Kráčej se mnou

Milovaní bratří v kněžství, mým dnešním záměrem je dodat vám jak odvahu, tak posílení ve vaší kněžské službě. V určitém smyslu se to podobá záměru, který měl podle mého názoru Spasitel, když se setkal s bohatým mladíkem, jenž se Ho zeptal: „Co dobrého [mám] činiti, abych měl život věčný?“ (Matouš 19:16.) Možná jste přišli na tuto konferenci, tak jako tento mladík přišel ke Spasiteli, s otázkou, zda je vaše služba přijatelná. A zároveň možná máte pocit, že byste toho měli dělat více – možná mnohem více! Modlím se o to, abych byl schopen předat vám Pánovo láskyplné uznání za to, co již děláte, a zároveň vám poskytnout povzbuzující náhled na to, čeho ještě s Jeho pomocí můžete jako nositelé Jeho svatého kněžství dosáhnout.

Onen bohatý mladík byl požádán, aby prodal vše, co má, dal chudým a následoval Spasitele; váš budoucí pokrok toto možná vyžadovat nebude, ale určitou míru oběti nejspíše vyžadovat bude. V každém případě doufám, že kvůli mému poselství neodejdete zarmouceni, tak jako onen mladík. (Viz Matouš 19:20–22.) Spíše věřím, že odejdete „cestou svou radujíce se“ (NaS 84:105), protože se budete chtít zlepšit, a že budete přesvědčeni, že to dokážete.

Přesto je přirozené, že když se zamýšlíme nad tím, co máme na základě Pánova pověření dělat, pociťujeme v určité míře vlastní nedostatečnost. Kdybyste mi totiž řekli, že se cítíte zcela schopni plnit své kněžské povinnosti, měl bych možná obavy, že jim nerozumíte. Kdybyste mi naopak řekli, že máte chuť to vzdát, protože tento úkol dalece přesahuje vaše schopnosti, chtěl bych vám pomoci pochopit, jak Pán zvelebuje a posiluje nositele svého kněžství, aby zvládali to, co by jinak sami nikdy nezvládli.

To platí právě tak pro mě v mém povolání, jako pro vás v tom vašem. Nikdo z nás nemůže konat práci kněžství a konat ji dobře, spoléháme-li se výhradně na vlastní moudrost a talenty. Je tomu tak proto, že toto není naše dílo – je to dílo Páně. A tak jedinou možností, jak uspět, je spoléhat se na Něho, ať již jste nově povolaným jáhnem, jemuž je svěřen úkol vnést určitou míru duchovní moci do obřadu svátosti; nebo mladým domácím učitelem, kterého Pán pověřil, abyste s láskou duchovně pečovali o rodinu, kterou neznáte a která o vaši lásku či péči zjevně nestojí; nebo otcem, který ví, že má předsedat rodině ve spravedlivosti, ale možná nevíte přesně, jak na to, a zdá se vám, že času ubývá, protože děti rostou rychle a svět vám připadá nevlídný a nehostinný.

Takže pokud vás toto trochu přemáhá, berte to jako dobré znamení. Naznačuje to, že si uvědomujete nesmírnost důvěry, kterou ve vás Bůh vkládá. Znamená to, že do určité malé míry chápete, co kněžství ve skutečnosti je.

Na světě je jen velmi málo lidí, kteří toto chápou. Ani ti, kteří dokáží odříkat rozumnou definici, ho možná ve skutečnosti nechápou. V písmech je několik veršů, jež skrze moc Ducha, kterou s sebou nesou, mohou prohloubit váš úžas nad svatým kněžstvím. Zde je několik z nich:

„Mocí a pravomocí … Melchisedechova kněžství je držeti klíče všech duchovních požehnání církve –

Míti výsadu přijímání tajemství království nebeského, míti pro sebe nebesa otevřená, stýkati se se všeobecným shromážděním a s církví Prvorozeného a těšiti se ze společenství a přítomnosti Boha Otce a Ježíše, prostředníka nové smlouvy.

Mocí a pravomocí … Aronova kněžství je držeti klíče služby andělů.“ (NaS 107:18–20.)

„V obřadech [kněžství] se projevuje moc božskosti. …

Neboť bez tohoto žádný člověk nemůže viděti tvář Boží, vpravdě Otcovu, a žíti.“ (NaS 84:20, 22.)

„Toto vysoké kněžství je podle řádu Syna [Božího], kterýžto řád byl od založení světa; neboli jinými slovy je bez počátku dnů či konce roků, jsa připraven od věčnosti do veškeré věčnosti podle jeho předzvědění všech věcí.“ (Alma 13:7.)

„Každý, jsa vysvěcen podle tohoto řádu a povolání, bude míti moc, skrze víru, rozlomiti hory, rozděliti moře, vysušiti vodstva, obrátiti je v toku jejich;

Postaviti se na odpor vojskům národů, rozděliti zemi, zlomiti každé pouto, státi v přítomnosti Boží; činiti všechny věci podle vůle jeho, podle příkazu jeho, podrobiti knížectví a moci; a toto skrze vůli Syna Božího, který byl před založením světa.“ (Překlad Josepha Smitha, Genesis 14:30–31 [v Průvodci k písmům].)

Jednou z možných reakcí na tyto úžas vyvolávající popisy moci kněžství je domnívat se, že se nás netýkají. Další možnou reakcí je klást si v srdci například tyto sebezpytující otázky: Pociťuji někdy, že mi jsou otevřena nebesa? Použil by někdo slova „služba andělů“, kdyby měl popsat mou kněžskou službu? Přináším „moc božskosti“ do života těch, kterým sloužím? Rozlomil jsem někdy horu, vzdoroval vojsku, zlomil někomu pouta nebo podrobil světské moci, třebas jen obrazně, abych naplnil Boží vůli?

Takovéto zkoumání vlastního nitra vždy přináší pocit, že bychom toho mohli ve službě Pánu dělat víc. Doufám, že vám to také přináší pocit, že chcete dělat víc – touhu zapojit se ve větší míře do Pánova zázračného díla. Takovéto pocity jsou prvním krokem k tomu, abyste se stali takovými muži, které má kněžská služba vytvořit.

Další krok je popsán v rozhovoru mezi Jehovou a Enochem. Enocha známe jako mocného proroka, který založil Sion uprostřed veliké zlovolnosti. Než se ale stal mocným prorokem, považoval se za pouhého mládence, který je „pomalý v řeči“ a kterého všichni lidé nenávidějí. (Mojžíš 6:31.) Poslechněte si slova, kterými Pán Enocha povzbuzoval. Jsou to také Jeho slova určená vám, kteří jste povoláni sloužit druhým jako nositelé kněžství:

„A Pán řekl Enochovi: Jdi a čiň, jak jsem ti přikázal, a žádný člověk tě neprobodne. Otevírej ústa svá a budou naplněna a dám ti promlouvati, neboť veškeré tělo je v rukou mých, a já učiním, jak se mi zdá dobré. …

Viz, Duch můj je na tobě, pročež všechna slova tvá ospravedlním; a hory budou před tebou prchati a řeky se obrátí v toku svém; a ty zůstaneš ve mně a já v tobě; tudíž choď se mnou.“ (Mojžíš 6:32, 34.)

Bratří, naše vysvěcení ke kněžství je pozvánkou od Pána, abychom kráčeli s Ním. A co to znamená kráčet s Pánem? Znamená to dělat to, co dělá On, a sloužit tak, jak slouží On. Obětoval vlastní pohodlí, aby mohl žehnat lidem v nouzi, takže právě to se máme snažit dělat i my. Zvláštní pozornost věnoval očividně těm, kteří byli přehlíženi, a kterých se společnost dokonce stranila, takže toto se máme snažit dělat i my. Svědčil sice odvážně, ale láskyplně o pravdivé nauce, kterou obdržel od svého Otce, i tehdy, kdy to nebylo populární, a totéž musíme dělat i my. Řekl všem: „Poďtež ke mně“ (Matouš 11:28), a my všem říkáme: „Pojďte k Němu“. Jako nositelé kněžství jsme Jeho zástupci. Nejednáme sami za sebe, ale za Něho. Nepronášíme svá slova, ale Jeho. Lidé, kterým sloužíme, poznávají díky naší službě Pána lépe.

Jakmile přijmeme Pánovu výzvu, abychom s Ním kráčeli, povaha naší kněžské služby se změní. Najednou se stává vyšší a ušlechtilejší, ale také proveditelnější, protože víme, že na to nejsme sami. Pocítil jsem to nanejvýš mocně tehdy, když mi president Thomas S. Monson vložil před devíti lety ruce na hlavu a požehnal mi na začátku služby v mém stávajícím povolání. V onom požehnání zopakoval tato Spasitelova slova: „A kdokoli vás přijme, tam budu já také, neboť půjdu před tváří vaší. Já budu na pravici vaší a na levici vaší a Duch můj bude v srdci vašem a andělé moji kolem vás, aby vás podpírali.“ (NaS 84:88.)

Spoléhal jsem na toto zaslíbení mnohokrát a během 72 let své kněžské služby jsem byl mnohokrát svědkem toho, jak se naplnilo. Stalo se to tehdy, když jsem jako nový nositel Aronova kněžství dostal úkol roznášet svátost. Vyděšený z toho, že bych mohl udělat nějakou chybu, jsem před začátkem shromáždění vyšel ven z kaple a zoufale jsem se modlil, aby mi Bůh pomohl. Odpověď přišla. Pocítil jsem, že Pán je se mnou. Pocítil jsem, že má ve mě důvěru, a tak jsem pocítil ve své službě v Jeho díle sebedůvěru.

Znovu se to stalo, když jsem sloužil jako biskup. Zavolala mi jedna žena, která se dopustila závažné chyby a nyní čelila obtížnému rozhodnutí, které jí mohlo změnit život. Když jsem si s ní povídal, měl jsem dojem, že znám odpověď na její problém, ale také jsem silně pocítil, že já bych jí tuto odpověď dávat neměl – potřebovala ji získat sama pro sebe. A tak jsem jí řekl: „Věřím, že Bůh vám řekne, co máte dělat, pokud se Ho zeptáte.“ Později mi vyprávěla, že se Ho opravdu zeptala a On jí opravdu odpověděl.

Při jiné příležitosti, když jsem byl biskupem, mi někdo volal – tentokrát od policie. Bylo mi řečeno, že jakýsi opilý řidič projel autem skleněnou výplní do vestibulu banky. Když zmatený řidič spatřil pracovníka ochranky s vytasenou zbraní, zvolal: „Nestřílejte! Jsem mormon!“

Zjistilo se, že onen opilý řidič je teprve nedávno pokřtěným členem mého sboru. Když jsem v kanceláři biskupa čekal na to, až si s ním promluvím, zvažoval jsem, co mu řeknu, aby pocítil výčitky svědomí kvůli tomu, jak porušil své smlouvy a ztrapnil Církev. Když jsem tam ale seděl a díval se na něj, zaslechl jsem v mysli hlas – tak zřetelný, jako kdyby ke mně někdo promlouval: „Umožním ti ho vidět tak, jak ho vidím já.“ A pak, na okamžik, se z mého pohledu celé jeho vzezření proměnilo. Neviděl jsem podnapilého mladíka, ale bystrého a ušlechtilého syna Božího. Najednou jsem pocítil lásku, kterou k němu chová Pán. Tato vize změnila náš rozhovor. A změnila i mě.

Z těchto zážitků, kdy jsem kráčel s Pánem při konání Jeho díla, jsem získal důležitá ponaučení. Rád bych se s vámi podělil o tři z nich. První se týká toho, že Bůh si všímá i toho nejnovějšího a nejmladšího jáhna a bude mu pomáhat. Nikdy nemusíte mít pocit, že jste pro Něho natolik malí nebo nevýznamní, že by si nevšiml vás a služby, kterou v Jeho jménu poskytujete.

Druhé ponaučení se týká toho, že Pánovým dílem není jen řešit problémy; Jeho dílem je pomáhat lidem růst. A tak když s Pánem kráčíte v kněžské službě, můžete zjistit, že to, co se někdy zdá být nejúčinnějším řešením, není řešení, které Pán upřednostňuje, protože neumožňuje lidem růst. Budete-li naslouchat, bude vás učit o svých cestách. Pamatujte na to, že Božím dílem a slávou není zkrátka jen řídit efektivní organizaci – je jím „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“. (Mojžíš 1:39.) Koneckonců právě proto udílí svou kněžskou pravomoc nedokonalým smrtelníkům, jako jste vy a já, a vyzývá nás k tomu, abychom se do Jeho díla zapojili. Jeho dílem je náš pokrok!

A třetí ponaučení – když kráčíte se Spasitelem v kněžské službě, změní to váš náhled na druhé. Pán vás bude učit vidět je Jeho očima, což znamená vidět za hranice vnějšího vzhledu a do srdce. (Viz 1. Samuelova 16:7.) Takto byl Spasitel schopen vidět Šimona nikoli jako vznětlivého rybáře, ale jako Petra, skálopevného budoucího vedoucího své Církve. (Viz Lukáš 5:1–11.) Takto byl schopen vidět Zachea nikoli jako zkorumpovaného výběrčího daní, jak ho viděli ostatní, ale jako čestného a upřímného syna Abrahamova. (Viz Lukáš 19:1–9.) Budete-li se Spasitelem kráčet dostatečně dlouho, naučíte se na každého dívat jako na dítě Boží s neomezeným potenciálem, bez ohledu na to, jakou má minulost. A budete-li kráčet se Spasitelem dál, osvojíte si další dar, který má – schopnost pomoci lidem vidět tento potenciál sami v sobě, a díky tomu činit pokání.

Moji drazí bratří v kněžství, v mnoha ohledech jsme jako dva učedníci, kteří o první velikonoční neděli kráčeli po cestě do Emaus. Bylo ráno, kdy se událo Vzkříšení, ale oni ještě nevěděli, že vzkříšení proběhlo, a dokonce ani co vzkříšení znamená. Věřili, že Ježíš Nazaretský „měl vykoupiti Izraele“, ale byli „zpozdilí srdcem k věření“ všemu, čemu písma o vzkříšení učila. Když kráčeli dál a snažili se to rozumem pochopit, „Ježíš, přiblíživ se, šel s nimi. Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.“ (Viz Lukáš 24:13–32.)

Svědčím o tom, že když kráčíme po stezce kněžské služby, Spasitel Ježíš Kristus jde s námi, neboť to je Jeho stezka, Jeho cesta. Jeho světlo jde před námi a Jeho andělé jsou kolem nás. Možná se nám nedostává plného pochopení toho, co kněžství je nebo jak ho používat tak, jak ho používá On. Budeme-li ale věnovat pečlivou pozornost oněm okamžikům, kdy „srdce naše v nás [hoří]“ (Lukáš 24:32), mohou se nám otevřít oči, a my uvidíme Jeho ruku ve svém životě i ve své službě. Svědčím o tom, že nejlépe Pána poznáváme tehdy, když s Ním spolupracujeme a sloužíme ve velikém díle přinášení spasení Božím dětem. „Neboť jak může člověk poznati pána, jemuž nesloužil a jenž je pro něho cizincem a jenž je daleko od myšlenek a od záměrů srdce jeho?“ (Mosiáš 5:13.) Ježíš Kristus je náš Mistr. Toto je Jeho Církev. Toto je Jeho kněžství, jehož jsme nositeli. Kéž se každý z nás rozhodne kráčet s Ním a uvědomovat si, jak On kráčí s námi.

Vydávám vám posvátné svědectví, že Ježíš je Kristus, náš vzkříšený Pán. Vydávám své svědectví, že kněžství, které nám svěřil, je moc promlouvat a jednat v Jeho jménu. Jsme děti milujícího Nebeského Otce, který odpovídá na naše modlitby a sesílá Ducha Svatého, aby nás posiloval v každé kněžské zodpovědnosti, kterou máme to požehnání obdržet. Joseph Smith viděl Otce a Syna. Obdržel klíče kněžství, které byly předány presidentu Thomasi S. Monsonovi, jenž je používá v dnešní době. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.