Náš táborák víry

Drazí bratři a sestry, není to úžasné, získávat pokračující zjevení z nebe skrze presidenta Russella M. Nelsona a naše církevní vedoucí, kteří nás vybízejí, abychom žili novým a svatějším způsobem,¹ doma i v Církvi, celým svým srdcem, myslí a silou?

Měli jste někdy možnost udělat něco, u čeho jste měli pocit, že na to nejste připraveni nebo na to nemáte schopnosti, ale byli jste za svou snahu požehnáni?

Já ano. Uvedu jeden příklad.

Před několika lety mě starší Richard G. Scott, člen Kvora Dvanácti apoštolů, laskavě vybídl: „Gerrite, chtěl byste si se mnou namalovat akvarel?“

Starší Scott řekl, že malování mu pomáhá všímat si okolí a tvořit. Napsal: „Snažte se být tvořiví, i když budou výsledky skromné. … Z tvořivosti se může zrodit duch vděčnosti za život a za to, co Pán vetkal do vaší osobnosti. … Rozhodnete-li se moudře, nemusí to pohltit spoustu vašeho času.“²

President Henry B. Eyring popisuje, že jeho umělecké meditování je motivováno „vnímáním lásky“ včetně „lásky Stvořitele, který očekává, že Jeho děti se stanou takovými, jako je On – že budou tvořit a budovat“.³ Umělecká díla presidenta Eyringa nabízejí „jedinečný, duchovní náhled na svědectví a víru“.⁴

Výtvarná díla presidenta Boyda K. Packera znázorňují základní poselství evangelia: „Bůh je Stvořitelem nebes a země a všeho, co je v nich, … celá příroda vydává svědectví o tomto božsky řízeném stvoření a … mezi přírodou, vědou a evangeliem Ježíše Krista je naprostý soulad.“⁵

Alma dosvědčuje: „Všechny věci ukazují, že Bůh jest.“⁶ Naše děti v Primárkách zpívají: „Když slyším, jak ptáci zpívají, a vzhůru se k nebi dívám, … jsem rád, že mohu na tomto světě žít, že ho pro mne stvořil Otec můj.“⁷ Spisovatel Victor Hugo oslavuje onen „zázračný vztah mezi bytostmi a věcmi ve své nevyčerpatelné celistvosti, od slunce až po mšici. … Všichni ptáci, kteří létají, drží ve svých spárech vlákno věčnosti. … Mlhovina je mraveništěm hvězd.“⁸

A to nás vrací k oné pozvánce od staršího Scotta.

„Starší Scotte,“ odvětil jsem, „rád bych se stal všímavějším a tvořivějším. Rád si představuji, jak Nebeský Otec maluje se vznášejícími se obláčky a všemi barvami oblohy a vody. Ale,“ – zde nastala dlouhá pomlka – „já malovat vodovými barvami vůbec neumím. Obávám se, že když se budete pokoušet mě to naučit, budete z toho frustrovaný.“

Starší Scott se usmál a domluvil setkání. Ve stanovený den měl připravený papír, barvy a štětce. Načrtl pár obrysů a pomohl mi navlhčit papír.

Jako předlohu jsme použili jeho krásný akvarel nazvaný Táborák při západu slunce. Při malování jsme si povídali o víře – o tom, jak když stojíme čelem ke světlu a teplu táboráku, zůstávají temnota a nejistota za námi – o tom, jak nám někdy během dlouhých osamělých nocí může náš táborák víry přinášet naději a ujištění. A svítání opravdu nastává. Náš táborák víry – naše vzpomínky, zážitky a dědictví víry v Boží dobrotivost a láskyplná milosrdenství v našem životě – nás během této noci posiluje.

Těm, kteří o to usilují, umožňují, aby se tak stalo, a žijí pro to, svědčím o tom, že úsvit víry – někdy postupně – nadejde nebo se bude moci vrátit. Světlo přijde, když si to budeme přát a usilovat o to, když budeme trpěliví a poslušní Božích přikázání, když budeme otevření vůči Boží milosti, Jeho uzdravení a smlouvám.

Když jsme se pustili do malování, starší Scott mě povzbuzoval: „Gerrite, i po jedné lekci namalujete něco, co si budete chtít nechat na památku.“ Starší Scott měl pravdu. Akvarelu našeho táboráku víry, který mi starší Scott pomohl namalovat, si velmi vážím. Mé umělecké schopnosti byly a zůstávají omezené, ale vzpomínka na náš táborák víry nás může povzbuzovat v pěti ohledech.

Zaprvé – náš táborák víry nás může povzbuzovat k tomu, abychom nacházeli radost v hodnotné tvořivé činnosti.

V představování si, učení se a konání hodnotných nových věcí se skrývá radost. A to platí zejména tehdy, když prohlubujeme víru a důvěru v Nebeského Otce a Jeho Syna Ježíše Krista. Nemůžeme sami sebe milovat natolik, abychom se sami spasili. Nebeský Otec nás má rád více a zná nás lépe, než jak se máme rádi a známe se my sami. Můžeme důvěřovat Pánu a nespoléhat se na vlastní porozumění.⁹

Byli jste někdy tím, kdo jako jediný nebyl pozván na něčí narozeninovou oslavu?

Byli jste někdy vybráni jako poslední, nebo jste nebyli vybráni vůbec, když se sestavoval sportovní tým?

Připravovali jste se na zkoušku ve škole, na přijímací pohovor, na něco, kam jste se opravdu chtěli dostat – a měli jste pocit, že jste neuspěli?

Modlili jste se za vztah s někým, a přitom to z nějakého důvodu nevyšlo?

Potýkali jste se s chronickou nemocí, opustil vás manželský partner, trápili jste se kvůli rodině?

Spasitel zná naši situaci. Když budeme používat Bohem danou svobodu jednání a zapojovat s pokorou a vírou všechny své schopnosti, náš Spasitel Ježíš Kristus nám bude moci pomáhat přijímat životní těžkosti i radosti. Víra zahrnuje přání i rozhodnutí věřit. Víra také přichází díky poslušnosti Božích přikázání, která jsou nám dána, aby nám žehnala, zatímco budeme kráčet po Jeho cestě smlouvy.

Když jsme měli nebo máme pocity nejistoty, opuštěnosti, zmaru, zloby, podvedenosti, zklamání nebo odcizení od Boha a Jeho znovuzřízené Církve, může snaha opět vykročit na Jeho cestu vyžadovat větší míru úsilí a víry. Ale stojí to za to! Prosím přijďte nebo se vraťte k Pánu Ježíši Kristu! Boží láska je silnější než pouta smrti – té časné i duchovní.¹⁰ Usmíření našeho Spasitele je nekonečné a věčné. Každý z nás schází na scestí a klopýtá. Na čas můžeme i ztratit cestu. Bůh nás však láskyplně ujišťuje, že bez ohledu na to, kde se nacházíme nebo co jsme udělali, neexistuje bod bez možnosti návratu. Bůh na nás čeká a je připraven nás obejmout.¹¹

Zadruhé – náš táborák víry nás může povzbuzovat k tomu, abychom sloužili novými, vyššími a svatějšími způsoby naplněnými Duchem.

Takováto služba pak přináší zázraky a požehnání plynoucí ze sounáležitosti se smlouvou – kdy pociťujeme Boží lásku a snažíme se v tomto duchu sloužit druhým.

Se sestrou Gongovou jsme se nedávno seznámili s jedním otcem a jeho rodinou, kteří měli to požehnání, že jistý věrný nositel kněžství zašel za jejich biskupem a zeptal se ho, zda by mohl spolu s tímto otcem sloužit jako domácí učitel. Dotyčný otec nebyl aktivní a neměl o domácí učení zájem. Když se ale jeho srdce změnilo, začal s oním láskyplným nositelem kněžství navštěvovat „své“ rodiny. Po jedné takové návštěvě se ho manželka – která sama na shromáždění nechodila – zeptala, jaké to bylo. Otec připustil: „Asi jsem něco pocítil“ – a pak si šel do kuchyně pro pivo.¹²

Jedna událost však střídala druhou – láskyplná milosrdenství, pastýřská služba, změna srdce, třída přípravy pro chrám, návštěvy shromáždění a zpečetění rodiny ve svatém chrámu. Představte si, jak vděčné jsou děti a vnoučata svému otci a matce a onomu bratrovi pověřenému pastýřskou službou, který přišel jako přítel a společně s jejich otcem sloužil druhým a projevoval jim lásku.

Třetí povzbuzení plynoucí z táboráku víry – když se snažíme milovat Pána a druhé celým svým srdcem a duší, přicházejí tvořivé radosti a požehnání plynoucí z evangelia.

Písma nás vyzývají, abychom položili vše, co jsme a kým se stáváme, na oltář lásky a služby. Ve Starém zákoně jsme v Deuteronomiu vyzýváni, abychom milovali „Hospodina Boha svého“ celým svým srdcem, duší a mocí.¹³ Jozue nás nabádá: „Hleďte … milovati Hospodina Boha svého a choditi po všech cestách jeho, a zachovávajíce přikázaní jeho, přídržeti se ho, a sloužiti jemu celým srdcem svým a celou duší svou.“¹⁴

V Novém zákoně Spasitel uvádí dvě veliká přikázání: „Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, … a bližního svého jako sebe samého.“¹⁵

V Knize Mormonově – v dalším svědectví o Ježíši Kristu – král Beniamin pracoval s „veškerou mocí svého těla a schopností celé své duše“ a zjednal v zemi mír.¹⁶ V Nauce a smlouvách, jak ví každý misionář, nás Pán žádá, abychom Mu sloužili „celým svým srdcem, mocí, myslí a silou“.¹⁷ Když Svatí vstoupili do kraje Jackson, Pán jim přikázal, aby světili sabatní den tím, že budou „milovati … Pána Boha svého celým svým srdcem, celou svou mocí, myslí a silou; a ve jménu Ježíše Krista mu [budou] sloužiti“.¹⁸

Radujeme se z výzvy zasvětit celou svou duši tomu, abychom usilovali o vyšší a svatější způsoby, jak milovat Boha a lidi kolem sebe a jak v srdci, ve svém domově a v Církvi posilovat víru v Nebeského Otce a Ježíše Krista.

Začtvrté – náš táborák víry nás povzbuzuje, abychom si osvojili pravidelné návyky spravedlivého života, které prohlubují víru a duchovnost.

Mezi tyto svaté návyky, spravedlivé rutinní činnosti či zbožné vzory může patřit modlitba; studium písem; půst; připomínka Spasitele a našich smluv při obřadu svátosti; sdílení požehnání evangelia skrze misionářskou práci, chrámovou práci a rodinnou historii a další službu; vedení si osobního deníku atd.

Když se spravedlivé vzory spojují s duchovními tužbami, setkává se čas s věčností. Když nás pravidelné náboženské zvyklosti přibližují k Nebeskému Otci a Spasiteli Ježíši Kristu, přichází duchovní světlo a život. Když milujeme ducha i literu zákona, mohou záležitosti věčnosti skrápět naši duši jako rosa z nebe.¹⁹ Díky každodenní poslušnosti a občerstvující živé vodě nacházíme odpovědi, víru a sílu vypořádávat se s každodenními výzvami a příležitostmi s trpělivostí, stanovisky a radostí plynoucími z evangelia.

Zapáté – když se budeme držet těch nejlepších rodinných vzorů, zatímco budeme usilovat o nové a svatější způsoby, jak milovat Boha a pomáhat sobě i druhým připravit se na setkání s Ním, může nás náš táborák víry povzbuzovat k tomu, abychom pamatovali na to, že dokonalost spočívá v Kristu, nikoli v nás či v perfekcionismu světa.

Výzvy od Boha jsou naplněny láskou a možnostmi, protože Ježíš Kristus je „ta cesta, i pravda, i život“.²⁰ Ty, kteří se cítí obtíženi, vybízí: „Poďtež ke mně“, a těm, kteří k Němu přicházejí, slibuje: „Já vám odpočinutí dám.“²¹ „Pojďte ke Kristu a buďte v něm zdokonalováni …, a budete-li milovati Boha celou svou mocí, myslí a silou, pak je milost jeho postačující pro vás, abyste milostí jeho mohli býti dokonalí v Kristu.“²²

V tomto ujištění, že „milostí jeho [můžeme] býti dokonalí v Kristu“, spočívá také útěcha, pokoj a zaslíbení, že můžeme dál kráčet s vírou a důvěrou v Pána, i když se nám nedaří tak, jak doufáme, očekáváme, či si dokonce zasluhujeme, aniž by to bylo naší vinou, dokonce ani poté, co jsme udělali, co bylo v našich silách.

V různých dobách a různými způsoby se my všichni cítíme neschopně, nejistě, a možná i nezpůsobile. Přesto můžeme ve věrném úsilí milovat Boha a sloužit bližním pociťovat Boží lásku a potřebnou inspiraci k tomu, abychom my i oni mohli žít novými a svatějšími způsoby.

Náš Spasitel nás se soucitem povzbuzuje a slibuje, že se můžeme „tlačiti kupředu se stálostí v Kristu, majíce dokonalý jas naděje a lásku k Bohu a ke všem lidem“.²³ Nauka Kristova, Usmíření našeho Spasitele a naše snaha celou svou duší kráčet po Jeho cestě smlouvy nám mohou pomáhat poznávat Jeho pravdy a osvobozovat nás.²⁴

Svědčím o tom, že plnost Jeho evangelia a Jeho plán štěstí jsou znovuzřízeny a vyučovány v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, ve svatých písmech a proroky od Proroka Josepha Smitha až po presidenta Russella M. Nelsona v dnešní době. Svědčím o tom, že Jeho cesta smlouvy vede k tomu největšímu daru, který nám milující Nebeský Otec slibuje: „Budete míti život věčný.“²⁵

Kéž získáváme Jeho požehnání a trvalou radost, zatímco si budeme hřát své srdce, naděje a oddanost u svého táboráku víry, o to se modlím v posvátném a svatém jménu Ježíše Krista, amen.