Kontrolní seznam učitele

„Učte tak, jak učil Spasitel“ se starším Uchtdorfem

Starší Dieter F. Uchtdorf

Kvorum Dvanácti apoštolů

Neděle, 12. června 2022

Moji drazí!

Drazí bratři a sestry, drazí přátelé, je úžasné, že můžeme být dnes spolu a že jsme se mohli podívat na toto úžasné a nádherné video ukazující, jak členové Církve i lidé ze světa mohou učit mladé i staré z kterékoli generace tak, jak učil Spasitel.

Drazí přátelé, jsem vděčný, že dnes mohu být mezi těmi, které mám ve veliké oblibě: mezi učiteli – bývalými, současnými i budoucími! A protože učitelem je v určitém smyslu každý, myslím, že můj okruh oblíbenců je poměrně otevřený. Mám učitele moc rád. Rád s nimi trávím čas. Mám rád učitele ve svém životě a jsem jim zavázán více, než jim kdy dokáži oplatit.

Stovky let odborníci zkoumají, co je podstatou výborného učitele, a předkládají, obhajují a zveřejňují své rozsáhlé teorie o tom, co je podstatou úspěšného studijního prožitku.

Všichni jsme požehnáni tím, že se můžeme učit od největšího učitele všech dob – Ježíše Krista. Domnívám se, že za poslední dva tisíce let neuplynula po většinu doby ani vteřina, kdy by – někde na světě – někdo nepociťoval vděčnost za Jeho nauky, nestudoval je, nepřemítal o nich, nepřipomínal je nebo se jimi neřídil.

A není toto snad cílem všech učitelů? Někoho v dobrém natrvalo ovlivnit? Požehnat druhým v životě tak, že to zdaleka přesáhne danou lekci nebo třídu?

A Ježíš Nazaretský má přesně takovýto vliv – v minulosti, v současnosti i v budoucnosti. Takže o kom jiném bychom se měli učit? Budeme-li se učit od Něj, nezlepšíme se jen jako učitelé, a to bez ohledu na svou životní situaci, ale podstatně se zlepšíme i jako lidské bytosti.

A tak je pro mě výsadou a poctou, že k vám dnes mohu hovořit právě o Spasiteli – protože lepším učitelem se nejlépe staneme tím, že se staneme lepším následovníkem Ježíše Krista.

Důležitost předletových kontrol

Jako dopravní pilot jsem pokaždé, když jsem usedl na kapitánské sedadlo, myslel především na toto: abych sebe, svou posádku a své cestující dopravil bezpečně do našeho cíle. Tento záměr vyžadoval soustředění a ostražitost.

Aby si piloti udrželi toto soustředění, provádějí sérii předletových kontrol, opakují si bezpečnostní postupy a ověřují fungování a mechanickou spolehlivost mnoha zařízení. Každá položka na kontrolním seznamu představuje něco, co pilot udělal již stokrát (ne-li tisíckrát).

Zkušený pilot nikdy nepředpokládá, že se předletovou kontrolou nemusí obtěžovat nebo že ji může projít zběžně jen proto, že už má za sebou stovky letů.

Předletová kontrola pilota ukázňuje, aby zůstal soustředěný na to podstatné, co je nutné k úspěšnému letu.

Podobně jako má pilot svůj konkrétní vůdčí záměr, máme ho i my jako učitelé Slova: přivádět duše blíže ke Kristu. Kdykoli se setkáme s příležitostí k výuce, má být tento cíl v naší mysli tím nejdůležitějším.

Máme jako učitelé nějaký kontrolní seznam, který nám pomáhá soustředit se na náš posvátný úkol? Ano!

Učte tak, jak učil Spasitel

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů vydá v tomto měsíci revidovanou verzi příručky Učte tak, jak učil Spasitel. Je to průvodce pro všechny, kdo učí evangeliu – doma i v Církvi. Bude dostupná v 70 jazycích v aplikaci Knihovna evangelia. Tištěné vydání bude k dispozici v následujících měsících.

Tato publikace vychází ze života a učení Ježíše Krista a je pro nás jakožto učitele vodítkem a zdrojem inspirace. Pomáhá nám soustředit se na to, abychom učili tak, jak učil On.

Příručka Učte tak, jak učil Spasitel pomůže všem, kteří učí. Může poskytnout inspiraci a vedení rodičům, sousedům, bratrům a sestrám pověřeným pastýřskou službou, misionářům a všem učedníkům Ježíše Krista. Být učedníkem znamená mít druhé rád, pečovat o ně, žehnat jim a pozvedat je – a to je i podstatou výuky.

Jinými slovy, snažíte-li se mít někoho rádi a sloužit mu tak, jak to dělal Spasitel, pak jste učitelem a příručka Učte tak, jak učil Spasitel je pro vás i pro mě. Doufám, že pro vás bude pokladem, ať už jste na této cestě nováčkem, nebo po ní kráčíte již mnoho let.

Ve 3. části příručky Učte tak, jak učil Spasitel se nachází sebehodnocení – pilotův kontrolní seznam, chcete-li – které nám v našem úsilí učit může pomoci být soustředěnější. Povede nás k sebezkoumání, ukáže nám slabá místa a vnukne nám inspiraci, jak se můžeme zlepšit. Pro učitele může být stejně užitečné jako kontrolní seznam pro piloty.

Pokud mi dovolíte, abych tak říkajíc usedl vedle vás do pilotní kabiny, rád bych s vámi provedl předletovou kontrolu pro výuku. Vybízím vás, abyste si obrazně připravili psací podložku s papírem a zvážili, jak byste se v každém bodě ohodnotili. Toto sebehodnocení může být velkým požehnáním – dnes i kdykoli jindy, kdy se budeme připravovat na to, abychom učili tak, jak to činil Spasitel.

Zaměřujte se na Ježíše Krista

První položkou naší předletové kontroly je toto: „Zaměřujte se na Ježíše Krista.“ Je to příležitost zvážit, zda je Spasitel opravdu ústředním bodem naší výuky. Zamyslete se prosím nad těmito otázkami:

Učím o Ježíši Kristu bez ohledu na to, čemu právě učím?
Zdůrazňuji příklad Ježíše Krista?
Pomáhám studentům, aby ve svém životě rozpoznávali Pánovu lásku, moc a milosrdenství?
Pomáhám studentům záměrně usilovat o to, aby se stali více takovými, jako je Ježíš Kristus?

Jsou to pronikavé otázky!

Přiznejme si to: Evangelium je tak rozsáhlé, že bychom ho mohli studovat celý život, a přitom bychom sotva pronikli jen povrchem. Představte si, že natíráte barvou terč, který je vysoký a široký jako boční stěna gigantické dřevěné budovy, jež by mohla představovat šíři evangelia.

Všichni máme v evangeliu své oblíbené části – to, co nás zajímá. Historická období, církevní programy, nauková témata nebo i konkrétní verše písem. A můžeme být pokoušeni, abychom se zaměřovali převážně na tyto naše oblíbené části.

Avšak i když je tento terč neboli cíl výuky evangelia velikánský, jeho centrální kruh – střed tohoto cíle, který bychom nikdy neměli ztrácet ze zřetele – je malý. A je to střed, který nám nebyl stanoven formou komentáře ani pomocí ankety či diskuse. Stanovil nám ho sám Spasitel.

Co je oním středem?

Milovat Boha a mít rádi druhé.

To je oním středem.

Ostatní záležitosti pro nás mohou být zajímavé. Mohou být i důležité. Ale nepředstavují onen střed.

Jsou to herci ve vedlejší roli. Jsou jen přílohou na našem jídelním lístku; jakousi zeleninovou oblohou doplňující hlavní chod. Podporují chuť a rozmanitost, a možná dodají i hodně vitamínů, ale nejsou tím hlavním chodem.

Co je tedy naším cílem při výuce?

Naším cílem je pomoci těm, které učíme, přiblížit se ke Kristu, prohloubit jejich poznání Boha a lásku k Němu a sloužit Bohu soucitným podáváním pomocné ruky všem Jeho dětem.

To je oním středem.

A kde nacházíme největší příklad lásky k Bohu a k druhým lidem?

V životě a v učení našeho Spasitele a Vykupitele.

Když přivádíme duše blíže ke Kristu, pomáháme jim prohlubovat víru v Boha a lásku k Němu. A pomáháme jim rozvíjet soucit a lásku k druhým.

Kdykoli jsme pokoušeni změnit směr a nechat se odvést jiným tématem, které se nám může zdát zajímavé, máme si položit otázku:

„Zaměřuji se na Spasitele bez ohledu na to, čemu právě učím?“

„Pomáhá to, čemu učím, studentům růst v lásce k Bohu a projevovat tuto lásku vlastní láskou k druhým, službou a uplatňováním Spasitelova učení ve vlastním životě?“

Jako učitelé můžeme hovořit jazyky andělů; můžeme být zábavní, příjemní, veselí i ohromující. Ale pokud jsme nezůstali zaměřeni na Ježíše Krista, minuli jsme cíl¹ a naše výuka je jen stínem toho, čím by měla být.

Vždy zůstávejte zaměřeni na našeho Spasitele a Vykupitele Ježíše Krista.

Mějte rádi ty, které učíte

Druhou položkou kontrolního seznamu je toto: „Mějte rádi ty, které učíte.“ Tato položka kontrolního seznamu nám umožňuje zamyslet se nad našimi vlastními motivy jakožto učitele a připomíná nám nutnost zůstat v srdci zaměřeni na to, abychom své studenty měli rádi a cenili si jich. Zde je několik otázek, které můžete zvážit:

Usiluji o to, abych studenty vnímal(a) tak, jak je vnímá Spasitel?
Usiluji o to, abych poznal(a) ty, které učím – abych porozuměl(a) jejich situaci, potřebám a silným stránkám?
Modlím se za studenty jmenovitě?
Vytvářím bezpečné prostředí, kde se ke každému přistupuje s úctou a kde každý ví, že si druzí váží toho, čím během výuky přispívá?
Nacházím vhodné způsoby, jak studentům dávat najevo, že je mám rád(a)?

Slyšel jsem o jedné ženě, která byla kvalifikovanou učitelkou na střední škole. Roky věnovala rozvoji svého přístupu k výuce a významně obohacovala život studentů na této střední škole. Uměla si dokonale poradit s touto věkovou skupinou.

Jednoho roku se zapojila do programu letní školy, kde učila mnohem mladší a v mnohém odlišné studenty – pětileté děti. Děti byly samozřejmě nadšené a plné energie, když se při příchodu nahrnuly do třídy. Byly velmi hlučné a smály se, pokřikovaly, běhaly mezi lavicemi a honily se. Když se tato učitelka snažila třídu zklidnit, použila „učitelský hlas“, který fungoval na studenty střední školy, když chtěla, aby se zklidnili a sedli si na místa. Co se ale stalo?

Třída okamžitě ztichla. Děti ihned ustaly v tom, co právě dělaly, a s očima vykulenýma údivem si hledaly volnou lavici. Všechny děti kromě dvou.

První z nich, malá holčička, klesla na zem a začala vzlykat. I když učitelka vůči ní nepociťovala ani náznak hněvu, dívenka měla pocit, že musela udělat něco opravdu špatného, a skončila v kaluži slz.

Druhé dítě, malý, ale silný chlapec, ustrašeně pohlédl na učitelku, vystřelil ke dveřím a rychlostí světla zmizel na chodbě. Učitelka přemýšlela, zda se vůbec ještě někdy vrátí.

Toho dne získala tato učitelka důležité ponaučení: metody, které používala na dospívající, příliš nefungují na malé děti.

A v tom se skrývá ponaučení i pro nás – pro vás i pro mě.

Každý člověk, kterého učíme, je dítě Boží a má svou osobnost.

Pohlížíme na ně tak, jak na ně pohlíží Nebeský Otec – jako na osobité jedince s vlastními myšlenkami, pocity, zkouškami a obtížemi? Vytváříme bezpečné studijní prostředí – místo, kde se každý člověk cítí v bezpečí a přijímaný?

Ať už je naše mateřština jakákoli, vědí naši studenti, že mluvíme univerzálním jazykem lásky? Že si jich ceníme, soucítíme s nimi a vážíme si jich?

Spasitel strávil velkou část svého života s lidmi vyhnanými a vyřazenými ze společnosti.

Mohl je napomenout a zavrhnout. Místo toho je ale objímal, uzdravoval a utěšoval.

Ano, učil je: „Jdiž a nehřeš více.“² Ale s nemocnými, hříšnými a postiženými mluvil a jednal s láskou, soucitem a úctou.

Na každého z nás pohlíží jako na syny a dcery Všemohoucího Boha – ne pod sebou, ale s věčným potenciálem kráčet vedle Něj ve slávě.

Význačný křesťanský spisovatel C. S. Lewis připomněl tuto perspektivu, když učil: „Je to vážná věc, žít ve společnosti potenciálních bohů a bohyň, uvědomovat si, že ten nejnudnější a nejnezajímavější člověk, se kterým můžete mluvit, se jednou může stát bytostí, kterou, pokud byste ji mohli spatřit nyní, byste byli v pokušení uctívat.“ A dále napsal: „Neexistují žádní obyčejní lidé. Nikdy jste nemluvili s pouhým smrtelníkem. … Jsou to nesmrtelní lidé, s nimiž vtipkujeme, pracujeme, s nimiž uzavíráme sňatek, které přezíráme a zneužíváme – nesmrtelní…, nekoneční, nádherní.“³

Když jednáme s druhými s takovouto úctou, zrcadlí se v nás příklad Ježíše Krista. Máme druhé rádi tak, jak je měl rád On. Pozvedáme je tak, jak je pozvedal On. Učíme je tak, jak je učil On.

Pamatujme na to, abychom ty, které učíme, měli rádi, vážili si jich a pozvedali je.

Učte Duchem

Třetí položkou kontrolního seznamu je toto: „Učte duchem.“ Zamyslete se prosím nad těmito otázkami:

Připravuji se na výuku po duchovní stránce?
Reaguji na duchovní nabádání ohledně potřeb studentů?
Vytvářím prostředí a příležitosti, v rámci nichž může studenty učit Duch Svatý?
Pomáhám studentům usilovat o osobní zjevení, rozpoznávat ho a jednat podle něj?
Vydávám často svědectví a povzbuzuji studenty, aby činili totéž?

Snažím se připomínat si, že ve veškerém svém úsilí učit evangeliu a přivádět druhé k Ježíši Kristu nemohu nikoho obrátit.

To může jedině Duch Svatý.

Můžeme vyslovit různá slova, ale obrácení je záležitostí Ducha. Dochází k němu, když se Duch Svatý dotkne srdce a onen člověk zareaguje na Jeho vliv tím, že následuje Spasitele.

Pokud někoho působivými slovy nebo dobře promyšlenými argumenty „přesvědčíme“, aby následoval Ježíše Krista, toto přesvědčení může být stejně pomíjivé jako seménko, které dopadne na kamenitou půdu.⁴

Obrácení není naším úkolem. Není to naší zodpovědností.

Co tedy je naším úkolem? Učit dobré zprávě Ježíše Krista a Jeho evangelia, které bylo v naší době znovuzřízeno! A naším úkolem je i stvrzovat a podporovat svá slova čestnými a upřímnými skutky! Naším životem – tím, jak žijeme a jak jednáme.

To, zda někdo zareaguje na to, čemu učíme, je mezi ním a Bohem. My však můžeme být mostem, který onoho člověka spojí s Duchem Svatým. Můžeme být oknem, jímž Svatý Duch vstoupí do jeho života. Naše slova a naše činy mohou učit Kristově nauce tak, že to studentům pomůže zažít přímluvu Ducha Svatého.

Jak učil tehdy starší Dallin H. Oaks: „Uvažování a rozum mohou pravdu nalézt, … ale jen zjevení ji může potvrdit.“⁵

Dovolte mi tu větu zopakovat: „Uvažování a rozum mohou pravdu nalézt, … ale jen zjevení ji může potvrdit.“

Občas se v životě pohybujeme jako náměsíční. Vidíme věci, ale téměř si je nepamatujeme. Reklamy, citáty z Pinterestu, a dokonce i dopravní značky. Většina z toho projde kolem naší mysli, aniž by nám to proniklo do srdce.

Pokud však k vaší duši, k mé duši, promluví Svatý Duch, nedokážeme to zapomenout, protože vás to změní – nás to změní. Vzpomeňte si, co řekl Joseph Smith poté, co si přečetl Jakuba 1:5: „Nikdy nevstoupil žádný úryvek písma s větší mocí do srdce člověka než v této době tento do mého.“⁶

Duch může způsobit, že obyčejná myšlenka vyslovená obyčejným způsobem zahoří jako oheň.

Obrácení druhého člověka nezávisí na naší výřečnosti ani znalosti písem. Nezávisí na tom, jak dobře učíme nebo obhajujeme nauku. Nezávisí na naší inteligenci, charismatu ani jazykových dovednostech.

To jediné, na čem musíme pracovat, je naše vlastní poznání. Pak nás Nebeský Otec vybízí, abychom za všech dob otvírali ústa svá a hlásali evangelium se zvukem radosti.⁷ A budeme-li tak činit, Svatý Duch bude svědčit o pravdě.

Není třeba, abychom „byli“ cokoli více, nebo méně, než ve skutečnosti jsme – to jest dětmi Božími a následovníky Ježíše Krista.

Dokážete s radostí vyjádřit svou lásku ke Spasiteli, Jeho evangeliu a Jeho Církvi?

Odvedeme-li svůj díl práce, Duch odvede ten svůj. Takto učíme Duchem.

Učte nauce

Čtvrtou položkou naší předletové kontroly je toto: „Učte nauce“ – samozřejmě ne jakékoli nauce, ale nauce, kterou Ježíš Kristus obdržel od svého Otce. Spasitel řekl: „Mé učení neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal.“⁸ Pro zhodnocení toho, jak se vám daří řídit Jeho příkladem, zvažte tyto otázky:

Učím se i já sám (sama) nauce?
Učím z písem a ze slov proroků posledních dnů?
Pomáhám studentům rozpoznávat pravdy obsažené v písmech a porozumět jim?
Zaměřuji se na pravdy, které posilují víru v Ježíše Krista?
Pomáhám studentům nacházet v nauce osobní zjevení?

V naší dispensaci Pán řekl: „Dávám vám přikázání, že budete učiti jeden druhého nauce království. Učte pilně a milost má vás bude provázeti.“⁹

Co představuje nauku, které máme učit?

Jsou to slova, která vycházejí ze svatých písem a z úst apoštolů a proroků. Právě oni mají právo a pravomoc nauku vykládat a vysvětlovat. A právě jejich prostřednictvím Bůh vždy hlásá své slovo a udílí svým dětem vedení a porozumění.

Ústřední a spásnou naukou Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je to, že Ježíš Kristus je Spasitel a Vykupitel všech lidí. Apoštol Pavel, který vzkříšeného Spasitele viděl a rozmlouval s Ním, napsal Korintským: „Připomínámť pak vám… evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, … že [Ježíš Kristus] umřel za hříchy naše…, že jest pohřben, a že vstal z mrtvých třetího dne…, a že vidín jest od Petra, potom od dvanácti.“¹⁰

Je nám přikázáno „chopiti [se] slova Božího, které je živé a mocné… a povede člověka Kristova na těsnou a úzkou cestu… a dovede [jeho] duši, ano, [jeho] nesmrtelnou duši, k pravici Boží v království nebeském“.¹¹

Jako učitelé se za evangelium Ježíše Krista nesmíme stydět.¹² Namísto toho máme radostně pozvedat hlas při výuce Jeho nauky, a to i když v některých lidech může tato nauka vzbuzovat pohoršení a jiným připadat jako bláznovství.¹³ „Neboť… moc zajisté Boží jest k spasení každému věřícímu.“¹⁴

Vyzývejte studenty k usilovnému studiu

Poslední položkou na našem předletovém kontrolním seznamu je toto: „Vyzývejte studenty k usilovnému studiu.“ Tato položka nám připomíná, že usilovná výuka, kterou poskytujeme, je jen polovinou rovnice. Druhou polovinou – z dlouhodobého hlediska nejspíše tou důležitější polovinou – je usilovné studium, které odvádějí naši studenti. Zde je několik otázek, které nám pomohou zhodnotit, zda naše usilovná výuka vede k usilovnému studiu:

Pomáhám studentům, aby za své studium převzali zodpovědnost?
Povzbuzuji studenty, aby studovali evangelium každý den?
Povzbuzuji studenty, aby se o pravdy, jimž se učí, dělili s druhými?
Vybízím studenty, aby žili podle toho, čemu se učí?

Náš duch potřebuje neustálou výživu, abychom se tak mohli stát onou bytostí světla a slávy, k čemuž nás Bůh stvořil. Když studujeme slova proroků Božích a přemítáme o nich, pijeme živou vodu a hodujeme na slovech Kristových.

Nestačí pouze tato slova číst. Je třeba je poslouchat; je třeba o nich přemítat a vnitřně se s nimi ztotožnit.¹⁵

Jisté známé rčení by se dalo parafrázovat těmito slovy: „Uč člověka evangeliu, a požehnáš mu na jeden den. Nauč člověka hodovat na slově Božím a spojit se s Duchem Svatým, a požehnáš mu na celý život.“

Právě prostřednictvím tohoto procesu inspirace a osobního zjevení budujeme svůj život na skále našeho Vykupitele.¹⁶ Tehdy se evangelium Ježíše Krista může stát kotvou duše.¹⁷

Výuka evangelia je důležitá. Přinejmenším stejně tak důležité je učit druhé, aby se ponořovali do modlitby, usilovali o Ducha a uplatňovali to, čemu se naučili.

Slib a požehnání

Drazí bratři a sestry, milovaní přátelé, drazí a vzácní učitelé – a vy všichni jste učitelé, my všichni jimi jsme – děkuji vám za vaši věrnost a za vaši touhu činit dobro. Děkuji vám za ony mnohé hodiny, které věnujete přípravě a službě druhým a tomu, abyste je s radostí učili o evangeliu.

Vybízím vás, abyste nového průvodce Učte tak, jak učil Spasitel studovali a abyste používali sebehodnocení k tomu, aby vám připomínalo váš záměr.

Tím, že se chápeme slova Božího a učíme druhé, aby činili totéž – tím, že učíme tak, jak učil Spasitel – projevujeme lásku k Bohu a k druhým lidem, svým bližním. A zatímco kráčíme onou těsnou a úzkou cestou, podílíme se na onom nejposvátnějším povolání vést svou vlastní nesmrtelnou duši a duše druhých lidí „k pravici Boží v království nebeském, [abychom] usedli s Abrahamem a Izákem a s Jákobem a se všemi našimi svatými otci, [abychom] již nevyšli“.¹⁸

Kéž vám Bůh žehná, moji kolegové učitelé, moji drazí přátelé, moji drazí spoluslužebníci, za vaše upřímné úsilí učit ve jménu Spasitele! Ve svatém jménu toho největšího učitele všech dob, ve jménu našeho Mistra, ve jménu Ježíše Krista, amen.