svého zájmu.

Jsem vděčný za to, že mohu být dnes večer s vámi na generálním kněžském zasedání Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Toto je velký okamžik v dějinách Církve. Před sto osmdesáti dvěma lety, v roce 1834, byli v Kirtlandu v Ohiu svoláni všichni nositelé kněžství, aby se setkali v roubené budově školy velké 4x4 metry. Na této schůzce, jak je zaznamenáno, Prorok Joseph Smith řekl: „O budoucnosti této Církve a království nevíte více než nemluvně na matčině klíně. Nechápete to. … Dnes večer zde vidíte jen hrstku kněžství, ale tato Církev naplní Severní a Jižní Ameriku – naplní svět.“1

Při tomto zasedání jsou shromážděny miliony nositelů kněžství ve více než 110 zemích. Prorok Joseph Smith možná předvídal tuto dobu a nádhernou budoucnost, jež nás ještě čeká.

Ve svém dnešním poselství se pokusím popsat tuto budoucnost i to, co musíme dělat, abychom byli součástí plánu štěstí, který pro nás připravil Nebeský Otec. Než jsme se narodili, žili jsme v rodině s naším oslaveným a věčným Nebeským Otcem. On ustanovil plán, který nám umožňuje se rozvíjet a činit pokrok, abychom se stali takovými, jako je On. Udělal to z lásky k nám. Účelem tohoto plánu bylo dát nám výsadu žít na věky stejně jako náš Nebeský Otec. Tento plán evangelia nám nabídl život ve smrtelnosti, během nějž budeme zkoušeni. Dostalo se nám zaslíbení, že budeme-li poslušni zákonů a kněžských obřadů evangelia, získáme skrze Usmíření Ježíše Krista věčný život, ten největší ze všech Jeho darů.

Věčný život je život, jaký vede Bůh, náš Věčný Otec. Bůh řekl, že Jeho záměrem je „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“. (Mojžíš 1:39.) A tak velkolepým posláním každého nositele kněžství je pomáhat lidem dosáhnout věčného života.

Účelem veškerého kněžského úsilí a každého obřadu kněžství je pomáhat dětem Nebeského Otce v tom, aby se změnily skrze Usmíření Ježíše Krista a staly se členy zdokonalených rodinných jednotek. Z toho vyplývá, že „velkolepým dílem každého muže je věřit v evangelium, dodržovat přikázání a vytvořit a zušlechťovat věčnou rodinnou jednotku“2 a pomáhat druhým dělat totéž.

A protože to je pravda, má být ohniskem našeho zájmu a účelem všeho, co děláme, celestiální manželství. To znamená, že musíme usilovat o to, abychom byli v chrámu Božím zpečetěni s věčnou společnicí. Musíme rovněž povzbuzovat druhé, aby uzavřeli a dodržovali smlouvy, které spojují manžela s manželkou a s jejich rodinou v tomto i v příštím životě.

Proč by na tom každému z nás – mladému či starému, jáhnovi či vysokému knězi, otci či synovi – mělo tolik záležet? Protože naší kněžskou povinností je učinit ze své rodiny a z rodin těch, kteří jsou kolem nás, ústřední bod svého zájmu. Každé zásadní rozhodnutí má být založeno na tom, jak ovlivní rodinu z hlediska způsobilosti žít s Nebeským Otcem a Ježíšem Kristem. V naší kněžské službě není nic tak důležitého jako toto.

Chtěl bych vám říci, co by to mohlo znamenat pro jáhna, který dnes večer naslouchá, jakožto člena rodinné jednotky a člena kvora.

V jeho rodině možná bývá pravidelná rodinná modlitba a časté rodinné domácí večery, nebo možná ne. Ve chvíli, kdy otec tohoto jáhna, jenž rozumí těmto povinnostem, svolává rodinu k modlitbě či čtení písem, může s úsměvem přispěchat. Může povzbuzovat k účasti své bratry a sestry a pochválit je, když přijdou. Může požádat otce o požehnání, když začíná škola, nebo jindy, kdy to potřebuje.

Možná takového věrného otce nemá. Ale pouhá touha jeho srdce po těchto zážitcích a zkušenostech přivede díky jeho víře moci nebe k těm, kteří jsou kolem něj. Budou usilovat o rodinný život, jaký si tento jáhen z celého srdce přeje.

Učitel v Aronově kněžství bude možná vnímat své pověření k domácímu učení jako příležitost pomoci Pánu změnit život určité rodiny. Pán o tom hovoří v Nauce a smlouvách:

„Povinností učitele je vždy bdíti nad církví a býti s jejími členy a posilovati je;

A hleděti, aby v církvi nebyla žádná nepravost ani tvrdost jednoho ke druhému, ani lhaní, pomlouvání, ani zlé řeči.“ (NaS 20:53–54.)

Kněz v Aronově kněžství podobně dostává toto pověření:

„Povinností kněží je kázati, učiti, vysvětlovati, nabádati a křtíti a žehnati svátost

a navštěvovati příbytek každého člena a nabádati je, aby se modlili nahlas i v skrytu a konali všechny rodinné povinnosti.“ (NaS 20:46–47.)

Možná budete přemýšlet, stejně jako já, když jsem byl mladým učitelem, jak jenom těmto výzvám vyhovět. Nikdy jsem si nebyl jist, jak bych mohl rodinu nabádat tak, aby ji to posunulo na cestě k věčnému životu, aniž bych ji urazil či zdánlivě kritizoval. Zjistil jsem, že jediné nabádání, které změní srdce, pochází od Ducha Svatého. To nastává nejčastěji tehdy, když vydáváme svědectví o Spasiteli, který byl a je dokonalý člen rodiny. Když se zaměříme na svou lásku k Němu, prohloubí se v domovech, jež navštěvujeme, soulad a pokoj. Při službě těmto rodinám nás bude provázet Duch Svatý.

Mladý nositel kněžství může tím, jak se modlí, jak hovoří a jak podporuje členy rodiny, vnést vliv a příklad Spasitele do jejich mysli a srdce.

Jeden moudrý vedoucí kněžství mi ukázal, jak to chápe on. Požádal mého malého syna, aby se při návštěvě domácího učení ujal vedení. Řekl, že daná rodina snad může vzdorovat jeho nabádání, ale prosté učení a svědectví chlapce by podle něj spíše mohlo proniknout k jejich zatvrzelému srdci.

Co může mladý starší udělat, aby napomáhal vytváření věčných rodin? Možná zrovna míří do misijního pole. Může se z celého srdce modlit, aby se mu podařilo najít, učit a pokřtít rodiny. Stále si pamatuji na pohledného mladého muže s milou manželkou a dvěma hezkými dcerkami, jak se jednou sešli se mnou a mým misionářským společníkem. Duch Svatý přišel a dosvědčil jim, že evangelium Ježíše Krista bylo znovuzřízeno. Uvěřili natolik, že dokonce požádali, abychom dali jejich dvěma dcerkám požehnání, tak jak to viděli během jednoho našeho shromáždění svátosti. Přáli si, aby jejich děti byly požehnány, ale zatím nerozuměli tomu, že ještě vyšší požehnání by bylo možné získat jedině v chrámu Božím poté, co uzavřou smlouvy.

Stále pociťuji bolest, když pomyslím na onen pár a jeho dcerky, které nyní patrně již zestárly, aniž by měly zaslíbení věčné rodiny. Jejich rodiče měli alespoň matnou představu o požehnáních, jež by mohli získat. Chovám naději, že snad nějak někde ještě dostali příležitost stát se způsobilými být věčnou rodinou.

Jiní starší, kteří jdou na misii, budou mít lepší zkušenosti, tak jako můj syn Matthew. Spolu se svým společníkem našel vdovu s jedenácti dětmi žijící ve skromných podmínkách. Přál si pro ně to, co si přejete i vy – mít věčnou rodinu. Mému synovi se to v oné chvíli zdálo nemožné, nebo alespoň nepravděpodobné.

Navštívil jsem to městečko roky poté, co můj syn onu vdovu pokřtil, a ona mě pozvala, abych se setkal s její rodinou na shromáždění. Musel jsem chvíli čekat, než většina jejích dětí s mnoha vnoučaty přišla z několika různých kaplí v dané oblasti. Jeden syn věrně sloužil v biskupstvu, mnoha jejím dětem se dostalo požehnání chrámových smluv a ona sama je zpečetěna v rámci věčné rodiny. Když jsem se s touto drahou sestrou loučil, vzala mě kolem pasu (byla velmi malá, takže sotva dosáhla na můj pas) a řekla: „Řekněte prosím Mateovi, aby se vrátil do Chile, než umřu.“ Dostalo se jí, díky oněm věrným starším, šťastného očekávání, že obdrží největší ze všech darů Božích.

Jsou věci, které starší, když se vrací z misie, musí udělat, aby věrně dostál svému závazku, že bude usilovat o věčný život pro sebe a pro své blízké. Žádný závazek v čase nebo na věčnosti není tak důležitý jako manželství. Slyšeli jste moudrou radu, že máte z manželství učinit ve svých plánech na dobu brzy po misii prioritu. Věrný kněžský služebník to učiní moudře.

Při přemýšlení o manželství pozná, že vybírá rodiče svých dětí a dědictví, jehož se jim dostane. Rozhodne se na základě upřímného hledání a modlitbou naplněného přemítání. Ujistí se, že osoba, kterou si bere, sdílí jeho ideály ohledně rodiny, jeho přesvědčení tom, jaký má podle Pána manželství účel, a že dotyčná je tou, které by byl ochoten svěřit štěstí svých dětí.

President N. Eldon Tanner moudře radil: „Rodiče, které byste měli ctít nad všechny ostatní, jsou rodiče vašich budoucích dětí. Tyto děti mají nárok na ty nejlepší rodiče, které jim můžete dát – na čisté rodiče.“3 Čistota bude ochranou vám i vašim dětem. Toto požehnání jim dlužíte.

Dnes večer naslouchají i manželé a otcové. Co můžete dělat vy? Doufám, že se prohloubila vaše touha učinit změny nutné k tomu, abyste vy i vaše rodina mohli jednoho dne žít v celestiálním království. Jako otec-nositel kněžství, se svou manželkou po boku, se můžete dotknout srdce každého člena rodiny a povzbudit ho, aby se na onen den těšil. Budete se svou rodinou chodit na shromáždění svátosti, pořádat rodinná shromáždění, na něž přizvete Ducha Svatého, budete se s manželkou a s rodinou modlit a připravíte se, abyste mohli vzít rodinu do chrámu. Budete s nimi postupovat po cestě k domovu věčné rodiny.

Budete se chovat k manželce a dětem tak, jak se Nebeský Otec chová k vám. Budete se řídit příkladem a vedením Spasitele, abyste vedli svou rodinu Jeho způsobem.

„Žádná moc nebo vliv nemohou ani nemají býti udržovány působením kněžství, pouze přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností a láskou nepředstíranou;

laskavostí a ryzím poznáním, které budou velice rozšiřovati duši bez pokrytectví a beze lsti –

Pokáráním v pravý čas s ostrostí, když jsi pohnut Duchem Svatým; a pak, následně, projevením větší lásky vůči tomu, jehož jsi pokáral, aby tě nepovažoval za nepřítele svého.“ (NaS 121:41–43.)

Pán říká otcům-nositelům kněžství, jakými manželi mají být. Říká: „Budeš milovati manželku svou celým srdcem svým a přilneš k ní a k nikomu jinému.“ (NaS 42:22.) Když Pán promlouvá jak k manželovi, tak k manželce, přikazuje: „Nezcizoložíš … ani nebudeš činiti nic tomu podobného.“ (NaS 59:6.)

Pán stanovil měřítka i pro mládež. „Dítky poslouchejte rodičů ve všem; nebo to jest dobře libé Pánu“ (Kolossenským 3:20), a „cti otce svého i matku svou“ (Exodus 20:12).

Když Pán promlouvá ke všem členům rodiny, radí, abychom se měli navzájem rádi a podporovali se.

Žádá nás, abychom „usilovali o zdokonalení života každého … člena“ rodiny, „posilovali slabé, zachraňovali zbloudilé blízké a radovali se z jejich obnovené duchovní síly“.4

Pán nás také žádá, abychom dělali vše, co dokážeme, abychom pomohli svým zesnulým příbuzným být s námi ve věčném domově.

Vedoucí skupiny vysokých kněží, který pilně pracuje, aby lidem pomohl najít jejich předky a vzít jejich jména do chrámu, zachraňuje ty, kteří nás předešli. Ve světě, který přijde, se těmto vysokým kněžím a těm, kteří poskytují tyto obřady, dostane díků, protože nezapomněli na svou rodinu, která čeká v duchovním světě.

Proroci říkají: „Nejdůležitější Pánovou prací, kterou kdy vykonáte, bude práce mezi zdmi vašeho vlastního domova. Domácí učení, práce v biskupstvu i všechny další církevní povinnosti jsou důležité, ale nejdůležitější práce je mezi zdmi vašeho domova.“5

V našem domově a kněžské službě budou mít největší cenu drobné skutky, které nám a našim blízkým pomáhají propracovávat se k věčnému životu. Tyto skutky se možná v tomto životě jeví malé, ale na věčnosti budou zdrojem nekonečných požehnání.

Budeme-li věrní ve své službě pomáhat dětem Nebeského Otce vrátit se k Němu domů, získáme nárok vyslechnout si po skončení svého pozemského působení uvítání, po němž tolik toužíme. Zní takto: „To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.“ (Matouš 25:21.)

K zmiňovanému „mnohému“ patří zaslíbení nekonečného potomstva. Modlím se, abychom byli všichni způsobilí a pomohli druhým dosáhnout způsobilosti získat ono nebeské požehnání v domě našeho Otce a Jeho Milovaného Syna, Ježíše Krista. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.