Písma
2. Nefi 1


Druhá kniha Nefiova

Zpráva o smrti Lehiově. Nefiovi bratří se bouří proti Nefimu. Pán nařizuje Nefimu, aby odešel do pustiny. Jeho cestování v pustině a tak dále.

Kapitola 1

Lehi prorokuje o zemi svobody – Jeho símě bude rozptýleno a bito, odmítne-li Svatého Izraelského – Nabádá své syny, aby se oblékli v odění spravedlivosti. Kolem roku 588–570 př. Kr.

1 A nyní, stalo se, že poté, co jsem já, Nefi, ustal své bratří poučovati, náš otec Lehi k nim také promlouval mnohé a zopakoval jim, co velikého pro ně Pán učinil, když je vyvedl ze země Jeruzalém.

2 A promlouval k nim o jejich vzpourách na vodách a o milosrdenstvích Božích, když ušetřil jejich život, takže nebyli pohlceni mořem.

3 A také k nim promlouval o zemi zaslíbení, kterou obdrželi – jak milosrdný Pán byl, když nás varoval, abychom uprchli ze země Jeruzalém.

4 Neboť vizte, pravil, viděl jsem vidění, z něhož vím, že Jeruzalém je zničen; a kdybychom zůstali v Jeruzalémě, také bychom zahynuli.

5 Ale, pravil, i přes své strasti jsme obdrželi zemi zaslíbení, zemi, která je vyvolená nade všechny jiné země; zemi, o níž se mnou Pán Bůh učinil smlouvu, že bude zemí pro dědictví semene mého. Ano, Pán se mnou a s dětmi mými učinil o této zemi smlouvu na věky, a také se všemi těmi, kteří budou rukou Páně vyvedeni z jiných zemí.

6 Pročež, já, Lehi, prorokuji podle působení Ducha, který je ve mně, že do této země nepřijde nikdo, aniž by byl přiveden rukou Páně.

7 Pročež, tato země je zasvěcena pro toho, koho on přivede. A pakliže mu budou sloužiti podle přikázání, která dal, bude jim zemí svobody; pročež, nebudou nikdy uvedeni do zajetí; jestliže budou, bude to pro nepravost; neboť bude-li se rozhojňovati nepravost, země kvůli nim bude prokleta, ale pro spravedlivé bude požehnána na věky.

8 A vizte, je to moudrostí, že tato země má býti zatím utajena před tím, aby o ní ostatní národy věděly; neboť vizte, mnohé národy by zemi zaplavily, takže by zde nebylo žádného místa pro dědictví.

9 Pročež, já, Lehi, jsem obdržel slib, že nakolik budou ti, které Pán Bůh vyvede ze země Jeruzalém, zachovávati přikázání jeho, bude se jim na tváři této země dařiti; a budou utajeni, aby o nich žádný jiný národ nevěděl, aby mohli vlastniti tuto zemi pro sebe. A pakliže budou zachovávati přikázání jeho, budou požehnáni na tváři této země a nebude žádného, kdo by je obtěžoval ani kdo by jim odňal zemi dědictví jejich; a budou dlíti na věky v bezpečí.

10 Ale vizte, až přijde čas, kdy budou upadati do nevíry poté, co obdrží tak veliká požehnání z ruky Páně – majíce znalost o stvoření země a všech lidí, znajíce veliká a podivuhodná díla Páně od stvoření světa; majíce moc činiti vírou vše; majíce všechna přikázání od počátku a byvše přivedeni nekonečnou dobrotivostí jeho do této drahocenné země zaslíbení – vizte, pravím, přijde-li den, kdy zavrhnou Svatého Izraelského, pravého Mesiáše, Vykupitele svého a Boha svého, vizte, soudy toho, který je spravedlný, spočinou na nich.

11 Ano, on k nim přivede jiné národy a dá jim moc a vezme jim zemi vlastnictví jejich a dá je rozptýliti a bíti.

12 Ano, tak, jak jedno pokolení bude přecházeti v druhé, budou mezi nimi krveprolití a veliká navštívení; pročež, synové moji, chtěl bych, abyste si pamatovali; ano, chtěl bych, abyste slova moje poslouchali.

13 Ó, kéž byste se probudili; probuďte se z hlubokého spánku, ano, dokonce ze spánku pekla, a setřeste hrozné řetězy, jimiž jste spoutáni, jež jsou řetězy, které poutají děti lidské, aby byly odvedeny do zajetí dolů do věčné propasti bídy a běd.

14 Probuďte se! a povstaňte z prachu a slyšte slova rozechvělého rodiče, jehož údy budete museti brzy uložiti do chladného a tichého hrobu, odkud se žádný poutník nemůže navrátiti; jen několik dnů a půjdu cestou všeho pozemského.

15 Ale vizte, Pán vykoupil duši mou z pekla; spatřil jsem slávu jeho a jsem věčně objat náručí jeho lásky.

16 A přeji si, abyste pamatovali na dodržování ustanovení a soudů Páně; vizte, to bylo úzkostí duše mé od počátku.

17 Srdce mé bývá čas od času ztíženo zármutkem, neboť mívám obavy, že pro tvrdost srdce vašeho Pán, váš Bůh, vyjde v plnosti hněvu svého na vás, a že budete odříznuti a zničeni na věky;

18 Nebo že na vás přijde prokletí na dobu mnoha pokolení; a budete navštíveni mečem a hladem a budete nenáviděni a budete vedeni podle vůle a zajetí ďáblova.

19 Ó synové moji, kéž by na vás tyto věci nepřišly, ale kéž byste byli vyvoleným a oblíbeným lidem Páně. Ale vizte, staň se vůle jeho; neboť cesty jeho jsou spravedlivost na věky.

20 A on pravil toto: Nakolik budete zachovávati přikázání má, bude se vám v zemi dařiti, avšak nakolik přikázání má zachovávati nebudete, budete z přítomnosti mé odříznuti.

21 A nyní, aby duše má mohla z vás míti radost a aby srdce mé mohlo opustiti tento svět s potěšením z vás, abych nemusel býti snesen do hrobu se zármutkem a smutkem, povstaňte z prachu, synové moji, a buďte muži a buďte odhodlaní a jedné mysli a jednoho srdce, jednotni ve všech věcech, abyste nesešli do zajetí;

22 Abyste nebyli prokleti těžkým prokletím; a také abyste na sebe nepřivodili nelibost spravedlného Boha ke zničení, ano, k věčnému zničení jak duše, tak těla.

23 Probuďte se, synové moji; oblecte se v odění spravedlivosti. Setřeste řetězy, jimiž jste spoutáni, a vyjděte z mrákoty a povstaňte z prachu.

24 Nebuřte se již proti bratru svému, jehož vidění byla slavná a který zachovává přikázání od doby, kdy jsme opustili Jeruzalém; a který byl nástrojem v rukou Božích, když nás vedl do země zaslíbení; neboť nebýti jeho, museli bychom v pustině zahynouti hladem; nicméně vy jste mu usilovali o život; ano, a on kvůli vám vytrpěl mnoho smutku.

25 A já se nesmírně bojím a chvěji se kvůli vám, aby opět netrpěl; neboť vizte, obvinili jste ho, že usiloval o moc a pravomoc nad vámi; ale já vím, že on neusiluje o moc ani pravomoc nad vámi, ale usiluje o slávu Boží a o vaše vlastní věčné blaho.

26 A vy jste reptali, protože k vám mluvil jasně. Říkáte, že užíval ostrosti; říkáte, že se na vás hněval; ale vizte, jeho ostrost byla ostrostí moci slova Božího, jež bylo v něm; a to, co nazýváte hněvem, byla pravda podle toho, co je v Bohu a kterou nemohl potlačiti, když směle poukazoval na nepravosti vaše.

27 A musí nezbytně býti, že moc Boží musí býti s ním, dokonce tak, aby vám přikázal, že musíte poslouchati. Ale vizte, nebyl to on, ale byl to Duch Páně, jenž byl v něm, který otevřel ústa jeho, aby promluvil, takže je nemohl zavříti.

28 A nyní, synu můj Lamane, a také Lemueli a Same a také synové moji, kteří jste syny Izmaelovými, vizte, budete-li poslouchati hlasu Nefiova, nezahynete. A budete-li ho poslouchati, zanechávám vám požehnání, ano, dokonce své první požehnání.

29 Ale nebudete-li ho poslouchati, odjímám své první požehnání, ano, vpravdě své požehnání, a to spočine na něm.

30 A nyní, Zorame, promlouvám k tobě: Viz, ty jsi služebník Labanův; nicméně, byl jsi vyveden ze země Jeruzalém a já vím, že jsi věrným přítelem syna mého Nefiho na věky.

31 Pročež, protože jsi byl věrný, bude símě tvé požehnáno se semenem jeho, takže bude dlíti dlouho v blahobytu na tváři této země; a nic, kromě nepravosti mezi ním, nepoškodí ani nenaruší blahobyt jeho na tváři této země na věky.

32 Pročež, budete-li zachovávati přikázání Páně, Pán tuto zemi zasvětil pro bezpečí semene tvého se semenem syna mého.