Lekce 87

Alma 27–29

Kniha Mormonova – příručka pro učitele semináře


Úvod

Po neúspěšných útocích na Nefity obrátili Lamanité svůj hněv proti Anti-Nefi-Lehitům. Protože Anti-Nefi-Lehité učinili smlouvu, že již nikdy neprolijí krev druhých lidí, odmítli pozvednout zbraně ke své obraně. Ammon odvedl Anti-Nefi-Lehity do Zarahemly, kde získali ochranu Nefitů a stali se známí jako lid Ammonův. Když Nefité bránili Ammonův lid proti Lamanitům, tisíce Nefitů a Lamanitů zahynulo v boji. Přestože Nefité pociťovali zármutek nad smrtí svých blízkých, mnozí z nich nalezli naději a radost v Pánově příslibu, že spravedliví „budou pozdviženi, aby přebývali na pravici Boha ve stavu nikdy nekončícího štěstí“. (Alma 28:12.)

Náměty pro výuku

Alma 27

Ammon přivádí lid Anti-Nefi-Lehitů do bezpečí mezi Nefity

Požádejte studenty, aby zvedli ruku ti, kterým někdy někdo něco slíbil, a potom tento slib porušil. Poté je požádejte, aby zvedli ruku ti, kterým někdy někdo něco slíbil a svůj slib poté dodržel.

  • Jaké máte pocity vůči lidem, kteří dodržují své sliby? Proč?

  • Jaké pocity má podle vašeho názoru Pán vůči těm, kteří dodržují to, co mu slíbili?

Na úvod kapitoly Alma 27 vysvětlete, že poté, co se Lamanité neúspěšně pokoušeli zničit Nefity, napadli Anti-Nefi-Lehity – Lamanity, kteří byli obráceni díky službě Ammona a jeho bratrů. Vyzvěte studenty, aby si vzpomněli na to, co Anti-Nefi-Lehité udělali pro to, aby ukázali Pánu, že chtějí dodržovat smlouvu, že již nikdy „nepoužijí zbraní k prolévání lidské krve“. (Alma 24:18.) (Zakopali své válečné zbraně.) Aby studenti viděli, jak moc byli Anti-Nefi-Lehité odhodlaní svůj slib dodržet, požádejte některého studenta, aby přečetl Almu 27:2–3. (Mohli byste také navrhnout, aby si studenti přečetli Almu 24:18–19 a napsali si tento odkaz na okraj stránky vedle Almy 27:3.)

  • Kdybyste byli jedním z Anti-Nefi-Lehitů, jak obtížné by pro vás bylo dodržet svoji smlouvu a nevyjít do boje, abyste bránili sebe a své blízké?

Vyzvěte studenty, aby si přečetli Almu 27:4–10 a zaměřili se přitom na to, co Ammon navrhl, aby ochránil Anti-Nefi-Lehity a pomohl jim dodržet jejich smlouvy. Požádejte některého studenta, aby tuto pasáž shrnul.

Požádejte některého studenta, aby přečetl Almu 27:11–12, a vyzvěte členy třídy k tomu, aby našli pokyny, které Ammon obdržel od Pána. Vysvětlete, že Anti-Nefi-Lehité následovali Ammona do Zarahemly. (Viz Alma 27:13–15.) (Mohli byste také shrnout Almu 27:16–19 a poukázat na to, že právě v této situaci se Ammon a ostatní synové Mosiášovi znovu setkali s Almou, jak je to popsáno v Almovi 17:1–4.)

Vysvětlete, že hlavní soudce Nefitů se zeptal lidu, zda Anti-Nefi-Lehitům dovolí, aby žili mezi nimi. Vyzvěte studenty, aby si přečetli Almu 27:22–24 a zjistili, jak Nefité zareagovali na prohlášení hlavního soudce.

  • Jak Nefité řekli, že Anti-Nefi-Lehitům pomohou?

  • Proč byli podle vás Nefité ochotní chránit své bývalé nepřátele?

Vyzvěte studenty, aby si přečetli Almu 27:26 a zjistili, jak začali Nefité Anti-Nefi-Lehity nazývat.

Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Almy 27:27–30. Ať ostatní členové třídy sledují tyto verše také a zaměří se na to, čím se stal lid Ammonův proslulý. Požádejte studenty, aby se podělili o to, co našli.

  • Co se vám na lidu Ammonovu líbí? Proč?

  • Čemu učí Alma 27:27–30 o vztahu mezi obrácením se k Pánu a dodržováním smluv? (Ačkoli studenti mohou použít různá slova, mělo by být zřejmé, že rozumějí této pravdě: Jsme-li plně obráceni k Pánu, dodržujeme smlouvy, které jsme s Ním uzavřeli. Tuto zásadu byste mohli napsat na tabuli.)

  • Kdo ve vašem životě je příkladem této zásady?

Alma 28

Nefité vítězí nad Lamanity ve veliké bitvě

Poukažte na to, že přestože mnozí Nefité byli věrní, čelili obtížným zkouškám.

Řekněte, že president Thomas S. Monson vyprávěl následující zážitek ze svého mládí. Když se mladý Thomas Monson doslechl, že jeho kamarád Arthur Patton zemřel ve 2. světové válce, šel navštívit Arthurovu matku, která nebyla členkou Církve. Později vzpomínal:

„Ze života paní Pattonové jakoby vyprchala jiskra. Prožívala naprostý zármutek a hluboké zoufalství.

S modlitbou v srdci jsem se přiblížil k chodníčku vedoucímu k domu paní Pattonové a přemýšlel jsem, jaká slova útěchy mohou vzejít od prostého chlapce.

Dveře se otevřely a paní Pattonová mě objala jako vlastního syna. A když zármutkem zlomená matka a jeden obyčejný chlapec poklekli k modlitbě, z jejího domu se stala kaple.

Když jsme se po modlitbě zvedli, paní Pattonová se mi podívala do očí a řekla: ‚Tommy, já nejsem členkou žádné církve, ale ty ano. Pověz mi, bude Arthur znovu žít?‘“ („Paní Pattonová – příběh pokračuje“, Liahona, listopad 2007, 22.)

  • Jak byste odpověděli na otázku paní Pattonové?

Přečtěte odpověď presidenta Monsona:

„Dle svých nejlepších schopností jsem jí vydal svědectví, že Arthur bude opravdu žít znovu.“ („Paní Pattonová – příběh pokračuje“, 22.)

  • Jak znalost plánu spasení mění pohled lidí, kterým zemřel někdo blízký?

Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Almy 28:1–3. Vyzvěte členy třídy, aby se zaměřili na to, jakou cenu Nefité zaplatili za to, že pomohli lidu Ammonovu dodržet jejich smlouvu. Vyzvěte studenty, aby si přečetli Almu 28:4–6 a zjistili, jak Nefity ovlivnila ztráta tolika životů. Vyzvěte studenty, aby v Almovi 28:11–12 našli důvody toho, proč někteří lidé prožívají strach, když jejich blízcí umírají, zatímco jiní pociťují naději.

  • Proč mají někteří lidé strach, když jejich blízcí umírají?

  • Proč jsou někteří lidé schopni pociťovat naději, když jejich blízcí umírají? (Ačkoli studenti mohou použít různá slova, měli by vyjádřit zásadu, že máme-li víru v Ježíše Krista a v Pánovy přísliby, můžeme pociťovat naději a radost i ve chvílích, kdy někdo zemře.)

Napište na tabuli tuto nedokončenou větu: A tak vidíme, …

Zeptejte se studentů, jak by tuto větu doplnili na základě toho, čemu se naučili z Almy 28.

Až se studenti podělí o odpovědi, požádejte některého studenta, aby přečetl Almu 28:13–14. Ať studenti porovnají své odpovědi se zásadami, kterým učí tyto verše. (Mohli byste studentům navrhnout, aby si označili slova „a tak vidíme“ pokaždé, když na ně v těchto verších narazí. Vysvětlete, že Mormon často používal tato slova k tomu, aby uvedl nějakou důležitou nauku, které se můžeme naučit ze záznamů v Knize Mormonově.)

  • Co z toho, co jste četli v Almovi 27–28, podporuje Mormonova prohlášení typu „a tak vidíme“?

  • Byli jste někdy svědky toho, jak někdo čelil vlastní smrti nebo smrti někoho blízkého s nadějí, kterou měl díky víře v Ježíše Krista?

  • Jak byste někomu vysvětlili, co je to vzkříšení, abyste mu pomohli mít naději, zatímco stojí tváří v tvář vlastní smrti nebo smrti někoho blízkého?

Alma 29

Alma se raduje z přivádění duší k Bohu

Řekněte studentům, že Alma 29 obsahuje Almovo vyjádření touhy být nástrojem v rukou Páně. Požádejte některého studenta, aby přečetl Almu 29:1–3. Ať se členové třídy zaměří na to, co by Alma udělal, kdyby se mu mohlo splnit „přání [jeho] srdce“. („[Hlásal by] pokání všem lidem“.)

  • Proč po tom Alma podle záznamu v Almovi 29:2 toužil?

Ať si studenti přečtou Almu 29:4–5 a zjistí, co Pán dává lidem, kteří mají spravedlivé touhy. (Pokud studenti potřebují pomoc s odpovědí na tuto otázku, mohli byste je upozornit na větu: „Vím, že dává lidem podle přání jejich.“ Vysvětlete, že toužíme-li po spravedlivých věcech, Pán nám bude v souladu s těmito touhami žehnat. Zdůrazněte, že pokud všechny naše spravedlivé touhy nebudou naplněny v tomto životě, budou naplněny ve věčnosti.)

Vyzvěte studenty, aby si každý sám prošel Almu 29:10, 14, 16 a našel požehnání, která Alma obdržel, zatímco pomáhal druhým přijít ke Kristu. Požádejte studenty, aby se podělili o to, co našli.

  • Jaké slovo Alma použil, když popisoval, jak se cítil, když pomáhal druhým přijít ke Kristu? (Mohli byste studentům navrhnout, aby si v těchto verších označili každý výskyt slova radost.)

  • Jaké zásadě se můžeme naučit z Almovy zkušenosti s pomáháním druhým , aby činili pokání a přišli k Ježíši Kristu? (Ačkoli studenti mohou použít různá slova, mělo by být zřejmé, že rozumějí této zásadě: Když budeme pomáhat druhým činit pokání a přicházet k Ježíši Kristu, budeme pociťovat radost.)

  • Kdy jste v životě pocítili radost, která pramení z pomáhání druhým přijít ke Kristu?

Povzbuďte studenty, aby vyhledávali příležitosti pomáhat druhým lidem přijít k Ježíši Kristu. Mohli byste se také podělit o vlastní radostnou zkušenost týkající se misionářské práce.

Komentář a informace o historickém pozadí

Alma 28:11–12. Jak nalézt pokoj, když nám někdo zemře

President Russell M. Nelson z Kvora Dvanácti apoštolů mluvil o tom, jak nám naše skutky v tomto životě mohou přinášet pokoj, když nám někdo zemře:

„Bratři a sestry, žijeme, abychom zemřeli, a umíráme, abychom žili – v jiné sféře. Jsme-li dobře připraveni, smrt nenahání žádnou hrůzu. Z věčného hlediska je smrt předčasná pouze pro ty, kteří nejsou připraveni setkat se s Bohem.

Nyní je čas se připravit. Když pak smrt přijde, můžeme jít vstříc celestiální slávě, kterou Nebeský Otec připravil pro své věrné děti. Mezitím je pro truchlící pozůstalé – jako například pro naši rodinu a pro mne – osten smrti zmírněn vytrvalou vírou v Krista, dokonalým jasem naděje, láskou k Bohu a ke všem lidem a hlubokou touhou jim sloužit.“ („Nyní je čas se připravit“, Liahona, květen 2005, 18.)

Starší Wilford W. Andersen ze Sedmdesáti vyprávěl o tom, jak se jeho přátelé vyrovnali se smrtí svého otce:

„Nedávno můj dobrý přítel zemřel na rakovinu. On a jeho rodina jsou lidmi velké víry. Bylo inspirující sledovat, jak je jejich víra přenesla přes toto velmi těžké období. Byli naplněni vnitřním pokojem, který je podporoval a posiloval. S jejich svolením bych vám rád přečetl úryvek z dopisu, který napsala jedna členka rodiny jen několik dnů předtím, než otec zemřel:

‚Posledních pár dnů bylo obzvlášť obtížných. … Včera večer, když jsme se shromáždili kolem tatínkovy postele, jsme silně pociťovali Ducha Páně, a byl nám skutečným utěšitelem. Pociťujeme pokoj. … Bylo to to nejtěžší, co jsme kdy zažili, ale čerpáme pokoj ze znalosti, že … nám náš Otec v nebi slíbil, že budeme znovu žít spolu jako rodina. Když lékař v nemocnici tatínkovi řekl, že už se nedá nic dělat, tatínek na nás všechny pohlédl s dokonalou vírou a směle se zeptal: „Má někdo v této místnosti pochybnosti ohledně plánu spasení?“ Jsme vděčni za otce a matku, kteří nás učili tomuto plánu dokonale důvěřovat.‘“ („Skála našeho Vykupitele“, Liahona, květen 2010, 17–18.)