Moc podporující víry

Častokrát slýchám vedoucí kněžství děkovat za podporující víru těch, kterým slouží. Z emocí v jejich hlase poznáte, že jejich vděčnost je hluboká a opravdová. Mým dnešním cílem je předat vám Pánovo poděkování za to, že podporujete Jeho služebníky v Jeho Církvi. A také vás povzbudit, abyste využívali onu moc podporovat druhé svou vírou a abyste v této moci rostli.

Takovouto moc jste projevili ještě předtím, než jste se narodili. Zamysleme se nad tím, co víme o duchovním světě před tím, než jsme se narodili. Náš Nebeský Otec představil plán pro své děti. My jsme byli u toho. Lucifer – náš duchovní bratr – se proti plánu, který nám zajišťoval svobodu rozhodování, postavil. Jehova – Milovaný Syn Nebeského Otce – onen plán podpořil. Lucifer vyvolal vzpouru. Jehovův podporující hlas zvítězil a On se nabídl, že bude naším Spasitelem.

Skutečnost, že se nyní nacházíte ve smrtelnosti, nás ujišťuje o tom, že jste Otce a Spasitele podpořili. Podpořit plán štěstí a roli Ježíše Krista v něm, když jste toho věděli tak málo o zkouškách, kterým budete čelit ve smrtelnosti, vyžadovalo víru v Ježíše Krista.

Vaše víra, která podporuje služebníky Boží, je ústředním prvkem vašeho štěstí i v tomto životě. Když jste přijali výzvu misionáře, abyste se modlili o to, zda je Kniha Mormonova slovo Boží, měli jste víru k tomu, abyste podpořili služebníka Páně. Když jste přijali výzvu, abyste se dali pokřtít, podpořili jste pokorného služebníka Božího.

Když jste někomu dovolili, aby vám položil ruce na hlavu a řekl: „Přijmi Ducha Svatého“, podpořili jste ho jakožto držitele Melchisedechova kněžství.

Od té doby podporujete svou vlastní věrnou službou každého člověka, který vám předal kněžství, a každého, kdo vás v daném kněžství vysvětil do některého úřadu.

Na začátku vašich kněžských zkušeností bylo každé vyjádření podpory prostým krokem, kdy jste projevili důvěru ve služebníka Božího. Mnozí z vás se však již dostali na úroveň, kdy vyjadřování podpory vyžaduje něco více.

Rozhodujete se, zda budete podporovat všechny, které Pán povolal – ať již je povolal k čemukoli. Taková rozhodnutí činíme na konferencích po celém světě. Učinili jsme ho i na této konferenci. Na takových shromážděních se čtou jména mužů a žen – služebníků a služebnic Božích – a vy jste vyzýváni, abyste jim vyjádřili podporu zvednutím ruky. Buď můžete svůj hlas pro vyjádření podpory neposkytnout, nebo můžete formálně přislíbit svou podporující víru. Když zvednutím ruky vyjádříte podporu, činíte slib. Slibujete Bohu, jehož služebníky oni jsou, že je budete podporovat.

Jsou to nedokonalé lidské bytosti, stejně jako vy. To, abyste svůj slib dodrželi, bude vyžadovat neotřesitelnou víru v to, že je povolal Pán. Dodržování těchto slibů vám také bude přinášet věčné štěstí. Jejich nedodržování způsobí zármutek vám i vašim blízkým – a možná i ztráty, které si ani nedokážete představit.

Možná jste již byli dotázáni – nebo teprve budete – zda podporujete svého biskupa, presidenta kůlu, generální autority či generální úředníky a úřednice Církve. K tomu může dojít, když jste požádáni, abyste vyjádřili podporu úředníkům, úřednicím a vedoucím na nějaké konferenci. A někdy k tomu dojde při pohovoru s biskupem nebo presidentem kůlu.

Moje rada zní, abyste si tyto otázky položili již v předstihu a pečlivě a s modlitbou se nad nimi zamysleli. Při tom se možná ohlédnete za svými nedávnými myšlenkami, slovy a skutky. Snažte se zapamatovat si a zformovat odpovědi, které řeknete, až s vámi bude dělat pohovor Pán, s vědomím toho, že se tak jednou skutečně stane. Připravit byste se mohli tím, že si položíte například takovéto otázky:

1. Přemýšlím o lidských slabostech těch, které jsem slíbil podporovat, nebo o takových slabostech mluvím?

2. Zaměřuji se na důkazy toho, že je Pán vede?

3. Následuji vědomě a věrně jejich vedení?

4. Mluvím o důkazech, kterých jsem si vědom, že jsou to Boží služebníci?

5. Modlím se za ně pravidelně, jmenovitě a s pocity lásky?

Tyto otázky povedou u většiny z nás k jisté míře nepohodlí a k potřebě činit pokání. Bůh nám přikazuje, abychom druhé nesoudili nespravedlivě, ale v praxi je těžké se tomu vyhnout. Téměř vše, co děláme, když pracujeme s lidmi, nás vede k tomu, že je hodnotíme. A téměř v každém aspektu svého života se s druhými porovnáváme. Můžeme tak činit z mnoha důvodů – z nichž některé mohou být i pochopitelné – ale často nás to vede k tomu, že jsme kritičtí.

President George Q. Cannon kdysi pronesl varování, které vám dnes předávám, jako by bylo mé vlastní. Věřím, že mluvil pravdu: „Bůh si vybírá své služebníky. Vyhrazuje si výsadní právo je odsoudit, pokud odsouzení potřebují. Zodpovědnost za kárání a odsuzování nepřenesl na nás jakožto jednotlivce. Žádný muž – bez ohledu na to, jak silná je jeho víra nebo jak vysoko v kněžství se nachází – nemůže mluvit zle o pomazaných Páně a vyhledávat chyby na Boží pravomoci na zemi, aniž by na sebe nepřivolal Boží nelibost. Svatý Duch takového muže opustí a ten vejde do temnoty. Vzhledem k této skutečnosti, neuvědomujete si snad, jak důležité je to, abychom byli opatrní?“¹

Z vlastní zkušenosti vím, že členové Církve po celém světě se k sobě navzájem i k těm, kteří jim předsedají, obvykle chovají s úctou. V určitých ohledech se však můžeme – a musíme – zlepšit. Mohli bychom se posunout výše ve své moci navzájem se podporovat. K tomu bude zapotřebí víry a úsilí. Zde jsou mé čtyři návrhy, kterými bychom se na této konferenci mohli řídit.

1. Mohli bychom si všímat toho, co konkrétně nám řečníci doporučí, abychom dělali, a pak podle toho jednat. Díky tomu vzroste naše moc je podporovat.

2. Mohli bychom se modlit za to, aby, až budou mluvit, Duch Svatý nesl jejich slova do srdce konkrétních lidí, které máme rádi. Až se později dozvíme, že naše modlitba byla vyslyšena, naše moc podporovat tyto vedoucí vzroste.

3. Můžeme se modlit za to, aby konkrétní řečníci byli při svém proslovu požehnáni a zvelebeni. Když uvidíme, že zvelebeni byli, naše víra podporovat je se prohloubí a vytrvá.

4. Mohli bychom se zaměřit na poselství řečníků, která přijdou jako odpověď na naše osobní modlitby o pomoc. Když odpovědi přijdou, a ony přijdou, naše víra podporovat všechny Pánovy služebníky se prohloubí.

Kromě toho, že se zlepšíme v podpoře těch, kteří slouží v Církvi, zjistíme, že existuje ještě jedno prostředí, kde tato naše moc může vzrůst. A kde nám může přinést ještě větší požehnání. A sice v domově a rodině.

Mluvím nyní k mladšímu nositeli kněžství, který žije doma se svým otcem. Povím ti z vlastní zkušenosti, co pro otce znamená, že pociťuje tvoji podporující víru. Možná ti připadá sebevědomý. Ale čelí více zkouškám, než si dokážeš představit. Někdy nevidí cestu z problémů, které jsou před ním.

Tvůj obdiv mu může trochu pomoci. A tvá láska k němu mu pomůže ještě více. Ale to, co mu pomůže ze všeho nejvíce, jsou upřímná slova jako tato: „Tati, modlil jsem se za tebe a pocítil jsem, že ti Pán pomůže. Všechno dopadne dobře. Vím to.“

Takováto slova jsou mocná i v opačném směru – od otce k synovi. Pokud syn udělá vážnou chybu, možná v nějaké duchovní záležitosti, může mít pocit, že selhal. Jako jeho otec v takové chvíli možná budete překvapeni, že poté, co jste se modlili o to, co máte dělat, vám Duch Svatý do úst vloží tato slova: „Synu, jsem s tebou, ať se děje, co se děje. Pán tě má rád. S Jeho pomocí se můžeš vrátit. Vím, že to dokážeš a že to uděláš. Mám tě rád.“

V kněžském kvoru i v rodině představuje prohloubená víra k vzájemné podpoře způsob, jak vybudujeme Sion, který si Pán přeje, abychom vybudovali. S Jeho pomocí to dokážeme a uděláme. Bude to vyžadovat, abychom se naučili milovat Pána celým svým srdcem, mocí, myslí a silou a abychom se měli navzájem rádi tak, jako máme rádi sami sebe.

Když rosteme v této čisté lásce Kristově, naše srdce se obměkčuje. Tato láska nás bude naplňovat pokorou a povede nás k tomu, abychom činili pokání. Poroste naše důvěra v Pána a jeden ve druhého. A poté pokročíme k tomu, abychom se stali jedním, tak jak to Pán slíbil.²

Svědčím o tom, že Nebeský Otec vás zná a miluje. Ježíš je žijící Kristus. Toto je Jeho Církev. Jsme nositeli Jeho kněžství. On bude ctít naše úsilí růst v naší moci toto kněžství používat a navzájem se podporovat. O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.