Kapitola 8
Ammon učí lid Limhiův – Dozvídá se o dvaceti čtyřech jareditských deskách – Starodávné záznamy mohou býti přeloženy vidoucími – Žádný dar není větší nežli býti vidoucím. Kolem roku 121 př. Kr.
1 A stalo se, že poté, co král Limhi ustal promlouvati k svému lidu, neboť k nim promlouval mnoho věcí a jen několik z nich jsem napsal do této knihy, řekl svému lidu všechny věci o jejich bratřích, kteří byli v zemi Zarahemla.
2 A nechal Ammona postaviti před zástup a zopakovati jim vše, co se přihodilo jejich bratřím od té doby, kdy Zenif odešel ze země, až do doby, kdy odešel ze země on sám.
3 A také jim zopakoval poslední slova, jimž je učil král Beniamin, a vysvětlil je lidu krále Limhiho, aby porozuměli všem slovům, jež promlouval.
4 A stalo se, že poté, co on toto vše učinil, král Limhi rozpustil zástup a dal, aby se všichni navrátili do svého vlastního domu.
5 A stalo se, že dal přinésti před Ammona desky, jež obsahovaly záznam jeho lidu od doby, kdy opustil zemi Zarahemla, aby si je mohl přečísti.
6 Nyní, jakmile Ammon přečetl záznam, král se ho otázal, umí-li vykládati jazyky, a Ammon mu řekl, že neumí.
7 A král mu pravil: Byv zarmoucen pro strasti lidu svého, dal jsem vypraviti čtyřicet a tři z lidí svých na cestu do pustiny, aby takto nalezli zemi Zarahemla, abychom se mohli obrátiti na bratří své, aby nás vysvobodili z poroby.
8 A ačkoli byli pilní, bloudili pustinou po dobu mnoha dnů a nenalezli zemi Zarahemla, ale navrátili se do této země poté, co putovali zemí mezi mnohými vodami, objevivše zemi, jež byla pokryta kostmi lidí a zvířat a také byla pokryta zříceninami staveb všeho druhu, objevivše zemi, která bývala zalidněna lidem, který byl tak početný, jako zástupy Izraele.
9 A na svědectví, že věci, jež vypověděli, jsou pravdivé, přinesli dvacet čtyři desky, jež jsou pokryty rytinami a jsou z ryzího zlata.
10 A viz, také přinesli náprsní pancíře, jež jsou veliké a jsou z mosazi a z mědi a jsou dokonale zachovalé.
11 A opět, přinesli meče, jejichž jílce podlehly zkáze a jejichž ostří byla rozežrána rzí; a v zemi není nikoho, kdo by byl schopen vyložiti jazyk neboli rytiny, jež jsou na deskách. Tudíž pravil jsem ti: Umíš překládati?
12 A pravím ti opět: Víš o někom, kdo umí překládati? Neboť si přeji, aby tyto záznamy byly přeloženy do našeho jazyka; neboť nám snad dají poznání o zbytku lidu, jenž byl zničen, od nějž tyto záznamy pocházejí; nebo nám snad dají poznání přímo o onom lidu, jenž byl zničen; a já si přeji znáti příčinu jeho zničení.
13 Nyní mu Ammon pravil: Mohu ti s jistotou říci, ó králi, o muži, který umí překládati záznamy; neboť má něco, čím se může dívati a překládati veškeré záznamy z dávné doby; a je to dar od Boha. A tyto věci se nazývají překladatele a žádný člověk se do nich nemůže podívati, ledaže je mu to přikázáno, aby nepohleděl na něco, na co by neměl, a aby nezahynul. A komu je přikázáno se do nich podívati, ten se nazývá vidoucím.
14 A vizte, král lidu, jenž je v zemi Zarahemla, je tím mužem, jemuž je přikázáno činiti tyto věci a jenž má tento veliký dar od Boha.
15 A král pravil, že vidoucí je větší nežli prorok.
16 A Ammon pravil, že vidoucí je zjevovatelem a taktéž prorokem; a většího daru nemůže žádný člověk míti, ledaže by vlastnil moc Boží, což žádný člověk nemůže; a přece člověk může míti velikou moc danou mu Bohem.
17 Ale vidoucí může věděti o věcech, jež jsou minulé, a také o věcech, jež mají přijíti, a jimi budou všechny věci zjeveny, nebo spíše tajné věci budou projeveny a skryté věci vyjdou na světlo a věci, jež nejsou známé, budou jimi oznámeny a také jimi budou oznámeny věci, jež by jinak známy býti nemohly.
18 Tak Bůh poskytl prostředek, aby člověk mohl vírou vykonávati mocné zázraky; tudíž se stává velikým dobrodiním pro své bližní.
19 A nyní, když Ammon ustal promlouvati tato slova, král se nesmírně zaradoval a vzdával díky Bohu řka: Bezpochyby veliké tajemství je obsaženo na těchto deskách a tyto překladatele byly bezpochyby připraveny proto, aby byla odhalena všechna takováto tajemství dětem lidským.
20 Ó, jak podivuhodná jsou díla Páně a jak dlouho má strpení s lidem svým; a jak slepé a nepronikavé je chápání dětí lidských; neboť nechtějí hledati moudrost ani netouží po tom, aby nad nimi panovala!
21 Ano, jsou jako divoké stádo, jež utíká od pastýře a rozbíhá se a je hnáno a je sežráno lesní zvěří.