Božstvo a plán spasení
Díky tomu, že známe pravdu o Božstvu a o našem vztahu k Němu, máme pro svou cestu smrtelností tu nejlepší cestovní mapu.
I.
Náš první článek víry prohlašuje: „Věříme v Boha, Věčného Otce, a v Jeho Syna, Ježíše Krista, a v Ducha Svatého.“ Tato víra v Otce a Syna a Ducha Svatého nás spojuje s ostatními křesťany, ale to, čemu ohledně Nich věříme, se od náboženského přesvědčení ostatních liší. Nevěříme v to, co křesťanský svět nazývá naukou o Svaté trojici. Joseph Smith ve svém Prvním vidění spatřil dvě samostatné osoby, dvě bytosti, díky čemuž objasnil, že tehdy běžné přesvědčení o Bohu a Božstvu není správné.
V protikladu k přesvědčení, že Bůh je nějaké nepochopitelné a nepoznatelné tajemství, stojí pravda, že podstata Boha a náš vztah k Němu jsou poznatelné a jsou klíčem ke všemu ostatnímu v naší nauce. V Bibli je zaznamenána Ježíšova velká Přímluvná modlitba, v níž prohlásil, že „totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista“. (Jan 17:3.)
Úsilí poznat Boha a Jeho dílo začalo již před smrtelností a nebude zde ani završeno. Prorok Joseph Smith učil: „Bude to trvat velmi dlouho od oné chvíle, kdy projdete závojem, než se … naučíte … všem zásadám oslavení.“1 Stavíme na poznání, které jsme získali v předsmrtelném duchovním světě. Prorok Izaiáš, když se snažil učit Izraelity o povaze Boha a o Jeho vztahu k Jeho dětem, tudíž prohlásil, jak je to zaznamenáno v Bibli:
„K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu? …
Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku? Zdaliž nesrozumíváte z základů země?“ (Izaiáš 40:18, 21.)
Víme, že tito tři členové Božstva jsou tři oddělené a samostatné bytosti. Toto víme z ponaučení, jež nám dal Prorok Joseph Smith: „Otec má tělo z masa a kostí tak hmatatelné jako lidské; Syn také; ale Duch Svatý nemá tělo z masa a kostí, ale je bytostí Ducha. Kdyby tomu tak nebylo, Duch Svatý by v nás nemohl dlíti.“ (NaS 130:22.)
Ohledně svrchovaného postavení Boha Otce v rámci Božstva a příslušných rolí, jež jednotliví členové Božstva plní, Prorok Joseph vysvětlil:
„Kdokoli, kdo viděl nebesa otevřená, ví, že na nebesích jsou tři bytosti, které drží klíče moci, a že jedna z nich všem předsedá. …
Tyto bytosti … se nazývají Bůh první, Stvořitel; Bůh druhý, Vykupitel; a Bůh třetí, Svědek neboli Potvrzovatel.
Sférou působnosti Otce [je] předsedat jako Vedoucí neboli President, Ježíš jako Prostředník a Duch Svatý jako Potvrzovatel neboli Svědek.“2
II. Plán
Svému vztahu ke členům Božstva rozumíme díky tomu, co je o plánu spasení zjeveno.
Odpovědi na otázky typu: „Odkud jsme přišli?“, „Proč jsme zde?“ a „Kam jdeme?“ se nacházejí v tom, co písma nazývají „plán spasení“, „veliký plán štěstí“ nebo plán vykoupení. (Viz Alma 42:5, 8, 11.) Ústředním bodem tohoto plánu je evangelium Ježíše Krista.
Během své existence před smrtelností jsme jako duchovní děti Boží toužili po dosažení svého určení v podobě věčného života, ale bez zkušenosti ve smrtelném fyzickém těle jsme dál růst nemohli. Nebeský Otec si přál poskytnout nám tuto příležitost, a tak předsedal Stvoření tohoto světa, kde bychom mohli – bez vzpomínky na to, co předcházelo našemu zrození do smrtelnosti – prokázat svou ochotu dodržovat Jeho přikázání, zakoušet obtíže smrtelného života a skrze ně růst. Avšak během naší zkušenosti ve smrtelnosti a kvůli Pádu našich prvních rodičů bychom vytrpěli duchovní smrt tím, že bychom byli odříznuti z Boží přítomnosti, znečištěni hříchem a stali se podrobenými tělesné smrti. Otcův plán všechny tyto překážky předvídal a poskytl možnosti, jak je překonat.
III. Božstvo
Známe-li účel velikého Božího plánu, zamysleme se nyní nad jednotlivými rolemi tří členů Božstva v tomto plánu.
Začneme učením z Bible. Apoštol Pavel se v závěru svého druhého dopisu Korintským téměř mimochodem zmiňuje o Božstvu složeném z Otce, Syna a Ducha Svatého: „Milost Pána Jezukrista, a láska Boží, a účastenství [neboli společenství3] Ducha svatého se všechněmi vámi.“ (2. Korintským 13:14.)
Tento biblický verš popisuje Božstvo a zmiňuje se o vše určující a vše motivující lásce Boha Otce, o milosrdném a spásném poslání Ježíše Krista a o společenství Ducha Svatého.
Bůh Otec
Vše začíná Bohem Otcem. I když toho o Něm víme poměrně málo, to, co víme, je rozhodující pro naše porozumění Jeho svrchovanému postavení, našemu vztahu k Němu a Jeho řídicí a dohlížecí roli v plánu spasení, ve Stvoření i ve všem, co následovalo.
Starší Bruce R. McConkie krátce před svým úmrtím napsal: „V nejvyšším a konečném smyslu tohoto slova existuje jen jeden pravý a živý Bůh. Je to Otec, Všemohoucí Elohim, Nejvyšší bytost, Stvořitel a Vládce vesmíru.“4 Je to Bůh a Otec Ježíše Krista, stejně jako nás všech. President David O. McKay učil, že „první zásadní pravdou, kterou Ježíš Kristus obhajoval, bylo to, že za vším, nade vším a přede vším zde existuje Bůh Otec, Pán nebe a země“.5
To, co víme o podstatě Boha Otce, pochází většinou z toho, co se dozvídáme z působení a učení Jeho Jednorozeného Syna, Ježíše Krista. Starší Jeffrey R. Holland učil, že jedním z nejdůležitějších účelů Ježíšovy služby bylo zjevit smrtelníkům, „jaký je Bůh, náš Věčný Otec, … zjevit a pomoci nám v osobní rovině poznat skutečný charakter svého Otce, našeho Otce v nebi“.6 Bible obsahuje apoštolské svědectví, že Ježíš byl přesným obrazem osoby svého Otce (viz Židům 1:3), což jen rozvíjí Ježíšovo vlastní učení: „Kdož vidí mne, vidí Otce“ (Jan 14:9).
Bůh Otec je Otcem našeho ducha. My jsme Jeho děti. Miluje nás a vše, co činí, je pro náš věčný prospěch. Je autorem plánu spasení a právě skrze Jeho moc tento Jeho plán naplňuje své účely, aby Jeho děti mohly dosáhnout nejvyšší slávy.
Syn
Pro smrtelníky je tím nejvíce viditelným členem Božstva Ježíš Kristus. V důležitém naukovém prohlášení Prvního předsednictva z roku 1909 se uvádí, že Ježíš je „prvorozený mezi všemi syny Božími – prvorozený v duchu a jednorozený v těle“.7 Syn, největší ze všech, byl Otcem vybrán, aby uskutečnil Otcův plán – prostřednictvím Otcovy moci stvořit světy bez konce (viz Mojžíš 1:33) a spasit Boží děti od smrti svým Vzkříšením a od hříchu svým Usmířením. Tato nadpozemská oběť se pravdivě nazývá „ústředním činem celé lidské historie“.8
Při oněch jedinečných a posvátných příležitostech, kdy Bůh Otec osobně představil Syna, Otec řekl: „Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte.“ (Marek 9:7; viz také Lukáš 9:35; 3. Nefi 11:7; Joseph Smith–Životopis 1:17.) A tak právě Ježíš Kristus, Jehova, Pán Bůh Izraelský, je tím, kdo promlouvá k prorokům a skrze ně.9 Proto tedy, když se Ježíš po svém Vzkříšení zjevil Nefitům, představil se jako „Bůh celé země“ (3. Nefi 11:14). Proto tedy Ježíš často promlouvá k prorokům v Knize Mormonově a ke Svatým posledních dnů jako „Otec a Syn“, což je titul, který členové Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti vysvětlili ve svém inspirovaném výkladu nauky před 100 lety.10
Duch Svatý
Třetím členem Božstva je Duch Svatý, kterému se také říká Svatý Duch, Duch Páně nebo Utěšitel. Je to člen Božstva, který zprostředkovává osobní zjevení. Jako duchovní bytost (viz NaS 130:22) v nás může přebývat a plnit zásadní roli komunikátora mezi Otcem, Synem a Božími dětmi na zemi. Mnohé verše z písem učí tomu, že Jeho posláním je svědčit o Otci a o Synu. (Viz Jan 15:26; 3. Nefi 28:11; NaS 42:17.) Spasitel slíbil, že Utěšitel nás naučí všemu, připomene nám vše a povede nás k veškeré pravdě. (Viz Jan 14:26; 16:13.) Duch Svatý nám tudíž pomáhá rozlišovat mezi pravdou a nepravdou, vede nás při důležitých rozhodnutích a pomáhá nám procházet obtížemi smrtelnosti.11 Jeho prostřednictvím jsme také posvěceni, což znamená očištěni od hříchu. (Viz 2. Nefi 31:17; 3. Nefi 27:20; Moroni 6:4.)
IV.
Jak nám tedy to, že rozumíme této nebesky zjevené nauce o Božstvu a o plánu spasení, pomáhá v dnešní době s našimi těžkostmi?
Díky tomu, že známe pravdu o Božstvu a o našem vztahu k Němu, o účelu života a o povaze našeho věčného určení, máme pro svou cestu smrtelností tu nejlepší cestovní mapu a jistotu. Víme, koho a proč uctíváme. Víme, kdo jsme a čím se můžeme stát. (Viz NaS 93:19.) Víme, kdo to vše umožňuje, a víme, co musíme dělat pro to, abychom se těšili z těch nejvyšších požehnání, jež skrze Boží plán spasení přicházejí. Jak toto všechno víme? Víme to díky Božím zjevením daným prorokům a každému z nás jednotlivě.
K dosažení toho, co apoštol Pavel popsal jako „míru postavy plného věku Kristova“ (Efezským 4:13), je však zapotřebí něčeho mnohem více než jen získání znalosti. Dokonce ani nestačí, abychom byli o evangeliu přesvědčeni; musíme jednat a myslet tak, abychom jím byli obráceni. Na rozdíl od světských institucí, které nás učí, abychom něco věděli, nás plán spasení a evangelium Ježíše Krista vyzývají, abychom se něčím stali.
President Thomas S. Monson nás na poslední generální konferenci učil:
„Zcela zásadním prvkem tohoto plánu je náš Spasitel, Ježíš Kristus. Bez Jeho smírné oběti by bylo vše ztraceno. Nestačí ale jen věřit v Něj a v Jeho poslání. Je třeba pracovat a učit se, bádat a modlit se, činit pokání a zlepšovat se. Je třeba poznávat Boží zákony a žít podle nich. Je třeba přijmout Jeho spásné obřady. Jen tak dosáhneme opravdového a věčného štěstí. …
Z hloubi své duše a se vší pokorou,“ prohlásil president Monson, „svědčím o velikém daru, který představuje plán, jejž pro nás náš Otec má. Je to ta jediná dokonalá cesta k pokoji a štěstí jak zde, tak i ve světě, který přijde.“12
Připojuji své svědectví ke svědectví našeho milovaného proroka a presidenta. Svědčím o tom, že máme Nebeského Otce, který nás miluje. Svědčím o tom, že máme Ducha Svatého, který nás vede. A svědčím o Ježíši Kristu, našem Spasiteli, který toto vše umožňuje. Ve jménu Ježíše Krista, amen.