Dvě veliká přikázání

Začnu tím, o čem Ježíš učil, že jsou dvě veliká přikázání.

„Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.

To jest přední a veliké přikázaní.

Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“⁴

To znamená, že nám je přikázáno mít rádi každého, neboť Ježíšovo podobenství o milosrdném Samaritánovi nás učí, že každý je náš bližní.⁵ Avšak kvůli své horlivosti dodržovat toto druhé přikázání nesmíme zapomenout na to první – milovat Boha celým svým srdcem, duší a myslí. Tuto lásku projevujeme tím, že dodržujeme Jeho přikázání.⁶ Bůh od nás požaduje, abychom byli poslušni Jeho přikázání, protože jedině skrze tuto poslušnost, zahrnující i pokání, se můžeme vrátit a žít v Jeho přítomnosti a stát se dokonalými, jako je On.

President Russell M. Nelson ve svém nedávném proslovu k mladým dospělým mluvil o tom, co nazval „silnou spojitostí mezi Boží láskou a Jeho zákony“.⁷ Zákony, které se v nejvyšší míře týkají záležitostí spojených s těmi, kteří se identifikují jako LGBT, jsou Boží zákon manželství a s ním související zákon cudnosti. Oba tyto zákony jsou v plánu spasení, který Otec v nebi připravil pro své děti, zcela zásadní. President Nelson učil: „Boží zákony jsou motivovány výhradně Jeho nekonečnou láskou k nám a Jeho přáním, abychom se stali vším tím, čím se můžeme stát.“⁸

President Nelson učil: „Mnohé země … legalizovaly sňatek osob stejného pohlaví. Jakožto členové Církve respektujeme zákony země …, včetně občanského sňatku. Pravdou však zůstává, že na počátku … bylo manželství ustanoveno Bohem! A do dnešního dne je Bohem definováno jako vztah mezi mužem a ženou. Bůh svou definici manželství nezměnil.“

President Nelson pokračoval: „Bůh nezměnil ani svůj zákon cudnosti. Požadavky pro vstup do chrámu se nezměnily.“⁹

President Nelson nám všem připomněl, že „naším pověřením jakožto apoštolů je neučit ničemu jinému než pravdě. Toto pověření [apoštolům] nedává pravomoc upravovat božský zákon.“¹⁰ Vedoucí Církve musí tudíž, mé sestry, vždy učit jedinečné důležitosti manželství mezi mužem a ženou a s tím spojenému zákonu cudnosti.

Dílo Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů se v konečném důsledku týká přípravy dětí Božích na celestiální království, a zvláště na jeho nejvyšší slávu – oslavení neboli věčný život. Tohoto nejvyššího údělu je možné dosáhnout pouze skrze manželství na věčnost.¹¹ Věčný život zahrnuje moci plození, jež jsou nedílnou součástí spojení muže a ženy¹² – to, co se v novodobém zjevení popisuje jako „[pokračování] semene na věky věků“.¹³

President Nelson ve svém proslovu k mladým dospělým učil tomuto: „Zachovávání Božích zákonů vás uchová v bezpečí na cestě ke konečnému oslaven퓹⁴, což znamená stát se takovými, jako je Bůh – s oslaveným životem a božským potenciálem našich Nebeských rodičů. To je úděl, který si přejeme pro všechny své blízké. Kvůli této lásce nemůžeme dopustit, aby naše láska nabyla vrchu nad Božími přikázáními, plánem a dílem, o nichž víme, že přinesou těm, které máme rádi, to největší štěstí.

Jsou však mnozí, které máme rádi, včetně některých, kteří mají znovuzřízené evangelium, kteří nevěří v Boží přikázání ohledně manželství a zákona cudnosti nebo se rozhodli jimi neřídit. Co oni?

Boží nauka dokládá, že jsme všichni Boží děti a že nás Bůh stvořil, abychom měli radost.¹⁵ Novodobé zjevení učí, že Bůh zajistil plán pro život ve smrtelnosti, během nějž se můžeme všichni rozhodnout, zda budeme poslušni a budeme usilovat o Jeho nejvyšší požehnání, nebo zda učiníme rozhodnutí, která povedou k jednomu z království, jež mají menší slávu.¹⁶ Vzhledem k veliké lásce, kterou Bůh chová ke všem svým dětem, jsou tato nižší království přesto úžasnější, než si smrtelníci dokáží představit.¹⁷ Toto vše je možné díky Usmíření Ježíše Krista, protože Kristus „oslavuje Otce a dává spasení všem dílům rukou svých“.¹⁸

Mluvil jsem o prvním přikázání, ale co to druhé? Jak dodržovat přikázání milovat své bližní? Snažíme se členy přesvědčovat, že k zastáncům lesbického, homosexuálního, bisexuálního či transgenderového učení a jednání se máme chovat s láskou, kterou nám Spasitel přikazuje projevovat vůči všem bližním. Když byl tudíž sňatek osob stejného pohlaví prohlášen ve Spojených státech za legální, členové Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti prohlásili: „Evangelium Ježíše Krista nás učí tomu, že máme mít rádi všechny lidi a máme se k nim chovat laskavě a slušně – a to i v případech, kdy máme odlišné názory. Prohlašujeme, že s nikým, kdo využívá zákonů nebo soudních rozhodnutí schvalujících sňatky osob stejného pohlaví, se nemá jednat opovržlivě nebo neuctivě.“¹⁹

Kromě toho nesmíme nikdy pronásledovat ty, kteří nesdílejí naše přesvědčení a závazky.²⁰ Je politováníhodné, že někteří z těch, kteří zápolí s těmito problémy, mají dál pocit, že jsou přehlíženi a že je někteří členové a vedoucí v našich rodinách, sborech a kůlech zavrhují. Všichni se musíme snažit být laskavější a ohleduplnější.

Z důvodů, kterým nerozumíme, máme během své zkušenosti ve smrtelnosti různé těžkosti. Víme však, že Bůh každému z nás tyto těžkosti pomůže překonat, budeme-li upřímně usilovat o Jeho pomoc. Poté, co projdeme utrpením a pokáním kvůli porušení zákonů, kterým jsme učeni, budeme všichni směřovat do některého království slávy. Konečný a poslední soud pronese Pán, který má jako jediný potřebné poznání, moudrost a milost, aby každého z nás soudil.

Mezitím se musíme snažit dodržovat obě tato veliká přikázání. Kráčíme tak po tenké hranici mezi zákonem a láskou – dodržujeme přikázání a kráčíme po cestě smlouvy, a zároveň milujeme své bližní. Kráčet po této cestě znamená usilovat o božskou inspiraci ohledně toho, co podporovat, a čemu oponovat, a jak přitom milovat, s úctou naslouchat a učit. Kráčet po této cestě vyžaduje, abychom neslevovali z přikázání, ale projevovali plnou míru porozumění a lásky. Kráčet po této cestě znamená nutnost brát ohledy na děti, které si nejsou jisté svou sexuální orientací, ale odrazuje nás to i od předčasného nálepkování, protože u většiny dětí tato nejistota časem významně klesá.²¹ Kráčet po této cestě znamená stavět se proti svádění druhých z cesty smlouvy a odpírat podporu komukoli, kdo druhé odvádí od Pána. Při tom všem pamatujeme na to, že Bůh těm, kteří dodržují Jeho přikázání, slibuje naději, dokonalou radost a požehnání.

Matky, otcové i my všichni jsme zodpovědni za to, že budeme učit oběma těmto velikým přikázáním. Pokud jde o ženy Církve, president Spencer W. Kimball popsal tuto povinnost v tomto velikém proroctví: „Velká část onoho velkého růstu, který nastává v Církvi v posledních dnech, bude nastávat proto, že mnoho dobrých žen na tomto světě … bude ve velkých počtech přiváděno do Církve. To nastane do té míry, do jaké budou ženy Církve ve svém životě odrážet spravedlivost a schopnost se vyjádřit, a do té míry, do jaké budou ženy Církve považovány za pozoruhodné a odlišné … od žen světa. … A tak právě příklad žen v Církvi bude významným vlivem na početní i duchovní růst Církve v posledních dnech.“²²

Když president Russell M. Nelson mluvil o tomto proroctví, prohlásil, že „den, který president Kimball předvídal, je právě dnes. Vy jste ty ženy, které on viděl!“²³ My, kteří jsme toto proroctví slyšeli před 40 lety, jsme sotva tušili, že mezi těmi, které ženy této Církve budou moci zachránit, budou jejich vlastní drazí přátelé a rodinní příslušníci, kteří jsou v současnosti pod vlivem světských priorit a ďábelsky pokřivených názorů. Má modlitba a požehnání se týká toho, abyste učily a jednaly tak, abyste toto proroctví naplňovaly, ve jménu Ježíše Krista, amen.