Písma
Helaman 3


Kapitola 3

Mnozí Nefité se stěhují do země severní – Stavějí si domy z cementu a vedou mnoho záznamů – Desítky tisíců jsou obráceny a pokřtěny – Slovo Boží vede lidi ke spasení – Nefi, syn Helamanův, usedá na soudcovskou stolici. Kolem roku 49–39 př. Kr.

1 A nyní stalo se ve čtyřicátém a třetím roce vlády soudců, že mezi lidem Nefiovým nebylo žádných svárů až na trochu pýchy, která byla v církvi a která mezi lidem způsobila několik malých rozštěpení, kteréžto záležitosti byly urovnány ke konci čtyřicátého a třetího roku.

2 A ve čtyřicátém a čtvrtém roce nebylo mezi lidem žádných svárů; ani v čtyřicátém a pátém roce nebylo mnoho svárů.

3 A stalo se ve čtyřicátém a šestém, ano, že bylo mnoho svárů a mnoho rozštěpení; a při nich bylo nesmírně veliké množství těch, kteří ze země Zarahemla odešli a šli do země severní, aby zemi dědičně vlastnili.

4 A putovali do nesmírně veliké dálky, natolik, že došli k velikým plochám vod a k mnoha řekám.

5 Ano, a vpravdě, rozšířili se do všech částí země, do všech částí, které nebyly zpustošeny a nebyly bez stromů, kvůli mnoha obyvatelům, kteří zemi dědičně vlastnili dříve.

6 A nyní, žádná část země nebyla zpustošena, až na stromy; ale pro onu velikost zničení lidu, který zemi dříve obýval, byla nazývána pustou.

7 A protože na tváři této země bylo jen málo stromů, nicméně lidé, kteří přišli, se stali nesmírně dovední ve zpracování cementu; tudíž stavěli si z cementu domy, v nichž přebývali.

8 A stalo se, že se rozrůstali a šířili se a přecházeli ze země jižní do země severní a šířili se natolik, že počali pokrývati tvář celé země, od moře na jihu k moři na severu, od moře na západě k moři na východě.

9 A lid, který byl v zemi severní, dlel ve stanech a v domech z cementu a nechal všechny stromy, které na tváři země vyrašily, aby rostly, aby za nějaký čas mohli míti dříví na stavbu svých domů, ano, svých měst a svých chrámů a svých synagog a svých svatyň a všelikých svých staveb.

10 A stalo se, jelikož v zemi severní bylo dříví nesmírně poskrovnu, že ho posílali mnoho po lodích.

11 A tak umožnili lidem v zemi severní, aby mohli vystavěti mnoho měst, jak ze dřeva, tak z cementu.

12 A stalo se, že mnozí z lidu Ammonova, kteří byli rodem Lamanité, odešli také do této země.

13 A nyní, o životě tohoto lidu je mnoho záznamů, od mnohých z tohoto lidu, které jsou podrobné a velmi rozsáhlé, ohledně nich.

14 Ale vizte, ani stá část ze života tohoto lidu, ano, ze zprávy o Lamanitech a Nefitech, a o jejich válkách a svárech a rozštěpeních a o jejich kázání a jejich proroctvích a jejich plavení a o jejich stavbě lodí a o jejich stavbě chrámů a synagog a jejich svatyň a o jejich spravedlivosti a jejich zlovolnosti a o jejich vraždách a jejich loupení a jejich plenění a o všelikých ohavnostech a smilstvech, nemůže býti obsažena v tomto díle.

15 Ale vizte, je mnoho knih a mnoho záznamů všeho druhu, a byly vedeny převážně Nefity.

16 A byly Nefity předávány z jednoho pokolení na druhé, až do doby, kdy upadli v přestupek a byli povražděni, vypleněni a vyštváni a vyhnáni a pobiti a rozptýleni po tváři země a smíšeni s Lamanity, takže nejsou již nazýváni Nefity, neboť se stali zlovolnými a divokými a krutými, ano, dokonce se stali Lamanity.

17 A nyní, vracím se opět k své zprávě; tudíž, to, co jsem pravil, se událo poté, co mezi lidem Nefiovým byly veliké sváry a nepokoje a války a rozštěpení.

18 Čtyřicátý a šestý rok vlády soudců skončil;

19 A stalo se, že v zemi byl stále veliký svár, ano, i ve čtyřicátém a sedmém roce, a taktéž ve čtyřicátém a osmém roce.

20 Nicméně Helaman usedl na soudcovskou stolici se spravedlností a nestranností; ano, hleděl zachovávati ustanovení a soudy a přikázání Boží; a neustále činil to, co bylo správné v očích Božích; a kráčel po cestách svého otce, natolik, že se mu dařilo v zemi.

21 A stalo se, že měl dva syny. Nejstaršímu dal jméno Nefi a nejmladšímu jméno Lehi. A počali vyrůstati Pánu.

22 A stalo se, že ke konci čtyřicátého a osmého roku vlády soudců nad lidem Nefiovým počaly války a sváry mezi lidem Nefitů v malé míře ustávati.

23 A stalo se ve čtyřicátém a devátém roce vlády soudců, že v zemi byl zjednán trvalý mír, všude, až na tajná spolčení, která založil Gadianton, lupič, ve více obydlených částech země a která v oné době nebyla známa těm, kteří byli v čele vlády; tudíž nebyla ze země vyhlazena.

24 A stalo se, že v témže roce byl v církvi nesmírně veliký rozkvět, natolik, že byly tisíce těch, kteří se připojovali k církvi a byli křtěni ku pokání.

25 A rozkvět církve byl tak veliký a na lid byla vylévána tak mnohá požehnání, že dokonce i sami vysocí kněží a učitelé byli nadmíru užaslí.

26 A stalo se, že dílu Páně se dařilo tak, že mnoho duší bylo pokřtěno a připojeno k církvi Boží, ano, dokonce desítky tisíců.

27 Tak můžeme viděti, že Pán je milosrdný ke všem, kteří v upřímnosti srdce svého vzývají svaté jméno jeho.

28 Ano, tak vidíme, že brána nebes je otevřena všem, a to těm, kteří uvěří ve jméno Ježíše Krista, který je Synem Božím.

29 Ano, vidíme, že kdokoli si to přeje, může se chopiti slova Božího, které je živé a mocné a které rozetne vedví veškerou vychytralost a pasti a nástrahy ďáblovy a povede člověka Kristova na těsnou a úzkou cestu přes onu věčnou propast bídy, která je připravena, aby pohltila zlovolné –

30 A dovede jejich duši, ano, jejich nesmrtelnou duši, k pravici Boží v království nebeském, aby usedli s Abrahamem a Izákem a s Jákobem a se všemi našimi svatými otci, aby již nevyšli.

31 A v tomto roce bylo v zemi Zarahemla trvalé radování, i ve všech okolních krajinách, vpravdě v celé zemi, kterou vlastnili Nefité.

32 A stalo se, že po zbytek čtyřicátého a devátého roku měli mír a nesmírně velikou radost; ano, a také v padesátém roce vlády soudců měli trvalý mír a velikou radost.

33 A v padesátém a prvním roce vlády soudců měli také mír, až na pýchu, která počala vstupovati do církve – nikoli do církve Boží, ale do srdce lidí, kteří prohlašovali, že patří k církvi Boží –

34 A byli v pýše povýšeni, až k pronásledování mnoha svých bratří. Nyní, toto bylo veliké zlo, které způsobilo pokornější části lidu to, že trpěli velikým pronásledováním a prodírali se mnohou strastí.

35 Nicméně, často se postili a modlili a stávali se silnějšími a silnějšími v pokoře své, a pevnějšími a pevnějšími ve víře v Krista, až se jejich duše naplnila radostí a útěchou, ano, až k očištění a posvěcení svého srdce, kteréžto posvěcení přichází proto, že vzdali své srdce Bohu.

36 A stalo se, že padesátý a druhý rok skončil také v míru, až na onu nesmírně velikou pýchu, jež vstoupila do srdce lidí; a to pro jejich nesmírně veliké bohatství a jejich rozkvět v zemi; a ze dne na den v nich narůstala.

37 A stalo se, že v padesátém a třetím roce vlády soudců Helaman zemřel a jeho nejstarší syn Nefi počal vládnouti na jeho místě. A stalo se, že usedl na soudcovskou stolici se spravedlností a nestranností; ano, zachovával přikázání Boží a kráčel po cestách svého otce.