Plán a prohlášení

V jednom podobenství Ježíš popsal ty, kteří „slyší slovo“, ale jsou „bez užitku“ poté, co starosti tohoto světa a zrádnosti bohatství toto slovo udusí. (Matouš 13:22.) Ježíš později pokáral Petra za to, že nechápe „těch věcí, kteréž jsou Boží, ale kteréž jsou lidské“, a prohlásil: „Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, [svou] pak duši [ztratil]?“ (Matouš 16:23, 26.) Když naposledy ve smrtelnosti učil své apoštoly, řekl jim: „Byste byli z světa, svět, což jest jeho, miloval by; že pak nejste z světa, … protož vás svět nenávidí.“ (Jan 15:19; viz také Jan 17:14, 16.)

Podobně i spisy Ježíšových prvních apoštolů často používají symbol „světa“ jako protiklad vůči učení evangelia. „Nepřipodobňujte se světu tomuto“ (Římanům 12:2), učil apoštol Pavel. Neboť „moudrost … světa tohoto bláznovství jest u Boha“. (1. Korintským 3:19.) A „hleďtež,“ varoval, „aťby vás někdo neobloupil … podlé ustanovení lidských, podlé živlů světa, a ne podlé Krista“. (Kolossenským 2:8.) Apoštol Jakub učil, že „přízeň světa jest nepřítelkyně Boží …, protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím … bývá“. (Jakub 4:4.)

Kniha Mormonova tento symbol protikladu vůči „světu“ používá často. Nefi prorokoval o konečném zničení těch, kteří jsou zbudováni, „aby se stal[i] oblíbenými v očích světa, a [těch, kteří] vyhledávají … věci světa“. (1. Nefi 22:23; viz také 2. Nefi 9:30.) Alma odsuzoval ty, kteří byli „nadutí … pro marné věci světa“. (Alma 31:27.) Lehiův sen ukazuje, že ti, kteří se snaží následovat železnou tyč – slovo Boží – se setkají s odporem světa. Obyvatelé veliké a prostorné stavby, kterou Lehi viděl, „se posmívali a ukazovali“ „pohrdavě prstem“. (1. Nefi 8:26–27, 33.) Nefi se ve svém vidění, v němž mu byl tento sen vyložen, dozvěděl, že původcem tohoto posměchu a odporu jsou „zástupy země, … svět a moudrost jeho; … pýcha světa“. (1. Nefi 11:34–36.)

Obrázek

Portrét presidenta Thomase S.Monsona

Co znamenají tato varování a přikázání z písem, abychom nebyli „ze světa“, či novodobé přikázání, abychom se „vzdal[i] světa“? (NaS 53:2.) President Thomas S. Monson shrnul toto učení takto: „Ve světě, který se tolik odchýlil od toho, co je duchovní, musíme být obezřetní. Je naprosto nezbytné, abychom zavrhovali cokoli, co není v souladu s našimi měřítky, a abychom se přitom odmítali vzdát toho, po čem toužíme nejvíce – po věčném životu v království Božím.“¹

Bůh stvořil tuto zemi podle svého plánu, aby poskytl svým duchovním dětem místo, kde budou moci zažít smrtelnost jakožto nutný krok na cestě ke slávám, které si přeje pro všechny své děti. Ačkoli jsou různá království Boží a slávy, největším přáním Nebeského Otce pro Jeho děti je to, co president Monson nazval věčným životem v království Božím, což znamená oslavení v rodině. Toto je více než spasení. President Russell M. Nelson nám připomněl: „V Božím věčném plánu je spasení osobní záležitostí; [ale] oslavení je záležitostí rodinnou.“²

Znovuzřízené evangelium Ježíše Krista a inspirované prohlášení o rodině, o němž budu mluvit později, jsou základním učením, které je vodítkem v pozemské přípravě na oslavení. I když musíme žít se zákony řídícími manželství a s dalšími tradicemi upadajícího světa, ti, kteří usilují o oslavení, se musí v rodinném životě, kdykoli se Pánovy způsoby liší od způsobu světa, osobně rozhodovat podle způsobu Páně.

V tomto smrtelném životě nemáme žádné vzpomínky na to, co předcházelo našemu narození, a nyní zažíváme protivenství. Duchovně rosteme a dozráváme tím, že se rozhodujeme být poslušni Božích přikázání v řadě po sobě jdoucích správných rozhodnutí. Jejich součástí jsou smlouvy a obřady a také pokání, pokud se rozhodneme nesprávně. Když naproti tomu postrádáme víru v Boží plán, a požadovanými kroky se neřídíme nebo se jim vědomě vyhýbáme, tohoto růstu a vyzrálosti se zříkáme. Kniha Mormonova učí: „Tento život je dobou na to, aby se lidé připravili na setkání s Bohem.“ (Alma 34:32.)

Svatí posledních dnů, kteří rozumějí Božímu plánu spasení, mají jedinečný pohled na svět, který jim pomáhá chápat důvod Božích přikázání, nezměnitelnou povahu Jeho požadovaných obřadů a základní roli našeho Spasitele Ježíše Krista. Spasitelovo Usmíření nás pod podmínkou našeho pokání vysvobozuje ze smrti a zachraňuje od hříchu. Díky tomuto pohledu na svět mají Svatí posledních dnů specifické priority a zvyklosti a jsou požehnáni silou snášet zklamání a bolesti smrtelného života.

Jednání těch, kteří se snaží následovat Boží plán spasení, se nevyhnutelně může stát příčinou nepochopení, nebo dokonce konfliktu se členy rodiny či přáteli, kteří těmto zásadám nevěří. K podobnému konfliktu dochází vždy. Každá generace, která se snažila následovat Boží plán, měla své těžkosti. V dávných dobách prorok Izaiáš dodával sílu Izraelitům, které nazval těmi, kteří znají spravedlivost, „v jejichž srdce jsem vepsal zákon svůj“. Řekl jim: „Nebojte se potupy od lidí, ani se neobávejte spílání jejich.“ (Izaiáš 51:7; viz také 2. Nefi 8:7.) Ať již je příčina konfliktu s těmi, kteří nerozumějí či nevěří Božímu plánu, jakákoli, těm, kteří tomuto plánu rozumějí, je vždy přikazováno, aby se rozhodovali podle způsobu Páně, nikoli podle způsobu světa.

Plán evangelia, kterým se má řídit každá rodina, aby se připravila na věčný život a oslavení, je stručně popsán v dokumentu Církve z roku 1995 s názvem „Rodina – prohlášení světu“.³ To, co tento dokument hlásá, se samozřejmě zjevně liší od některých stávajících zákonů, zvyklostí a přesvědčení světa, v němž žijeme. V dnešní době patří mezi nejzřetelněji odlišné zásady soužití nesezdaných partnerů, sňatky osob stejného pohlaví a výchova dětí v takovýchto vztazích. Ti, kteří nevěří v oslavení či po něm netouží a jsou ponejvíce přesvědčeni způsoby světa, považují toto prohlášení o rodině za pouhé pravidlo, které by se mělo změnit. Naproti tomu Svatí posledních dnů tvrdí, že prohlášení o rodině definuje takový druh rodinných vztahů, v němž se může odehrávat ta nejdůležitější část našeho věčného rozvoje.

Jsme svědky rychlého a čím dál rozšířenějšího veřejného přijímání soužití nesezdaných partnerů a sňatků osob stejného pohlaví. S tím související mediální podpora, vzdělávání, či dokonce požadavky týkající se zaměstnání představují pro Svaté posledních dnů obtížné výzvy. Musíme se snažit najít rovnováhu v souvislosti s protichůdnými požadavky, které vyplývají z toho, že se v osobním životě a učení řídíme zákonem evangelia, zatímco se snažíme projevovat lásku ke všem lidem.⁴ Zároveň někdy čelíme tomu, co Izaiáš nazval „potup[ou] od lidí“, ale nemusíme z toho mít obavy.

Obrácení Svatí posledních dnů věří, že prohlášení o rodině, publikované téměř před čtvrt stoletím a nyní přeložené do mnoha jazyků, je Pánovo opětné potvrzení pravd evangelia, o které se potřebujeme v současné době, která rodinám přináší různé výzvy, opírat. Mezi dva příklady těchto výzev patří sňatky osob stejného pohlaví a soužití nesezdaných partnerů. Pouhých 20 let po vydání prohlášení o rodině Nejvyšší soud Spojených států úředně schválil sňatky osob stejného pohlaví a zrušil tím platnost tisíce let trvajícího vzoru manželství, jež je omezeno na vztah mezi mužem a ženou. Šokující procento dětí ve Spojených státech narozených matkám nesezdaným s otcem dítěte se zvyšovalo postupněji: 5 procent v roce 1960,⁵ 32 procent v roce 1995⁶ a nyní 40 procent.⁷

Prohlášení o rodině začíná oznámením, že „manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem a že rodina je středem Stvořitelova plánu pro věčný osud jeho dětí“. Také potvrzuje, že „pohlaví je základní charakteristikou předpozemské, smrtelné a věčné totožnosti a účelu jednotlivce“. Dále prohlašuje, že „Bůh přikazuje, aby posvátné moci plození bylo používáno pouze mezi mužem a ženou, kteří jsou zákonně oddáni jako manžel a manželka“.

Prohlášení potvrzuje trvající povinnost manžela a manželky množit se a naplnit zemi a jejich posvátnou zodpovědnost „vzájemně se milovat a vzájemně o sebe pečovat a pečovat o své děti“: „Děti mají právo na to, aby se narodily v manželském svazku a byly vychovávány otcem a matkou, kteří s naprostou věrností ctí manželské smlouvy.“ Vážnými slovy varuje před týráním či zneužíváním manželského partnera nebo potomstva a potvrzuje, že „štěstí v rodinném životě dosáhneme s největší pravděpodobností tehdy, když je založeno na učení Pána Ježíše Krista“. A nakonec vyzývá k prosazování oficiálních kroků, „které jsou určené k udržení a posilování rodiny jako základní jednotky společnosti“.

Tato důležitá nauková prohlášení vydali v roce 1995 president Církve a 14 dalších apoštolů Páně. Jako jeden z pouhých sedmi z oněch apoštolů, kteří jsou dosud naživu, pociťuji povinnost podělit se o to, co vedlo k tomuto prohlášení o rodině, pro informaci všem těm, kteří se o toto prohlášení zajímají.

Inspiraci určující, že je zapotřebí vydat prohlášení o rodině, obdrželi vedoucí Církve před více než 23 lety. Pro některé, kteří se domnívali, že naukovým pravdám o manželství a rodině druzí dobře rozumějí i bez opětovného vysvětlování, to bylo překvapení.⁸ Nicméně pociťovali jsme potvrzení inspirace a pustili se do práce. Byla stanovena témata a téměř rok o nich členové Kvora Dvanácti diskutovali. Byla navržena vhodná slova, která se znovu procházela a revidovala. S modlitbou jsme neustále prosili Pána o inspiraci ohledně toho, co máme říci a jak to máme říci. Vše k nám přišlo „řádku za řádkou, předpis za předpisem“, jak to Pán slíbil. (NaS 98:12.)

Obrázek

Portrét presidenta Gordona B.Hinckleyho

Během tohoto procesu přijímání zjevení byl navržený text předložen Prvnímu předsednictvu, které dohlíží na učení a nauku Církve a veřejně je vyhlašuje. Poté, co Předsednictvo provedlo další změny, oznámil prohlášení o rodině president Církve Gordon B. Hinckley. Na shromáždění žen, které se konalo 23. září 1995, uvedl prohlášení těmito slovy: „Když vidíme tolik záludnosti, která je vydávána za pravdu, když vidíme tolik klamných názorů na měřítka a hodnoty, tolik svodů a lákadel, které vedou ke hříchům světa, máme pocit, že na ně musíme upozornit a varovat před nimi předem.“⁹

Svědčím o tom, že prohlášení o rodině je dokument o věčné pravdě a vůle Páně ohledně Jeho dětí, které usilují o věčný život. Je základem učení a náboženských praktik Církve v posledních 22 letech a bude jím i nadále v budoucnu. Takto na ně pohlížejte, učte o něm, žijte podle něho, a budete požehnáni, zatímco budete kráčet po cestě k věčnému životu.

Před čtyřiceti lety president Ezra Taft Benson učil, že „každá generace má své zkoušky a šanci v nich obstát“.¹⁰ Jsem přesvědčen, že náš postoj k prohlášení o rodině a to, jak toto prohlášení používáme, je jednou ze zkoušek této generace. Modlím se o to, aby všichni Svatí posledních dnů v této zkoušce spolehlivě obstáli.

Zakončím slovy presidenta Gordona B. Hinckleyho, která pronesl dva roky poté, co bylo prohlášení o rodině oznámeno. Řekl: „Vidím nádhernou budoucnost ve velice nejistém světě. Budeme-li lpět na svých hodnotách, budeme-li stavět na svém dědictví, budeme-li kráčet v poslušnosti před Pánem, budeme-li prostě žít podle evangelia, budeme požehnáni velkolepým a nádherným způsobem. Bude se na nás pohlížet jako na zvláštní lid, který nalezl klíč ke zvláštnímu štěstí.“¹¹

Svědčím o pravdivosti a věčné důležitosti prohlášení o rodině, které Pán Ježíš Kristus zjevil svým apoštolům pro oslavení Božích dětí. (Viz Nauka a smlouvy 131:1–4.) Ve jménu Ježíše Krista, amen.