Výjimečná ponaučení
Starší Ronald A. Rasband
Předsednictvo Sedmdesáti
Smodlitbou doufám, že budeme dál vznešeně nést své břímě a nabízet pomocnou ruku těm mezi námi, kteří trpí.
Již 20 měsíců je naše rodina požehnána výsadou mít velmi výjimečné miminko.
Náš vnuk, malý Paxton, se narodil s velmi vzácnou chromozomální poruchou – genetickou vadou, která ho činí výjimečným, doslova jedním ze stovek milionů. Naše dcera a její manžel se narozením Paxtona vydali na nezmapovanou cestu, která jim změnila život. Tato zkušenost se stala zatěžkávací zkouškou pro získání výjimečných ponaučení, které se dotýkají věčností.
Drahý starší Russell M. Nelson, který k nám právě promlouval, učil:
„Z důvodů, které většinou nejsou známy, se někteří lidé rodí s tělesnými omezeními. Určité části těla mohou být abnormální. Řídící soustavy mohou být nevyvážené. I tělo každého z nás je podrobeno nemoci a smrti. Fyzické tělo je nicméně neocenitelným darem. …
Pro dosažení božského určení není zapotřebí dokonalého těla. Ve skutečnosti jedny z nejkrásnějších duchovních bytostí sídlí v křehké schránce. …
Nakonec přijde čas, kdy každý ‚duch a tělo budou opět spojeny ve své dokonalé podobě; jak končetina, tak kloub budou znovuzřízeny do své vlastní schránky‘. (Alma 11:43.) Pak se můžeme díky Usmíření Ježíše Krista stát v Něm dokonalými.“1
Každému z vás, který zažívá těžkosti, starosti, zklamání nebo trápení s někým blízkým, říkám toto: Bůh, náš Nebeský Otec, miluje neomezenou láskou a nekonečným soucitem vašeho blízkého, který má nějaké trápení, a miluje i vás!
Když někteří čelí tomuto utrpení, možná se ptají: jak to mohl Všemohoucí Bůh dopustit? A pak nastupuje zdánlivě nevyhnutelná otázka: proč se to stalo mně? Proč musíme zakoušet nemoci a případy, kdy se drazí členové rodiny stanou invalidními nebo jsou povoláni domů předčasně nebo prožívají celé roky v bolesti? Proč tyto zármutky?
V takových chvílích se můžeme obrátit na veliký plán štěstí, který připravil Nebeský Otec. Když nám byl tento plán předložen v předpozemském životě, plesali jsme díky němu radostí.2 Tento život je zkrátka školení pro věčné oslavení a tento proces zahrnuje zkoušky a prověrky. Tak tomu bylo vždy, nikdo toho není uchráněn.
Důvěřovat Boží vůli je během smrtelného života zcela zásadní. S vírou v Něj čerpáme ve chvílích, kdy máme mnoho otázek, ale málo odpovědí, sílu z Kristova Usmíření.
Když náš Spasitel Ježíše Kristus po svém Vzkříšení navštívil Ameriku, pronesl všem tuto výzvu:
„Máte mezi sebou nějaké, kteří jsou nemocní? Přiveďte je sem. Máte nějaké, kteří jsou chromí nebo slepí nebo kulhající nebo zmrzačení nebo malomocní nebo ochrnutí nebo kteří jsou hluší anebo jakkoli sužovaní? Přiveďte je sem a já je uzdravím, neboť mám s vámi soucit; nitro mé je plné milosrdenství. …
A stalo se, že když takto promluvil, celý zástup předstoupil s nemocnými svými a sužovanými svými a chromými svými a se slepými svými a s němými svými a se všemi těmi, kteří byli jakkoli sužováni; a on uzdravil každého, jak před něho byli předvedeni.“3
Velkou sílu lze čerpat ze slov „celý zástup … předstoupil“ – celý, bratři a sestry. My všichni čelíme těžkostem. A pak tato slova: „Kteří byli jakkoli sužováni.“ Každý z nás se s tím může ztotožnit, že?
Krátce poté, co se milý Paxton narodil, jsme poznali, že Nebeský Otec nám požehná a poskytne nám výjimečná ponaučení. Když jsme mu s jeho otcem vložili prsty na hlavičku při prvním z mnoha kněžských požehnání, napadla mě slova z deváté kapitoly Jana: „Aby zjeveni byli skutkové Boží na něm.“4
A skutky Boží se skrze Paxtona vskutku projevují.
Učíme se trpělivosti, víře a vděčnosti balzámem služby, nekonečnými hodinami silných emocí, slzami soucitu a modlitbami a projevy lásky vůči svým blízkým, kteří to potřebují – zvláště Paxton a jeho rodiče.
President James E. Faust, můj president kůlu v době, kdy jsem byl chlapcem, řekl: „Chovám velkou úctu k milujícím rodičům, kteří pokojně snášejí a překonávají bolest a žal kvůli dítěti, které má od narození nebo následkem nemoci vážnou duševní nebo tělesnou poruchu. Tato bolest často přetrvává den za dnem, bez úlevy, po dobu celého života rodiče nebo dítěte. Často musí rodiče dítěti věnovat nadlidskou péči, která nikdy nekončí, která trvá dnem i nocí. Mnoho matek pociťuje po celá léta bolest fyzickou i citovou, zatímco dodávají útěchu a přinášejí úlevu od utrpení svému výjimečnému dítěti.“5
Jsme svědky toho, jak se na Paxtonovu rodinu vylévá Spasitelova čistá láska, kterážto láska je dostupná všem – jak je to popsáno v Mosiáši: „A nyní, stalo se, že břemena, jež byla vložena na Almu a jeho bratří, byla učiněna lehkými; ano, Pán je posílil, takže snášeli svá břemena lehce a podrobovali se radostně a s trpělivostí veškeré vůli Páně.“6
Jednou večer, když bylo Paxtonovi teprve několik dní, jsme byli na novorozenecké jednotce intenzivní péče v úžasné nemocnici Primary Children’s Medical Center v Salt Lake City a žasli jsme nad tím, jakou oddanou a trvalou pozornost mu lékaři, sestřičky a pečovatelky věnují. Zeptal jsem se dcery, jak to všechno vůbec zaplatíme a zkusil jsem odhadnout náklady na péči. Lékař, který stál poblíž, poznamenal, že můj odhad je „velmi nízký“ a že péče o Paxtona bude stát mnohem víc, než jsem odhadoval. Dozvěděli jsme se, že značná část nákladů na péči v této nemocnici je pokryta štědrými dary ve formě času a peněžních příspěvků druhých. Jeho slova mě zaplavila pocitem pokory, když jsem pomyslel na to, jakou cenu má tato malinká duše pro ty, kteří se o něj tak pečlivě starají.
Připomnělo mi to známý misionářský verš, který nyní získal nový význam: „Pamatujte, cena duší je veliká v očích Božích.“7
Plakal jsem, když jsem přemítal o nekonečné lásce, kterou Nebeský Otec a Jeho Milovaný Syn Ježíš Kristus chovají ke každému z nás, a mocně jsem pochopil, jakou cenu, z pohledu fyzického i duchovního, duše pro Boha má.
Paxtonova rodina zjistila, že je obklopena nesčetnými nebeskými i pozemskými sloužícími anděly. Někteří se nenápadně objevili, když jich bylo zapotřebí, a v tichosti zase zmizeli. Jiní přinášeli jídlo, prali prádlo, vyzvedávali sourozence, zavolali pro povzbuzení a zejména se za Paxtona modlili. Z toho plyne další ponaučení: když narazíte na člověka, který se topí, ptali byste se, zda potřebuje pomoc – nebo by bylo lepší, kdybyste prostě skočili a vytáhli ho z hluboké vody? Nabídka: „Dej mi vědět, jestli ti nějak mohu pomoci“, ačkoli dobře míněná a často pronášená, ve skutečnosti žádnou pomocí není.
Nepřestáváme se učit, jak velkou hodnotu má, když si někdo všímá druhých kolem sebe a když se o ně zajímá, a učíme se, jak je důležité nejen poskytovat pomoc, ale také jak velká radost z pomáhání druhým plyne.
President Thomas S. Monson, který je vynikajícím příkladem toho, jak pozvedat sklíčené, řekl: „Bůh žehnej všem, kteří se snaží být strážcem bratra svého, kteří dávají, aby ulevili utrpení, kteří se se vším, co je v nich dobré, snaží změnit svět k lepšímu. Všimli jste si, že tito lidé mají rozzářenější úsměv? Jejich kroky jsou pevnější. Mají kolem sebe auru radosti a spokojenosti, … neboť člověk nemůže pomáhat druhým, aniž by nepocítil, jak bohatě je požehnán on sám.“8
I když budeme čelit zkouškám, protivenstvím, postižením, trápením a všemožným soužením, náš pečující a milující Spasitel bude vždy připraven nám pomoci. Slíbil:
„[Nezanechám vás bez útěchy], přijduť k vám. …
Pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“9
Jsme nesmírně vděčni našemu Otci v nebi za našeho hrdinu Paxtona. Skrze něj Pán zjevuje své skutky a dál nám dává cenná, posvátná a výjimečná ponaučení.
Rád bych zakončil slovy jedné oblíbené písně:
Než skončí boj, všichni jsme v něm zapojeni.
Vždy s radostí! Vždy s radostí!
Koruny pro vítěze jsou připraveny,
chceme je získat a zvítězit.10
Bratři a sestry, s modlitbou doufám, že budeme dál vznešeně nést své břímě a nabízet pomocnou ruku těm mezi námi, kteří trpí a potřebují pozvednout a povzbudit. Kéž každý z nás děkuje Bohu za Jeho požehnání a obnovuje svůj závazek vůči Otci v nebi, že bude pokorně sloužit Jeho dětem. Ve jménu Ježíše Krista, amen.