Zpráva Almova a lidu Páně, který byl vyhnán lidem krále Noéma do pustiny.
Obsaženo v kapitolách 23 a 24.
Kapitola 23
Alma odmítá býti králem – Slouží jako vysoký kněz – Pán ukázňuje svůj lid a Lamanité se zmocňují země Helam – Amulon, vůdce zlovolných kněží krále Noéma, panuje pod lamanitským panovníkem. Kolem roku 145–121 př. Kr.
1 Nyní, protože Pán Almu varoval, že na ně přijdou vojska krále Noéma, a protože to Alma oznámil svému lidu, tudíž shromáždili svá stáda a vzali ze svého obilí a odešli do pustiny před vojsky krále Noéma.
2 A Pán je posiloval, takže lid krále Noéma je nemohl dostihnouti, aby je zničil.
3 A uprchli osm dnů cesty do pustiny.
4 A přišli do země, ano, dokonce velmi krásné a libé země, země čisté vody.
5 A rozbili své stany a počali obdělávati zemi a počali stavěti stavby; ano, byli pracovití, a pracovali velmi horlivě.
6 A lid si přál, aby byl Alma jejich králem, neboť jeho lid ho miloval.
7 Ale on jim pravil: Vizte, není žádoucí, abychom měli krále; neboť tak praví Pán: Nebudete si považovati jednoho těla více nežli druhého neboli jeden člověk si nebude mysleti, že je více nežli druhý; tudíž pravím vám, že není žádoucí, abyste měli krále.
8 Nicméně, jestliže by bylo možné, abyste měli vždy spravedlné muže, aby byli vašimi králi, bylo by pro vás dobré míti krále.
9 Ale vzpomeňte si na nepravost krále Noéma a jeho kněží; a já sám jsem byl chycen do pasti a činil jsem mnoho věcí, jež byly ohavné v očích Páně, jež byly příčinou mého těžkého pokání;
10 Nicméně po mnohém soužení Pán vyslyšel má volání a odpověděl na mé modlitby a učinil mne nástrojem ve svých rukou, takže jsem přivedl tolik z vás k poznání jeho pravdy.
11 Nicméně tímto se nehonosím, neboť nejsem hoden honositi se sám sebou.
12 A nyní, pravím vám, byli jste utlačováni králem Noémem a byli jste porobenými jeho a jeho kněží a byli jste jimi uvedeni v nepravost; tudíž jste byli spoutáni pouty nepravosti.
13 A nyní, protože jste byli vysvobozeni mocí Boží z těchto pout; ano, dokonce z rukou krále Noéma a jeho lidu a také z pout nepravosti, proto si přeji, abyste stáli pevně za touto svobodou, kterou jste byli osvobozeni, a abyste nesvěřovali žádnému člověku, aby byl nad vámi králem.
14 A také nesvěřujte nikomu, aby byl vaším učitelem nebo vaším duchovním, ledaže to je muž Boží kráčející po cestách jeho a zachovávající přikázání jeho.
15 Tak učil Alma svůj lid, že každý člověk má milovati bližního svého jako sebe samého a že mezi nimi nemá býti žádný svár.
16 A nyní, Alma byl jejich vysokým knězem, jsa zakladatelem jejich církve.
17 A stalo se, že žádný neobdržel pravomoc kázati nebo učiti, ledaže to bylo skrze něho od Boha. Tudíž on vysvěcoval všechny jejich kněze a všechny jejich učitele; a nikdo nebyl vysvěcen, ledaže to byl spravedlný muž.
18 Tudíž oni bděli nad svým lidem a živili jej věcmi, jež se týkají spravedlivosti.
19 A stalo se, že se jim počalo v zemi převelice dařiti; a nazvali tu zemi Helam.
20 A stalo se, že se v zemi Helam množili a převelice se jim dařilo; a postavili město, jež nazvali město Helam.
21 Nicméně Pán považuje za vhodné svůj lid ukázňovati; ano, zkouší jeho trpělivost a jeho víru.
22 Nicméně – každý, kdo vkládá svou důvěru v něho, ten bude posledního dne pozvednut. Ano, a tak tomu bylo s tímto lidem.
23 Neboť vizte, ukáži vám, že byli uvedeni do poroby, a nikdo je nemohl vysvoboditi nežli Pán, jejich Bůh, ano, dokonce Bůh Abrahamův a Izákův a Jákobův.
24 A stalo se, že on je vysvobodil a ukázal jim svou velikou moc, a jejich radost byla veliká.
25 Neboť vizte, stalo se, že když byli v zemi Helam, ano, ve městě Helam, a když obdělávali okolní zemi, vizte, vojsko Lamanitů bylo uvnitř hranic země.
26 Nyní, stalo se, že bratří Almovi uprchli ze svých polí a shromáždili se v městě Helam; a byli velice vyděšeni, protože se objevili Lamanité.
27 Ale předstoupil Alma a stanul mezi nimi a nabádal je, aby nebyli vyděšeni, ale aby pamatovali na Pána, svého Boha, a on je vysvobodí.
28 Tudíž zaplašili svůj strach a počali volati k Pánu, aby obměkčil srdce Lamanitů, aby ušetřili je i jejich manželky a jejich děti.
29 A stalo se, že Pán obměkčil srdce Lamanitů. A Alma a bratří jeho šli a vydali se jim do rukou; a Lamanité si zemi Helam přivlastnili.
30 Nyní, vojska Lamanitů, která pronásledovala lid krále Limhiho, byla ztracena v pustině po mnoho dnů.
31 A vizte, našla ony kněze krále Noéma na místě, jež pojmenovali Amulon; a počali zemi Amulon vlastniti a počali obdělávati půdu.
32 Nyní, vůdce oněch kněží se jmenoval Amulon.
33 A stalo se, že Amulon prosil Lamanity; a také vyslal jejich manželky, jež byly dcerami Lamanitů, aby prosily své bratří, aby nezničili jejich manžely.
34 A Lamanité měli s Amulonem a s jeho bratřími soucit a nezničili je, kvůli jejich manželkám.
35 A Amulon a jeho bratří se připojili k Lamanitům a putovali pustinou a hledali zemi Nefi, a tehdy objevili zemi Helam, kterou vlastnil Alma a jeho bratří.
36 A stalo se, že Lamanité slíbili Almovi a jeho bratřím, že když jim ukáží cestu, jež vede do země Nefi, darují jim život a jejich svobodu.
37 Ale poté, co jim Alma ukázal cestu, jež vedla do země Nefi, Lamanité nedodrželi svůj slib; ale umístili okolo země Helam stráže nad Almou a jeho bratřími.
38 A zbytek odešel do země Nefi; a část se jich vrátila do země Helam a také s sebou přivedli manželky a děti stráží, jež byly zanechány v zemi.
39 A král Lamanitů dovolil, aby Amulon byl králem a vládcem nad svým lidem, který byl v zemi Helam; avšak neměl míti moc činiti cokoli proti vůli krále Lamanitů.