Krása svatosti
Otec v nebi nám poskytuje vše, čeho je třeba, abychom se mohly stát svatými tak, jako je svatý On.
Milé sestry, při přípravě na toto shromáždění jsem se v srdci obracela na spoustu věrných sester z blízka i zdaleka, jež jsem poznala. Podle mě je nejlépe popisuje žalm, v němž král David vzdává díky: „Vzdejte Hospodinu čest jména jeho, přineste dary a přiďte před oblíčej jeho, a sklánějte se před Hospodinem v okrase svatosti.“1
Vidím krásu svatosti u sester, které se v srdci zaměřují na vše, co je dobré, a které se chtějí stát více takovými, jako je Spasitel. Nabízejí Pánu celou svou duši, srdce, moc, mysl a sílu tím, jak každý den žijí.2 Svatost se skrývá v úsilí a snaze dodržovat přikázání a ctít smlouvy, které jsme uzavřely s Bohem. Svatost znamená činit rozhodnutí, díky nimž bude Duch Svatý stále naším průvodcem.3 Svatost znamená odložit své přirozené sklony a stát se „[svatou] skrze usmíření Krista Pána“.4 „Každý okamžik [našeho života] musí být svatostí Pánu.“5
Bůh nebe přikázal dětem Izraele: „Nebo já jsem Hospodin Bůh váš; protož posvěťtež se, a svatí buďte, nebo já svatý jsem, a nepošvrňujte duší svých.“6
Starší D. Todd Christofferson učil: „Náš Nebeský Otec je Bohem vysokých očekávání. … Otcovým záměrem je učinit nás svatými, abychom mohli ‚obstáti v celestiální slávě‘ (NaS 88:22) a ‚přebývati v [jeho] přítomnosti‘ (Mojžíš 6:57).“7Přednášky o víře vysvětlují: „Žádná bytost nemůže požívat Jeho slávy, aniž by měla Jeho dokonalost a svatost.“8 Otec v nebi nás zná. Miluje nás a poskytuje nám vše, čeho je třeba, abychom se mohly stát svatými tak, jako je svatý On.
Jsme dcery Nebeského Otce, a každá z nás má božské dědictví svatosti. Náš Otec v nebi řekl: „Viz, já jsem Bůh; Muž Svatosti je jméno mé.“9 V předsmrtelném světě jsme našeho Otce milovaly a uctívaly Ho. Přály jsme si být jako On. Z dokonalé otcovské lásky dal svého Milovaného Syna, Ježíše Krista, aby byl naším Spasitelem a Vykupitelem. Je to Syn Muže Svatosti.10 Jeho „jméno jest Svatý“,11 „Svatý Izraelský“.12
Naše naděje na dosažení svatosti se soustřeďuje v Kristu, v Jeho milosrdenství a milosti. Díky víře v Ježíše Krista a Jeho Usmíření se můžeme stát čistými, bez poskvrny, popřeme-li v sobě veškerou bezbožnost13 a budeme-li činit upřímné pokání. Jsme křtěny vodou na odpuštění hříchů. Naše duše se posvěcuje, přijímáme-li Ducha Svatého s otevřeným srdcem. Každý týden se účastníme obřadu svátosti. V duchu pokání s upřímnou touhou po spravedlivosti se zavazujeme, že jsme ochotny vzít na sebe Kristovo jméno, pamatovat na Něj a dodržovat Jeho přikázání, abychom vždy mohly mít Jeho Ducha, aby byl s námi. Postupem času, jak neustále usilujeme o to, abychom byly zajedno s Otcem, Synem a Duchem Svatým, se stáváme podílnicemi Jejich božské podstaty.14
Svatost znamená dodržovat své smlouvy
Rozlišujeme celou řadu zkoušek, pokušení a soužení, jež nás mohou odvést od všeho, co je před Bohem ctnostné a chvályhodné. Avšak, sestry, naše zážitky ve smrtelnosti nám dávají příležitost zvolit si svatost. Tím, co nás posvěcuje a činí svatými, jsou nejčastěji oběti, které přinášíme v rámci dodržování svých smluv.
Svatost jsem viděla ve tváři Evangeline, 13leté dívky z Ghany. Své smlouvy dodržuje například tím, že zvelebuje své povolání jakožto presidentka třídy Dívek z úlů. S pokorou vysvětlila, že navštěvuje své kamarádky, méně aktivní mladé ženy, u nich doma a prosí jejich rodiče, aby jim dovolili jít na shromáždění. Rodiče jí odpovídají, že je to těžké, protože v neděli musí děti pracovat v domácnosti. Evangeline tedy kamarádkám s domácími pracemi pomáhá, a tak jim díky jejímu úsilí rodiče často dovolí na shromáždění jít.
Ony posvátné kněžské obřady a dodržování s nimi souvisejících smluv nás změní, posvětí a připraví na vstup do přítomnosti Páně.15 A tak si navzájem neseme břemena; vzájemně se posilujeme. Odpuštění hříchů si udržíme tehdy, když budeme poskytovat duchovní i časnou úlevu chudým, hladovým, nahým a nemocným.16 Neposkvrněnými od světa se uchováváme tím, že dodržujeme den sabatu a v Pánův svatý den přijímáme způsobile svátost.17
Žehnáme své rodině a vytváříme ze svého domova svaté místo. Držíme na uzdě své vášně, abychom mohly být naplněny čistou a trvalou láskou.18 S laskavostí a soucitem podáváme druhým pomocnou ruku a stojíme jako svědkyně Boží. Stáváme se lidem Sionu, jednoho srdce a jedné mysli, čistým lidem, který přebývá pospolu v jednotě a spravedlivosti.19 „Neboť Sion musí vzrůstati v kráse a svatosti.“20
Sestry, přicházejte do chrámu. Máme-li být svatým lidem připraveným přijmout Spasitele při Jeho příchodu, musíme povstat a odít se v krásný šat.21 V síle a se ctí se zříkáme světských způsobů a dodržujeme své smlouvy, abychom mohly být „oděn[y] čistotou, ano, dokonce rouchem spravedlivosti“.22
Svatost znamená vzít si za průvodce Ducha Svatého
Svatost je dar Ducha. Tento dar přijímáme, když se rozhodujeme dělat to, čím ve svém životě prohloubíme posvěcující moc Ducha Svatého.
Když Marta ve svém domě přijala Ježíše Krista, pocítila nezměrnou touhu sloužit Pánu, jak nejlépe dokáže. Její sestra, Maria, se rozhodla sedět „u noh Ježíšových“ a naslouchat Jeho slovu. Když Martu začalo tížit, že slouží, aniž by jí kdo pomohl, postěžovala si: „Pane, nemáš-liž o to péče, že sestra má nechala mne samotnou sloužiti?“
Moc se mi líbí slova toho nejjemnějšího pokárání, které si dokáži představit. S dokonalou láskou a nekonečným soucitem ji Spasitel napomenul:
„Marta, Marta, pečlivá jsi, a rmoutíš se při mnohých věcech.
Ale jednohoť jest potřebí. Mariať dobrou stránku vyvolila, kteráž nebude odjata od ní.“23
Sestry, chceme-li být svaté, musíme se naučit sedět u nohou Svatého Izraelského a věnovat svatosti čas. Odkládáme telefon, nikdy nekončící seznam úkolů a světské starosti? Modlitba, studium a dbaní slova Božího přivolává do naší duše Jeho očišťující a uzdravující lásku. Udělejme si čas být svatými, abychom mohly být naplněny Jeho posvátným, posvěcujícím Duchem. S Duchem Svatým jakožto svým průvodcem budeme připraveny přijmout Spasitele v kráse svatosti.24
Svatost znamená stát se svatým prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista
Podle slov krále Beniamina se skrze Usmíření Ježíše Krista stanou svatými ti, kteří jsou poddajní, mírní, pokorní, trpěliví a plní lásky – tak jako Spasitel.25 Král Beniamin prorokoval, že Ježíš Kristus, „Pán Všemocný, který vládne, který byl a který je od veškeré věčnosti do veškeré věčnosti, sestoupí s mocí s nebe mezi děti lidské a bude dlíti ve stánku z hlíny“. Přišel, aby žehnal nemocným, chromým, hluchým i slepým a křísil k životu ty, kteří zemřeli. A přesto vytrpěl „více, nežli člověk může vytrpěti, aniž by mu to přivodilo smrt“.26 A přestože On je tím jediným, skrze nějž přichází spasení, byl vysmíván, bičován a ukřižován. Ale Syn Boží povstal z hrobu, abychom i my všichni mohli překonat smrt. Je tím, kdo stane, aby soudil svět ve spravedlivosti. Je tím, kdo nás všechny vykoupí. Je to Svatý Izraelský. Ježíš Kristus je krásou svatosti.
Když lid krále Beniamina uslyšel jeho slova, padl k zemi – tak velká byla jeho pokora a zbožná úcta vůči milosti a slávě našeho Boha. Rozpoznali svůj tělesný stav. Jsme si vědomy své naprosté závislosti na milosti a milosrdenství Krista, našeho Pána? Uznáváme, že veškerých dobrých darů, jak časných, tak duchovních, se nám dostává prostřednictvím Krista? Pamatujeme na to, že podle Otcova věčného plánu lze dosáhnout pokoje v tomto životě a sláv věčnosti jedině v Jeho svatém Synu a skrze Něj?
Kéž bychom se připojily k lidu krále Beniamina, který volal nahlas jedním hlasem: „Ó, buď milosrdný a obrať k nám smírnou krev Kristovu, abychom mohli obdržeti odpuštění hříchů svých a aby srdce naše mohlo býti očištěno; neboť my věříme v Ježíše Krista, Syna Božího, který stvořil nebe a zemi a všechny věci.“27
Svědčím o tom, že když přijdeme ke Svatému Izraelskému, sestoupí na nás Jeho Duch, abychom mohly být naplněny radostí a obdržet odpuštění hříchů a pokoj svědomí.
Nebeský Otec dává každé z nás schopnost stát se svatou. Kéž se snažíme ze všech sil dodržovat své smlouvy a mít Ducha Svatého za svého průvodce. S vírou v Ježíše Krista se prostřednictvím Jeho Usmíření stáváme svatými, abychom mohly získat nesmrtelnost a věčný život a vzdát Bohu Otci čest Jeho jména. Kéž je náš život vždy posvátnou obětí, abychom mohly stanout před Pánem v kráse svatosti. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.