Písma
Alma 31


Kapitola 31

Alma vede misii, která má napraviti odpadlé Zoramity – Zoramité popírají Krista, věří ve falešnou představu o vyvolení a uctívají stanovenými modlitbami – Misionáři jsou naplněni Svatým Duchem – Jejich strasti jsou pohlceny radostí v Kristu. Kolem roku 74 př. Kr.

1 Nyní, stalo se po konci Korihorově, že když Alma obdržel zvěsti, že Zoramité převracejí cesty Páně a že Zoram, který je jejich vůdcem, svádí srdce lidu, aby se klaněli němým modlám, rozbolelo ho opět srdce pro nepravosti lidu.

2 Neboť vědomí o nepravosti mezi jeho lidem způsobovalo Almovi veliký smutek; tudíž jeho srdce bylo převelice smutné pro odtržení se Zoramitů od Nefitů.

3 Nyní, Zoramité se shromáždili v zemi, kterou nazývali Antionum, která byla na východ od země Zarahemla a která ležela téměř na hranicích s mořským pobřežím a která byla na jih od země Jeršon a která také hraničila s pustinou na jihu, kterážto pustina byla plná Lamanitů.

4 Nyní, Nefité se velice báli, že Zoramité naváží přátelství s Lamanity a to že bude příčinou veliké ztráty na straně Nefitů.

5 A nyní, protože kázání slova mělo velikou schopnost vésti lid tak, aby činil to, co je spravedlné – ano, mělo mocnější účinek na mysl lidu nežli meč nebo cokoli jiného, co se jim přihodilo – tudíž Alma si myslel, že je žádoucí, aby zkusili působivost slova Božího.

6 Tudíž vzal Ammona a Arona a Omnera; a Himniho zanechal v církvi v Zarahemle; ale ty první tři vzal s sebou, a taktéž Amuleka a Zezroma, kteří byli v Meleku; a také vzal dva ze svých synů.

7 Nyní, nejstaršího ze svých synů s sebou nevzal, a ten se jmenoval Helaman; ale ti, které s sebou vzal, se jmenovali Šiblon a Korianton; a toto jsou jména těch, kteří šli s ním mezi Zoramity, aby jim kázali slovo.

8 Nyní, Zoramité byli odštěpenci od Nefitů; tudíž slovo Boží jim již kázáno bylo.

9 Ale upadli ve veliké omyly, neboť nechtěli hleděti na to, aby zachovávali přikázání Boží a ustanovení jeho podle zákona Mojžíšova.

10 Ani nedodržovali úkony církve, pokračovati denně v modlitbě a v úpěnlivé prosbě k Bohu, aby nevešli v pokušení.

11 Ano, zkrátka, převraceli cesty Páně ve velmi mnoha případech; tudíž, z tohoto důvodu, Alma a jeho bratří šli do země kázati jim slovo.

12 Nyní, když přišli do země, vizte, k svému úžasu shledali, že Zoramité si postavili synagogy a že se shromažďují jeden den v týdnu, kterýžto den nazývají dnem Páně; a uctívali způsobem, jaký Alma a jeho bratří nikdy neviděli;

13 Neboť měli postaveno místo uprostřed své synagogy, místo ke stání, které bylo vysoko nad hlavou; a jeho vrchol pojal jen jednu osobu.

14 Tudíž, ten, kdo chtěl uctívati, musel jíti a postaviti se na jeho vrchol a vztáhnouti ruce své k nebi a volati silným hlasem řka:

15 Svatý, svatý Bože; my věříme, že jsi Bůh, a věříme, že jsi svatý a že jsi byl duchem a že jsi duchem a že budeš duchem na věky.

16 Svatý Bože, my věříme, že ty jsi nás oddělil od bratří našich; a nevěříme v tradici bratří svých, která jim byla předána z dětinskosti otců jejich; ale věříme, že jsi nás vyvolil, abychom byli tvými svatými dětmi; a také ty jsi nám oznámil, že nebude žádného Krista.

17 Ale ty jsi tentýž včera, dnes a na věky; a ty jsi nás vyvolil, abychom byli spaseni, zatímco všichni kolem nás jsou vyvoleni, aby byli tvým hněvem uvrženi do pekla; za kteroužto svatost ti my, ó Bože, děkujeme; a také ti děkujeme, že jsi nás vyvolil, abychom nebyli svedeni pošetilými tradicemi bratří svých, které je svazují k víře v Krista, která odvádí srdce jejich tak, že bloudí daleko od tebe, Bože náš.

18 A opět ti děkujeme, ó Bože, že jsme vyvoleným a svatým lidem. Amen.

19 Nyní, stalo se, že poté, co Alma a jeho bratří a jeho synové vyslechli tyto modlitby, byli užaslí nade vší míru.

20 Neboť vizte, každý tam šel a přednesl tutéž modlitbu.

21 Nyní, toto místo nazývali Rameumptom, což přeloženo je svatý stupínek.

22 Nyní, z tohoto stupínku přednášeli, každý člověk, stejnou modlitbu k Bohu, děkujíce svému Bohu, že jím byli vyvoleni a že je nesvedl podle tradice jejich bratří a že jejich srdce nebylo ošáleno, aby uvěřili v to, co přijde, o čemž nevědí ničeho.

23 Nyní, poté, co všichni lidé přednesli díky tímto způsobem, vrátili se do svého domova a již nikdy nepromluvili o svém Bohu až do té doby, dokud se opět neshromáždili u svatého stupínku, aby přednesli díky svým způsobem.

24 Nyní, když to Alma viděl, jeho srdce se zarmoutilo; neboť viděl, že jsou zlovolným a zvráceným lidem; ano, viděl, že jejich srdce lpí na zlatě a na stříbře a na všemožném vybraném zboží.

25 Ano, a také viděl, že jejich srdce se povyšuje k velikému vychloubání v pýše jejich.

26 A pozdvihl hlas svůj k nebi a zvolal řka: Ó, jak dlouho, ó Pane, budeš trpěti, aby služebníci tvoji dleli zde dole v těle, aby viděli tak ohromnou zlovolnost mezi dětmi lidskými?

27 Viz, ó Bože, volají k tobě, a přece jejich srdce je zahlceno pýchou jejich. Viz, ó Bože, volají k tobě ústy svými, a přitom jsou nadutí až k povýšenosti pro marné věci světa.

28 Viz, ó Bože můj, drahocenný šat jejich a prstýnky jejich a náramky jejich a ozdoby jejich ze zlata a všechny drahocenné věci jejich, jimiž jsou ozdobeni; a viz, jejich srdce na nich lpí, leč volají k tobě a praví – Děkujeme ti, ó Bože, neboť jsme vyvoleným lidem tvým, zatímco ostatní zahynou.

29 Ano, a praví, že ty jsi jim oznámil, že nebude žádného Krista.

30 Ó Pane Bože, jak dlouho budeš trpěti, aby mezi tímto lidem byla taková zlovolnost a nevěra? Ó Pane, dej mi prosím sílu, abych mohl snésti slabost svou. Neboť jsem sláb a taková zlovolnost mezi tímto lidem způsobuje bolest duši mé.

31 Ó Pane, srdce mé je převelice zarmouceno; utěš prosím duši mou v Kristu. Ó Pane, dej, ať mám sílu, abych s trpělivostí snášel tyto strasti, které na mne přijdou pro nepravost tohoto lidu.

32 Ó Pane, utěš prosím duši mou a dej mi úspěch a také spolupracovníkům mým, kteří jsou se mnou – ano, Ammonovi a Aronovi a Omnerovi, a také Amulekovi a Zezromovi, a také dvěma synům mým – ano, tedy všechny tyto prosím utěš, ó Pane. Ano, utěš prosím duši jejich v Kristu.

33 Dej prosím, ať mají sílu, aby mohli snášeti strasti své, jež na ně přijdou pro nepravosti tohoto lidu.

34 Ó Pane, dej prosím, ať máme úspěch při opětném přivádění jich k tobě v Kristu.

35 Viz, ó Pane, duše jejich je drahocenná a mnozí z nich jsou naši bratří; tudíž, dej nám, ó Pane, moc a moudrost, abychom mohli přivésti tyto bratří své opět k tobě.

36 Nyní, stalo se, že když Alma pravil tato slova, že položil ruce své na všechny ty, kteří byli s ním. A vizte, když na ně položil ruce své, byli naplněni Svatým Duchem.

37 A poté, co se od sebe oddělili, jeden od druhého, nepomýšleli sami na sebe, co budou jísti nebo co budou píti nebo čím se odějí.

38 A Pán se o ně postaral, aby nehladověli ani nežíznili; ano, a také jim dal sílu, aby netrpěli žádným druhem strastí, leda tím, který byl pohlcen v radosti z Krista. Nyní, tak se stalo podle modlitby Almovy; a to proto, že se modlil s vírou.