Svatost a plán štěstí
Větší štěstí vyplývá z větší osobní svatosti.
Drazí bratři a sestry, modlím se o schopnost pomoci vám ve vašem osobním hledání štěstí. Někteří se možná již cítíte dostatečně šťastní, ale nikdo by jistě neodmítl nabídku být ještě šťastnější. A každý by dychtivě přijal zaručenou nabídku na získání trvalého štěstí.
A právě to Nebeský Otec, Jeho Milovaný Syn Ježíš Kristus a Duch Svatý nabízejí každému duchovnímu dítěti Nebeského Otce, které nyní na tomto světě žije, bude žít nebo kdy žilo. Této nabídce se někdy říká plán štěstí. Takto ji nazval prorok Alma, když učil svého syna, který uvízl v bídě hříchu. Alma věděl, že pro jeho syna – ani pro žádné dítě Nebeského Otce – zlovolnost nemůže být nikdy štěstím.1
Učil svého syna, že jedinou cestou k získání štěstí je růst ve svatosti. Jasně vysvětlil, že větší svatosti lze dosáhnout tím, že nás očistí a zdokonalí Usmíření Ježíše Krista.2 Jedině vírou v Ježíše Krista, pokračujícím pokáním a dodržováním smluv si můžeme činit nárok na trvalé štěstí, které si všichni přejeme zažít a udržet.
Modlím se dnes o to, abych vám mohl pomoci porozumět tomu, že větší štěstí vyplývá z větší osobní svatosti, abyste tak mohli na základě tohoto přesvědčení jednat. Poté se podělím o to, co sám za sebe vím, že můžeme dělat, abychom mohli onoho daru stát se čím dál svatějšími dosáhnout.
Písma nás učí, že kromě jiného můžeme být posvěceni neboli stát se svatějšími tím, že uplatňujeme víru v Krista,3 projevujeme svou poslušnost,4 činíme pokání,5 přinášíme oběti Bohu,6 přijímáme posvátné obřady a dodržujeme své smlouvy s Bohem.7 Abychom byli způsobilí dar svatosti získat, vyžaduje to pokoru,8 poddajnost9 a trpělivost.10
Jeden ze zážitků, kdy jsem si přál více svatosti, se mi přihodil v chrámu Salt Lake. Vstupoval jsem do chrámu poprvé a o tom, co mám očekávat, mi bylo řečeno jen velmi málo. Na budově jsem viděl slova: „Svatost Pánu“ a „Dům Páně“. Velmi jsem se těšil. Ale přemýšlel jsem, zda jsem připraven tam vstoupit.
Když jsme do chrámu vstupovali, rodiče šli přede mnou. Byli jsme vyzváni, abychom předložili doporučení potvrzující naši způsobilost.
Moji rodiče znali bratra, který byl u pultu, kde se ověřuje platnost doporučení. A tak se tam chvíli zdrželi, aby si s ním popovídali. Já jsem šel dál do velké místnosti, kde bylo vše zářivě bílé. Podíval jsem se na strop, který byl tak vysoko, že mi připadalo, že se dívám na oblohu. V tu chvíli jsem zřetelně pocítil, že jsem tam již někdy byl.
Poté jsem však zaslechl velmi jemný hlas – ne svůj vlastní. Ona jemně pronesená slova zněla takto: „Tady jsi ještě nikdy nebyl. Připomíná ti to okamžik předtím, než ses narodil. Byl jsi na posvátném místě, jako je toto. Pocítil jsi, že se na místo, kde jsi stál, chystá přijít Spasitel. A pociťoval jsi štěstí, protože ses těšil na to, až Ho uvidíš.“
Tento zážitek v chrámu Salt Lake trval jen okamžik. Ale vzpomínka na něj mi dodnes přináší pokoj, radost a poklidný pocit štěstí.
Toho dne jsem získal mnohá ponaučení. Jedním z nich bylo, že Duch Svatý mluví tichým, jemným hlasem. Slyšet Ho mohu tehdy, když mám v srdci duchovní pokoj. Přináší mi pocity štěstí a ujištění o tom, že se stávám svatějším. A to mi vždy přináší pocit štěstí, který jsem pociťoval v oněch prvních okamžicích v chrámu Božím.
Zázraku štěstí plynoucího z prohlubující se svatosti a z toho, že se stáváte více takovými, jako je Spasitel, býváte svědky i vy – ve vlastním životě i v životě druhých. V několika posledních týdnech jsem byl přítomen u lůžka lidí, kteří dokázali čelit smrti s naprostou vírou ve Spasitele a s radostnou tváří.
Jedním z nich byl i jeden muž obklopený svou rodinou. Když jsme se synem vstoupili do jeho pokoje, potichu si povídal s manželkou. Znal jsem je mnoho let. Byl jsem opakovaně svědkem toho, jak v jejich životě i v životě členů jejich rodiny působí Usmíření Ježíše Krista.
Společně se rozhodli ukončit snahu lékařů prodlužovat mu život. Když k nám promlouval, působil poklidným dojmem. S úsměvem na tváři vyjadřoval vděčnost za evangelium a za jeho očišťující vliv na něho i na rodinu, kterou miloval. Mluvil o radostných letech služby v chrámu. Na jeho žádost mu můj syn pomazal hlavu posvěceným olejem. Já jsem pak pomazání zpečetil. Přitom jsem zřetelně pocítil, že mu mám říct, že brzy uvidí svého Spasitele – tváří v tvář.
Slíbil jsem mu, že bude pociťovat štěstí, lásku a Spasitelovo přijetí. Když jsme odcházeli, usmíval se. Poslední slova, která ke mně pronesl, zněla: „Řekni Kathy, že ji mám rád.“ Má manželka Kathleen v průběhu mnoha let povzbuzovala celé generace jeho rodiny, aby přijaly Spasitelovu výzvu přijít k Němu, uzavřít a dodržovat posvátné smlouvy, a tím získat nárok na štěstí, které vyplývá z oné větší svatosti.
Zemřel o několik hodin později. Několik týdnů po jeho smrti přinesla jeho vdova mé ženě a mně dárek. Během našeho rozhovoru se usmívala. Milým hlasem řekla: „Čekala jsem, že budu smutná a budu se cítit opuštěná. Ale cítím se tak šťastná! Je to podle vás v pořádku?“
Věděl jsem, jak moc svého manžela milovala a jak oba dospěli k poznání Pána, milovali Ho a sloužili Mu, a tak jsem jí řekl, že její pocity štěstí jsou zaslíbeným darem, protože díky své věrné službě byla učiněna svatější. Díky své svatosti měla na takové štěstí nárok.
Někteří z těch, kteří mě nyní poslouchají, se mohou ptát: „Proč já nepociťuji onen pokoj a štěstí slíbené těm, kteří jsou věrní? Byl jsem vždy věrný i přes velké protivenství, ale žádné štěstí nepociťuji.“
Této zkoušce čelil dokonce i Prorok Joseph Smith. Když byl vězněn v žaláři v Liberty ve státě Missouri, modlil se o úlevu. Byl věrný Pánu. Vyrostl ve svatosti. A přesto měl pocit, že mu byl pocit štěstí odpírán.
Pán ho pak učil o trpělivosti, kterou během svých zkoušek ve smrtelnosti budeme občas potřebovat my všichni, možná i na dlouhou dobu. Takto zní Pánovo poselství Jeho věrnému trpícímu prorokovi:
„A jestliže bys byl uvržen do jámy nebo do rukou vražedníků a byl by nad tebou vynesen rozsudek smrti; jestliže budeš uvržen do hlubiny; jestliže se vzdouvající vlny spiknou proti tobě; jestliže se prudké větry stanou nepřítelem tvým; jestliže nebesa shromáždí temnotu a všechny prvky se spolčí, aby zatarasily cestu; a nade vše, jestliže by samotný jícen pekla rozevřel chřtán dokořán proti tobě, věz, synu můj, že všechny tyto věci ti dají zkušenosti a budou pro dobro tvé.
Syn Muže sestoupil pod toto všechno. Jsi větší než on?
Tudíž, drž se cesty své a kněžství zůstane s tebou; neboť meze jejich jsou stanoveny, které nemohou překročiti. Dny tvé jsou známy a roků tvých nebude napočítáno méně; tudíž, neboj se toho, co člověk může učiniti, neboť Bůh bude s tebou na věky věků.“11
Totéž ponaučení dal Pán Jobovi, který zaplatil velkou cenu za to, aby umožnil Usmíření učinit ho svatějším. Z úvodních slov o Jobovi víme, že byl svatým mužem: „Byl muž v zemi Uz, jménem Job, a muž ten byl [bezúhonný] a upřímý, boje se Boha, a vystříhaje se zlého.“12
Pak Job přišel o své bohatství, rodinu, a dokonce i o zdraví. Možná si vzpomínáte, jak pochyboval, zda ho jeho větší svatost získaná v důsledku většího protivenství učinila způsobilým dosáhnout většího štěstí. Jobovi připadalo, že svatost mu přinesla neštěstí.
Přesto mu dal Pán totéž vyjasňující ponaučení, které dal Josephu Smithovi. Nechal Joba nahlédnout na jeho srdceryvnou situaci duchovníma očima. Řekl:
„Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?“13
Pak bylo Jobovi, poté co učinil pokání z toho, že Boha nazval nespravedlným, dovoleno podívat se na své zkoušky vyšším a svatějším způsobem. Učinil pokání.
„Tedy odpovídaje Job Hospodinu, řekl:
Vím, že všecko můžeš, a že nemůže překaženo býti tvému myšlení.
Kdo jest to ten, ptáš se, ješto zatemňuje radu Boží tak hloupě? Protož přiznávám se, že jsem tomu nerozuměl. Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost, anižť jich mohu poznati.
Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi.
Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí.
Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele.“14
Poté, co Job učinil pokání, a tak se stal svatějším, mu Pán požehnal nad míru toho, o co přišel. Nicméně tím největším požehnáním pro Joba bylo možná to, že skrze protivenství a pokání vyrostl ve svatosti. Měl nárok na dosažení většího štěstí ve dnech, které mu ještě v životě zbývaly.
Větší svatost nezískáme jen tím, že o ni jednoduše požádáme. Získáme ji tím, že budeme dělat to, co je zapotřebí, aby nás Bůh mohl změnit.
Nejlepší radu ohledně toho, jak kráčet po cestě smlouvy k větší svatosti, podle mě poskytl president Russell M. Nelson. Ukázal nám tuto cestu, když nás vyzval:
„Zažijte onu posilující moc každodenního pokání, kdy si každý den povedete o něco lépe a budete o něco lepší.
Rozhodnutí činit pokání znamená, že se rozhodujeme změnit. Dovolujeme Spasiteli, aby nás proměnil v nejlepší verzi nás samotných. Rozhodujeme se duchovně růst a přijímat radost – radost z vykoupení v Něm samotném. Rozhodujeme-li se činit pokání, rozhodujeme se stát se více takovými, jako je Ježíš Kristus!“
President Nelson pak pokračoval a dal nám v našem úsilí stát se svatějšími toto povzbuzení: „Pán od nás v této fázi … neočekává, že budeme dokonalí. Ale očekává od nás, že budeme čím dál tím čistší. Každodenní pokání vede k čistotě a čistota je zdrojem moci.“15
Také president Dallin H. Oaks mi ve svém proslovu na jedné dřívější konferenci pomohl jasněji pochopit, jak růst ve svatosti a jak poznat, zda k ní směřujeme. Řekl: „Jak dosáhnout duchovnosti? Jak dosáhnout onoho stupně svatosti, kdy můžeme mít stálé společenství Ducha Svatého? Jak dosáhnout toho, že nahlížíme na věci tohoto světa a hodnotíme je z hlediska věčnosti?“16
Odpověď presidenta Oakse začíná větší vírou v Ježíše Krista jakožto našeho milujícího Spasitele. To nás vede k tomu, abychom každý den usilovali o odpuštění a každý den na Něj pamatovali dodržováním Jeho přikázání. Větší víra v Ježíše Krista přichází tehdy, když každý den hodujeme na Jeho slově.
Píseň „Víc svatosti dej mi“ navrhuje, jak se modlit o to, abychom se stali svatějšími. Její autor moudře uvádí, že svatost, o kterou usilujeme, je dar od milujícího Boha, který je nám udělen po určité době, po všem, co můžeme učinit. Jistě si vybavujete poslední sloku:
Víc svobody dej mi
a sílu v ní žít,
víc čistoty srdce,
cit pro domov mít.
Víc pro království Tvé
užitečně žít,
víc, můj Spasiteli,
jak Ty svatým být.17
Ať již je naše osobní situace jakákoli a ať již jsme na cestě smlouvy vedoucí domů kdekoli, kéž jsou naše modlitby o více svatosti zodpovězeny. Vím, že když bude naše prosba splněna, prohloubí se naše štěstí. Může to přicházet pomalu, ale přijde to. Toto ujištění mám od milujícího Nebeského Otce a Jeho Milovaného Syna Ježíše Krista.
Svědčím o tom, že Joseph Smith byl prorok Boží a že president Russell M. Nelson je naším žijícím prorokem v dnešní době. Bůh Otec žije a miluje nás. Přeje si, abychom se vrátili k Němu domů jako rodiny. Náš milující Spasitel nás vybízí, abychom Ho při svém putování na toto místo následovali. Oni připravili cestu. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.