Výběr z Knihy Mojžíšovy

1 Slova Boží, která Bůh pravil Mojžíšovi v době, kdy byl Mojžíš uchopen a vyzdvižen na nesmírně vysokou horu,

2 A viděl Boha tváří v tvář a promlouval s ním a sláva Boží byla na Mojžíšovi; tudíž Mojžíš mohl snésti jeho přítomnost.

3 A Bůh pravil Mojžíšovi řka: Viz, já jsem Pán Bůh Všemohoucí a Nekonečný je jméno mé; neboť jsem bez počátku dnů či konce roků; a není toto nekonečné?

4 A viz, ty jsi syn můj; pročež pohleď a já ti ukáži dílo rukou svých; ale ne všechno, neboť díla má jsou bez konce, a také slova má, neboť nikdy neustávají.

5 Pročež, žádný člověk nemůže spatřiti veškerá díla má, ledaže spatří veškerou slávu mou; a žádný člověk nemůže spatřiti veškerou slávu mou a potom zůstati v těle na zemi.

6 A mám pro tebe práci, Mojžíši, synu můj; a ty jsi v podobenství mého Jednorozeného; a můj Jednorozený je a bude Spasitel, neboť on je pln milosti a pravdy; ale není žádného Boha kromě mne, a všechny věci jsou přítomné přede mnou, neboť já je znám všechny.

7 A nyní, viz, tuto jednu věc ti ukáži, Mojžíši, synu můj, neboť ty jsi ve světě, a nyní ti ji ukáži.

8 A stalo se, že Mojžíš pohlédl a spatřil svět, na němž byl stvořen; a Mojžíš spatřil svět a konce jeho a všechny děti lidské, které jsou a které byly stvořeny; čemuž se velice podivoval a divil.

9 A přítomnost Boží se stáhla od Mojžíše, takže jeho sláva nebyla na Mojžíšovi; a Mojžíš byl ponechán sám sobě. A když byl ponechán sám sobě, padl k zemi.

10 A stalo se, že uplynula doba mnoha hodin, nežli Mojžíš opět obdržel svou přirozenou sílu jako člověk; a pravil sám sobě: Nyní, pro tuto příčinu vím, že člověk není ničím, což jsem se nikdy nedomníval.

11 Ale nyní mé vlastní oči spatřily Boha; ale ne mé přirozené, ale mé duchovní oči, neboť mé přirozené oči ho nemohly spatřiti; neboť bych uschl a zemřel v jeho přítomnosti; ale sláva jeho byla na mně; a já jsem spatřil jeho tvář, neboť jsem byl před ním proměněn.

12 A stalo se, že když Mojžíš řekl tato slova, vizte, přišel Satan, aby ho pokoušel, řka: Mojžíši, synu člověka, uctívej mne.

13 A stalo se, že Mojžíš pohlédl na Satana a řekl: Kdo jsi? Neboť viz, já jsem syn Boží, v podobenství jeho Jednorozeného; a kde je sláva tvá, abych tě uctíval?

14 Neboť viz, nemohl jsem pohlédnouti na Boha, dokud jeho sláva nepřišla na mne a já jsem nebyl před ním proměněn. Ale já mohu hleděti na tebe v přirozeném člověku. Není tomu zajisté tak?

15 Požehnáno buď jméno Boha mého, neboť jeho Duch se ode mne zcela nestáhl, nebo jinak, kde je sláva tvá, neboť je pro mne temnotou? A já mohu souditi mezi tebou a Bohem; neboť Bůh mi pravil: Uctívej Boha, neboť pouze jemu budeš sloužiti.

16 Táhni odsud, Satane; neoklamávej mne; neboť Bůh mi pravil: Ty jsi podle podobenství mého Jednorozeného.

17 A také mi dal přikázání, když na mne volal z hořícího keře řka: Vzývej Boha ve jménu mého Jednorozeného a uctívej mne.

18 A opět Mojžíš pravil: Neustanu vzývati Boha, mám další věci, abych se ho na ně dotázal: neboť sláva jeho byla na mně, pročež já mohu souditi mezi ním a tebou. Odejdi odsud, Satane.

19 A nyní, když Mojžíš pravil tato slova, Satan volal silným hlasem a řval na zemi a přikazoval řka: Já jsem Jednorozený, uctívej mne.

20 A stalo se, že se Mojžíš počal nesmírně báti; a jak se počal báti, uviděl hořkost pekla. Nicméně, vzývaje Boha, obdržel sílu a přikázal řka: Odejdi ode mne, Satane, neboť pouze tohoto jediného Boha budu uctívati, který je Bohem slávy.

21 A nyní, Satan se počal chvěti a země se třásla; a Mojžíš obdržel sílu a vzýval Boha řka: Ve jménu Jednorozeného, odejdi odsud, Satane.

22 A stalo se, že Satan volal silným hlasem, s pláčem a nářkem a skřípěním zubů; a odešel odtud, a to z přítomnosti Mojžíšovy, takže on ho neviděl.

23 A nyní o této věci Mojžíš vydal svědectví; ale pro zlovolnost se nenachází mezi dětmi lidskými.

24 A stalo se, že když Satan odešel z přítomnosti Mojžíšovy, že Mojžíš pozdvihl oči své k nebi, jsa naplněn Duchem Svatým, který vydává svědectví o Otci a Synu;

25 A vzývaje jméno Boží, spatřil opět jeho slávu, neboť byla na něm; a slyšel hlas řkoucí: Požehnaný jsi, Mojžíši, neboť já, Všemohoucí, jsem tě vyvolil, a ty budeš učiněn silnějším než mnohé vody; neboť ony budou poslušni příkazu tvého, jako bys byl Bůh.

26 A hle, já jsem s tebou, až do konce tvých dnů; neboť ty vysvobodíš lid můj z poroby, a to Izrael, mé vyvolené.

27 A stalo se, když hlas ještě promlouval, že Mojžíš pohlédl a spatřil zemi, ano, dokonce všechno z ní; a nebylo částečky z ní, kterou by neviděl, rozeznávaje ji skrze Ducha Božího.

28 A spatřil také její obyvatele, a nebylo duše, kterou by nespatřil; a rozeznával je skrze Ducha Božího; a jejich počty byly veliké, dokonce nespočetné jako písek na břehu mořském.

29 A spatřil mnoho krajin; a každý kraj byl nazván zemí a na její tváři byli obyvatelé.

30 A stalo se, že Mojžíš vzýval Boha řka: Řekni, prosím tě, proč jsou tyto věci takovými a čím jsi je učinil?

31 A vizte, sláva Páně byla na Mojžíšovi, takže Mojžíš stál v přítomnosti Boží a mluvil s ním tváří v tvář. A Pán Bůh pravil Mojžíšovi: Pro svůj vlastní účel jsem učinil tyto věci. Zde je moudrost a on zůstává ve mne.

32 A slovem své moci jsem je stvořil, kterýmž je můj Jednorozený Syn, jenž je pln milosti a pravdy.

33 A světů bez počtu jsem stvořil; a také jsem je stvořil pro svůj vlastní účel; a skrze Syna jsem je stvořil, který je mým Jednorozeným.

34 A prvního člověka ze všech lidí jsem nazval Adam, což je mnozí.

35 Ale pouze zprávu o této zemi a obyvatelích jejích já dávám tobě. Neboť viz, jsou mnohé světy, jež pominuly slovem mé moci. A jsou mnohé, jež nyní trvají a jsou nespočetné pro člověka; ale pro mne jsou spočteny všechny věci, neboť jsou mé a já je znám.

36 A stalo se, že Mojžíš pravil Pánovi řka: Buď milosrdný k služebníku svému, ó Bože, a řekni mi ohledně této země a jejích obyvatel, a také nebes, a potom služebník tvůj bude spokojen.

37 A Pán Bůh pravil Mojžíšovi řka: Nebesa, ta jsou mnohá, a nemohou býti spočtena pro člověka; ale jsou spočtena pro mne, neboť jsou má.

38 A jak jedna země pomine, i její nebesa, právě tak přijde jiná; a není žádného konce pro díla má, ani pro slova má.

39 Neboť viz, toto je dílo mé a sláva má – uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka.

40 A nyní, Mojžíši, synu můj, promluvím k tobě ohledně této země, na níž stojíš; a ty budeš psáti věci, které budu promlouvati.

41 A v den, kdy děti lidské budou považovati slova má za nic a odejmou mnohé z nich z knihy, kterou budeš psáti, viz, vzbudím dalšího podobného tobě; a budou opět mezi dětmi lidskými – mezi tolika, kolik jich uvěří.

42 (Tato slova byla promlouvána k Mojžíšovi na hoře, jejíž jméno nebude mezi dětmi lidskými známo. A nyní jsou promlouvána k tobě. Neukazuj je nikomu kromě těch, kteří věří. Tak jest. Amen.)