1 Jak jsem vám uvedl v dopise svém, dříve než jsem opustil místo své, že vám budu čas od času psáti a dávati vám informace ve vztahu k mnoha věcem, pokračuji nyní ve věci křtu za mrtvé, poněvadž ona věc, zdá se, zaměstnává mysl mou a dotýká se pocitů mých nejsilněji, od doby, kdy jsem pronásledován nepřáteli svými.

2 Napsal jsem vám několik slov zjevení ohledně zapisovatele. Měl jsem několik dalších myšlenek ve vztahu k této záležitosti, které nyní potvrzuji. To je, v předchozím dopise mém bylo oznámeno, že má býti zapisovatel, jenž má býti očitým svědkem, a také aby slyšel ušima svýma, aby mohl učiniti záznam v pravdě před Pánem.

3 Nyní, ve vztahu k této záležitosti, bylo by velmi obtížné pro jednoho zapisovatele, aby byl přítomen v každém čase a aby plnil veškeré zodpovědnosti. Aby se odstranila tato nesnáz, může býti v každém sboru ve městě určen zapisovatel, jenž je dobře schopen zapisovati přesné zápisy; a nechť je velmi svědomitý a přesný v zapisování celého postupu, potvrzuje v záznamu svém, že viděl očima svýma a slyšel ušima svýma, udávaje data a jména a tak dále a průběh celé činnosti; jmenuje také asi tři jednotlivce, již jsou přítomni, jsou-li nějací přítomni, kteří mohou v kterémkoli čase, když jsou předvoláni, toto potvrditi, aby ústy dvou nebo tří svědků každé slovo mohlo býti utvrzeno.

4 Dále, nechť je hlavní zapisovatel, jemuž tyto další záznamy mohou býti předávány, jsouce doprovázeny potvrzeními nad jejich vlastními podpisy potvrzujícími, že záznam, jejž učinili, je pravdivý. Potom hlavní církevní zapisovatel může zanésti tento záznam do hlavní církevní knihy s potvrzeními a všemi doprovodnými svědectvími, se svým vlastním prohlášením, že vpravdě věří výše uvedenému prohlášení a záznamům, že jsou pravdivé, podle své znalosti celkového charakteru a ustanovení těchto mužů církví. A když je toto učiněno v hlavní církevní knize, záznam bude právě tak svatý a bude potvrzovati obřad právě tak, jako by to byl viděl očima svýma a slyšel ušima svýma a učinil o tom záznam v hlavní církevní knize.

5 Můžete si mysleti, že tento řád věcí je velmi podrobný; ale dovolte mi, abych vám řekl, že je to pouze naplnění vůle Boží skrze přizpůsobení se obřadu a přípravě, kterou Pán ustanovil a připravil před založením světa pro spasení mrtvých, již zemřou bez poznání evangelia.

6 A dále, chci vám připomenouti, že Jan Zjevovatel hloubal právě o této věci ve vztahu k mrtvým, když oznamoval to, co najdete zaznamenáno ve Zjevení 20:12 – A viděl jsem mrtvé, malé i veliké, státi před Bohem; a knihy byly otevřeny; a další kniha byla otevřena, což je kniha života; a mrtví byli souzeni z oněch věcí, jež byly zapsány v knihách, podle skutků svých.

7 V tomto citátu shledáte, že knihy byly otevřeny; a další kniha byla otevřena, což byla kniha života; ale mrtví byli souzeni z oněch věcí, které byly zapsány v knihách, podle skutků svých; následkem toho knihy, o nichž se mluví, musejí býti knihy, které obsahovaly záznam o jejich skutcích a týkají se záznamů, jež jsou vedeny na zemi. A kniha, která byla knihou života, je záznam, jenž je veden v nebi; zásada, odpovídající přesně nauce, která je vám přikazována ve zjevení obsaženém v dopise, jež jsem vám napsal předtím, než jsem opustil místo své – aby, ohledně veškerého zaznamenávání vašeho, to mohlo býti zaznamenáno v nebi.

8 Nyní, podstata tohoto obřadu spočívá v moci kněžství, skrze zjevení Ježíšem Kristem, v níž je dáno, že cokoli svážete na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno v nebi. Neboli jinými slovy uplatníme-li jiný pohled na překlad, cokoli zaznamenáte na zemi, bude zaznamenáno v nebi, a cokoli nezaznamenáte na zemi, nebude zaznamenáno v nebi; neboť z těch knih budou mrtví vaši souzeni, podle svých vlastních skutků, ať se již oni sami podrobili obřadu ve své vlastní propria persona, nebo prostřednictvím svého vlastního zástupce, podle obřadu, který Bůh připravil pro spasení jejich před založením světa, podle záznamů, jež vedli ohledně mrtvých svých.

9 Některým se může zdáti, že to je velmi odvážná nauka, o níž mluvíme – moc, která zaznamenává neboli svazuje na zemi a svazuje na nebi. Nicméně, za všech věků světa, kdykoli Pán dal dispensaci kněžství kterémukoli muži skutečným zjevením, nebo jakékoli skupině mužů, tato moc byla vždy předána. Tudíž, cokoli tito muži učinili v pravomoci, ve jménu Páně, a učinili to pravdivě a věrně a vedli o tom správný a věrný záznam, stalo se to zákonem na zemi i v nebi a nemohlo to býti zrušeno, podle ustanovení velikého Jehovy. Toto jsou věrná slova. Kdo to může slyšeti?

10 A opět, jako příklad, Matouš 16:18, 19: A já také pravím tobě, že ty jsi Petr a na této skále zbuduji církev svou; a brány pekelné ji nepřemohou. A dám ti klíče království nebeského: a cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi; a cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebi.

11 Nyní veliké a nejvyšší tajemství celé záležitosti a summum bonum celé věci, jež leží před námi, spočívá v získání moci Svatého kněžství. Pro toho, komu jsou tyto klíče dány, není žádná obtíž získati poznání skutečností ve vztahu ke spasení dětí lidských, jak pro mrtvé, tak také pro žijící.

12 V tom je sláva a čest a nesmrtelnost a věčný život – Obřad křtu vodou, býti do ní ponořen, aby to odpovídalo podobnosti mrtvých, aby jedna zásada mohla býti v souladu s druhou; býti ponořen do vody a vyjíti z vody je v podobnosti vzkříšení mrtvých při vyjití z hrobu jejich; tudíž, tento obřad byl ustanoven, aby tvořil spojitost s obřadem křtu za mrtvé, jsa v podobnosti mrtvých.

13 Následkem toho byla zřízena křticí nádrž jako podobenství hrobu a bylo přikázáno, aby byla pod místem, kde jsou žijící zvyklí se shromažďovati, aby se rozlišili žijící a mrtví a aby všechny věci mohly míti podobnost svou a aby mohly býti v souladu jedna s druhou – to, co je pozemské, odpovídající tomu, co je nebeské, jak oznámil Pavel, 1. Korintským 15:46, 47 a 48:

14 Avšak to nebylo první, co je duchovní, ale to, co je přirozené; a potom to, co je duchovní. První člověk je ze země, zemský; druhý člověk je Pán z nebe. Jako je zemský, takoví jsou také ti, již jsou zemští; a jako je nebeský, takoví jsou také ti, již jsou nebeští. A jako jsou záznamy na zemi ve vztahu k mrtvým vašim, které jsou pravdivě učiněny, tak také jsou záznamy v nebi. Toto, tudíž, je ta pečeticí a svazující moc a, v jednom smyslu slova, klíče království, které spočívají v klíči poznání.

15 A nyní, moji vroucně milovaní bratří a sestry, dovolte mi, abych vás ujistil, že toto jsou zásady ve vztahu k mrtvým a žijícím, jež se nemohou lehkovážně přejíti, co se týká spasení našeho. Neboť spasení jejich je nutné a nezbytné pro spasení naše, jak Pavel praví ohledně otců – že oni bez nás nemohou býti učiněni dokonalými – ani my nemůžeme bez mrtvých svých býti učiněni dokonalými.

16 A nyní, ve vztahu ke křtu za mrtvé, dám vám další citát Pavla, 1. Korintským 15:29: Jinak co budou činiti ti, kteří jsou křtěni za mrtvé, jestliže mrtví vůbec nevstávají? Proč jsou potom křtěni za mrtvé?

17 A opět, ve spojení s tímto citátem vám dám citát od jednoho z proroků, jenž měl oči své upnuty na znovuzřízení kněžství, na slávy, jež budou zjeveny v posledních dnech, a obzvláště na tuto nejslavnější ze všech věcí přináležející k věčnému evangeliu, totiž na křest za mrtvé; neboť Malachiáš praví, poslední kapitola, verše 5. a 6.: Vizte, pošlu vám Eliáše, proroka, před příchodem velikého a hrozného dne Páně; A on obrátí srdce otců k dětem a srdce dětí k otcům jejich, abych nepřišel a nestihl zemi prokletím.

18 Mohl jsem k tomuto podati jasnější překlad, ale je to dostatečně jasné, aby to vyhovělo záměru mému tak, jak stojí. Je postačující věděti, v tomto případě, že země bude stižena prokletím, pokud nebude stmelující článek nějakého druhu nebo jiného mezi otci a dětmi, ohledně nějaké věci nebo jiné – a vizte, co je onou věcí? Je to křest za mrtvé. Neboť my bez nich nemůžeme býti učiněni dokonalými; ani oni bez nás nemohou býti učiněni dokonalými. Ani nemohou oni, ani nemůžeme my býti učiněni dokonalými také bez těch, kdož zemřeli v evangeliu; neboť je nutné při uvádění dispensace plnosti časů, kterážto dispensace nyní počíná býti uváděna, aby úplné a naprosté a dokonalé spojení a stmelení dispensací a klíčů a mocí a sláv nastalo a bylo zjeveno ode dnů Adamových až do nynější doby. A nejen toto, ale ony věci, které nikdy nebyly zjeveny od založení světa, ale byly uchovávány skryty před moudrými a rozvážnými, budou zjeveny nemluvňatům a kojencům v této dispensaci plnosti časů.

19 Nyní, co slyšíme v evangeliu, které jsme obdrželi? Hlas veselí! Hlas milosrdenství z nebe; a hlas pravdy ze země; radostné zvěsti pro mrtvé; hlas veselí pro žijící a mrtvé; radostné zvěsti veliké radosti. Jak krásné na horách jsou nohy těch, již přinášejí radostné zvěsti o dobrých věcech a již praví Sionu: Viz, Bůh tvůj vládne! Jako rosa Karmelu, tak na ně bude sestupovati poznání Boží!

20 A opět, co slyšíme? Radostné zvěsti z Kumory! Moroni, anděl z nebe, oznamující naplnění proroků – knihu, která bude zjevena. Hlas Páně v pustině u Fayette, kraj Seneca, oznamující tři svědky, již mají svědčiti o knize! Hlas Michala na březích Susquehanny odhalujícího ďábla, když se ukázal jako anděl světla! Hlas Petra, Jakuba a Jana v pustině mezi Harmony, kraj Susquehanna, a Colesville, kraj Broome, u řeky Susquehanna, oznamující, že oni vlastní klíče království a dispensace plnosti časů!

21 A opět, hlas Boží ve světnici starého otce Whitmera ve Fayette, kraj Seneca, a v různých dobách a na rozličných místech při veškerých putováních a souženích této Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů! A hlas Michala, archanděla; hlas Gabriela a Rafaela a rozličných andělů, od Michala neboli Adama až do nynější doby, oni všichni oznamují svou dispensaci, svá práva, své klíče, své pocty, svou majestátnost a slávu a moc svého kněžství; dávajíce řádku za řádkou, předpis za předpisem; tu trochu a tam trochu; dávajíce nám útěchu skrze prohlašování toho, co přijde, utvrzujíce naději naši!

22 Bratří, nepůjdeme dál v tak veliké věci? Jděte kupředu, a ne zpátky. Odvahu, bratří; a dál, dál k vítězství! Nechť se srdce vaše raduje a je nesmírně radostné. Nechť země propukne v zpěv. Nechť mrtví pronášejí chorály věčné chvály Králi Immanuelovi, jenž ustanovil, dříve než byl svět, to, co nám umožní vykoupiti je z vězení jejich; neboť vězňové půjdou svobodní.

23 Nechť hory jásají radostí, a vy, všechna údolí, volejte hlasitě; a vy, všechna moře a souše, mluvte o divech svého Věčného Krále! A vy, řeky a potoky a pramínky, plyňte dolů s veselím. Nechť lesy a všechny stromy polní chválí Pána; a vy, pevné skály, plačte radostí! A nechť slunce, měsíc a hvězdy jitřní zpívají společně a nechť všichni synové Boží jásají radostí! A nechť věčná stvoření oznamují jméno jeho na věky věků! A opět já pravím, jak slavný je hlas, jenž slyšíme z nebe, hlásající do uší našich slávu a spasení a čest a nesmrtelnost a věčný život; království, knížectví a moci!

24 Vizte, veliký den Páně je na dosah; a kdo může snésti den příchodu jeho, a kdo může obstáti, až se ukáže? Neboť on je jako oheň tavičův a jako mýdlo běličovo; a usedne jako tavič a čistič stříbra a přečistí syny Lévíovy a vyčistí je jako zlato a stříbro, aby mohli Pánovi obětovati oběť ve spravedlivosti. Obětujme, tudíž, jako církev a lid, a jako Svatí posledních dnů, Pánovi oběť ve spravedlivosti; a předložme v svatém chrámu jeho, až bude dokončen, knihu obsahující záznamy o mrtvých svých, která bude hodna veškerého přijetí.

25 Bratří, mám vám toho mnoho co říci ohledně této věci, ale nyní pro tuto chvíli skončím a budu pokračovati v této věci jindy. Jsem, jako vždy, pokorným služebníkem vaším a nikdy se neodklánějícím přítelem,