Dodržování smluv nás chrání, připravuje a posiluje
Jsme ženy všech věkových skupin, jež uzavírají smlouvy akráčejí cestou smrtelnosti zpět do Jeho přítomnosti.
Sestry, máme vás rády. Během nedávné návštěvy Mexika jsem zažila moment sesterské sounáležitosti, kterou dnes večer pociťujeme i zde. Představte si tento výjev: Byla neděle ráno a zrovna jsme ukončily Primárky, když se děti a učitelky spolu se mnou vyhrnuly do chodby plné lidí. V tom okamžiku se otevřely dveře třídy Mladých žen a já jsem spatřila mladé ženy a jejich vedoucí. Všechny jsme se objaly. Obklopena dětmi, které se mě držely za sukni, a dalšími ženami jsem pocítila touhu vyjádřit pocity, jež mě v té chvíli naplňovaly.
Neumím španělsky, takže mi na mysli vytanula jen anglická slova. Podívala jsem se jim do tváře a řekla jsem: „Jsme dcery našeho Nebeského Otce, který nás miluje, a my milujeme Jeho.“ Všechny se okamžitě připojily španělsky. Stály jsme v chodbě plné lidí a společně recitovaly téma Mladých žen: „Budeme státi jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech.“
Dnes večer jsme shromážděny po celém světě jako Jeho učednice a pociťujeme touhu bránit a podporovat království Boží. Jsme dcery našeho Nebeského Otce. Jsme ženy všech věkových skupin, jež uzavírají smlouvy a kráčejí cestou smrtelnosti zpět do Jeho přítomnosti. Dodržování smluv nás chrání, připravuje a posiluje.
Dnes večer jsou mezi námi dívky, které jsou ve věku Primárek. Některé z vás nedávno udělaly první krok na cestě vedoucí k věčnému životu skrze obřad křtu.
Rozhlédněte se kolem sebe. Když se podíváte na ženy, jež rovněž uzavřely smlouvy a jež jsou připraveny vám ukázat, kudy kráčet po cestě, která je před vámi, nemusíte se vůbec obávat budoucnosti.
Pokud je vám 8, 9, 10 či 11 let, ať již jste v Konferenčním centru, doma, nebo ve sborovém domě kdekoli na světě, mohly byste se prosím postavit? Vítejte na generálním shromáždění žen. Zůstaňte prosím stát, protože bychom vás chtěly vyzvat, abyste se dnes večer aktivně zapojily. Zabroukám teď písničku z Primárek. Jakmile tu melodii poznáte, můžete se ke mně přidat a začít zpívat? Je třeba, abyste zpívaly nahlas, aby vás všichni slyšeli.
Uč mě kráčet v světle Boží moci,
uč mě k Otci v nebi se modliti.
Nauč mě znáti jen dobré věci,
nauč mě ve světle choditi.
Zůstaňte stát, děvčata, zatímco každá sestra starší 12 let teď zazpívá druhou sloku.
Pojď se učit Jeho zákon, dítě,
bychom se k Němu mohli vrátiti.
Jeho zrak pak jednou uvidí tě,
jenom v Jeho světle choditi.1
To bylo krásné. Můžete se posadit. Děkuji vám.
Jako ženy všech věkových skupin kráčíme v Jeho světle. Naše cesta po této stezce je osobní a je zalita jasným světlem Spasitelovy lásky.
Na tuto cestu k věčnému životu vstupujeme branou obřadu a smlouvy křtu a poté obdržíme dar Ducha Svatého. Starší Robert D. Hales se nás ptá: „[Rozumíme] tomu, a rozumějí tomu i [naše] děti, že když [jsme pokřtěni], změní [nás] to navždy?“
Rovněž vysvětlil, že „když rozumíme své smlouvě křtu a daru Ducha Svatého, změní nám to život a navodí to naši naprostou věrnost království Božímu. Když nám do cesty přijdou pokušení, budeme-li naslouchat, Duch Svatý nám připomene, že jsme slíbili, že budeme mít na paměti Spasitele a že budeme dodržovat přikázání Boží.“2
Když každý týden přijímáme symboly svátosti, obnovujeme svou smlouvu křtu. Starší David A. Bednar řekl: „Když stojíme ve vodách křtu, hledíme k chrámu. Když přijímáme svátost, hledíme k chrámu. Slibujeme, že budeme vždy pamatovat na Spasitele a že budeme dodržovat Jeho přikázání, abychom se připravili na účast v posvátných obřadech chrámu.“3
Chrámové obřady vedou k těm největším požehnáním, která jsou dosažitelná skrze Usmíření Ježíše Krista. Jsou to obřady nezbytné pro naše oslavení v celestiálním království. Když se snažíme dodržovat své smlouvy, začínají naše pocity nedostatečnosti a nedokonalosti skomírat, zatímco obřady a smlouvy chrámu ožívají. Po oné cestě vedoucí k věčnému životu smí kráčet každý.
Ohromuje mě síla dívek a mladých i dospělých žen, s nimiž se setkávám po celém světě a jež pevně stojí na této cestě. Chtěla bych se podělit o několik příkladů dívek a žen smlouvy, s nimiž jsem se setkala.
Když jsem navštívila Luaninu rodinu v Buenos Aires v Argentině, bylo jí 11 let. Luana ztratila kvůli traumatickému zážitku z dětství řeč. Nepromluvila už léta. Když jsme my ostatní hovořili, ona jen tiše seděla. Doufala jsem, že alespoň něco zašeptá. Soustředěně mě pozorovala, jako by slova nebyla důležitá pro to, abych poznala její srdce. Po modlitbě jsme se zvedli k odchodu a Luana mi podala kresbu. Nakreslila Ježíše Krista v zahradě getsemanské. Její svědectví ke mně promluvilo jasně a zřetelně. Luana při křtu uzavřela smlouvu, že bude stát jako svědkyně Boží „za všech dob a ve všech věcech a na všech místech“.4 Rozuměla Usmíření Ježíše Krista, což dosvědčovala její kresba. Rozuměla i tomu, že skrze posilující a uschopňující moc Usmíření by mohla být uzdravena a znovu promluvit? Od onoho dne před třemi lety učinila Luana ve svém úsilí promluvit velký pokrok. Nyní se se svými kamarádkami účastní Mladých žen. S věrností smlouvě, kterou uzavřela při křtu, se i nadále dělí o své svědectví o Spasiteli.
Mládež z celého světa přitahují chrámy. V peruánské Limě jsem se setkala u vchodu do chrámu s jedním otcem a jeho třemi dcerami. Z jejich tváře vyzařovalo světlo. Dvě dcery byly těžce postižené a seděly na vozíku. Třetí dcera, zatímco se starala o potřeby svých sester, vysvětlila, že doma má ještě další dvě sestry. I ony byly na vozíku. Čtrnáctihodinovou cestu do chrámu by ale nezvládly. Chrám byl pro tohoto otce a jeho dcery natolik důležitý, že tam onoho dne čtyři členové jejich rodiny přijeli – dvě dcery jen proto, aby se dívaly na tu, která může být křtěna za mrtvé a vykonávat tento posvátný obřad. Stejně jako Nefi se i ony „[těšily] ze smluv Páně“.5
Jedna svobodná žena, kterou znám, si velmi váží každotýdenního obřadu svátosti a jeho posvátného zaslíbení, že „[bude moci] vždy míti jeho Ducha, aby byl s [ní]“.6 Neustálá přítomnost tohoto společníka, jež je jí slibována, tlumí vlny její osamělosti. Dává jí sílu ponořit se do rozvíjení jejích talentů a touhu sloužit Pánu. Velkou radost nalézá v tom, že vroucně miluje všechny děti ve svém životě, a když zatouží po nerušeném klidu, najdete ji v chrámu.
A nakonec – žena, které je již přes 90 let, sleduje, jak její děti a vnoučata rostou a jak přicházejí na svět její pravnoučata. Jako život mnohých z nás je i ten její naplněn zármutkem, strastmi i nepředstavitelnou radostí. Přiznává, že kdyby měla příběh svého života psát znovu, rozhodla by se, že některé kapitoly, které byly napsány, vynechá. Ale s úsměvem říká: „Musím ještě chvilku zůstat naživu a zjistit, jak to všechno dopadne!“ Na oné cestě se neustále pevně drží svých smluv.
Nefi učil:
„Poté, co jste vstoupili na tuto těsnou a úzkou cestu, chci se zeptati, je-li vše vykonáno? Vizte, pravím vám: Nikoli. …
Pročež, musíte se tlačiti kupředu se stálostí v Kristu, majíce dokonalý jas naděje a lásku k Bohu a ke všem lidem. Pročež, budete-li se tlačiti kupředu, hodujíce na slově Kristově, a vytrváte-li do konce, vizte, tak praví Otec: Budete míti život věčný.“7
Každá z nás stojí na této cestě. Dnes večer jsme zpívaly o tom, jak po ní kráčet ve světle. Jako jednotlivci jsme silné. Spolu s Bohem jsme nezadržitelné.
Pán řekl Emmě Smithové: „Pozdvihni srdce své a raduj se a přimkni se k smlouvám, které jsi učinila.“8
Radujeme se z toho, že skrze dodržování smluv můžeme pociťovat lásku našeho Nebeského Otce a našeho Spasitele, Ježíše Krista. Svědčím o tom, že žijí. Ve jménu Ježíše Krista, amen.