Všichni na sebe musí vzít jméno dané Otcem

Před několika týdny jsem se zúčastnil křtu několika osmiletých dětí. Evangeliu Ježíše Krista se začaly učit od rodičů a učitelů. Seménko víry v Boha začalo růst. A nyní si přály následovat Ho do vod křtu, aby se staly členy Jeho znovuzřízené Církve. Když jsem sledoval, jak jsou natěšené, říkal jsem si, jak moc asi rozumějí jednomu důležitému hledisku své smlouvy křtu – závazku vzít na sebe jméno Ježíše Krista.

Již od počátku Bůh hlásá, jak význačné je jméno Ježíše Krista v Jeho plánu, který pro nás má. Anděl učil našeho prvního otce Adama: „Pročež, budeš činiti všechno, co činíš, ve jménu Syna a budeš činiti pokání a vzývati Boha ve jménu Syna na věky.“¹

Král Beniamin, prorok z Knihy Mormonovy, učil svůj lid: „Nebude dáno žádného jiného jména ani žádné jiné cesty ani prostředku, jímž … může přijíti spasení.“²

Pán zopakoval tuto pravdu Proroku Josephu Smithovi: „Vizte, Ježíš Kristus je to jméno, jež je dáno Otcem, a není dáno žádného jiného jména, jímž by člověk mohl býti spasen.“³

V dnešní době president Dallin H. Oaks učil, že „ti, kteří používají víru v posvátné jméno Ježíše Krista … a uzavírají s Ním smlouvu …, si mohou činit nárok na smírnou oběť Ježíše Krista“.⁴

Nebeský Otec si přeje, aby bylo naprosto jasné, že jméno Jeho Syna Ježíše Krista není zkrátka jen jedno z mnoha. Spasitelovo jméno má jedinečnou a podstatnou moc. Je to jediné jméno, skrze něž je možné dosáhnout spasení. Zdůrazňováním této pravdy v každé dispensaci náš milující Otec ujišťuje všechny své děti, že existuje cesta zpátky k Němu. Ale dostupnost spolehlivé cesty neznamená, že náš návrat je automaticky zajištěn. Bůh nám říká, že z naší strany je zapotřebí jistého úsilí: „Pročež, všichni lidé musejí na sebe vzíti jméno, jež je dáno Otcem.“⁵

Abychom získali přístup k oné spásné moci, jež přichází jedině skrze jméno Kristovo, musíme se „[pokořiti] před Bohem … a [přijíti] se srdcem zlomeným a s duchem zkroušeným … a [býti] ochotni vzíti na sebe jméno Ježíše Krista“, čímž se staneme, jako moji osmiletí přátelé, způsobilými k tomu, abychom byli „přijati křtem do jeho církve“.⁶

Všichni ti, kteří si upřímně přejí vzít na sebe Spasitelovo jméno, se musí stát způsobilými k přijetí obřadu křtu a přijmout ho jako fyzické svědectví Bohu, že se takto rozhodli.⁷ Křest je ale jen začátek.

Slovo vzít není slovo pasivní. Je to slovo vyžadující činnost a má mnoho významů.⁸ Podobně i náš závazek vzít na sebe jméno Ježíše Krista vyžaduje činnost a má mnoho úrovní.

Například jedním významem slova vzít je slovo přijmout neboli přijmout něco do svého těla, například když si vezmeme lék. Tím, že na sebe vezmeme jméno Kristovo, se zavazujeme přijmout Jeho učení, Jeho vlastnosti, a nakonec i Jeho lásku hluboko do svého nitra, aby se staly součástí toho, kým jsme. Proto je tak důležitá výzva presidenta Russella M. Nelsona daná mladým dospělým, aby se „s modlitbou a s elánem [snažili] porozumět tomu, co každé [ze Spasitelových] rozmanitých označení a jmen pro [ně] osobně znamená“,⁹ a aby hodovali na slovech Kristových v písmech, zejména v Knize Mormonově.¹⁰

Dalším významem slova vzít je přijmout určitou osobu v konkrétní roli nebo přijmout pravdivost určité myšlenky či zásady. Když na sebe bereme jméno Kristovo, přijímáme Krista jako svého Spasitele a nepřetržitě přijímáme Jeho učení jako vodítko pro svůj život. Při každém smysluplném rozhodování můžeme vzít Jeho evangelium jako něco pravdivého a poslušně podle něj žít celým svým srdcem, mocí, myslí a silou.

A slovo vzít může také znamenat, že vezmeme za své určité jméno nebo určitou věc. Většina z nás má zkušenost s tím, že jsme převzali určitou zodpovědnost v práci nebo vzali za svou určitou ideu nebo aktivitu. Když na sebe vezmeme jméno Kristovo, vezmeme na sebe zodpovědnosti být opravdovým učedníkem, hájit Jeho věc a „státi jako [Jeho] svědkové … za všech dob a ve všech věcech a na všech místech, kde [můžeme] býti“.¹¹ President Nelson vyzval „každou mladou ženu a každého mladého muže …, aby se přidali k Pánovu batalionu mladých a pomohli shromažďovat Izrael“.¹² A všichni s vděčností přijímáme jeho prorockou výzvu používat jméno Kristovy znovuzřízené Církve tak, jak je zjevil sám Spasitel – Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.¹³

Když na sebe bereme Spasitelovo jméno, musíme chápat, že věc Kristova a Jeho Církev jsou jedno a totéž. Nelze je oddělit. Podobně nelze oddělit ani naši osobní snahu být učedníkem Spasitele a aktivní členství v Jeho Církvi. Pokud zakolísáme ve své oddanosti v jedné z těchto oblastí, oslabí se naše oddanost v té druhé tak jistě, jako po dnu přichází noc.

Někteří se zdráhají přijmout jméno Ježíše Krista a Jeho věc, protože to považují za přehnaně úzkoprsé, ohraničující a omezující. Když na sebe vezmeme jméno Kristovo, tak nás to ve skutečnosti osvobozuje a zároveň nám to rozšiřuje obzory. Probouzí to touhu, kterou jsme pociťovali tehdy, když jsme skrze víru ve Spasitele přijali Boží plán. Díky této oživené touze v srdci můžeme objevit opravdový účel svých božsky daných darů a talentů, zažít Jeho posilující lásku a více se zajímat o blaho druhých. Tím, že na sebe vezmeme Spasitelovo jméno, se vskutku chápeme každé dobré věci a stáváme se takovými, jako je On.¹⁴

Je důležité pamatovat na to, že vzít na sebe Spasitelovo jméno je závazkem, který je obsažen ve smlouvě – počínaje smlouvou, kterou uzavíráme při křtu. President Nelson učil: „[Náš] závazek následovat Spasitele prostřednictvím toho, že s Ním [budeme] uzavírat smlouvy a pak je dodržovat, [nám] otevře dveře ke každému dostupnému duchovnímu požehnání a výsadě.“¹⁵ Jednou z nadpozemských výsad plynoucích z toho, když na sebe vezmeme Spasitelovo jméno prostřednictvím křtu, je přístup k dalšímu obřadu na cestě smlouvy – přístup ke konfirmaci. Když jsem se zeptal jedné dívenky mezi mými osmiletými přáteli, co pro ni znamená brát na sebe jméno Kristovo, prostě odvětila: „Znamená to mít Ducha Svatého.“ A měla pravdu.

Dar Ducha Svatého obdržíme skrze konfirmaci poté, co přijmeme obřad křtu. Tento dar znamená právo a možnost mít Ducha Svatého jako stálého společníka. Budeme-li naslouchat Jeho tichému a jemného hlasu a budeme-li se jím řídit, udrží nás na cestě smlouvy, na niž jsme vstoupili křtem; bude nás varovat, když budeme pokoušeni se od ní odchylovat; a bude nás povzbuzovat, abychom podle potřeby činili pokání a prováděli určité změny. Naším cílem po křtu je uchovat si vždy Ducha Svatého, abychom mohli dál kráčet po cestě smlouvy. Duch Svatý s námi může být jedině do té míry, do jaké udržujeme svůj život v čistotě a bez hříchu.

Z tohoto důvodu nám Pán umožňuje, abychom si očišťující účinek křtu neustále osvěžovali prostřednictvím dalšího obřadu – svátosti. Každý týden můžeme „dosvědčiti, … že [jsme znovu] ochotni vzíti na sebe jméno … Syna“,¹⁶ tím, že do ruky vezmeme symboly Pánova těla a Jeho krve – chléb a vodu – a přijmeme je do nitra své duše. Spasitel nám na oplátku znovu žehná zázrakem očištění a uschopňuje nás, abychom pociťovali trvalý vliv Ducha Svatého. Není to snad důkaz nekonečného milosrdenství, jež se nachází pouze ve jménu Ježíše Krista? Když na sebe vezmeme Jeho jméno, On na sebe vezme naše hříchy a zármutky, a přesto je Jeho „rámě milosrdenství … vztaženo“,¹⁷ aby nás obklopilo náručí Jeho lásky.¹⁸

Svátost je každotýdenní připomínkou toho, že brát na sebe jméno Ježíše Krista je živoucím a pokračujícím závazkem, nikoli jedinečnou událostí, která se stane jen jednou v den našeho křtu.¹⁹ Můžeme se nepřetržitě a opakovaně radovat z toho, že „tu oběť nekonečnou lze těžko pochopit, jíž Kristus nám umožnil z hříchu se vyprostit“.²⁰ Nelze se divit tomu, že kdykoli děti Boží pochopí ona mocná duchovní požehnání, která mohou vyplývat z toho, že na sebe vezmou jméno Kristovo, vždy z toho pociťují radost a vždy touží uzavřít smlouvu se svým Bohem.²¹

Když budeme kráčet po této božsky navržené cestě smlouvy, náš závazek a naše úsilí vzít na sebe jméno Ježíše Krista nám dodají sílu udržovat si Jeho „jméno vždy [napsané] v srdci svém“.²² Budeme milovat Boha i své bližní a budeme si přát jim sloužit. Budeme dodržovat Jeho přikázání a toužit po tom, abychom k Němu těsněji přilnuli tím, že s Ním uzavřeme další smlouvy. A když zjistíme, že jsme slabí a nedokážeme jednat podle svých spravedlivých přání, budeme prosit o sílu, která přichází jedině skrze Jeho jméno, a On nám přispěchá na pomoc. Když vytrváme ve věrnosti, přijde den, kdy Ho uvidíme a budeme s Ním a zjistíme, že jsme se stali takovými, jako je On, a tudíž budeme hodni návratu do Otcovy přítomnosti.

Neboť ve Spasitelově zaslíbení máme jistotu – ti, kteří budou „věřiti ve jméno Ježíše Krista a uctívati Otce v jeho jménu a [vytrvají] ve víře v jeho jméno do konce“,²³ budou spaseni v království Božím. Spolu s vámi se raduji z toho, že tato nedostižná požehnání mohou být naše, pokud na sebe vezmeme jméno Ježíše Krista, o Němž a v Jehož jménu svědčím, amen.